Velká aliance
Obsah boxu
| Velká aliance | |
|---|---|
| Alegorický obraz oslavující spojenectví Anglie a Nizozemska, klíčových členů aliance. | |
| Typ | Vojensko-politická aliance |
| Založení | 1689 (první), 1701 (druhá) |
| Zánik | 1697 (první), 1713 (druhá) |
| Sídlo | Haag (de facto centrum diplomacie) |
| Cíl | Omezení expanze Francie za vlády Ludvíka XIV., udržení rovnováhy sil v Evropě |
| Členové | * Svatá říše římská |
Velká aliance (anglicky Grand Alliance) je termín používaný pro dvě hlavní vojensko-politické koalice evropských mocností na přelomu 17. a 18. století. Jejich primárním cílem bylo čelit expanzivní politice Francie pod vládou krále Ludvíka XIV. a zachovat rovnováhu sil na kontinentu. Aliance byla klíčovým aktérem ve dvou velkých konfliktech: Devítileté válce (1688–1697) a Válce o španělské dědictví (1701–1714). Vůdčími osobnostmi aliance byli anglický a nizozemský panovník Vilém III. Oranžský a císař Svaté říše římské Leopold I. Habsburský.
📜 Historický kontext: Vzestup Francie
Druhá polovina 17. století byla ve znamení dominance Francie, které vládl "král Slunce" Ludvík XIV.. Jeho politika byla zaměřena na posílení absolutismu, centralizaci moci a především na územní expanzi na úkor sousedů, zejména Španělského Nizozemí a států Svaté říše římské. Francie se stala nejlidnatější, nejbohatší a vojensky nejsilnější mocností v Evropě.
Prostřednictvím série válek, jako byla Devoluční válka nebo Válka reunií, si Francie připojila strategická území. Tento agresivní postup, spolu se zrušením Ediktu nantského v roce 1685, které vedlo k perzekuci hugenotů, vyvolal znepokojení jak u protestantských mocností (Nizozemsko, Anglie, Švédsko), tak u tradičního rivala Francie, habsburské monarchie v čele s císařem Leopoldem I.. Vznikla tak potřeba vytvořit širokou koalici, která by byla schopna francouzské moci čelit.
🏛️ První Velká aliance (1689–1697) a Devítiletá válka
🤝 Formování aliance
Přímým předchůdcem Velké aliance byla Augšpurská liga, obranný spolek vytvořený v roce 1686 císařem Leopoldem I. Jeho členy byly Svatá říše římská, Španělsko, Švédsko, Bavorsko a další německé státy. Cílem ligy bylo zajistit dodržování stávajících smluv a bránit se další francouzské agresi.
Klíčovým momentem pro transformaci ligy v skutečně "Velkou alianci" byla Slavná revoluce v Anglii v roce 1688. Sesazení katolického krále Jakuba II. a nástup jeho protestantské dcery Marie II. a jejího manžela, nizozemského místodržícího Viléma III. Oranžského, na anglický trůn znamenal zásadní obrat v anglické zahraniční politice. Vilém III., celoživotní odpůrce Ludvíka XIV., okamžitě zapojil Anglii a Nizozemsko do protifrancouzského tábora. V roce 1689 byla ve Vídni podepsána smlouva mezi Říší a Nizozemskem, ke které se brzy připojila Anglie, Španělsko a Savojské vévodství. Tím vznikla první Velká aliance.
⚔️ Průběh války a výsledky
Konflikt, známý jako Devítiletá válka (nebo Válka o falcké dědictví), se odehrával na několika frontách: v Nizozemí, v Porýní, v Itálii a v Irsku (válka dvou králů), stejně jako v koloniích v Severní Americe. Francouzská armáda sice dosáhla několika taktických vítězství, ale nedokázala alianci rozhodujícím způsobem porazit. Válka byla pro všechny strany nesmírně vyčerpávající.
Válka skončila v roce 1697 podepsáním míru z Rijswijku. Ludvík XIV. musel vrátit většinu území získaných během války (s výjimkou Štrasburku) a především musel uznat Viléma III. jako legitimního krále Anglie. Ačkoliv mír nebyl pro alianci drtivým vítězstvím, podařilo se jí zastavit francouzskou expanzi. Mnozí však tušili, že jde pouze o dočasné příměří před dalším, ještě větším konfliktem.
👑 Druhá Velká aliance (1701–1714) a Válka o španělské dědictví
📜 Haagská smlouva a obnovení koalice
Příčina nového konfliktu ležela ve Španělsku. Poslední španělský Habsburk, král Karel II., byl bezdětný a jeho smrt se očekávala každým dnem. O jeho obrovské dědictví (Španělsko, Španělské Nizozemí, državy v Itálii a rozsáhlé kolonie v Americe) se ucházeli jak rakouští Habsburkové (císař Leopold I.), tak francouzští Bourboni (Ludvík XIV.).
Když Karel II. v roce 1700 zemřel, jeho závěť jmenovala dědicem Filipa z Anjou, vnuka Ludvíka XIV. Pod podmínkou, že se španělská a francouzská koruna nikdy nespojí. Ludvík XIV. však tuto podmínku ignoroval, prohlásil Filipova práva na francouzský trůn za nedotknutelná a obsadil pevnosti ve Španělském Nizozemí. Hrozba vzniku francouzsko-španělské supervelmoci, která by zcela narušila rovnováhu sil, byla pro ostatní evropské státy nepřijatelná.
V reakci na to podepsali 7. září 1701 zástupci Anglie, Nizozemska a císaře Haagskou smlouvu, čímž byla obnovena Velká aliance. Později se k ní připojilo Prusko, Portugalsko, Dánsko a Savojské vévodství.
🎖️ Klíčové postavy a strategie
Po smrti Viléma III. v roce 1702 se hlavními vojenskými veliteli aliance stali dva geniální stratégové:
- John Churchill, vévoda z Marlborough: Anglický vojevůdce, mistr logistiky a taktiky. Vedl britské a nizozemské síly.
- Evžen Savojský: Původem francouzský šlechtic ve službách císaře, který vedl rakouské armády.
Tito dva velitelé vytvořili jedno z nejúspěšnějších vojenských partnerství v historii a jejich koordinovaná strategie přinesla alianci řadu klíčových vítězství.
🌍 Hlavní bojiště a bitvy
Válka o španělské dědictví se bojovala po celé Evropě. Aliance dosáhla rozhodujících úspěchů:
- **Bitva u Höchstädtu (Blenheimu) (1704)**: Spojené síly Marlborougha a Evžena Savojského zničily bavorsko-francouzskou armádu a zachránily Vídeň před obsazením. Mýtus o neporazitelnosti francouzské armády byl zlomen.
- **Bitva u Ramillies (1706)**: Marlboroughovo vítězství vedlo k obsazení téměř celého Španělského Nizozemí.
- **Bitva u Turína (1706)**: Evžen Savojský drtivě porazil Francouze a vyhnal je ze severní Itálie.
- **Bitva u Malplaquet (1709)**: Nejkrvavější bitva války. Ačkoliv šlo o Pyrrhovo vítězství aliance, Francie utrpěla obrovské ztráty, ze kterých se již nevzpamatovala.
🕊️ Rozpad aliance a Utrechtský mír
Navzdory vojenským úspěchům se aliance začala drolit. Válka byla dlouhá a nákladná a ve Velké Británii sílila opozice proti ní. Klíčový zlom nastal v roce 1711, kdy nečekaně zemřel císař Josef I.. Jeho nástupcem se stal jeho bratr, arcivévoda Karel, kandidát aliance na španělský trůn, jako císař Karel VI..
Spojení španělského a rakouského dědictví v rukou jednoho Habsburka bylo pro Brity a Nizozemce stejně nebezpečné jako spojení Španělska s Francií. Británie proto zahájila tajná jednání s Francií a v roce 1712 stáhla své jednotky z boje. Opuštění spojenci byli nuceni následovat. Válka byla ukončena sérií smluv, především Utrechtským mírem (1713) a Rastattským mírem (1714).
📈 Význam a dědictví
Velká aliance dosáhla svého hlavního cíle: zabránila spojení francouzské a španělské koruny a omezila francouzskou hegemonii. Filip z Anjou byl sice uznán jako španělský král Filip V., ale musel se vzdát nároků na francouzský trůn.
- **Království Velké Británie** se stalo hlavní námořní a koloniální mocností, když získalo Gibraltar, Menorcu a klíčová území v Kanadě.
- **Habsburská monarchie** získala Španělské Nizozemí (dále známé jako Rakouské Nizozemí) a většinu španělských držav v Itálii.
- **Prusko** a **Savojské vévodství** byly uznány jako království, což posílilo jejich postavení v Evropě.
- Princip **rovnováhy sil** se stal ústředním motivem evropské diplomacie na další století.
Velká aliance byla úspěšným příkladem mezinárodní spolupráce proti dominantní mocnosti a její odkaz formoval politickou mapu Evropy 18. století.
💡 Pro laiky
Představte si Evropu na konci 17. století jako hřiště, kde jeden hráč – Francie v čele s králem Ludvíkem XIV. – je mnohem silnější než všichni ostatní a neustále jim bere jejich hračky (území). Ostatní hráči (Anglie, Nizozemsko, Rakousko a další) si uvědomí, že sami proti němu nemají šanci. Proto se rozhodnou spojit síly a vytvoří tým – Velkou alianci. Jejich cílem není Francii úplně zničit, ale oslabit ji natolik, aby si nemohla dělat, co chce, a aby na hřišti zavládla rovnováha.
Když pak hrozilo, že Francie zdědí i obrovské španělské království (jako by nejsilnější hráč dostal ještě spoustu nových hraček), ostatní se spojili podruhé. Po dlouhé a těžké "hře" (válce) se jim podařilo Francii zastavit. Výsledkem byl kompromis: francouzský princ sice španělský trůn dostal, ale musel slíbit, že nikdy nespojí obě království dohromady. Tím byla rovnováha na "hřišti" obnovena.
⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025