Habsburkové
Obsah boxu
Šablona:Infobox Panovnický rod Habsburkové (německy Habsburger) byli jedním z nejvýznamnějších a nejvlivnějších dynastických rodů v evropských dějinách. Po staletí ovládali rozsáhlá území, včetně Svaté říše římské, Habsburské monarchie (pozdější Rakouské císařství a Rakousko-Uhersko), Španělska a jeho zámořských kolonií. Jejich moc a vliv utvářely politickou mapu a kulturní vývoj Evropy po více než šest století.
---
Původ a vzestup
Počátky rodu sahají do 10. století do oblasti dnešního Švýcarska a jižního Německa. Jméno "Habsburg" je odvozeno od hradu Habichtsburg (Jestřábí hrad) ve švýcarském kantonu Aargau, který byl jejich rodovým sídlem od počátku 11. století. Zpočátku byli regionálními šlechtici s omezeným vlivem, ale díky obratné sňatkové politice a získávání území se postupně dostávali na výsluní.
První významný vzestup nastal v roce 1273, kdy byl Rudolf I. Habsburský zvolen římským králem (čímž se stal de facto vládcem Svaté říše římské, ačkoliv císařský titul získal až jeho nástupce). Získal Rakousko a Štýrsko od Přemysla Otakara II. po bitvě na Moravském poli v roce 1278, čímž položil základy rakouských dědičných zemí, které se staly jádrem jejich moci.
---
Rozmach moci a sňatková politika
Habsburkové prosluli svou extrémně úspěšnou sňatkovou politikou, vyjádřenou heslem: "Ať válčí jiní, ty, šťastné Rakousko, se žeň!" ($Bella gerant alii, tu felix Austria nube!$). Tato strategie jim umožnila získávat nová území a koruny bez nákladných válek.
České a uherské země
V roce 1526, po bitvě u Moháče, kdy zemřel Ludvík Jagellonský, poslední český a uherský král z rodu Jagellonců, usedl na trůn Ferdinand I. Habsburský, bratr císaře Karla V.. Tím se Čechy, Morava, Slezsko, Lužice a Uhry (resp. jeho nezabraná část) staly součástí habsburských držav, což utvořilo základ pro budoucí Habsburskou monarchii.
Španělská a zámořská impéria
Největšího rozmachu dosáhli Habsburkové za vlády Karel V. (1516–1556), který byl císařem Svaté říše římské a zároveň španělským králem (jako Karel I.). Prostřednictvím dědictví shromáždil obrovské území:
- Španělsko a jeho kolonie v Americe, Asii a Africe.
- Neapolsko, Sicílie a Sardinie v Itálii.
- Nizozemí.
- Rakouské dědičné země.
- České země a Uherské království (později, pod jeho bratrem Ferdinandem I.).
Jeho říše byla tak rozsáhlá, že se o ní říkalo, že v ní Slunce nikdy nezapadá. Po abdikaci Karla V. se habsburský rod rozdělil na dvě hlavní větve:
- Španělští Habsburkové: Vládli ve Španělsku a jeho zámořských koloniích až do roku 1700, kdy vymřeli po meči.
- Rakouští Habsburkové: Pokračovali ve vládě v Rakousku, českých a uherských zemích a vládli Svaté říši římské až do jejího zániku v roce 1806.
---
Habsburská monarchie (rakouská větev)
Rakouští Habsburkové se stali dominantní silou ve střední Evropě. Jejich monarchie byla mnohonárodnostním státem s centrem ve Vídni. Klíčové události a osobnosti:
- Ferdinand I. (vláda 1526–1564): Založil habsburskou monarchie v českých a uherských zemích.
- Marie Terezie (vláda 1740–1780): Jedna z nejvýznamnějších panovnic. Provedla rozsáhlé reformy v armádě, školství a státní správě. Její vláda přinesla osvícenské reformy a posílení centrální moci. Založila Tereziánskou vojenskou akademii a Innsbruckou univerzitu.
- Josef II. (vláda 1780–1790): Syn Marie Terezie, osvícenský reformátor. Zrušil nevolnictví, vydal toleranční patent a provedl řadu dalších radikálních reforem.
- František II. (1792–1806 jako císař Svaté říše římské, poté František I. jako rakouský císař 1804–1835): V roce 1804 se prohlásil rakouským císařem (jako František I.), a o dva roky později, pod tlakem Napoleona, rozpustil Svatou říši římskou.
- František Josef I. (vláda 1848–1916): Nejdéle vládnoucí habsburský panovník. Jeho vláda byla poznamenána revolucí 1848, rakousko-uherským vyrovnáním v roce 1867, které vedlo ke vzniku Rakouska-Uherska, a nakonec vypuknutím první světové války.
---
Zánik monarchie a odkaz
Habsburská monarchie (Rakousko-Uhersko) zanikla po první světové válce v roce 1918, kdy se rozpadla na několik národních států, včetně Československa, Rakouska a Maďarska. Posledním panujícím císařem byl Karel I..
I po zániku monarchie zůstávají Habsburkové významným rodem s bohatou historií a kulturním dědictvím. Jejich vliv je patrný v architektuře, umění, hudbě a tradicích ve střední Evropě. Mnoho členů rodu se i dnes angažuje v politice, diplomacii a charitativní činnosti. Rodovou hlavou byl dlouholetý europoslanec Otto von Habsburg (1912–2011).
---
Pro laiky
Představte si Habsburky jako takovou velmi, velmi starou a mocnou rodinu, která vládla obrovské části Evropy po stovky let. Byly to císařové a králové, a to nejen v Rakousku, ale i ve Španělsku, Čechách a Uhersku.
Jejich "tajemství" úspěchu nebyly jen války, ale hlavně chytré sňatky. Ženili a vdávali své děti tak, aby získávali další území a koruny – říkali si: "Ať válčí jiní, ty, šťastné Rakousko, se žeň!" A to se jim skvěle dařilo.
- Díky nim jsme my, Češi, byli po staletí součástí velké monarchie, která se později jmenovala Rakousko-Uhersko. To mělo velký vliv na naši historii, kulturu i architekturu.
- Mezi nejslavnější Habsburky patřila třeba císařovna Marie Terezie, která provedla spoustu reforem, nebo císař František Josef I., který vládl moc dlouho a zažil začátek první světové války.
Po první světové válce se jejich říše rozpadla a vznikly nové státy, jako například naše Československo. Ale jejich vliv na Evropu je vidět dodnes.
---