Karel II. Španělský
Obsah boxu
Karel II. Španělský (španělsky Carlos II; 6. listopadu 1661, Madrid – 1. listopadu 1700, Madrid), přezdívaný Očarovaný (El Hechizado), byl poslední habsburský král Španělska a vládce rozsáhlé španělské koloniální říše. Jeho vláda, která trvala od roku 1665 do roku 1700, je symbolem politického, ekonomického a vojenského úpadku Španělska v 17. století. Karel byl od narození těžce tělesně i duševně postižený v důsledku staletí trvajícího příbuzenského křížení v rámci habsburské dynastie. Jeho neschopnost zplodit dědice vedla k celoevropské krizi a po jeho smrti vypukla devastující Válka o španělské dědictví.
🧬 Původ a zdravotní stav
Karlův osud byl předurčen ještě před jeho narozením. Byl výsledkem extrémního inbreedingu, který byl pro Habsburky typický ve snaze udržet moc a majetek v rodině. Jeho otec, Filip IV. Španělský, si vzal za manželku svou vlastní neteř, Marianu Rakouskou. Všichni Karlovi prarodiče a sedm z osmi jeho praprarodičů byli potomky Jany I. Kastilské a Filipa I. Sličného. Koeficient příbuzenského křížení u Karla II. byl 0,254, což je vyšší hodnota, než jaká by vznikla ze svazku bratra a sestry (0,250).
Důsledky této genetické zátěže byly katastrofální:
- Fyzické deformace: Karel trpěl extrémní formou tzv. habsburské čelisti (mandibulární prognathismus), která byla tak výrazná, že měl potíže se žvýkáním a mluvením. Jeho jazyk byl údajně tak velký, že často slintal. Měl také protáhlou lebku a slabou, rachitickou postavu.
- Vývojové opoždění: Mluvit se naučil až kolem čtvrtého roku života a chodit až v osmi letech. Po celý život byl fyzicky slabý, náchylný k nemocem a trpěl epileptickými záchvaty.
- Mentální postižení: Jeho mentální schopnosti byly omezené. Byl popisován jako apatický, nerozhodný a snadno ovlivnitelný. Ačkoliv nebyl zcela nesvéprávný, nebyl schopen efektivně vládnout a řídit složitou administrativu španělské monarchie.
- Neplodnost: Navzdory dvěma manželstvím nebyl schopen zplodit potomka, což se stalo ústředním politickým problémem jeho vlády. Moderní analýzy naznačují, že mohl trpět kombinací několika genetických poruch, včetně kombinované hypofyzární hormonální nedostatečnosti a distální renální tubulární acidózy, což by vysvětlovalo jeho četné zdravotní problémy i neplodnost.
Jeho přezdívka "Očarovaný" (El Hechizado) vzešla z všeobecného přesvědčení u dvora i mezi lidem, že jeho stav není přirozený, ale je výsledkem čarodějnictví nebo kletby. Byly na něm prováděny četné exorcismy, které však jeho stav nijak nezlepšily.
👑 Vláda
Karel II. se stal králem ve věku necelých čtyř let po smrti svého otce Filipa IV. v roce 1665. Vzhledem k jeho nízkému věku a chatrnému zdraví byla ustanovena regentská rada v čele s jeho matkou, královnou Marianou Rakouskou.
🏛️ Regentství Marie Anny (1665–1675)
Vláda královny-regentky byla poznamenána politickou nestabilitou a bojem o moc u dvora. Mariana se silně opírala o své rádce, zejména o svého rakouského zpovědníka, jezuitu Juana Everarda Nitharda, a později o Fernanda de Valenzuela. To vyvolávalo odpor španělské šlechty, v jejímž čele stál Karlův nelegitimní poloviční bratr, Don Juan José de Austria, populární a ambiciózní vojevůdce.
Během regentství pokračoval úpadek Španělska. V Devoluční válce (1667–1668) ztratilo Španělsko ve prospěch Francie Ludvíka XIV. další území ve Španělském Nizozemí. V roce 1668 bylo Španělsko nuceno formálně uznat nezávislost Portugalska Lisabonskou smlouvou.
📉 Osobní vláda a pokračující úpadek (1675–1700)
V roce 1675 byl Karel II. prohlášen za plnoletého, ale reálnou moc nikdy skutečně nepřevzal. Vláda zůstala v rukou dvorních klik a vlivných ministrů. V roce 1677 donutil Juan José de Austria krále, aby poslal královnu matku do exilu v Toledu, a sám se stal prvním ministrem. Jeho vláda však byla krátká a neúspěšná; zemřel v roce 1679.
Karova vláda byla sérií krizí:
- Války s Francií: Agresivní politika francouzského krále Ludvíka XIV. vedla k dalším válkám, jako byla Francouzsko-nizozemská válka (1672–1678) a Devítiletá válka (1688–1697), v nichž Španělsko utrpělo další územní ztráty, včetně Franche-Comté a částí Flander.
- Ekonomická stagnace: Kastilská ekonomika byla v troskách, sužována devalvací měny, vysokými daněmi, opakujícími se epidemiemi a hladomory. Příliv drahých kovů z Ameriky klesal a státní bankrot byl permanentní hrozbou.
- Politická paralýza: Centrální vláda byla slabá a neefektivní. Byrokracie byla ochromena korupcí a regionální šlechta si uzurpovala stále více moci.
👰 Manželství
V zoufalé snaze zajistit nástupce a pokračování habsburské linie byl Karel dvakrát ženatý. Obě manželství však byla bezdětná.
Marie Louisa Orleánská
V roce 1679 se Karel oženil s Marií Louisou Orleánskou, neteří francouzského krále Ludvíka XIV. Byla to krásná a inteligentní žena, která si získala lásku krále i španělského lidu. Navzdory zjevné náklonnosti mezi manželi se jim nepodařilo zplodit dítě. Marie Louisa trpěla u upjatého španělského dvora depresemi a zemřela za nejasných okolností v roce 1689, pravděpodobně na zánět slepého střeva. U dvora se však šířily zvěsti, že byla otrávena.
Marie Anna Falcko-Neuburská
Druhou Karlovou manželkou se v roce 1690 stala Marie Anna Falcko-Neuburská. Byla vybrána mimo jiné proto, že její rodina byla známá svou plodností. Marie Anna byla politicky ambiciózní a aktivně se zapojila do dvorských intrik, zejména v otázce nástupnictví, kde silně prosazovala rakouské kandidáty. Její arogantní chování a snaha ovládat slabého krále ji však učinily u španělského dvora velmi nepopulární. Ani toto manželství nepřineslo vytouženého dědice.
📜 Otázka nástupnictví a smrt
S postupujícím časem a zhoršujícím se Karlovým zdravím se otázka, kdo zdědí obrovskou španělskou říši, stala nejpalčivějším problémem evropské politiky. Dva hlavní kandidáti byli: 1. Francouzský kandidát: Filip z Anjou (pozdější Filip V. Španělský), vnuk Ludvíka XIV. a Karlovy starší nevlastní sestry Marie Terezy. 2. Rakouský kandidát: Arcivévoda Karel, mladší syn císaře Leopolda I. z rakouské větve Habsburků.
Španělský dvůr byl rozdělen na profrancouzskou a prorakouskou (prohabsburskou) frakci. Umírající Karel byl pod obrovským tlakem z obou stran. Většina španělské šlechty, v čele s vlivným kardinálem Portocarrerem, se přikláněla k francouzskému kandidátovi v naději, že mocná Francie bude schopna udržet španělskou říši celistvou a ochránit ji před rozdělením mezi evropské mocnosti.
Krátce před svou smrtí, 1. listopadu 1700, podepsal Karel II. závěť, v níž jmenoval svým univerzálním dědicem Filipa z Anjou. Podmínkou bylo, že se španělská a francouzská koruna nikdy nespojí v jedné osobě. Když se Ludvík XIV. dozvěděl o závěti, pronesl slavnou větu: "Už nejsou Pyreneje". Ostatní evropské mocnosti, zejména Anglie, Nizozemsko a Svatá říše římská, se však obávaly masivního nárůstu moci Bourbonů a odmítly Karlovu závěť akceptovat. V roce 1701 tak vypukla Válka o španělské dědictví, která trvala až do roku 1714 a zásadně překreslila politickou mapu Evropy.
🔬 Pro laiky
- Příbuzenské křížení (inbreeding): Je to situace, kdy se spolu množí blízcí příbuzní (např. bratranci a sestřenice, nebo dokonce strýc a neteř). U lidí i zvířat to vede k tomu, že se častěji projeví vzácné genetické nemoci a vady. Habsburkové to dělali po staletí, aby si udrželi moc, a Karel II. byl extrémním příkladem negativních následků.
- Habsburská čelist: Výrazná, dopředu vystupující dolní čelist, která byla typickým znakem Habsburků. U Karla II. byla tak velká, že mu bránila v normálním jídle a mluvení.
- Regentství: Když je král příliš malý na to, aby vládl (jako dítě), vládne za něj někdo jiný, obvykle jeho matka nebo jiný blízký příbuzný. Tomuto období se říká regentství.
- Válka o španělské dědictví: Velká evropská válka, která začala po smrti Karla II., protože neměl děti. Dvě hlavní evropské rodiny (francouzští Bourboni a rakouští Habsburkové) se přely o to, kdo získá obrovské španělské království a jeho kolonie. Válka nakonec potvrdila na španělském trůně francouzského kandidáta Filipa V., ale za cenu ztráty mnoha území v Evropě.