Španělské impérium
Obsah boxu
| Španělské impérium | |
|---|---|
| Popisek mapy | Rozsah Španělského impéria v různých fázích jeho existence. |
| Znak | Royal Coat of Arms of Spain (1761-1868 and 1874-1931) (Unofficial-Variant).svg |
| Panovník | Katolická Veličenstva Isabela I. Kastilská Ferdinand II. Aragonský Habsburkové Karel I. Filip II. Španělský Filip IV. Španělský Karel II. Španělský Bourboni Filip V. Španělský Karel III. Španělský Alfons XIII. |
| Motto | Plus Ultra (latinsky "Dále než to") |
| Forma vlády | Absolutní monarchie (po většinu existence) |
| Název | Španělské impérium |
| Náboženství | Římské katolictví (státní) |
| Hlavní město | Toledo, Valladolid, Madrid (od 1561) |
| Hymna | Marcha Real (španělsky "Královský pochod") |
| Měna | Španělský real, španělská peseta |
| Zánik | Dekolonizace Španělské Sahary (1976) |
| Vznik | Objevení Ameriky (1492) |
| Jazyky | Španělština (oficiální), latina, kečuánština, nahuatl, tagalog a další domorodé jazyky |
| Mapa | Spanish Empire anachronous map.png |
| Dnes část | Španělsko, většina Latinské Ameriky, Filipíny, části USA, Maroka a dalších zemí |
| Existence | 1492–1976 |
| Originální název | Imperio español |
| Rozloha | 19 215 000 km² (kolem roku 1790) |
| Vlajka | Flag of Spain (1785-1873 and 1875-1931).svg |
Španělské impérium (ve španělštině Imperio español), známé také jako Hispánská monarchie (Monarquía Hispánica), bylo jednou z největších a nejstarších globálních říší v dějinách lidstva. Počínaje 15. stoletím se Španělsko stalo průkopníkem v zámořských objevech a vybudovalo rozsáhlou koloniální říši, která na svém vrcholu zahrnovala obrovská území v Severní, Střední a Jižní Americe, v Asii (Filipíny), Africe a Oceánii, a také državy v Evropě. Pro svou rozlehlost se jí přezdívalo "říše, nad kterou slunce nezapadá". Impérium zásadně ovlivnilo světové dějiny, rozšířilo španělský jazyk a katolictví po celém světě a vytvořilo první globální obchodní cesty.
Vzniklo sjednocením španělských království Kastilie a Aragonie a objevením Ameriky Kryštofem Kolumbem v roce 1492. Během 16. století španělští conquistadoři vyvrátili mocné říše Aztéků a Inků. Příliv drahých kovů z amerických kolonií učinil ze Španělska na více než sto let dominantní světovou supervelmoc. Od poloviny 17. století však začala jeho moc postupně upadat vlivem válek, ekonomické stagnace a konkurence ostatních evropských mocností. Většinu svých amerických kolonií ztratilo na počátku 19. století během válek za nezávislost. Definitivní konec jeho velmocenského postavení přinesla španělsko-americká válka v roce 1898. Poslední africké kolonie byly dekolonizovány ve druhé polovině 20. století.
⏳ Vznik a vzestup (1492–17. století)
Základy budoucího impéria byly položeny sňatkem Isabely I. Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského v roce 1469, což vedlo k personální unii jejich království. V roce 1492 dokončili reconquistu dobytím Granady, posledního muslimského státu na Pyrenejském poloostrově. Ve stejném roce financovali výpravu Kryštofa Kolumba, která vedla k objevení Ameriky a zahájila éru španělské kolonizace.
Následovala éra conquistadorů. Hernán Cortés v letech 1519–1521 dobyl Aztéckou říši na území dnešního Mexika a Francisco Pizarro v roce 1532 ovládl Inckou říši v Andách. Tyto výboje přinesly Španělsku kontrolu nad obrovským územím a nesmírným bohatstvím, především ložisky stříbra (např. v Potosí) a zlata.
Za vlády Habsburků, zejména Karla V. (ve Španělsku vládl jako Karel I.) a jeho syna Filipa II., dosáhlo impérium svého vrcholu. Karel V. vládl obrovské říši zahrnující Španělsko, americké kolonie, Nizozemsko, části Itálie a byl také císařem Svaté říše římské. Filip II. v roce 1580 zdědil i Portugalsko a jeho kolonie, čímž vznikla Iberská unie a Španělsko dočasně ovládlo prakticky celou Jižní Ameriku a rozsáhlou síť obchodních základen v Africe a Asii.
👑 Zlatý věk a správa impéria
Období od 16. do 17. století je označováno jako Španělský zlatý věk (Siglo de Oro), kdy Španělsko nebylo jen politickou a ekonomickou, ale i kulturní velmocí. V této době tvořili umělci jako Diego Velázquez, El Greco a spisovatelé jako Miguel de Cervantes.
Impérium bylo spravováno prostřednictvím systému místokrálovství. Nejdůležitější byla:
- Místokrálovství Nové Španělsko (založeno 1535) s centrem v Mexiku, zahrnující Střední Ameriku, Karibik a Filipíny.
- Místokrálovství Peru (založeno 1542) s centrem v Limě, spravující většinu španělské Jižní Ameriky.
Obchod s koloniemi byl přísně kontrolován z Sevilly a později z Cádizu. Klíčovou roli hrály tzv. "stříbrné flotily", které jednou ročně převážely drahé kovy a další zboží z Ameriky do Evropy. Pro obchod s Asií byla zásadní trasa manilských galeon mezi Acapulcem v Mexiku a Manilou na Filipínách.
쇠 Úpadek a reformy Bourbonů (18. století)
Od poloviny 17. století začala moc impéria slábnout. Příčiny byly komplexní:
- Ekonomické problémy: Obrovské bohatství z kolonií bylo často promrháno v nákladných evropských válkách, což vedlo k opakovaným státním bankrotům. Masivní přísun stříbra také způsobil vysokou inflaci.
- Vojenské porážky: Porážka Španělské Armady v roce 1588 a neúspěchy v třicetileté válce oslabily španělskou vojenskou dominanci.
- Ztráta území: V roce 1640 se Portugalsko osamostatnilo. Po válce o španělské dědictví (1701–1714) ztratilo Španělsko své zbývající državy v Itálii a Nizozemí.
Na španělský trůn nastoupila dynastie Bourbonů. Noví panovníci, zejména Karel III. Španělský, se pokusili sérií reforem (tzv. Bourbonské reformy) modernizovat a centralizovat správu říše, oživit ekonomiku a posílit armádu. Byla vytvořena nová místokrálovství:
- Místokrálovství Nová Granada (1717)
- Místokrálovství Río de la Plata (1776)
💥 Kolaps a zánik (19.–20. století)
Začátek 19. století přinesl impériu smrtelnou ránu. Napoleonské války a invaze Napoleona do Španělska v roce 1808 vytvořily mocenské vakuum. Toho využily americké kolonie, kde kreolské elity zahájily boj za nezávislost. V letech 1810 až 1825, pod vedením osobností jako Simón Bolívar a José de San Martín, získala nezávislost většina španělských území v Americe. Do konce 20. let 19. století zbyly Španělsku v Americe pouze Kuba a Portoriko.
Definitivní tečku za statusem Španělska jako koloniální mocnosti udělala španělsko-americká válka v roce 1898. Po krátkém a drtivém konfliktu muselo Španělsko postoupit Spojeným státům Kubu, Portoriko a Guam a prodat Filipíny.
Poslední zbytky impéria v Africe (Španělské Maroko, Ifni, Španělská Sahara a Rovníková Guinea) byly dekolonizovány v průběhu 20. století, přičemž poslední území, Západní Sahara, opustilo Španělsko v roce 1976.
legacy Dědictví a odkaz
Dědictví Španělského impéria je obrovské a komplexní.
- Jazykové a kulturní: Španělština je dnes druhým nejpoužívanějším mateřským jazykem na světě s více než 500 miliony mluvčími.
- Náboženské: Rozšíření katolictví učinilo z Latinské Ameriky region s největším počtem katolíků na světě.
- Kolumbovská výměna: Kontakt mezi Starým a Novým světem vedl k rozsáhlé výměně rostlin, zvířat, technologií, myšlenek i nemocí. Z Ameriky do Evropy se dostaly plodiny jako brambory, kukuřice, rajčata a kakao, zatímco do Ameriky byli přivezeni koně, skot a pšenice.
- Demografické: Kolonizace vedla ke vzniku nové mesticové populace (mestizaje), ale také k dramatickému poklesu původního indiánského obyvatelstva v důsledku nemocí a vykořisťování.
👶 Pro laiky: Obrovská firma, která změnila svět
Představte si, že Španělsko bylo před 500 lety něco jako obrovská mezinárodní firma, která se rozhodla expandovat. Místo otevírání nových poboček ale posílala lodě s průzkumníky a vojáky, aby našli a obsadili nové "trhy" – celé kontinenty.
Tato "firma" byla neuvěřitelně úspěšná. Založila pobočky (kolonie) po celém světě, od Kalifornie až po Argentinu a Filipíny. Z těchto poboček vozila do centrály v Madridu obrovské zisky, hlavně zlato a stříbro. Díky tomu se stala na čas nejbohatší a nejmocnější "firmou" na světě. Všichni museli mluvit jejím jazykem (španělština) a dodržovat její pravidla (včetně náboženství).
Jako každá velká firma ale měla i své problémy. Utrácela příliš mnoho peněz za války s konkurencí (jako Anglie nebo Francie), její vedení nebylo vždy efektivní a její "zaměstnanci" v zámoří (kolonisté) začali být nespokojení. Nakonec se zámořské pobočky rozhodly osamostatnit a založit si vlastní "firmy" (nezávislé státy). I když původní obrovská firma nakonec zkrachovala, její odkaz – jazyk, kultura a náboženství – v těchto nových státech zůstal dodnes.