Filip IV. Španělský
Obsah boxu
Filip IV. Španělský (španělsky Felipe IV; 8. dubna 1605, Valladolid – 17. září 1665, Madrid), zvaný také Veliký (el Grande) nebo Král Planeta (el Rey Planeta), byl habsburský panovník, který vládl jako král španělský v letech 1621 až 1665. Jeho vláda je spojena s vrcholem španělského zlatého věku v umění a literatuře, ale zároveň s pokračujícím politickým a vojenským úpadkem Španělské říše. Během jeho panování Španělsko ztratilo hegemonii v Evropě, muselo uznat nezávislost Nizozemska a přišlo o Portugalsko.
Filip IV. je známý především jako velký mecenáš umění, zejména malíře Diega Velázqueze, který byl jeho dvorním portrétistou. Po většinu své vlády přenechával faktické řízení státu svému prvnímu ministrovi (valido), hraběti-vévodovi z Olivares. Jeho zahraniční politika byla poznamenána účastí ve Třicetileté válce a následném konfliktu s Francií, který vyvrcholil pro Španělsko nevýhodným Pyrenejským mírem. Vnitřní politika byla charakterizována snahami o centralizaci moci, které vedly k rozsáhlým povstáním v Katalánsku a Portugalsku.
📜 Život a vláda
👶 Mládí a nástup na trůn
Filip se narodil ve Valladolidu jako nejstarší syn krále Filipa III. a jeho manželky Markéty Štýrské. V roce 1615, ve věku deseti let, se oženil s třináctiletou Izabelou Bourbonskou, dcerou francouzského krále Jindřicha IV.. Tento sňatek byl součástí širší dohody, která měla upevnit mír mezi katolickými mocnostmi, Španělskem a Francií.
Na trůn nastoupil v roce 1621 po smrti svého otce, v pouhých šestnácti letech. Na rozdíl od svého otce, který se o vládu příliš nezajímal, projevoval Filip zpočátku větší smysl pro povinnost, avšak brzy se ukázalo, že i on preferuje přenechat každodenní správu říše svému favoritovi. Tím se stal ambiciózní a energický Gaspar de Guzmán, hrabě-vévoda z Olivares, který se stal jeho prvním ministrem a faktickým vládcem Španělska na více než dvacet let.
🏛️ Éra hraběte-vévody z Olivares (1621–1643)
Olivares se snažil obnovit prestiž a moc Španělska prostřednictvím rozsáhlých reforem. Jeho cílem bylo centralizovat monarchii a přimět všechny části říše (zejména Aragonii, Katalánsko a Portugalsko) k většímu podílu na financování a obraně impéria. Jeho nejznámějším projektem byl tzv. Svaz zbraní (Unión de Armas), který měl vytvořit společnou armádu o síle 140 000 mužů, financovanou všemi královstvími monarchie. Tento plán však narazil na silný odpor v regionech, které si střežily svá historická práva a privilegia (fueros).
V zahraniční politice vedl Olivares agresivní kurz. Po vypršení dvanáctiletého příměří obnovil válku s nizozemskými provinciemi a aktivně zapojil Španělsko do Třicetileté války na straně císařských Habsburků. Zpočátku se španělským armádám dařilo, například v bitvě u Bredy (1625) nebo v bitvě u Nördlingenu (1634).
Rostoucí náklady na válku a odpor proti centralizaci však vedly k vnitřní krizi. V roce 1640 vypukla povstání současně v Katalánsku (Válka ženců) a v Portugalsku. Zatímco katalánské povstání se podařilo po dvanácti letech potlačit, portugalská restaurace byla úspěšná a vedla k definitivnímu osamostatnění Portugalska pod dynastií Braganza. Tyto neúspěchy, spolu s katastrofální porážkou španělské armády od Francouzů v bitvě u Rocroi (1643), vedly k Olivaresovu pádu. Filip IV. ho propustil a rozhodl se vládnout sám.
⚔️ Pozdní období vlády a pokračující úpadek (1643–1665)
I po Olivaresově odchodu se situace Španělska nezlepšila. Třicetiletá válka skončila v roce 1648 Vestfálským mírem, kterým Španělsko muselo formálně uznat nezávislost Nizozemska, čímž skončila Osmdesátiletá válka. Válka s Francií však pokračovala dalších jedenáct let.
Francie, vedená kardinálem Mazarinem, se spojila s Anglií Olivera Cromwella. Španělsko utrpělo další porážky, například v bitvě v Dunách, a ztratilo Jamajku a Dunkerque. Válka byla ukončena až v roce 1659 podpisem Pyrenejského míru. Podmínky byly pro Španělsko potupné: muselo Francii postoupit část území (Roussillon, Artois) a Filipova nejstarší dcera, infantka Marie Tereza Habsburská, se musela provdat za francouzského krále Ludvíka XIV.. Její věno bylo stanoveno na obrovskou sumu 500 000 zlatých écu, kterou však vyčerpané Španělsko nikdy nedokázalo zaplatit. To později poskytlo Ludvíku XIV. záminku k dalším válkám proti Španělsku (tzv. devoluční válka).
Poslední léta Filipovy vlády byla poznamenána snahou znovu dobýt Portugalsko, která však skončila sérií porážek, definitivně stvrzených v bitvě u Montes Claros (1665). Král zemřel v září téhož roku, zanechávaje trůn svému jedinému přeživšímu synovi, čtyřletému a těžce nemocnému Karlovi II..
🎨 Patron umění
Navzdory politickému a vojenskému úpadku byla vláda Filipa IV. zlatým věkem španělské kultury. Král byl vášnivým sběratelem umění, milovníkem divadla a poezie. Jeho dvůr v Madridu se stal jedním z nejvýznamnějších kulturních center Evropy.
Nejvýznamnějším umělcem spojeným s Filipem IV. byl Diego Velázquez. Král si ho nesmírně vážil, jmenoval ho dvorním malířem a udělil mu řadu poct. Velázquez vytvořil desítky portrétů krále a jeho rodiny, které jsou dnes považovány za mistrovská díla světového malířství. Mezi nejznámější patří Las Meninas (Dvorní dámy), kde je královský pár zobrazen v odrazu zrcadla, a četné jezdecké portréty.
Filip IV. také nechal postavit velkolepý palác Buen Retiro na okraji Madridu, který sloužil k pořádání dvorních slavností a divadelních představení. Pro jeho výzdobu shromáždil obrovskou sbírku obrazů od španělských i zahraničních mistrů, jako byli Peter Paul Rubens, Tizian nebo Jusepe de Ribera. V oblasti literatury byli na jeho dvoře činní dramatici jako Pedro Calderón de la Barca a Tirso de Molina.
👨👩👧👦 Rodina a potomstvo
Filip IV. byl dvakrát ženatý a měl řadu dětí, z nichž se však jen málo dožilo dospělosti. Příbuzenské sňatky v rámci habsburské dynastie vedly k degenerativním jevům a vysoké dětské úmrtnosti.
První manželství
V roce 1615 se oženil s Izabelou Bourbonskou (1602–1644), dcerou francouzského krále Jindřicha IV.. Měli spolu sedm dětí, ale dospělosti se dožily pouze dvě:
- Baltazar Karel (1629–1646), princ asturský a následník trůnu. Jeho předčasná smrt v 17 letech byla pro krále i monarchii obrovskou ranou.
- Marie Tereza Habsburská (1638–1683), manželka francouzského krále Ludvíka XIV..
Druhé manželství
Po smrti své první ženy a následníka trůnu se Filip v roce 1649 oženil se svou vlastní neteří, Marií Annou Habsburskou (1634–1696), dcerou císaře Ferdinanda III. a Filipovy sestry Marie Anny. Z tohoto manželství vzešlo pět dětí, z nichž přežily dvě:
- Markéta Tereza Habsburská (1651–1673), hlavní postava Velázquezova obrazu Las Meninas. Stala se manželkou svého strýce, císaře Leopolda I.
- Karel II. Španělský (1661–1700), poslední habsburský král Španělska. Byl tělesně i duševně postižený a jeho neschopnost zplodit potomka vedla po jeho smrti k válce o španělské dědictví.
Filip IV. měl také velké množství nemanželských dětí, z nichž nejznámější byl Juan José de Austria, kterého oficiálně uznal a který se stal významnou politickou a vojenskou postavou za vlády svého nevlastního bratra Karla II.
💡 Pro laiky
- Hrabě-vévoda z Olivares: Představte si ho jako super-premiéra, který měl téměř absolutní moc. Král mu plně důvěřoval a nechal ho řídit celou zemi. Olivares se snažil Španělsko modernizovat a posílit, ale jeho metody byly příliš tvrdé a vedly k povstáním.
- Třicetiletá válka: Obrovský celoevropský konflikt, který se dá přirovnat ke světové válce 17. století. Začal jako náboženský spor mezi katolíky a protestanty, ale brzy se z něj stala bitva o moc a území. Pro Španělsko to byla nesmírně drahá válka, která ho vyčerpala a na jejímž konci ztratilo pozici největší evropské velmoci.
- Vestfálský mír: Důležitá mírová smlouva, která ukončila Třicetiletou válku. Pro Španělsko znamenala hlavně to, že muselo konečně uznat, že Nizozemsko (dnešní Holandsko) je nezávislý stát a už mu nepatří.
- Zlatý věk (Siglo de Oro): Paradoxně, zatímco španělská armáda prohrávala bitvy a státní pokladna byla prázdná, španělské umění zažívalo svůj vrchol. Malíř Diego Velázquez maloval geniální obrazy, spisovatelé psali slavná díla. Vláda Filipa IV. byla sice politický propadák, ale kulturně to byla naprostá špička.