Osmdesátiletá válka
Obsah boxu
Osmdesátiletá válka (nizozemsky Tachtigjarige Oorlog), známá také jako Nizozemská revoluce nebo Nizozemská válka za nezávislost, byl ozbrojený konflikt v letech 1568 až 1648 mezi skupinou sedmnácti provincií v Habsburském Nizozemí a jejich suverénem, králem Španělska. Konflikt vedl k vytvoření nezávislé Republiky spojených nizozemských provincií na severu, zatímco jižní provincie zůstaly pod španělskou nadvládou. Válka je považována za jeden z prvních úspěšných bojů za národní nezávislost v Evropě a její závěrečná fáze probíhala souběžně s Třicetiletou válkou.
Válka byla výsledkem komplexní směsi politických, náboženských a ekonomických příčin. Rostoucí vliv kalvinismu se střetl s tvrdou protireformační politikou katolického Španělska. Snahy Filipa II. o centralizaci moci a zvýšení daní narazily na odpor místní šlechty a měst, které si hájily svá tradiční privilegia. Válka prošla několika fázemi, od počátečních povstání přes organizovaný odpor vedený Vilémem I. Oranžským až po rozsáhlé vojenské operace, které formovaly moderní válečnictví.
Konečným výsledkem bylo podepsání Míru v Münsteru v roce 1648, kterým Španělsko formálně uznalo nezávislost Nizozemské republiky. Tento akt nejenže ukončil osmdesátiletý boj, ale také položil základy pro nizozemský zlatý věk, období nebývalého ekonomického, vědeckého a kulturního rozkvětu.
📜 Příčiny konfliktu
Kořeny Osmdesátileté války sahají hluboko do poloviny 16. století a jsou kombinací náboženského, politického a ekonomického napětí, které postupně eskalovalo v otevřenou vzpouru.
✝️ Náboženské napětí
V první polovině 16. století se v Nizozemí rychle šířily myšlenky reformace, zejména kalvinismus. Pro habsburské panovníky, nejprve Karla V. a později jeho syna Filipa II., kteří byli zapřisáhlými katolíky, představovalo toto hnutí vážnou hrozbu pro jednotu jejich říše. Filip II. zavedl v Nizozemí tvrdá opatření proti kacířům, včetně posílení role inkvizice. Perzekuce protestantů, která zahrnovala veřejné popravy a konfiskace majetku, vyvolala široký odpor nejen mezi protestanty, ale i mezi umírněnými katolíky, kteří se obávali ztráty svobod. V roce 1566 vyvrcholilo napětí v takzvaném Obrazoborectví (Beeldenstorm), kdy davy kalvinistů ničily v katolických kostelech sochy a obrazy, které považovaly za modly.
👑 Politická centralizace
Sedmnáct provincií Nizozemí mělo historicky vysokou míru autonomie. Každá provincie měla své vlastní zákony, zvyklosti a správní orgány (stavy). Filip II., který vládl ze vzdáleného Madridu, se snažil o centralizaci moci a omezení těchto tradičních privilegií. Chtěl vytvořit moderní, byrokratický stát řízený přímo ze Španělska. Jmenoval do klíčových pozic loajální úředníky, jako byl kardinál Antoine Perrenot de Granvelle, a ignoroval rady místní vysoké šlechty, reprezentované osobnostmi jako Vilém I. Oranžský, hrabě Egmont a hrabě Hoorn. Tento postup byl vnímán jako útok na starobylé svobody a vedl k odcizení nizozemských elit od španělské koruny.
💰 Ekonomický útlak
Habsburské Nizozemí bylo jedním z nejbohatších a ekonomicky nejrozvinutějších regionů Evropy. Španělská koruna, neustále zatížená dluhy z válek po celé Evropě, viděla v Nizozemí klíčový zdroj příjmů. Filip II. zavedl nové daně, jako byla tzv. "desetina" (tiende penning), což byla 10% daň z prodeje veškerého zboží. Tato daň ohrožovala prosperující obchod a vyvolala masivní odpor obchodníků a řemeslníků. Ekonomický tlak v kombinaci s náboženským a politickým útlakem vytvořil výbušnou směs, která nakonec vedla k povstání.
⚔️ Průběh války
Válka trvala osm desetiletí a je možné ji rozdělit do několika klíčových fází, které formovaly osud Nizozemí.
🔥 Počáteční povstání (1566–1572)
Po vlně obrazoborectví v roce 1566 vyslal Filip II. do Nizozemí armádu pod velením vévody z Alby, aby obnovil pořádek. Alba zřídil nechvalně proslulou "Radu pro nepokoje" (Raad van Beroerten), přezdívanou "Krvavá rada", která odsoudila tisíce lidí k smrti, včetně hrabat Egmonta a Hoorna. Albova brutální vláda teroru sice dočasně potlačila otevřený odpor, ale zároveň zradikalizovala opozici. Vilém I. Oranžský uprchl do Německa, kde začal organizovat vojenský odpor. Jeho první invaze v roce 1568 (bitva u Heiligerlee) je tradičně považována za začátek Osmdesátileté války, i když byla vojensky neúspěšná.
🌊 Vzestup gézů a Viléma Oranžského (1572–1584)
Zlom nastal v roce 1572, kdy tzv. Mořští gézové (Watergeuzen), nizozemští korzáři v exilu, nečekaně obsadili přístavní město Brielle. Tento úspěch zažehl vlnu povstání v provinciích Holandsko a Zeeland. Vilém Oranžský se vrátil a byl jmenován místodržitelem (stadhouder) těchto provincií. Španělská armáda odpověděla brutálními obléháními měst jako Haarlem a Naarden, ale narazila na houževnatý odpor, například při neúspěšném Obléhání Leidenu. V roce 1576, po vzpouře španělských žoldnéřů, kteří vyplenili Antverpy (tzv. "Španělská zuřivost"), se téměř všechny provincie, katolické i protestantské, sjednotily v tzv. Gentské pacifikaci s cílem vyhnat španělská vojska.
🇳🇱 Rozdělení Nizozemí a vznik Republiky (1579–1609)
Jednota provincií však neměla dlouhého trvání. V roce 1579 se několik jižních katolických provincií, znepokojených rostoucím vlivem radikálních kalvinistů, smířilo se Španělskem a vytvořilo Arraskou unii. V reakci na to severní, převážně protestantské provincie, vytvořily Utrechtskou unii, která se stala základem budoucího nizozemského státu. V roce 1581 provincie Utrechtské unie formálně sesadily Filipa II. jako svého panovníka Aktem o opuštění.
V roce 1584 byl Vilém I. Oranžský zavražděn. Vedení povstání převzal jeho syn Mořic Oranžský, který se ukázal být geniálním vojenským stratégem. S pomocí svého bratrance Viléma Ludvíka Nasavského provedl zásadní reformy armády, zavedl nové taktiky a techniky obléhání, což vedlo k řadě vítězství a dobytí klíčových měst.
🕊️ Dvanáctileté příměří (1609–1621)
Po desetiletích bojů byly obě strany vyčerpané. V roce 1609 bylo uzavřeno Dvanáctileté příměří, které de facto znamenalo uznání nezávislosti severních provincií. Během tohoto období míru však v Republice spojených nizozemských provincií propukly vnitřní politické a náboženské spory mezi remonstranty a kontraremonstranty, které vyvrcholily popravou vlivného politika Johana van Oldenbarnevelta v roce 1619.
🌍 Závěrečná fáze a Třicetiletá válka (1621–1648)
Po vypršení příměří v roce 1621 byly boje obnoveny. Tato fáze války se stala součástí širšího evropského konfliktu – Třicetileté války. Nizozemci, vedeni Frederikem Hendrikem, pokračovali v úspěšných vojenských operacích, jako bylo dobytí pevnosti 's-Hertogenbosch. Nizozemské loďstvo zároveň ničilo španělskou námořní moc, například v bitvě v Downs (1639). Španělsko, bojující na několika frontách a čelící vnitřním povstáním, postupně ztrácelo sílu i vůli pokračovat v boji.
🕊️ Vestfálský mír a důsledky
Válka definitivně skončila v roce 1648 jako součást Vestfálského míru, který ukončil i Třicetiletou válku.
📜 Uznání nezávislosti
Mír v Münsteru, podepsaný 30. ledna 1648, byl bilaterální smlouvou mezi Španělskem a Nizozemskou republikou. Španělsko v něm formálně uznalo plnou suverenitu a nezávislost republiky. Tím byl po osmdesáti letech bojů naplněn hlavní cíl povstání. Smlouva také potvrdila územní zisky republiky a uzavření ústí řeky Šelda, což ekonomicky ochromilo Antverpy ve prospěch Amsterdamu.
📈 Vzestup Nizozemské republiky
Ukončení války a získání nezávislosti odstartovalo Nizozemský zlatý věk. Republika se stala přední světovou námořní, obchodní a finanční velmocí. Její loďstvo dominovalo světovým mořím a Nizozemská východoindická společnost (VOC) vybudovala rozsáhlou koloniální říši. Amsterdam se stal centrem světového obchodu a financí. V tomto období vzkvétala také věda (Christiaan Huygens, Antoni van Leeuwenhoek) a umění (Rembrandt, Johannes Vermeer, Frans Hals).
📉 Úpadek Španělska
Pro Španělské impérium znamenala ztráta Nizozemí a obrovské náklady na vedení války další krok v jeho postupném úpadku. Ačkoliv si udrželo kontrolu nad jižním Nizozemím (pozdější Belgie), jeho reputace neporazitelné velmoci byla nenávratně poškozena. Válka odčerpala obrovské finanční i lidské zdroje a přispěla k oslabení jeho pozice v Evropě.
💡 Významné osobnosti
- Vilém I. Oranžský (1533–1584): Původně loajální šlechtic, který se stal vůdcem povstání. Pro svou vytrvalost a oddanost nizozemské věci je považován za "Otce vlasti" (Vader des Vaderlands).
- Fernando Álvarez de Toledo, 3. vévoda z Alby (1507–1582): Španělský generál a guvernér, jehož brutální represivní politika v letech 1567–1573 zradikalizovala nizozemský odpor.
- Mořic Oranžský (1567–1625): Syn Viléma Oranžského a geniální vojenský reformátor. Jeho taktické inovace a úspěšná obléhání zajistily přežití a konsolidaci mladé republiky.
- Alexandr Farnesio, vévoda z Parmy (1545–1592): Vynikající španělský vojevůdce a diplomat, kterému se podařilo vojensky i diplomaticky znovu dobýt jižní provincie pro Španělsko a vytvořit Arraskou unii.
🎯 Pro laiky
Představte si, že vaše země je součástí obrovské říše, které vládne král z daleké země. Tento král vám chce vnutit své náboženství, bere vám stará práva a svobody a neustále zvyšuje daně, aby mohl platit své války. Lidé v Nizozemí se proti tomuto útlaku vzbouřili. Jejich boj trval neuvěřitelných 80 let – to je déle, než se většina lidí dožije. Bojovali proti nejmocnější armádě tehdejšího světa, aby si mohli vládnout sami, věřit v co chtějí a svobodně obchodovat. Nakonec, po generacích bojů, vyhráli. Založili si vlastní, svobodný a velmi bohatý stát, ze kterého se později vyvinulo dnešní Nizozemsko. Jižní část země, dnešní Belgie, zůstala pod nadvládou Španělska.