Jindřich IV. Francouzský
Obsah boxu
Jindřich IV. Francouzský (francouzsky Henri IV), známý také jako Jindřich Navarrský nebo Dobrý král Jindřich (le Bon Roi Henri; * 13. prosince 1553, Pau – † 14. května 1610, Paříž), byl král navarrský (jako Jindřich III.) od roku 1572 a král francouzský od roku 1589 až do své smrti. Byl prvním francouzským monarchou z rodu Bourbonů, vedlejší větve dynastie Kapetovců. Jeho vláda ukončila desetiletí ničivých francouzských náboženských válek a položila základy absolutismu ve Francii.
Jako hugenot byl pokřtěn jako katolík, ale vychován v protestantské víře svou matkou Janou d'Albret. Během náboženských válek se stal vůdcem hugenotské strany. Přežil nechvalně proslulou Bartolomějskou noc v roce 1572 a později se stal právoplatným dědicem francouzského trůnu po smrti svého švagra a vzdáleného bratrance Jindřicha III., který neměl potomky.
Jeho nástup na trůn byl zpočátku odmítán Katolickou ligou a většinou katolické Francie. Po čtyřech letech bojů a obléhání Paříže se rozhodl pro strategickou konverzi ke katolictví, což je spojováno s jeho slavným výrokem: „Paříž stojí za mši“ (Paris vaut bien une messe). Tím si zajistil loajalitu většiny svých poddaných. Jako pragmatický politik v roce 1598 vydal Edikt nantský, který zaručoval náboženskou svobodu protestantům a účinně ukončil občanské války.
Společně se svým ministrem financí, vévodou de Sully, se zaměřil na obnovu zničené země. Centralizoval moc, snížil daně pro rolníky, podporoval zemědělství, veřejné práce, budoval kanály a silnice a podporoval vznikající průmysl. Jeho cílem bylo zajistit prosperitu pro všechny vrstvy obyvatelstva, což symbolizoval jeho slib, že každý rolník bude mít v neděli „kuře v hrnci“ (poule au pot). V zahraniční politice se snažil omezit vliv habsburské dynastie ve Španělsku a Svaté říši římské.
Jindřich IV. byl zavražděn v Paříži katolickým fanatikem Françoisem Ravaillacem. Jeho smrt byla pro Francii šokem. Jeho synem a nástupcem se stal Ludvík XIII., za kterého zpočátku vládla jako regentka jeho matka Marie Medicejská. Jindřich IV. zůstává jedním z nejpopulárnějších francouzských králů, obdivovaným pro svou toleranci, pragmatismus a péči o blaho lidu.
📜 Život před trůnem
🛡️ Mládí a výchova
Jindřich se narodil na zámku v Pau v Pyrenejích, v tehdy nezávislém Navarrském království. Jeho otcem byl Antonín Navarrský z rodu Bourbonů a matkou Jana III., královna Navarry. Ačkoliv byl pokřtěn jako katolík, jeho matka, horlivá kalvinistka, ho vychovala v protestantské (hugenotské) víře. Během svého dětství žil střídavě na královském dvoře ve Francii a v Béarn, kde získal robustní vzdělání a naučil se mluvit jak dvorskou francouzštinou, tak místním gaskonským dialektem.
Po smrti svého otce v roce 1562 se stal vévodou z Vendôme a po smrti matky v roce 1572 zdědil navarrský trůn jako Jindřich III. Navarrský. Již v mladém věku se stal vůdčí osobností hugenotského hnutí, které bojovalo proti katolické většině ve Francii.
💍 Svatba a Bartolomějská noc
Ve snaze o usmíření mezi katolíky a hugenoty byla dohodnuta jeho svatba s Markétou z Valois (známou jako "královna Margot"), sestrou francouzského krále Karla IX.. Svatba se konala v Paříži 18. srpna 1572. Místo oslav usmíření se však tato událost stala předehrou k jedné z nejtemnějších kapitol francouzské historie.
Šest dní po svatbě, v noci z 23. na 24. srpna, na svátek svatého Bartoloměje, rozpoutali katolíci v Paříži masové vraždění hugenotů, kteří se do města sjeli na královskou svatbu. Tato událost, známá jako Bartolomějská noc, se rychle rozšířila i do dalších francouzských měst a trvala několik týdnů. Odhaduje se, že bylo zabito několik desítek tisíc lidí.
Jindřich Navarrský si zachránil život tím, že pod nátlakem konvertoval ke katolictví. Následující čtyři roky byl držen jako zajatec na francouzském dvoře. V roce 1576 se mu podařilo uprchnout, vrátil se ke své protestantské víře a znovu se postavil do čela hugenotských vojsk.
👑 Cesta k francouzskému trůnu
⚔️ Válka tří Jindřichů
V roce 1584 zemřel František, vévoda z Anjou, mladší bratr a dědic bezdětného francouzského krále Jindřicha III.. Podle salického práva se nejbližším mužským příbuzným a tedy právoplatným dědicem trůnu stal právě Jindřich Navarrský.
Tato skutečnost však byla nepřijatelná pro radikální Katolickou ligu, vedenou vévodou Jindřichem de Guise. Liga se obávala protestantského krále a s podporou španělského krále Filipa II. se snažila Jindřichovi Navarrskému v nástupu na trůn zabránit. Tím začala poslední fáze náboženských válek, známá jako Válka tří Jindřichů:
- Jindřich III. Francouzský: vládnoucí král Francie
- Jindřich Navarrský: vůdce hugenotů a dědic trůnu
- Jindřich I. de Guise: vůdce Katolické ligy
Konflikt eskaloval, když Jindřich de Guise ovládl Paříž a donutil krále Jindřicha III. k útěku. Král v odvetě nechal v prosinci 1588 vévodu de Guise a jeho bratra, kardinála Ludvíka, zavraždit. Tento čin však obrátil většinu katolíků proti němu. V zoufalé situaci se král Jindřich III. spojil se svým dřívějším nepřítelem, Jindřichem Navarrským, a společně oblehli Paříž.
1. srpna 1589 byl král Jindřich III. smrtelně zraněn fanatickým mnichem Jacquesem Clémentem. Na smrtelné posteli oficiálně potvrdil Jindřicha Navarrského jako svého nástupce a vyzval ho, aby přijal katolickou víru pro dobro království.
⛪ "Paříž stojí za mši"
Po smrti Jindřicha III. se Jindřich Navarrský stal de iure králem Francie jako Jindřich IV. Katolická liga ho však odmítla uznat a s podporou Španělska proti němu pokračovala v boji. Jindřich IV. vyhrál několik klíčových bitev, například u Arques (1589) a Ivry (1590), ale dobýt silně katolickou Paříž se mu nedařilo.
Po letech vyčerpávajících bojů si uvědomil, že jako protestant nikdy nezíská plnou kontrolu nad zemí. Dne 25. července 1593 v bazilice Saint-Denis formálně konvertoval ke katolictví. Tento pragmatický krok je spojen s jeho údajným, ač historicky nedoloženým, výrokem: „Paříž stojí za mši“ (Paris vaut bien une messe).
Konverze zlomila odpor většiny katolíků. Jindřich IV. byl 27. února 1594 korunován v katedrále v Chartres (tradiční korunovační místo, Remeš, byla stále v rukou Ligy) a v březnu téhož roku triumfálně vjel do Paříže, kde byl obyvatelstvem nadšeně přivítán. Válka se Španělskem a zbytky Ligy pokračovala až do roku 1598, kdy byl uzavřen mír ve Vervins.
🏛️ Vláda a reformy
Jindřichova vláda byla obdobím obnovy a prosperity pro Francii, která byla zdevastována téměř čtyřiceti lety občanských válek.
🕊️ Edikt nantský
Jedním z jeho nejvýznamnějších činů bylo vydání Ediktu nantského v dubnu 1598. Tento dekret udělil francouzským protestantům (hugenotům) rozsáhlá práva a svobody:
- Svobodu svědomí v celém království.
- Právo na veřejné bohoslužby v určených oblastech.
- Plná občanská práva, včetně přístupu k veřejným úřadům.
- Udržování asi 150 opevněných měst (places de sûreté) jako záruku jejich bezpečnosti.
Edikt byl kompromisem, který měl ukončit náboženské spory. Ačkoliv nebyl dokonalý a katolíci ho často kritizovali, přinesl Francii na téměř jedno století vnitřní mír. Zrušen byl až v roce 1685 králem Ludvíkem XIV..
💰 Hospodářská obnova
S pomocí svého schopného ministra financí, vévody de Sully, Jindřich IV. provedl řadu hospodářských reforem:
- **Finance:** Zavedl pořádek do státních financí, snížil státní dluh a zefektivnil výběr daní.
- **Zemědělství:** Podporoval zemědělství, nechal vysoušet bažiny a zavedl nové plodiny (např. morušovník pro podporu výroby hedvábí). Jeho snem bylo, aby si každá rolnická rodina mohla v neděli dovolit "kuře v hrnci".
- **Infrastruktura:** Investoval do budování silnic, mostů a kanálů (např. Briarský kanál spojující Loiru a Seinu), což usnadnilo obchod.
- **Průmysl a obchod:** Podporoval manufaktury na výrobu luxusního zboží (gobelíny, sklo) a financoval zámořské expedice, například výpravu Samuela de Champlaina, která vedla k založení Québecu v roce 1608.
🌍 Zahraniční politika
Hlavním cílem Jindřichovy zahraniční politiky bylo oslabení moci habsburského rodu, který vládl ve Španělsku a Svaté říši římské a obklopoval Francii. Uzavíral spojenectví s protestantskými knížaty v Německu, s Osmanskou říší a dalšími nepřáteli Habsburků. V roce 1610 se připravoval na vojenské tažení do Německa, aby zasáhl do sporu o dědictví jülišsko-clevské. K této válce však kvůli jeho smrti nikdy nedošlo.
💔 Osobní život
Jindřich IV. byl známý svým šarmem, vtipem a také svou velkou zálibou v ženách. Jeho milostný život byl bouřlivý a měl mnoho milenek a nemanželských dětí.
- **Markéta z Valois**: Jeho první manželství bylo politickým svazkem, který nikdy nebyl šťastný. Bylo bezdětné a v roce 1599 bylo papežem anulováno.
- **Marie Medicejská**: V roce 1600 se oženil s Marií Medicejskou, neteří toskánského velkovévody. Toto manželství bylo rovněž politicky motivované a mělo zajistit dědice a přinést velké věno. Měli spolu šest dětí, včetně budoucího krále Ludvíka XIII..
- **Milenky**: Mezi jeho nejznámější milenky patřily Gabrielle d'Estrées, kterou upřímně miloval a možná by se s ní i oženil, kdyby nezemřela krátce před jeho rozvodem, a Henriette d'Entragues. Své nemanželské děti často legitimizoval a vychovával je u dvora spolu se svými legitimními potomky.
🗡️ Atentát a smrt
Jindřich IV. přežil několik pokusů o atentát. Osudným se mu stal 14. květen 1610. Když jeho kočár projížděl úzkou pařížskou ulicí Rue de la Ferronnerie a byl zablokován vozem, přiskočil ke kočáru katolický fanatik François Ravaillac a třikrát krále bodl dýkou. Jindřich IV. byl na místě mrtev.
Ravaillac byl za svůj čin krutě mučen a popraven. Motivy jeho činu nebyly nikdy plně objasněny, ale pravděpodobně jednal z náboženského fanatismu, ovlivněn fámami, že se král chystá vést válku proti papeži a katolickým mocnostem.
Jeho smrt vyvolala v celé Francii obrovský smutek. Byl pohřben v bazilice Saint-Denis. Jeho nástupcem se stal jeho osmiletý syn Ludvík XIII., za kterého vládla jako regentka jeho matka Marie Medicejská.
💡 Pro laiky
- **Hugenoti:** Tak se říkalo francouzským protestantům (konkrétně kalvinistům) v 16. a 17. století. V té době byla většina Francie katolická a mezi oběma skupinami panovalo velké napětí, které vedlo k dlouhým a krvavým válkám.
- **Náboženské války:** Představte si občanskou válku, kde proti sobě nebojují lidé kvůli politice, ale kvůli náboženství. Ve Francii to trvalo skoro 40 let a země byla úplně zničená. Jindřich IV. byl původně vůdcem jedné strany (hugenotů), ale nakonec dokázal války ukončit.
- **"Paříž stojí za mši":** Tento slavný výrok vystihuje Jindřichovo pragmatické rozhodnutí. Jako protestant nemohl ovládnout katolickou Paříž, která byla klíčem k celé Francii. Proto přestoupil na katolickou víru – ne nutně z hlubokého přesvědčení, ale proto, že to bylo politicky nutné pro mír a jednotu země. Byla to "cena", kterou zaplatil za to, aby se stal králem celé Francie.
- **Edikt nantský:** Byl to v podstatě zákon o náboženské toleranci. Říkal, že i když je Francie katolická země, hugenoti mohou svobodně vyznávat svou víru na určitých místech a nebudou za to pronásledováni. Na svou dobu to byl velmi pokrokový dokument, který ukončil náboženské války.