Fridrich I. Barbarossa

Fridrich I. Barbarossa
	Soubor:Friedrich I Barbarossa (Cappenberg).jpg
	Cappenbergská hlava, idealizovaný portrét Fridricha Barbarossy (kolem 1160)
Titul	Císař Svaté říše římské; Německý král; Italský král; Burgundský král
Období vlády	Císař: 1155–1190; Německý král: 1152–1190; Italský král: 1155–1190; Burgundský král: 1156–1190
Korunovace	Německý král: 9. března 1152, Cáchy; Italský král: 24. dubna 1155, Pavia; Císař: 18. června 1155, Řím
Předchůdce	Konrád III. Štaufský (jako německý král); Lothar III. ze Supplinburgu (jako císař)
Nástupce	Jindřich VI. Štaufský
Datum narození	~1122; pravděpodobně Hagenau, Alsasko
Datum úmrtí	10. června 1190 (cca 68 let)
Místo úmrtí	řeka Salef (dnes Göksu), Anatolie
Místo pohřbení	Tarsus (tělo), Antiochie (vnitřnosti), Týros (kosti)
Dynastie	Štaufové
Otec	Fridrich II. Švábský
Matka	Judita Bavorská
Manželka/y	Adéla z Vohburgu; Beatrix Burgundská
Děti	Jindřich VI. Štaufský; Fridrich VI. Švábský; Konrád II. Švábský; Filip Švábský; Ota I. Burgundský; Beatrix Štaufská

Rozbalit box

Obsah boxu

Fridrich I. Barbarossa (* kolem 1122 – † 10. června 1190, řeka Salef) byl německý král (od 1152), italský král (od 1155) a císař Svaté říše římské (od 1155) z rodu Štaufů. Jeho přezdívka Barbarossa pochází z italštiny a znamená „Rudovous“ podle jeho charakteristického zrzavého vousu.

Byl jedním z nejvýznamnějších panovníků středověké Evropy. Jeho vláda byla poznamenána snahou o obnovení císařské moci a autority (Honor Imperii) po vzoru antických římských císařů. Tento cíl ho přivedl do dlouholetých a vyčerpávajících konfliktů s bohatými severoitalskými městy, sdruženými v Lombardské lize, a s papežstvím, především s papežem Alexandrem III. Vedl celkem šest vojenských výprav do Itálie. Zemřel tragicky utonutím během třetí křížové výpravy. V Německu se stal legendární postavou, symbolem rytířského panovníka a národní jednoty.

👑 Život a vláda

👶 Mládí a nástup na trůn

Fridrich se narodil kolem roku 1122 jako syn švábského vévody Fridricha II. Švábského z rodu Štaufů a Judity Bavorské z konkurenčního rodu Welfů. Toto spojení dvou nejmocnějších rodů v říši mu dávalo ideální předpoklady pro budoucí politickou kariéru. Po smrti svého otce v roce 1147 se stal švábským vévodou jako Fridrich III.

Po smrti svého strýce, německého krále Konráda III., v roce 1152 byl ve Frankfurtu jednomyslně zvolen jeho nástupcem. Kurfiřti dali přednost jemu, dospělému a energickému muži, před Konrádovým nezletilým synem. Již od počátku své vlády dával jasně najevo, že hodlá obnovit silnou centrální moc a ukončit období politické nestability. Jedním z jeho prvních kroků bylo usmíření s bratrancem Jindřichem Lvem z rodu Welfů, kterému udělil Bavorské vévodství.

🇮🇹 Italské kampaně a boj s papežstvím

Fridrichovým hlavním cílem bylo podřízení severní Itálie, která byla formálně součástí říše, ale fakticky se chovala nezávisle. Bohatá města jako Milán, Cremona či Brescia odmítala platit daně a uznávat císařskou autoritu.

První italská výprava a císařská korunovace (1154–1155)

V roce 1154 se Fridrich vydal na svou první italskou výpravu. Na roncaglijských polích u Piacenzy přijal hold italských měst a šlechty. Poté táhl na Řím, kde pomohl papeži Hadriánovi IV. potlačit povstání Arnolda z Brescie. Za odměnu byl 18. června 1155 v bazilice sv. Petra korunován císařem.

Druhá italská výprava a zničení Milána (1158–1162)

Konflikt s městy a papežem se však brzy obnovil. V roce 1158 se Fridrich vrátil do Itálie v čele obrovské armády. Na říšském sněmu na Roncaglijských polích vyhlásil soubor císařských práv (tzv. regalia), která mu měla zajistit kontrolu nad financemi a správou italských měst. To vyvolalo otevřený odpor v čele s Milánem. Po dlouhém obléhání byl Milán v roce 1162 donucen ke kapitulaci a na císařův příkaz byl srovnán se zemí jako odstrašující příklad.

Vznik Lombardské ligy a bitva u Legnana

Brutalita proti Milánu sjednotila severoitalská města. V roce 1167 založila Verona, Padova, Vicenza a Benátky tzv. Lombardskou ligu, která se postavila na ozbrojený odpor proti císaři. Ligu podporoval i papež Alexandr III., se kterým vedl Fridrich spor o nadvládu nad církví a jmenoval proti němu několik vzdoropapežů.

Rozhodující střetnutí se odehrálo 29. května 1176 v bitvě u Legnana. Císařské rytířské vojsko utrpělo drtivou porážku od pěších milicí Lombardské ligy. Fridrich byl v bitvě sražen z koně a několik dní byl považován za mrtvého. Tato porážka ho donutila k jednání. V roce 1177 uzavřel v Benátkách mír s papežem Alexandrem III. a v roce 1183 podepsal Kostnický mír s Lombardskou ligou. Města formálně uznala císařovu svrchovanost, ale zachovala si rozsáhlou autonomii a právo spravovat si své záležitosti.

⚔️ Vztah s Jindřichem Lvem

Jindřich Lev, vévoda saský a bavorský, byl Fridrichovým bratrancem a dlouhou dobu jeho nejmocnějším spojencem. Jejich vztahy se však zhoršily, když Jindřich odmítl poskytnout Fridrichovi vojenskou pomoc před bitvou u Legnana. Císař to považoval za zradu. Po svém návratu do Německa zahájil proti Jindřichovi soudní proces. V roce 1180 byl Jindřich Lev zbaven svých vévodství a poslán do vyhnanství. Jeho rozsáhlé državy byly rozděleny mezi jiné říšské knížata, což posílilo císařovu pozici v Německu.

🇨🇿 Vztah k českým zemím

Fridrich Barbarossa významně zasáhl i do dějin českých zemí. Český kníže Vladislav II. byl jeho věrným spojencem a opakovaně ho podpořil svými vojenskými sbory během italských tažení, zejména při obléhání Milána. Za tuto věrnost a vojenskou pomoc povýšil Fridrich 11. ledna 1158 na říšském sněmu v Řezně České knížectví na České království a Vladislavovi II. udělil dědičný královský titul. Tím se výrazně zvýšila prestiž českého státu v rámci Svaté říše římské.

✝️ Třetí křížová výprava a smrt

Po pádu Jeruzaléma do rukou Saladina v roce 1187 se stárnoucí císař rozhodl postavit do čela třetí křížové výpravy. Shromáždil největší a nejlépe organizovanou armádu, jaká se kdy na křížovou výpravu vydala, a zvolil pozemní cestu přes Balkán a Anatolii.

Po několika vítězných střetech s seldžuckými Turky, včetně dobytí jejich hlavního města Ikonionu, se zdálo, že výpravu čeká úspěch. 10. června 1190 však při přechodu přes řeku Salef (dnešní Göksu v Turecku) císař za nejasných okolností spadl z koně a utonul. Jeho náhlá smrt způsobila v křižáckém vojsku šok a paniku. Většina armády se rozpadla a vrátila domů. Do Svaté země dorazil jen malý zbytek.

Jeho tělo bylo vařeno, aby se oddělilo maso od kostí. Vnitřnosti byly pohřbeny v Tarsu, maso v Antiochii a kosti v katedrále v Týru.

🏛️ Odkaz a legendy

Fridrich Barbarossa se stal již za svého života legendou. Byl vnímán jako ztělesnění ideálu středověkého rytířského panovníka – statečný, rozhodný a spravedlivý. Jeho snaha o obnovu říše a jeho tragický konec na křížové výpravě posílily jeho posmrtnou slávu.

V Německu vznikla slavná legenda o Kyffhäuseru. Podle ní císař nezemřel, ale spí v jeskyni uvnitř hory Kyffhäuser v Durynsku. Sedí u kamenného stolu, kterým mu prorůstá jeho rudý vous. Až vous třikrát obroste stůl, probudí se a vrátí se, aby obnovil slávu německé říše a sjednotil její lid. Tato legenda, původně spojovaná s jeho vnukem Fridrichem II., se stala v 19. století mocným symbolem německého nacionalismu a touhy po sjednocení Německa.

💡 Pro laiky

Svatá říše římská: Nebyl to stát v dnešním slova smyslu, jako je třeba Německo nebo Francie. Šlo o volný svazek mnoha menších království, vévodství a měst na území dnešního Německa, Rakouska, Švýcarska, severní Itálie a také Českých zemí. V čele stál císař, kterého volila nejmocnější knížata.
Boj o investituru (dozvuky): Dlouhodobý spor mezi císařem a papežem o to, kdo má větší moc. Hlavně šlo o to, kdo smí jmenovat biskupy a další církevní hodnostáře. Fridrich se snažil prosadit, že císař je nadřazen papeži, což vedlo k neustálým válkám.
Ghibellini a Guelfové: Byly to dvě politické frakce v Itálii. Zjednodušeně řečeno, Ghibellini (název odvozen od štaufského hradu Waiblingen) podporovali císaře, zatímco Guelfové (název odvozen od rodu Welfů, rivalů Štaufů) stáli na straně papeže a nezávislosti měst.
Regálie: Císařská práva. Fridrich tvrdil, že jen on má právo vybírat daně, cla, razit mince nebo jmenovat úředníky v italských městech. Města to ale dělala sama a nechtěla se těchto výnosných práv vzdát, což bylo jádrem jejich sporu.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 25.12.2025