Fridrich I. Barbarossa
Obsah boxu
Šablona:Infobox - panovník Fridrich I. Barbarossa (* kolem 1122 – † 10. června 1190, řeka Salef) byl německý král (od 1152), italský král (od 1155) a císař Svaté říše římské (od 1155) z rodu Štaufů. Jeho přezdívka Barbarossa pochází z italštiny a znamená „Rudovous“ podle jeho charakteristického zrzavého vousu.
Byl jedním z nejvýznamnějších panovníků středověké Evropy. Jeho vláda byla poznamenána snahou o obnovení císařské moci a autority (Honor Imperii) po vzoru antických římských císařů. Tento cíl ho přivedl do dlouholetých a vyčerpávajících konfliktů s bohatými severoitalskými městy, sdruženými v Lombardské lize, a s papežstvím, především s papežem Alexandrem III. Vedl celkem šest vojenských výprav do Itálie. Zemřel tragicky utonutím během třetí křížové výpravy. V Německu se stal legendární postavou, symbolem rytířského panovníka a národní jednoty.
👑 Život a vláda
👶 Mládí a nástup na trůn
Fridrich se narodil kolem roku 1122 jako syn švábského vévody Fridricha II. Švábského z rodu Štaufů a Judity Bavorské z konkurenčního rodu Welfů. Toto spojení dvou nejmocnějších rodů v říši mu dávalo ideální předpoklady pro budoucí politickou kariéru. Po smrti svého otce v roce 1147 se stal švábským vévodou jako Fridrich III.
Po smrti svého strýce, německého krále Konráda III., v roce 1152 byl ve Frankfurtu jednomyslně zvolen jeho nástupcem. Kurfiřti dali přednost jemu, dospělému a energickému muži, před Konrádovým nezletilým synem. Již od počátku své vlády dával jasně najevo, že hodlá obnovit silnou centrální moc a ukončit období politické nestability. Jedním z jeho prvních kroků bylo usmíření s bratrancem Jindřichem Lvem z rodu Welfů, kterému udělil Bavorské vévodství.
🇮🇹 Italské kampaně a boj s papežstvím
Fridrichovým hlavním cílem bylo podřízení severní Itálie, která byla formálně součástí říše, ale fakticky se chovala nezávisle. Bohatá města jako Milán, Cremona či Brescia odmítala platit daně a uznávat císařskou autoritu.
První italská výprava a císařská korunovace (1154–1155)
V roce 1154 se Fridrich vydal na svou první italskou výpravu. Na roncaglijských polích u Piacenzy přijal hold italských měst a šlechty. Poté táhl na Řím, kde pomohl papeži Hadriánovi IV. potlačit povstání Arnolda z Brescie. Za odměnu byl 18. června 1155 v bazilice sv. Petra korunován císařem.
Druhá italská výprava a zničení Milána (1158–1162)
Konflikt s městy a papežem se však brzy obnovil. V roce 1158 se Fridrich vrátil do Itálie v čele obrovské armády. Na říšském sněmu na Roncaglijských polích vyhlásil soubor císařských práv (tzv. regalia), která mu měla zajistit kontrolu nad financemi a správou italských měst. To vyvolalo otevřený odpor v čele s Milánem. Po dlouhém obléhání byl Milán v roce 1162 donucen ke kapitulaci a na císařův příkaz byl srovnán se zemí jako odstrašující příklad.
Vznik Lombardské ligy a bitva u Legnana
Brutalita proti Milánu sjednotila severoitalská města. V roce 1167 založila Verona, Padova, Vicenza a Benátky tzv. Lombardskou ligu, která se postavila na ozbrojený odpor proti císaři. Ligu podporoval i papež Alexandr III., se kterým vedl Fridrich spor o nadvládu nad církví a jmenoval proti němu několik vzdoropapežů.
Rozhodující střetnutí se odehrálo 29. května 1176 v bitvě u Legnana. Císařské rytířské vojsko utrpělo drtivou porážku od pěších milicí Lombardské ligy. Fridrich byl v bitvě sražen z koně a několik dní byl považován za mrtvého. Tato porážka ho donutila k jednání. V roce 1177 uzavřel v Benátkách mír s papežem Alexandrem III. a v roce 1183 podepsal Kostnický mír s Lombardskou ligou. Města formálně uznala císařovu svrchovanost, ale zachovala si rozsáhlou autonomii a právo spravovat si své záležitosti.
⚔️ Vztah s Jindřichem Lvem
Jindřich Lev, vévoda saský a bavorský, byl Fridrichovým bratrancem a dlouhou dobu jeho nejmocnějším spojencem. Jejich vztahy se však zhoršily, když Jindřich odmítl poskytnout Fridrichovi vojenskou pomoc před bitvou u Legnana. Císař to považoval za zradu. Po svém návratu do Německa zahájil proti Jindřichovi soudní proces. V roce 1180 byl Jindřich Lev zbaven svých vévodství a poslán do vyhnanství. Jeho rozsáhlé državy byly rozděleny mezi jiné říšské knížata, což posílilo císařovu pozici v Německu.
🇨🇿 Vztah k českým zemím
Fridrich Barbarossa významně zasáhl i do dějin českých zemí. Český kníže Vladislav II. byl jeho věrným spojencem a opakovaně ho podpořil svými vojenskými sbory během italských tažení, zejména při obléhání Milána. Za tuto věrnost a vojenskou pomoc povýšil Fridrich 11. ledna 1158 na říšském sněmu v Řezně České knížectví na České království a Vladislavovi II. udělil dědičný královský titul. Tím se výrazně zvýšila prestiž českého státu v rámci Svaté říše římské.
✝️ Třetí křížová výprava a smrt
Po pádu Jeruzaléma do rukou Saladina v roce 1187 se stárnoucí císař rozhodl postavit do čela třetí křížové výpravy. Shromáždil největší a nejlépe organizovanou armádu, jaká se kdy na křížovou výpravu vydala, a zvolil pozemní cestu přes Balkán a Anatolii.
Po několika vítězných střetech s seldžuckými Turky, včetně dobytí jejich hlavního města Ikonionu, se zdálo, že výpravu čeká úspěch. 10. června 1190 však při přechodu přes řeku Salef (dnešní Göksu v Turecku) císař za nejasných okolností spadl z koně a utonul. Jeho náhlá smrt způsobila v křižáckém vojsku šok a paniku. Většina armády se rozpadla a vrátila domů. Do Svaté země dorazil jen malý zbytek.
Jeho tělo bylo vařeno, aby se oddělilo maso od kostí. Vnitřnosti byly pohřbeny v Tarsu, maso v Antiochii a kosti v katedrále v Týru.
🏛️ Odkaz a legendy
Fridrich Barbarossa se stal již za svého života legendou. Byl vnímán jako ztělesnění ideálu středověkého rytířského panovníka – statečný, rozhodný a spravedlivý. Jeho snaha o obnovu říše a jeho tragický konec na křížové výpravě posílily jeho posmrtnou slávu.
V Německu vznikla slavná legenda o Kyffhäuseru. Podle ní císař nezemřel, ale spí v jeskyni uvnitř hory Kyffhäuser v Durynsku. Sedí u kamenného stolu, kterým mu prorůstá jeho rudý vous. Až vous třikrát obroste stůl, probudí se a vrátí se, aby obnovil slávu německé říše a sjednotil její lid. Tato legenda, původně spojovaná s jeho vnukem Fridrichem II., se stala v 19. století mocným symbolem německého nacionalismu a touhy po sjednocení Německa.
💡 Pro laiky
- Svatá říše římská: Nebyl to stát v dnešním slova smyslu, jako je třeba Německo nebo Francie. Šlo o volný svazek mnoha menších království, vévodství a měst na území dnešního Německa, Rakouska, Švýcarska, severní Itálie a také Českých zemí. V čele stál císař, kterého volila nejmocnější knížata.
- Boj o investituru (dozvuky): Dlouhodobý spor mezi císařem a papežem o to, kdo má větší moc. Hlavně šlo o to, kdo smí jmenovat biskupy a další církevní hodnostáře. Fridrich se snažil prosadit, že císař je nadřazen papeži, což vedlo k neustálým válkám.
- Ghibellini a Guelfové: Byly to dvě politické frakce v Itálii. Zjednodušeně řečeno, Ghibellini (název odvozen od štaufského hradu Waiblingen) podporovali císaře, zatímco Guelfové (název odvozen od rodu Welfů, rivalů Štaufů) stáli na straně papeže a nezávislosti měst.
- Regálie: Císařská práva. Fridrich tvrdil, že jen on má právo vybírat daně, cla, razit mince nebo jmenovat úředníky v italských městech. Města to ale dělala sama a nechtěla se těchto výnosných práv vzdát, což bylo jádrem jejich sporu.