Seldžucká říše

Velká Seldžucká říše
	دولت سلجوقیان; Dawlat-i Saljūqiān
	Soubor:Seljuk Empire.svg
	Seldžucká říše v době své největší územní expanze kolem roku 1092
Období	1037–1194
Státní údaje
Zřízení	Sultanát (Monarchie)
Hlavní město	Nišápúr (1037–1043); Rey (1043–1051); Isfahán (1051–1118); Hamadán (západní hlavní město, 1118–1194); Merv (východní hlavní město, 1118–1153)
Náboženství	Sunnitský islám
Hlavy státu
Titul hlavy	Sultán; Šáhanšáh
Historie a rozloha
Vznik	Založení Tughrilem Begem
Zánik	Porážka od Chórezmské říše
Rozloha	3 900 000 km² (kolem roku 1080)
Předchůdci	Ghaznovská říše; Bújovci; Karachánský chanát
Nástupci	Rúmský sultanát; Chórezmská říše

Rozbalit box

Obsah boxu

Seldžucká říše, přesněji Velká Seldžucká říše (persky دولت سلجوقیان, Dawlat-i Saljūqiān), byl středověký turko-perský sunnitský impérium, které na vrcholu své moci ovládalo obrovské území od Anatolie a Levanty na západě až po pohoří Hindúkuš na východě a od Střední Asie na severu po Perský záliv na jihu. Říše byla založena v roce 1037 Tughrilem Begem z kmene oghuzských Turků a představovala klíčový mocenský útvar na Blízkém východě ve vrcholném středověku. Seldžukové sjednotili rozdrobený politický svět východního islámského světa a hráli zásadní roli v první a druhé křížové výpravě. Jejich vítězství nad Byzantskou říší v bitvě u Mantzikertu v roce 1071 je považováno za jeden z hlavních spouštěčů turkické migrace do Anatolie, což vedlo k postupné turkizaci a islamizaci regionu a položilo základy pro vznik pozdější Osmanské říše.

📜 Původ a vzestup

Původ Seldžuků sahá ke kmeni Kynyk, jedné z větví oghuzských Turků, kteří v 9. století obývali stepi severně od Aralského a Kaspického moře v oblasti známé jako Oghuzský jabguluk. Eponymním zakladatelem dynastie byl Seldžuk, náčelník, který se kolem roku 985 rozešel s oghuzským vládcem a se svým klanem se usadil na dolním toku řeky Syrdarja. Zde Seldžuk a jeho lid přijali sunnitský islám.

Seldžukovi vnuci, Tughril Beg a Čaghri Beg, se na počátku 11. století ukázali jako schopní vojenští vůdci. Využili oslabení regionálních mocností, jako byli Karachánovci a Ghaznovci, a začali si budovat vlastní panství v Chorásánu. Klíčovým momentem jejich vzestupu byla bitva na Dandanakánské pláni v roce 1040, kde drtivě porazili mnohem početnější armádu ghaznovského sultána Mas'úda I. Toto vítězství jim otevřelo cestu k ovládnutí celé Persie. Tughril Beg v roce 1055 triumfálně vstoupil do Bagdádu, sídla abbásovského chalífy, čímž osvobodil sunnitského duchovního vůdce z poručnictví šíitské dynastie Bújovců. Chalífa al-Ká'im udělil Tughrilovi titul sultán (světská moc), čímž formálně uznal Seldžuky jako nové vládce a ochránce sunnitského islámu.

👑 Zlatý věk

Období největšího rozkvětu zažila říše za vlády Tughrilových nástupců, Alp Arslana (1063–1072) a jeho syna Malikšáha I. (1072–1092). Během jejich panování byla říše spravována především geniálním perským vezírem Nizám al-Mulkem.

⚔️ Bitva u Mantzikertu

Alp Arslan se proslavil především jako vojevůdce. Jeho hlavním cílem bylo zabezpečit severní hranice říše proti nájezdům Byzantské říše a rozšířit vliv do Arménie a Anatolie. V roce 1071 se jeho armáda střetla s byzantským vojskem vedeným císařem Romanem IV. Diogenem v bitvě u Mantzikertu. Přestože byli Seldžukové v početní nevýhodě, díky vynikající taktice turkických jízdních lučištníků dosáhli drtivého vítězství. Císař Romanos byl zajat, což byla pro Byzanc bezprecedentní katastrofa. Ačkoliv Alp Arslan neměl v úmyslu Byzanc zničit, porážka způsobila kolaps byzantské kontroly nad Anatolií. Do regionu začaly masivně pronikat turkické kmeny, což vedlo k založení samostatného Rúmského sultanátu a trvalé změně etnického a náboženského charakteru Malé Asie.

🧠 Správa a kultura za Nizáma al-Mulka

Za vlády Malikšáha I. a pod administrativním vedením vezíra Nizáma al-Mulka dosáhla říše svého vrcholu. Nizám al-Mulk centralizoval státní správu, reformoval daňový systém a zavedl systém iqta', což byly vojenské léna udělovaná výměnou za vojenskou službu. Založil také síť státních vyšších škol, známých jako Nizamíje, z nichž nejznámější byly v Bagdádu a Nišápúru. Tyto instituce se staly centry sunnitské islámské vzdělanosti a sloužily k výchově úředníků a teologů loajálních seldžuckému státu.

Během tohoto období vzkvétala věda i umění. Na dvoře v Isfahánu působil slavný perský matematik, astronom a básník Omar Chajjám, který na sultánův příkaz reformoval perský kalendář. Architektura zažívala rozmach v podobě výstavby mešit, karavanserájů, mostů a medres.

📉 Úpadek a rozpad

Po smrti Malikšáha I. v roce 1092 (a zavraždění Nizáma al-Mulka téhož roku, pravděpodobně asasíny) se říše propadla do série dynastických válek mezi jeho syny. Centrální moc rychle slábla a lokální guvernéři a vojenští velitelé (známí jako atabegové) začali vládnout prakticky nezávisle ve svých provinciích.

Tento vnitřní rozklad byl umocněn vnějšími hrozbami. V roce 1096 dorazila na Blízký východ První křížová výprava. Nejednotní seldžučtí vládci v Sýrii a Palestině nebyli schopni křižákům efektivně čelit, což vedlo k dobytí Jeruzaléma v roce 1099 a založení křižáckých států.

Z východu přišla další hrozba v podobě Kara-Kitajů, kteří v roce 1141 drtivě porazili seldžuckou armádu v bitvě na Katwanské stepi. Tato porážka znamenala ztrátu kontroly nad Transoxanií a dále podkopala prestiž seldžucké dynastie.

Poslední sultán Velké Seldžucké říše, Tughril III., se snažil obnovit autoritu sultánů, ale byl poražen a zabit v roce 1194 v bitvě s vládcem Chórezmské říše, která následně ovládla Persii a východní teritoria bývalé říše.

🏛️ Státní správa a armáda

⚙️ Administrativa

Seldžucká říše byla typickým příkladem turko-perské symbiózy. Vládnoucí vrstvu tvořila turkická vojenská elita, zatímco civilní správa byla téměř výhradně v rukou vzdělaných Peršanů. Perština se stala oficiálním jazykem dvora, administrativy a literatury. Státní aparát, v jehož čele stál vezír, byl vysoce organizovaný a navazoval na tradice sásánovské a abbásovské byrokracie. Systém iqta' umožňoval sultánovi udržovat velkou armádu bez nutnosti přímých plateb z centrální pokladny, ale časem přispěl k decentralizaci a fragmentaci moci.

🛡️ Vojsko

Jádro seldžucké armády tvořila lehká jízda složená z turkických kmenových válečníků, především jízdních lučištníků. Jejich taktika rychlých útoků, předstíraných ústupů a střelby z luku za jízdy (tzv. parthská střela) byla proti těžkopádným armádám usedlých států, jako byla Byzanc, mimořádně účinná. Kromě kmenových oddílů disponovali sultáni také stálou armádou složenou z otročích vojáků (ghulámové), kteří byli osobně oddáni panovníkovi a tvořili jeho gardu.

🕌 Kultura a společnost

Seldžukové, původně nomádi ze stepí, rychle přijali perskou kulturu a stali se jejími velkými patrony. Jejich vláda je považována za jedno z vrcholných období perské literatury, umění a architektury. Seldžucká architektura se vyznačuje použitím pálených cihel, složitými geometrickými vzory, tyrkysovými dlaždicemi a monumentálními vstupními portály. Velká páteční mešita v Isfahánu je jedním z nejvýznamnějších příkladů architektonického stylu tohoto období.

V náboženské oblasti byli Seldžukové horlivými zastánci sunnitského islámu a aktivně potírali šíitské vlivy, zejména hnutí asasínů (nizárijských ismá'ílitů), které pro ně představovalo vážnou vnitřní hrozbu.

🗺️ Nástupnické státy

Po rozpadu centrální moci se na území říše zformovalo několik nástupnických států, které pokračovaly v seldžucké tradici:

Rúmský sultanát: Založen v Anatolii po bitvě u Mantzikertu, stal se nejdéle trvajícím seldžuckým státem (až do počátku 14. století) a přímým předchůdcem Osmanské říše.
Seldžucké sultanáty v Sýrii: Krátce existující panství v Damašku a Aleppu, která hrála roli během prvních křížových výprav.
Zengíovci: Dynastie atabegů v Mosulu a Aleppu, která vedla první organizovaný muslimský odpor proti křižákům.
Chórezmská říše: Původně seldžučtí vazalové, kteří nakonec ovládli východní část říše a způsobili její konečný zánik.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si Seldžuckou říši jako obrovské středověké království, kterému vládli turečtí válečníci, původně nomádi ze stepí Střední Asie. Byli to skvělí jezdci a lučištníci. Když dobyli Persii (dnešní Írán), zamilovali si její vyspělou kulturu – začali mluvit persky, stavět nádherné mešity a podporovat básníky a vědce.

Proč byla tato říše tak důležitá?

Změnila mapu Turecka: V obrovské bitvě u Mantzikertu v roce 1071 porazili mocnou Byzantskou říši. To umožnilo tureckým kmenům usadit se v dnešním Turecku, které se tak postupně stalo turkickou a muslimskou zemí. Bez Seldžuků by pravděpodobně nevznikla ani pozdější Osmanská říše.
Sjednotila muslimský svět: Před jejich příchodem byl Blízký východ rozdrobený a plný sporů. Seldžukové ho sjednotili pod vládou jednoho sultána a stali se ochránci sunnitského islámu.
Vyprovokovali křížové výpravy: Jejich expanze a ohrožení Byzantské říše a poutních cest do Jeruzaléma byly jedním z hlavních důvodů, proč evropští křesťané zorganizovali křížové výpravy.

Seldžucká říše byla tedy mostem mezi nomádským světem stepi a usedlými civilizacemi Persie a Blízkého východu a její odkaz formoval dějiny regionu na staletí dopředu.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 23.12.2025