České knížectví

Rozbalit box

Obsah boxu

České knížectví byl raně středověký státní útvar na území dnešních českých zemí, který se postupně formoval od konce 9. století a existoval až do roku 1198, kdy bylo povýšeno na království. Bylo to jádro budoucího českého státu, budované především přemyslovskou dynastií.

Historie a vývoj

Po zániku Velkomoravské říše na počátku 10. století se na území Čech začaly formovat nezávislé kmenové celky. Postupně se dominantním stalo pražské centrum ovládané Přemyslovci.

Počátky (konec 9. století – polovina 10. století):
- První historicky doložený přemyslovský kníže, Bořivoj I., přijal křesťanství kolem roku 880 od Metoděje na Velké Moravě.
- Jeho synové Spytihněv I. a Vratislav I. upevnili moc Přemyslovců na území středních Čech. Založili Pražský hrad, který se stal centrem knížectví.
- Kníže Václav (vládl cca 921–935) je považován za klíčovou postavu christianizace a upevnění české státnosti. Jeho násilná smrt v roce 935 vedla k jeho prohlášení za světce a patrona českých zemí. Za jeho vlády se české knížectví stalo vazalem Svaté říše římské.
Rozmach knížectví (polovina 10. století – 12. století):
- Boleslav I. Ukrutný (vládl 935–972) rozšířil území knížectví na Moravu, Slezsko a do Malopolska (zde jen dočasně). Za jeho vlády byl založen pražský biskupský stolec (973), což znamenalo církevní nezávislost na Řeznu.
- Boleslav II. Pobožný (vládl 972–999) dokončil připojení Moravy a vyvraždil rod Slavníkovců (995), čímž sjednotil české kmeny pod přemyslovskou vládou.
- Během 11. a 12. století probíhala řada vnitřních sporů o trůn mezi Přemyslovci. České knížectví bylo pevněji začleněno do Svaté říše římské a čeští panovníci se často účastnili říšských záležitostí.
Cesta ke království: Někteří čeští knížata získali královský titul, ale pouze dočasně:
- Vratislav II. (král 1085–1092)
- Vladislav II. (král 1158–1172)

Definitivní a dědičný královský titul získal kníže Přemysl Otakar I. v roce 1198 od římského krále Filipa Švábského, což bylo později potvrzeno Zlatou bulou sicilskou v roce 1212. Tím se české knížectví přeměnilo v České království.

Správa a společnost

České knížectví bylo původně kmenovým státem, který se postupně transformoval v raně feudální monarchii.

Vládce: V čele stál kníže (dux), který byl nejvyšším představitelem moci.
Centra: Hlavními centry byly hradiště (např. Levý Hradec, Pražský hrad, Vyšehrad), která sloužila jako správní, vojenská a hospodářská střediska.
Armáda: Základem armády byla knížecí družina a odvedenci z poddaných.
Ekonomika: Hospodářství bylo založeno na zemědělství, řemeslech a obchodu, zejména s otroky a stříbrem. Důležitou roli hrál pražský denár.
Náboženství: Zpočátku pohanské, postupně se šířilo křesťanství, které se stalo státním náboženstvím.

Význam

České knížectví položilo základy české státnosti a kultury. Během tohoto období se zformovala vládnoucí dynastie Přemyslovců, došlo k přijetí křesťanství a začlenění do západokřesťanské kulturní sféry, upevnily se hranice území a vznikla základní správní struktura. Přeměna knížectví na království znamenala posílení mezinárodního postavení českých zemí a otevřela cestu k jejich budoucímu rozkvěvu.

Pro laiky

Představte si, že kdysi dávno, ještě než jsme měli krále, existoval takový "menší stát" v našich zemích, kterému se říkalo **České knížectví**. Vládli mu Přemyslovci, což byli předci našich králů. Začalo to tím, že se různé české kmeny (jako jsou rodiny, které žijí spolu) začaly spojovat pod jedním silným vládcem. Důležitý byl třeba kníže Václav, kterého znáte z vánoční koledy. On a další knížata, jako třeba Boleslav I., postupně zvětšovali území a budovali hrady (jako třeba Pražský hrad), které byly centrem jejich vlády. Postupně se z knížectví stalo silnější a významnější království, a to se stalo v roce 1198, kdy si náš vládce Přemysl Otakar I. vybojoval pro Čechy stálý titul krále.

Externí odkazy

Kategorie