Antiochie
Obsah boxu
Antiochie nad Orontem (řecky Ἀντιόχεια ἡ ἐπὶ Ὀρόντου, latinsky Antiochia ad Orontem), známá jednoduše jako Antiochie, bylo starověké řecké město na východním břehu řeky Orontes. Jeho ruiny se nacházejí poblíž moderního města Antakya v Turecku. Během helénistického období a pod nadvládou Říma patřila k nejvýznamnějším a největším metropolím světa, srovnatelným pouze s Římem a Alexandrií.
Město bylo založeno na konci 4. století př. n. l. Seleukem I. Níkátorem, jedním z generálů Alexandra Velikého, a stalo se hlavním městem Seleukovské říše. Pro svou strategickou polohu, bohatství a kulturní význam si udržela status metropole i po dobytí Římany. Antiochie je však nejvíce proslulá svou klíčovou rolí v raných dějinách křesťanství; byla jedním z prvních a nejdůležitějších center této víry mimo Svatou zemi. Podle Skutků apoštolů byli právě v Antiochii Ježíšovi následovníci poprvé nazváni křesťany.
📜 Historie
헬레니스틱 dönem
Antiochie byla založena kolem roku 300 př. n. l. Seleukem I. Níkátorem. Město bylo pojmenováno na počest jeho otce Antiocha. Seleukos založil v rámci své říše několik měst tohoto jména, ale Antiochie nad Orontem se rychle stala tou nejvýznamnější a sloužila jako hlavní město celé Seleukovské říše.
Město bylo od počátku plánováno jako velkolepá metropole. Mělo pravoúhlý plán ulic, typický pro helénistická města, a bylo obehnáno mohutnými hradbami. Jeho populace byla kosmopolitní – tvořili ji řečtí a makedonští kolonisté, místní aramejští Syřané a významná židovská komunita, která požívala značných privilegií. Díky své poloze na křižovatce obchodních cest mezi Středomoří a Asií město rychle bohatlo a stalo se centrem obchodu, kultury a vzdělanosti.
🏛️ Římská nadvláda
V roce 64 př. n. l. dobyl Sýrii římský vojevůdce Pompeius Veliký a Antiochie se stala hlavním městem nové římské provincie Syria. Pod římskou nadvládou zažilo město období mimořádného rozkvětu a stalo se třetím největším městem říše, hned po Římě a Alexandrii. Odhaduje se, že v době své největší slávy měla populace města až půl milionu obyvatel.
Římští císaři město často navštěvovali a investovali do jeho rozvoje. Julius Caesar mu potvrdil svobodu a Augustus jej dále zveleboval. Vznikly zde monumentální stavby, jako byly chrámy, divadla, amfiteátr, akvadukty a veřejné lázně. Hlavní tepnou města byla velkolepá kolonádová ulice, dlouhá několik kilometrů, která protínala město od severu k jihu. Nedaleko města se nacházelo proslulé předměstí Dafné, centrum uctívání boha Apollóna, známé svými chrámy, zahradami, fontánami a divokými slavnostmi.
✝️ Rané křesťanství
Antiochie zaujímá v dějinách křesťanství naprosto zásadní místo. Po Jeruzalému se stala druhým nejdůležitějším centrem rodící se víry. Po ukamenování Štěpána uprchlo mnoho křesťanů z Judska právě sem, kde založili silnou a vlivnou komunitu. Zdejší sbor byl unikátní tím, že jako první začal systematicky evangelizovat i pohany (Nežidy).
Podle Nového zákona, konkrétně Skutků apoštolů (11:26), byli učedníci poprvé nazváni křesťany (řecky Christianoi) právě v Antiochii. Město se stalo základnou pro misijní cesty apoštola Pavla a působil zde i Apoštol Petr, který je tradičně považován za prvního biskupa města. Antiochie se stala sídlem jednoho z pěti původních patriarchátů (tzv. Pentarchie), spolu s Římem, Konstantinopolí, Alexandrií a Jeruzalémem. Vznikla zde také významná teologická škola, známá svým doslovným a historickým výkladem Písma, která byla v opozici vůči alegorickému výkladu alexandrijské školy.
🏰 Byzantské a středověké období
Po rozdělení Římské říše zůstala Antiochie jedním z klíčových měst Východořímské (Byzantské) říše. Její význam však začal postupně upadat, k čemuž přispěla série ničivých zemětřesení v 6. století, která město těžce poškodila a snížila počet jeho obyvatel. V roce 540 město dobyli a vyplenili perští Sásánovci pod vedením Husrava I. Císař Justinián I. město obnovil pod názvem Theopolis (Město Boží), ale své dřívější slávy již nikdy nedosáhlo.
V roce 637 padla Antiochie do rukou arabských vojsk během islámské expanze. Pro Byzanc zůstala důležitým, i když často ztraceným, pohraničním městem. V roce 1098, během první křížové výpravy, bylo město po dlouhém a strastiplném obléhání dobyto křižáky a stalo se centrem Antiochijského knížectví, jednoho z křižáckých států.
📉 Úpadek a moderní doba
Křižácká nadvláda trvala téměř dvě století. Definitivní konec slávy Antiochie přišel v roce 1268, kdy město dobyl a zničil mamlúcký sultán Bajbars. Město bylo systematicky zničeno a jeho obyvatelstvo zmasakrováno nebo zotročeno. Z této rány se Antiochie již nikdy nevzpamatovala a ztratila svůj metropolitní charakter.
V roce 1516 se stala součástí Osmanské říše a upadla do pozice provinčního města. Po první světové válce připadla pod francouzský mandát v Sýrii, ale v roce 1939 byla anektována Tureckem a přejmenována na Antakya, což je název, který nese dodnes.
🌍 Geografie a poloha
Antiochie ležela na strategicky výhodném místě na levém břehu řeky Orontes, přibližně 30 kilometrů od pobřeží Středozemního moře. Město bylo chráněno z východu horou Silpius, na jejíchž svazích se rozkládala akropole a část městských hradeb. Údolí řeky Orontes poskytovalo úrodnou půdu pro zemědělství a řeka samotná zajišťovala spojení s mořem a přístavem Seleucia Pieria. Tato poloha na křižovatce cest z Anatolie do Sýrie a z Mezopotámie ke Středozemnímu moři předurčila město k tomu, aby se stalo významným obchodním centrem.
🏛️ Architektura a památky
Z antické Antiochie se do dnešních dnů dochovalo jen velmi málo, především kvůli opakovaným zemětřesením a pozdějšímu zničení. Archeologické nálezy však odhalily pozůstatky velkolepých staveb.
- Kolonádová ulice: Hlavní třída lemovaná sloupořadími, obchody a veřejnými budovami. Byla proslulá po celém římském světě.
- Městské hradby: Postavené za Seleuka I. a později rozšířené císaři jako Tiberius a Justinián I., patřily k nejmohutnějším opevněním starověku.
- Cirkus: Sloužil pro závody koňských spřežení a byl jedním z center veřejného života.
- Akvadukty: Přiváděly do města vodu z okolních hor a zajišťovaly zásobování fontán a lázní.
- Mozaiky: Antiochie byla proslulá svými nádhernými podlahovými mozaikami, které zdobily vily bohatých občanů. Mnoho z nich je dnes vystaveno v Archeologickém muzeu Hatay v Antakyi a patří k nejvýznamnějším sbírkám římského umění na světě.
💡 Kulturní a náboženský význam
Antiochie byla skutečným tavicím kotlem kultur. Mísily se zde řecké, římské, syrské a perské vlivy. Město bylo centrem helénistické vzdělanosti, literatury a rétoriky. Zároveň mělo pověst místa luxusu, zábavy a morální nevázanosti, což často kritizovali jak pohanští satirici, tak křesťanští autoři.
Její největší a trvalý odkaz spočívá v roli, kterou sehrála v dějinách křesťanství. Byla intelektuálním centrem rané církve, místem, kde se formovala křesťanská teologie a odkud se víra šířila do celého římského světa. Antiochijský patriarchát si udržel svůj význam po staletí a dodnes existuje několik církví, které odvozují svůj původ od starobylého antiochijského stolce (např. Syrská pravoslavná církev nebo Řecká pravoslavná církev v Antiochii).
🧐 Pro laiky
Představte si Antiochii jako starověký New York nebo Londýn. Bylo to obrovské, rušné a neuvěřitelně rozmanité město, kde se na ulicích mluvilo mnoha jazyky a setkávaly se různé kultury, náboženství a nápady z Evropy, Asie a Afriky. Bylo to centrum obchodu, luxusu a zábavy, ale také vzdělanosti.
Pro první křesťany to bylo naprosto klíčové místo. Zatímco v Jeruzalémě křesťanství vzniklo, v Antiochii se z malé židovské sekty stalo světovým náboženstvím otevřeným pro všechny. Bylo to něco jako jejich první velká mezinárodní centrála, odkud se jejich víra začala šířit do celého světa. A právě tady, v tomto pulzujícím velkoměstě, dostali poprvé svou "značku" – jméno křesťané.