Třetí křížová výprava

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - válečný konflikt Třetí křížová výprava (1189–1192), známá také jako Výprava králů, byla vojenská expedice evropských panovníků, jejímž hlavním cílem bylo znovudobytí Svaté země a především Jeruzaléma z rukou sultána Saladina. Výprava byla přímou reakcí na drtivou porážku křižáckých vojsk v bitvě u Hattínu a následný pád Jeruzaléma v roce 1187.

Ačkoliv se jednalo o jednu z největších a nejlépe organizovaných křížových výprav, které se zúčastnili tři nejmocnější evropští monarchové – anglický král Richard I. Lví srdce, francouzský král Filip II. August a císař Svaté říše římské Fridrich I. Barbarossa – svého hlavního cíle, dobytí Jeruzaléma, nedosáhla. Výprava však zaznamenala významné úspěchy, včetně dobytí klíčových pobřežních měst jako Akkon a Jaffa, a zajistila přežití Jeruzalémského království na další století. Stala se legendární především díky osobnímu soupeření a vzájemnému respektu mezi Richardem Lví srdce a Saladinem.

📜 Příčiny a pozadí

Po úspěchu první křížové výpravy na konci 11. století vznikly ve Levantě křižácké státy, z nichž nejvýznamnější bylo Jeruzalémské království. Během 12. století však tyto státy čelily rostoucímu tlaku sjednocujících se muslimských sil. Bodem zlomu se stal vzestup kurdského vojevůdce Saladina, který se stal sultánem Egypta a Sýrie a sjednotil muslimy pod praporem džihádu proti křižákům.

⚔️ Bitva u Hattínu a pád Jeruzaléma

V roce 1187 udělal tehdejší jeruzalémský král Guy z Lusignanu katastrofální strategickou chybu. Vytáhl s celou svou armádou do pouště vstříc Saladinově vojsku. V následné bitvě u Hattínu (4. července 1187) byla křižácká armáda zcela zničena a většina šlechty, včetně krále Guye, byla zajata.

Tato porážka zanechala křižácké státy prakticky bez obránců. Saladin rychle postupoval a dobýval jedno město za druhým. Dne 2. října 1187 se mu po krátkém obléhání vzdal i Jeruzalém. Na rozdíl od křižáckého masakru v roce 1099 Saladin ušetřil životy křesťanských obyvatel, kteří se mohli vykoupit. Zpráva o pádu svatého města šokovala celou Evropu a vedla k okamžité reakci. Papež Řehoř VIII. vydal bulu Audita tremendi, v níž vyzval křesťanské vládce k nové křížové výpravě.

👑 Hlavní vůdci

Odezva na papežovu výzvu byla obrovská a do čela výpravy se postavili tři nejmocnější panovníci tehdejší Evropy.

Fridrich I. Barbarossa

Císař Fridrich I. Barbarossa byl v té době již starší, ale velmi zkušený a respektovaný panovník a vojevůdce. Shromáždil největší armádu, odhadovanou na 15 000 až 20 000 rytířů a desítky tisíc pěšáků, a zvolil pozemní cestu přes Balkán a Anatolii.

Filip II. August

Mladý a ambiciózní francouzský král Filip II. August byl politickým rivalem anglického krále Richarda. Jeho hlavním zájmem bylo posílení vlastní moci ve Francii, často na úkor anglických držav na kontinentu. Jeho účast na výpravě byla spíše pragmatická než nábožensky motivovaná.

Richard I. Lví srdce

Syn Jindřicha II. Plantageneta, Richard I. Lví srdce, byl proslulý jako vynikající vojevůdce a statečný rytíř, ale také jako prchlivý a arogantní muž. Pro financování výpravy zavedl speciální daň, tzv. "Saladinův desátek", a neváhal prodat hrady a tituly. Výprava pro něj byla osobní záležitostí a příležitostí získat nehynoucí slávu.

Saladin

Sultán Saladin (Salah al-Din Yusuf ibn Ayyub) byl v té době na vrcholu moci. Jako sjednotitel muslimského světa a dobyvatel Jeruzaléma se stal ikonou. Byl znám nejen jako schopný stratég, ale také pro svou rytířskost a velkorysost, což mu získalo respekt i u jeho křesťanských protivníků.

⚔️ Průběh výpravy

Třetí křížová výprava se skládala ze tří hlavních vojenských kampaní, které probíhaly z velké části nezávisle na sobě.

🏞️ Barbarossův pochod a tragický konec

Fridrich Barbarossa vyrazil na jaře 1189. Jeho obrovská a disciplinovaná armáda úspěšně překonala území Byzantské říše, kde se potýkala s nedůvěrou císaře Izáka II. Angela. Po vstupu na území Rúmského sultanátu porazila seldžucké Turky v bitvě u Ikonia a dobyla jejich hlavní město. Zdálo se, že nic nemůže německou armádu zastavit.

Dne 10. června 1190 však při přechodu řeky Salef (dnešní Göksu v Turecku) císař Fridrich za nejasných okolností spadl z koně a utonul. Jeho smrt měla pro výpravu fatální následky. Většina jeho demoralizované armády se rozpadla a vrátila domů. Jen malá část pod vedením jeho syna Fridricha Švábského dorazila k Akkonu, kde se připojila k obléhání.

🏰 Obléhání Akkonu (1189–1191)

Ještě před příchodem hlavních evropských sil zahájil zbytek armády Jeruzalémského království pod vedením Guye z Lusignanu v srpnu 1189 obléhání strategického přístavu Akkon. Obléhání se vleklo téměř dva roky a proměnilo se v brutální opotřebovávací válku, kde křižáci obléhající město byli sami obklíčeni Saladinovou hlavní armádou.

Situace se změnila až na jaře 1191 s příjezdem Filipa II. a následně Richarda I. Richard cestou dobyl Kypr, který se stal klíčovou zásobovací základnou pro křižáky. Spojené síly a nové obléhací stroje konečně zlomily odpor obránců a Akkon 12. července 1191 kapituloval. Krátce po tomto vítězství se Filip II. August pod záminkou nemoci vrátil do Francie, aby intrikoval proti Richardovi. Richard se tak stal jediným vrchním velitelem výpravy. Po sporech o naplnění podmínek kapitulace nechal Richard popravit téměř 3 000 muslimských zajatců, což poškodilo jeho pověst.

🦁 Richardova kampaň v Levantě

Po zajištění Akkonu zahájil Richard Lví srdce pochod na jih podél pobřeží s cílem dobýt přístav Jaffa, který byl klíčový pro případný útok na Jeruzalém. Během pochodu byla jeho armáda neustále napadána Saladinovými silami.

Dne 7. září 1191 se obě armády střetly v bitvě u Arsufu. Richard projevil skvělé taktické schopnosti, udržel disciplínu svých vojsk pod tlakem muslimských lučištníků a v pravý čas nařídil drtivý protiútok rytířské jízdy, který Saladinovu armádu zahnal na útěk. Toto vítězství posílilo morálku křižáků a ukázalo, že Saladin není neporazitelný v otevřené bitvě.

Richard následně dobyl Jaffu a dvakrát se pokusil o pochod na Jeruzalém. Pokaždé se však dostal jen do jeho blízkosti (do města Bejt Nuba) a nakonec útok odvolal. Uvědomoval si, že i kdyby město dobyl, neměl by dostatek sil na jeho udržení a jeho zásobovací linie by byly příliš zranitelné.

🕊️ Důsledky a mír

Na konci léta 1192 byli Richard i Saladin vyčerpaní a oba si přáli ukončit boje. Richard navíc dostával znepokojivé zprávy z Anglie o spiknutí svého bratra Jana Bezzemka a francouzského krále Filipa.

📜 Smlouva z Jaffy

Dne 2. září 1192 byla podepsána Smlouva z Jaffy. Její hlavní body byly:

• Tříleté příměří.
• Jeruzalém zůstává pod muslimskou kontrolou.
• Křesťanští poutníci mají zaručen volný a bezpečný přístup do svatých míst v Jeruzalémě.
• Křižáci si ponechávají kontrolu nad pobřežním pásem od Tyru po Jaffu, čímž bylo obnoveno Jeruzalémské království s hlavním městem v Akkonu.
• Město Aškelon, jehož opevnění bylo zničeno, se stalo nárazníkovou zónou.

Krátce po uzavření míru Richard opustil Svatou zemi. Na zpáteční cestě byl zajat rakouským vévodou Leopoldem V., se kterým měl spory u Akkonu, a předán císaři Jindřichu VI.. V zajetí strávil více než rok, než byl propuštěn za obrovské výkupné.

📈 Dlouhodobý dopad

Ačkoliv třetí křížová výprava nedobyla Jeruzalém, nebyla neúspěšná. Podařilo se jí zvrátit většinu Saladinových zisků po bitvě u Hattínu a zajistila přežití křižáckých států na dalších sto let. Vytvořila také Kyperské království, které se stalo důležitou křesťanskou baštou ve východním Středomoří. Výprava se stala legendou a zapsala se do historie jako souboj dvou charismatických a respektovaných vůdců, Richarda Lví srdce a Saladina.

💡 Pro laiky

Představte si, že Jeruzalém je nejdůležitější trofej na světě, o kterou bojují dva týmy: křesťané z Evropy a muslimové vedení Saladinem. V roce 1187 Saladinův tým trofej získal. Třetí křížová výprava byla pokusem křesťanského týmu, vedeného třemi slavnými "kapitány" (anglickým a francouzským králem a německým císařem), získat trofej zpět.

Jeden kapitán (německý císař) cestou nešťastně zemřel a jeho hráči odešli. Zbylí dva se dostali na hřiště, ale brzy se pohádali a francouzský kapitán odjel domů. Zůstal jen ten anglický, Richard Lví srdce. Bojoval velmi statečně, vyhrál několik menších zápasů a zajistil svému týmu alespoň malý kousek hřiště u pobřeží. Hlavní trofej (Jeruzalém) se mu ale získat nepodařilo. Nakonec se s kapitánem druhého týmu, Saladinem, dohodli na remíze: trofej zůstane Saladinovi, ale Richardovi hráči se na ni budou moci chodit dívat.

🎬 Odkaz v kultuře

Souboj Richarda a Saladina se stal námětem mnoha literárních děl, filmů a her.

• Literatura: Nejznámější je román Talisman od Sira Waltera Scotta, který romantizuje vztah mezi oběma vládci.
• Film: Události předcházející výpravě a pád Jeruzaléma zobrazuje film Království nebeské (2005). Postava Richarda Lví srdce se často objevuje ve filmech o Robinu Hoodovi, kde je jeho návrat z křížové výpravy klíčovou událostí.
• Videohry: Děj první hry ze série Assassin's Creed se odehrává právě v období třetí křížové výpravy.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 27.12.2025