Poezie

Rozbalit box

Obsah boxu

Poezie (z řeckého poiésis – tvorba) neboli básnictví je vedle prózy a dramatu jedním ze tří základních druhů literatury. Jedná se o jazykové dílo, které se od běžné mluvy odlišuje používáním specifických uměleckých prostředků, jako jsou rým, rytmus, metrum, obraznost nebo symbolika. Autor poezie je označován jako básník nebo básnířka. Texty psané touto formou, nazývané básně, jsou typicky strukturovány do veršů a slok.

Historicky byla poezie dominantní literární formou od starověku až do 18. století. Teprve v 19. století se poměr mezi poezií a prózou vyrovnal a ve 20. století získala převahu próza. Přívlastek "poetický" se dnes nepoužívá jen pro označení básnického díla, ale také pro popis povznášející, romantické nebo snové nálady.

📖 Pro laiky: Co je to poezie?

Představte si, že jazyk je jako krabice s legem. Běžná mluva nebo psaní (próza) z kostek staví hlavně praktické věci – dům, auto, zeď. Cílem je, aby stavba byla funkční a každý hned poznal, co to je.

Poezie si s těmi stejnými kostkami hraje úplně jinak. Básník si tolik nehraje na to, co postaví, ale jak to postaví. Místo obyčejného domu vytvoří sochu. Používá barvy a tvary nečekaným způsobem. Skládá slova tak, aby spolu ladila jako noty v písni (to je rytmus a rým). Některé kostky použije jako symboly – modrá kostka nemusí být jen modrá, ale může představovat smutek nebo moře.

Poezie je tedy umění, které používá slova ne jen k tomu, aby něco sdělila, ale aby v nás vyvolala pocit, náladu nebo hlubší myšlenku. Je to jako malování slovy.

⏳ Historie poezie

Historie poezie je stará jako lidstvo samo a její kořeny sahají až k ústním tradicím, rituálům a písním.

Starověk

Nejstarší dochované básnické texty pocházejí z starověkého Sumeru, například Epos o Gilgamešovi. Za nejstarší jménem známou autorku je považována sumerská kněžka Enheduanna. Ve starověkém Řecku a Římě dosáhla poezie vrcholu v podobě velkých eposů, jako jsou Homérovy Ilias a Odysseia. Vznikla zde také lyrika (autoři jako Sapfó a Anakreón) a drama ve verši (Sofoklés, Aischylos). Poezie byla v tomto období vnímána jako veškerá literární tvorba.

Středověk

Ve středověku byla poezie úzce spjata s hudbou. Vznikala dvorská lyrická poezie, kterou pěstovali trubadúrové a minnesängeři, a také hrdinská epika (Píseň o Rolandovi, Píseň o Nibelunzích). Veršovanou formu měla i duchovní a liturgická díla.

Renesance a baroko

Renesance přinesla znovuobjevení antických forem, zejména sonetu, který proslavili Francesco Petrarca v Itálii a William Shakespeare v Anglii. V období baroka se poezie stala složitější a zdobnější, plná alegorií a duchovních témat (John Milton, Jan Amos Komenský).

Klasicismus, romantismus a 19. století

Klasicismus se vracel k řádu a racionalitě antiky. Naopak romantismus na přelomu 18. a 19. století znamenal revoluci, která kladla důraz na cit, individualitu a přírodu. Pro toto období jsou typičtí autoři jako George Gordon Byron, Percy Bysshe Shelley v Anglii, Victor Hugo ve Francii nebo Karel Hynek Mácha v Čechách. V druhé polovině století se objevují směry jako realismus, symbolismus (Charles Baudelaire, Arthur Rimbaud) a impresionismus.

Modernismus a 20. století

Na počátku 20. století došlo k velkému experimentování s formou, což vedlo ke vzniku volného verše. Objevily se avantgardní směry jako futurismus, kubismus, dadaismus a surrealismus (Guillaume Apollinaire, André Breton, Vítězslav Nezval). Poezie reagovala na světové války, společenské změny a technologický pokrok. Významnými proudy byly také beatnici v USA (Allen Ginsberg, Jack Kerouac).

Současná poezie (21. století)

Současná poezie je velmi rozmanitá. Vedle tradičních forem se prosazují nové žánry spojené s digitálním světem a performativním uměním, jako je slam poetry a instapoezie. V české poezii se v roce 2025 projevují tendence k vícejazyčnosti, promyšlené kompozici sbírek a důrazu na komunitní a autorská čtení.

🎭 Druhy a žánry poezie

Poezii lze dělit podle různých kritérií, nejčastěji podle obsahu a formy.

Podle obsahu

Lyrika: Je bezdějová, zaměřuje se na vyjádření pocitů, nálad, myšlenek a dojmů lyrického subjektu. Je to nejtypičtější forma poezie. Dělí se dále například na lyriku milostnou, přírodní, reflexivní (úvahovou) nebo sociální.
Epika: Je založena na ději, vypráví příběh. Mezi epické básnické žánry patří především epos, balada nebo básnická povídka.
Lyricko-epická poezie: Kombinuje oba přístupy. Děj je přítomen, ale je potlačen na úkor lyrických, pocitových pasáží. Příkladem je Máchův Máj.

Podle formy

Vázaný verš: Text je organizován podle pevného schématu – má pravidelný rytmus (metrum) a obvykle se v něm objevuje rým. Příkladem jsou sonet nebo haiku.
Volný verš: Opouští pevná pravidla rytmu a rýmu. Klade důraz na přirozenou intonaci, myšlenkový spád a grafické uspořádání textu. Stal se dominantní formou ve 20. a 21. století.

🛠️ Stavební kameny básně

Každá báseň se skládá ze specifických prvků, které jí dodávají její uměleckou hodnotu.

Verš a sloka

Verš: Jeden řádek v básni.
Sloka (strofa): Ucelený oddíl básně skládající se z několika veršů, graficky oddělený od ostatních.

Rytmus a metrum

Rytmus: Pravidelné střídání přízvučných a nepřízvučných slabik, které dodává básni melodii.
Metrum: Ideální, abstraktní schéma rytmu, které je pro daný typ básně závazné (např. jamb, trochej).

Rým a asonance

Rým: Zvuková shoda slov na koncích veršů.
Asonance: Shoda pouze samohlásek na koncích veršů, jedná se o nedokonalý rým.

Básnické figury a tropy

Figury a tropy jsou umělecké prostředky, které obohacují a ozvláštňují básnický jazyk.

Figury pracují s opakováním a uspořádáním slov a frází. Mezi nejznámější patří:
- Anafora: Opakování slov na začátku veršů.
- Epifora: Opakování slov na konci veršů.
- Aliterace: Opakování stejné hlásky na začátku slov.
- Inverze: Změna běžného slovosledu.
Tropy jsou založeny na přenášení významu slov. Mezi nejznámější patří:
- Metafora: Přenesení významu na základě vnější podobnosti ("hlad je nejlepší kuchař").
- Metonymie: Přenesení významu na základě vnitřní souvislosti ("číst Shakespeara").
- Personifikace: Zosobnění; neživým věcem nebo abstraktním pojmům se přisuzují lidské vlastnosti a chování.
- Epiteton: Básnický přívlastek ("růžoprstý úsvit").
- Přirovnání: Porovnání dvou jevů pomocí spojky "jako" nebo "než".
- Synekdocha: Záměna části za celek nebo naopak ("nebyla tam ani noha").

🌍 Poezie ve světě a v Česku

Světová poezie

Každá kultura má svébytnou básnickou tradici. Mezi nejznámější patří japonské haiku, perské gazely nebo arabské kásidy. K nejvlivnějším světovým básníkům patří kromě již zmíněných Dante Alighieri, Johann Wolfgang von Goethe, Alexandr Sergejevič Puškin nebo Walt Whitman.

Česká poezie

Česká poezie má bohatou historii od středověkých duchovních písní (Hospodine, pomiluj ny) přes Máchův romantismus, májovce (Jan Neruda, Vítězslav Hálek), lumírovce (Jaroslav Vrchlický), modernu na přelomu 19. a 20. století (Otokar Březina, Antonín Sova, Petr Bezruč), meziválečnou avantgardu (Vítězslav Nezval, Jiří Wolker) až po jediné Nobelovou cenou oceněného českého autora, Jaroslava Seiferta. V druhé polovině 20. století byli významnými tvůrci například Vladimír Holan, Jan Skácel nebo Ivan Martin Jirous.

✨ Moderní podoby poezie

Slam poetry

Slam poetry je soutěžní forma básnického přednesu, kde autor prezentuje svůj vlastní text před živým publikem, které zároveň funguje jako porota. Důraz je kladen na performativitu, energii a kontakt s diváky. Nejsou povoleny rekvizity ani hudební doprovod. V České republice je tato scéna velmi aktivní, s desítkami akcí měsíčně a pravidelným mistrovstvím ČR.

Instapoezie

Instapoezie (instapoetry) je fenomén spojený se sociální sítí Instagram. Jedná se o krátké, často vizuálně zpracované básně, které jsou snadno sdílitelné a srozumitelné. Tento žánr zpopularizovala zejména kanadská autorka Rupi Kaur se svou sbírkou Mléko a med. Instapoezie je kritizována pro svou jednoduchost, ale zároveň je jí přiznávána zásluha na popularizaci poezie mezi mladými lidmi.

💡 Zajímavosti a rekordy

Nejdelší milostnou básní na světě je Marína od slovenského básníka Andreje Sládkoviče. Má 2900 veršů a vznikla z nešťastné lásky k Márii Pišlové.
Za nejdelší báseň (epos) vůbec je považována staroindická Mahábhárata, která obsahuje přibližně 1,8 milionu slov.

Zdroje