Básnířka
Obsah boxu
Básnířka je československý psychologický a komediálně-dramatický film režisérky Věry Chytilové z roku 1980. Snímek, natočený podle scénáře, na kterém Chytilová spolupracovala s Danielou Fischerovou, je pronikavou studií ženy ve středním věku, která se snaží najít smysl svého života a uniknout z ubíjejícího stereotypu prostřednictvím poezie. Film je považován za jedno z významných děl pozdní fáze československé nové vlny a zároveň za typickou ukázku autorčina kritického a formálně vynalézavého stylu v období normalizace.
📜 Děj filmu
Hlavní postavou filmu je Karla (vynikajícím způsobem ztvárněná Janou Synkovou), zdravotní sestra pracující na dětském oddělení v nemocnici. Její život je naplněn rutinou, monotónní prací a pocitem nenaplnění. Žije v malém bytě na pražském sídlišti a její jedinou útěchou a tajnou vášní je psaní básní. Skrze verše se snaží vyjádřit své vnitřní pocity, touhy a frustrace, které v reálném světě nemůže nebo neumí projevit.
Její osobní život je stejně neuspokojivý. Má komplikovaný a nevyrovnaný vztah s o poznání mladším, bohémským a poněkud sebestředným umělcem Tomášem (Boleslav Polívka). Tomáš Karlu využívá, obdivuje její "obyčejnost" jako zdroj inspirace pro své umění, ale zároveň jí pohrdá a není schopen jí nabídnout skutečný citový vztah. Jejich setkání jsou plná napětí, nedorozumění a psychologických her.
Karla se snaží vymanit ze své osamělosti a hledá pochopení u své kolegyně a kamarádky Lenky (Dagmar Bláhová), která však žije povrchnějším životem a Karliny umělecké ambice nechápe. Další důležitou postavou je Karlin nadřízený, primář v nemocnici (Jiří Kodet), který k ní chová jisté sympatie, ale jejich vztah zůstává v profesionální a odtažité rovině.
Film nemá klasickou lineární dějovou linku. Spíše sleduje epizody z Karlina života, které se prolínají s vizuálním ztvárněním jejích básní a představ. Tyto snové sekvence často kontrastují s šedivou realitou normalizačního Československa. Karla se pokouší své básně publikovat, ale naráží na nepochopení a byrokracii. Její snaha o seberealizaci a nalezení vlastního hlasu v nepřátelském a lhostejném světě tvoří ústřední konflikt celého snímku. Závěr filmu zůstává otevřený a neposkytuje jednoduché řešení, což podtrhuje existenciální rozměr Karlina boje.
🎭 Obsazení
- Jana Synková – zdravotní sestra Karla
- Boleslav Polívka – umělec Tomáš
- Dagmar Bláhová – zdravotní sestra Lenka
- Jiří Kodet – primář
- Bronislav Poloczek – Karlin soused
- Lenka Termerová – Tomášova přítelkyně
- Miroslav Macháček – redaktor
- Jiří Lábus – muž v metru
- Věra Uzelacová – vrchní sestra
🎬 Produkce a styl
Film vznikl v tvůrčí skupině Ericha Švabíka ve Filmovém studiu Barrandov v období, kdy byla umělecká svoboda v Československu silně omezena normalizačním režimem. Věra Chytilová, která měla po roce 1968 na několik let zakázanou činnost, se i v těchto podmínkách snažila točit filmy, které by nebyly pouhou poplatnou zábavou.
Básnířka je stylisticky typickým dílem Chytilové. Režisérka kombinuje realistické, téměř dokumentární záběry ze sídliště a nemocnice s vysoce stylizovanými, snovými a metaforickými sekvencemi, které vizualizují Karlinu poezii. Kamera Ivana Šlapety citlivě zachycuje jak ponurou atmosféru doby, tak vnitřní svět hlavní hrdinky. Střih Jiřího Brožka je často fragmentární a asociativní, což narušuje tradiční vyprávění a vtahuje diváka hlouběji do psychologie postav.
Hudba Petra Hapky a Petra Skoumala dotváří melancholickou a zároveň ironickou náladu filmu. Celý snímek je prodchnut kritickým pohledem na společenskou apatii, mezilidské vztahy a postavení ženy-umělkyně ve společnosti, která pro její ambice nemá pochopení.
🧠 Témata a interpretace
- Feminismus a postavení ženy: Film je silnou feministickou výpovědí. Karla není jen obětí, ale aktivně hledá svou identitu a smysl života mimo tradiční role manželky a matky. Její boj o umělecké vyjádření je bojem o vlastní existenci.
- Kritika normalizace: Ačkoliv film neobsahuje otevřenou politickou kritiku, přesně zachycuje atmosféru společenské stagnace, šedi a uniformity 70. a 80. let v Praze. Sídliště, nemocniční chodby a neosobní interakce symbolizují duchovní prázdnotu doby.
- Umění versus realita: Ústředním tématem je střet mezi citlivým vnitřním světem umělce a banální, často krutou realitou. Karla se pomocí poezie snaží povýšit svůj život, ale okolní svět ji neustále stahuje zpět na zem.
- Mezilidské vztahy: Film detailně zkoumá nefunkční komunikaci a citové vykořisťování. Vztah Karly a Tomáše je modelovým příkladem nerovného partnerství, kde jeden druhého využívá pro vlastní potřeby, aniž by mu skutečně rozuměl.
💬 Přijetí a odkaz
V době svého vzniku byl film Básnířka přijat s jistým rozpaky, neboť se vymykal jak oficiální produkci, tak i jednodušším komediím. Kritika však ocenila především mimořádný herecký výkon Jany Synkové, pro kterou se jednalo o jednu z největších filmových rolí, a nekompromisní režijní vizi Věry Chytilové.
S odstupem času je Básnířka hodnocena jako jeden z klíčových filmů československé kinematografie 80. let. Je považován za nadčasovou studii osamělosti, tvůrčí krize a hledání smyslu v odlidštěném světě. Film je dodnes promítán na filmových přehlídkách a je předmětem analýz v kontextu díla Věry Chytilové a období normalizace.
💡 Zajímavosti
- Postava Tomáše, kterou hraje Boleslav Polívka, je často vnímána jako karikatura sebestředného a pseudo-intelektuálního umělce, typického pro určitou část tehdejší neoficiální kulturní scény.
- Jana Synková byla za svůj výkon nominována na několik cen a její ztvárnění Karly je považováno za jeden z nejlepších ženských hereckých portrétů v českém filmu.
- Film obsahuje řadu vizuálně působivých scén, například sekvenci, kde Karla recituje své básně v prázdném bazénu, což symbolizuje její izolaci a prázdnotu.
🧐 Pro laiky
- Normalizace: Období v historii Československa po potlačení Pražského jara v srpnu 1968. Trvalo zhruba od roku 1969 do 1989. Bylo charakteristické potlačením svobod, cenzurou v umění a kulturou, která byla pod přísným dohledem komunistické strany. Filmy z této doby často zobrazovaly šeď, beznaděj a únik do soukromí.
- Československá nová vlna: Umělecké hnutí v československé kinematografii 60. let 20. století. Režiséři jako Miloš Forman, Jiří Menzel nebo právě Věra Chytilová točili filmy, které byly kritické, experimentální a zaměřené na obyčejného člověka. Básnířka je považována za dílo, které na tuto vlnu navazuje, i když vzniklo o dekádu později.
- Psychologické drama: Filmový žánr, který se soustředí na vnitřní svět, myšlenky a emoce postav více než na vnější děj. Cílem je prozkoumat složité lidské vztahy, motivace a vnitřní konflikty.