Dadaismus

Rozbalit box

Obsah boxu

Dadaismus, často označovaný jen jako dada, byl mezinárodní umělecký a literární avantgardní směr, který vznikl během první světové války v Curychu ve Švýcarsku. Oficiálně se jeho zrod datuje do roku 1916 a je spojen s otevřením podniku Cabaret Voltaire. Dadaismus byl přímou reakcí na hrůzy a absurditu války, kterou jeho stoupenci vnímali jako projev naprostého selhání logiky, rozumu a buržoazních hodnot, které dosud formovaly západní civilizaci.

Jádrem hnutí byla negace, destrukce a provokace. Dadaisté odmítali tradiční estetické normy a samotný koncept umění, který považovali za zkorumpovaný a nesmyslný. Místo logiky oslavovali náhodu, iracionalitu a nonsens. Jejich cílem nebylo vytvořit nový umělecký styl, ale zničit ten starý a šokovat společnost, aby se probudila ze své letargie. Ačkoliv hnutí samo o sobě bylo relativně krátkodobé a zaniklo v polovině 20. let, jeho vliv na moderní a současné umění je naprosto zásadní, neboť položilo základy pro surrealismus, konceptuální umění a mnoho dalších uměleckých proudů.

📜 Historie a vznik

Vznik dadaismu byl přímým důsledkem politické a společenské atmosféry během první světové války. Neutrální Švýcarsko se stalo útočištěm pro mnoho umělců, intelektuálů a pacifistů z celé Evropy, kteří prchali před válečným konfliktem.

🇨🇭 Curyšské kořeny: Cabaret Voltaire

Dne 5. února 1916 otevřel německý básník a divadelník Hugo Ball se svou partnerkou Emmy Hennings v Curychu literární kabaret s názvem Cabaret Voltaire. Tento podnik se rychle stal centrem umělecké avantgardy a místem setkávání exulantů. Mezi pravidelné návštěvníky a hlavní aktéry patřili Rumun Tristan Tzara, Němec Richard Huelsenbeck a Alsasan Hans Arp.

Program v kabaretu byl záměrně chaotický a provokativní. Zahrnoval experimentální poezii, abstraktní tanec, avantgardní hudbu a manifesty, které útočily na zavedené pořádky. Právě zde se zrodily klíčové dadaistické formy, jako byla zvuková poezie (básně složené z nesmyslných slabik) nebo simultánní poezie (současná recitace několika různých textů).

Původ slova "dada" je nejasný a existuje několik verzí. Nejslavnější legenda praví, že vzniklo náhodným zabodnutím nože do německo-francouzského slovníku, kde ukázal na francouzské slovo dada, dětský výraz pro "koníčka" (hračku). Tato nahodilost a nesmyslnost dokonale vystihovala ducha celého hnutí.

🌍 Mezinárodní rozšíření

Dadaismus se z Curychu rychle rozšířil do dalších světových metropolí, přičemž v každé z nich získal specifickou podobu.

Berlín

Berlínská dadaistická skupina, založená po návratu Richarda Huelsenbecka v roce 1918, byla nejvíce politicky angažovaná. V poválečném Německu, zmítaném Výmarskou republikou a politickými nepokoji, se dadaisté jako George Grosz, Raoul Hausmann, Hannah Höch a John Heartfield zaměřili na ostrou satiru a kritiku militarismu, nacionalismu a korupce. Jejich hlavní zbraní se stala fotomontáž, kterou povýšili na uměleckou techniku. Vrcholem jejich činnosti byla První mezinárodní dadaistická výstava v Berlíně v roce 1920.

New York

Newyorské dadaistické hnutí nebylo tak organizované jako v Evropě a soustředilo se kolem osobností, které zde působily již před rokem 1916. Klíčovými postavami byli Francouzi Marcel Duchamp a Francis Picabia a Američan Man Ray. Newyorské dada se vyznačovalo spíše intelektuálním a konceptuálním přístupem. Právě zde Duchamp představil své revoluční ready-made, tedy průmyslově vyrobené předměty, které pouhým výběrem a prezentací povýšil na umělecká díla (např. Fontána z roku 1917).

Paříž

Po skončení války se centrum dadaismu přesunulo do Paříže, kam v roce 1920 dorazil Tristan Tzara. Pařížská scéna byla charakteristická skandálními performancemi, provokativními manifesty a veřejnými hádkami. Postupně se zde však začaly projevovat vnitřní rozpory. Skupina kolem Andrého Bretona, Louise Aragona a Philippa Soupaulta se začala více zajímat o psychoanalýzu a podvědomí, což vedlo k rozkolu s Tzarovým nihilistickým dadaismem a následnému vzniku surrealismu v roce 1924.

Další centra

Dadaistické myšlenky rezonovaly i v dalších městech. V Kolíně nad Rýnem působili Max Ernst a Hans Arp. V Hannoveru vytvořil Kurt Schwitters svou vlastní verzi dadaismu nazvanou Merz, která spočívala ve vytváření koláží a asambláží z nalezených odpadků.

🎨 Charakteristické rysy a filozofie

Dadaismus nebyl stylem v tradičním slova smyslu, ale spíše postojem a souborem strategií. Jeho klíčové principy byly:

Anti-umění a negace: Dadaisté prohlašovali, že umění je mrtvé. Odmítali tradiční umělecké kategorie jako malířství a sochařství a zpochybňovali autoritu muzeí a kritiků. Jejich cílem byla totální destrukce zavedených estetických hodnot.
Náhoda a iracionalita: V opozici k logice a rozumu, které podle nich vedly k válce, oslavovali dadaisté náhodu jako hlavní tvůrčí princip. Příkladem je Tzarova metoda tvorby básně stříháním novinových článků a náhodným losováním slov z klobouku.
Humor, absurdita a provokace: Dadaistické akce a díla byly navrženy tak, aby šokovaly, urážely a mátly publikum. Používali ironii, satiru a absurdní humor k útoku na společenské konvence a "dobrý vkus".
Nihilismus a anarchie: V jádru dadaismu byl hluboký nihilismus – přesvědčení, že žádné hodnoty nemají smysl. Tento postoj se promítal do jejich touhy po anarchickém zničení všech společenských a uměleckých struktur.

⚙️ Techniky a projevy

Dadaisté záměrně stírali hranice mezi různými uměleckými druhy a vytvořili několik inovativních technik, které se používají dodnes.

Výtvarné umění

Ready-made: Technika, kterou proslavil Marcel Duchamp. Spočívá ve výběru běžného, sériově vyráběného předmětu, jeho vytržení z původního kontextu a prezentaci jako uměleckého díla. Tímto aktem je zpochybněna role umělce jako tvůrce a je kladen důraz na myšlenku (koncept) za dílem.
Fotomontáž: Technika spojování částí různých fotografií do nového celku. Berlínští dadaisté ji používali jako mocný nástroj politické satiry a kritiky.
Koláž a asambláž: Lepení různých materiálů (papír, látka, dřevo) na plochu (koláž) nebo jejich spojování do trojrozměrných objektů (asambláž). Kurt Schwitters dovedl tuto techniku k dokonalosti ve svých dílech Merz.

Literatura a poezie

Zvuková poezie (Lautgedicht): Abstraktní básně tvořené pouze zvuky a slabikami bez jakéhokoliv sémantického významu. Cílem bylo osvobodit jazyk od jeho logické funkce. Průkopníkem byl Hugo Ball.
Simultánní poezie: Současná recitace několika různých básní, často v různých jazycích, což vytvářelo chaotický a nesrozumitelný zvukový vjem.
Manifesty: Dadaisté publikovali velké množství manifestů, které byly často protichůdné, agresivní a psané záměrně nesrozumitelným jazykem. Sloužily jako nástroj provokace a propagace jejich anti-uměleckých myšlenek.

👤 Klíčoví představitelé

Tristan Tzara (1896–1963): Rumunský básník a esejista, hlavní teoretik, organizátor a neúnavný propagátor hnutí v Curychu a Paříži.
Marcel Duchamp (1887–1968): Francouzský umělec, jehož koncepty (zejména ready-made) radikálně změnily pohled na to, co může být umění. Jedna z nejvlivnějších postav umění 20. století.
Hugo Ball (1886–1927): Německý spisovatel a básník, zakladatel Cabaret Voltaire a autor prvních zvukových básní.
Hans Arp (1886–1966): Německo-francouzský sochař, malíř a básník. Známý svými abstraktními organickými tvary a kolážemi vytvořenými na principu náhody.
Man Ray (1890–1976): Americký umělec působící v Paříži, významný fotograf (autor tzv. rayogramů), filmař a tvůrce dadaistických objektů.
Kurt Schwitters (1887–1948): Německý umělec, který vytvořil vlastní odnož dadaismu, Merz, a proslul svými asamblážemi a monumentálním dílem Merzbau.
Max Ernst (1891–1976): Německý umělec, průkopník koláže a frottage, klíčová postava dadaismu v Kolíně nad Rýnem a později jedna z hlavních postav surrealismu.
Hannah Höch (1889–1978): Německá umělkyně, jedna z mála žen v centru berlínského dadaismu a jedna z nejvýznamnějších tvůrkyň fotomontáže.
Francis Picabia (1879–1953): Francouzský malíř a básník, jehož styl se neustále měnil. Byl klíčovou postavou dadaismu v Curychu, New Yorku i Paříži.

🏛️ Odkaz a vliv

Ačkoliv dadaismus jako organizované hnutí zanikl kolem roku 1924, jeho myšlenky a metody zanechaly v umění nesmazatelnou stopu.

Surrealismus: Je přímým následovníkem dadaismu. Mnoho pařížských dadaistů (v čele s Andrém Bretonem) přetavilo dadaistickou iracionalitu a zájem o podvědomí do nového, systematičtějšího hnutí založeného na Freudově psychoanalýze.
Konceptuální umění: Duchampova myšlenka, že umělecká idea je důležitější než samotné fyzické provedení díla, je základním kamenem celého konceptuálního umění, které se rozvinulo v 60. letech 20. století.
Pop-art: Umělci jako Andy Warhol nebo Robert Rauschenberg navázali na dadaistické používání každodenních předmětů a obrazů z masové kultury.
Fluxus a happeningy: Hnutí Fluxus v 60. letech přímo čerpalo z dadaistických performancí, důrazu na náhodu a stírání hranic mezi uměním a životem.
Punk: Punková subkultura v 70. letech převzala dadaistickou anti-establishmentovou a nihilistickou filozofii, provokativní styl a princip "udělej si sám" (DIY).

Dadaismus zásadně změnil pravidla hry v uměleckém světě. Zpochybnil samotnou definici umění, roli umělce a autoritu kulturních institucí. Jeho odkaz nespočívá ve vytvoření konkrétního stylu, ale v osvobozujícím gestu, které otevřelo dveře pro nesčetné umělecké experimenty, jež následovaly.

💡 Pro laiky

Představte si, že svět dospělých (politici, generálové, bankéři) se na začátku 20. století úplně zbláznil a rozpoutal nejstrašnější válku v dějinách. Skupina mladých umělců, kteří před touto hrůzou utekli do neutrálního města, se rozhodla, že na tento naprosto nesmyslný svět budou reagovat ještě větším nesmyslem. Místo malování krásných obrazů začali vystavovat pisoár a tvrdit, že je to socha. Místo psaní srozumitelných básní si z klobouku tahali náhodná slova a skládali je za sebe. Místo hraní hudby dělali na pódiu co největší hluk. Nebylo to proto, že by neuměli "normální" umění, ale chtěli tím dát najevo, že všechna stará pravidla, logika a "rozum" totálně selhaly a je potřeba je všechny rozbít a začít úplně znovu. Dadaismus byl tedy umělecký protest, který používal absurditu, humor a provokaci jako svou hlavní zbraň proti šílenství světa.

Šablona:Aktualizováno