Přeskočit na obsah

Realismus

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - umělecký směr Realismus (z latinského realis – věcný, skutečný) je umělecký a literární směr, který se začal formovat ve Francii kolem 40. let 19. století jako reakce na předchozí romantismus. Jeho hlavním cílem je co nejvěrnější, nejpravdivější a objektivní zobrazení skutečnosti, každodenního života a společenských vztahů bez idealizace a sentimentu. Realisté se zaměřují na typické postavy v typických prostředích a situacích, přičemž kladou důraz na detailní popis a analýzu.

Termín se začal systematicky používat od poloviny 19. století, kdy jej jako označení svého programu přijali francouzský malíř Gustave Courbet a spisovatel Jules Champfleury. Courbet v roce 1855 uspořádal výstavu svých děl pod názvem Le Réalisme, čímž dal jméno celému směru. Realismus byl ovlivněn rozmachem přírodních a technických věd a filozofií pozitivismu, která zdůrazňovala, že skutečné je pouze to, co lze smyslově ověřit a dokázat.

⏳ Historie a filozofické základy

Realismus jako umělecký směr 19. století vychází z osvícenských tradic, racionalizace a rostoucího vědeckého poznání světa. Jeho nástup souvisel s velkými společenskými změnami, jako byla průmyslová revoluce, urbanizace a vzestup měšťanstva. Umělci se odvrátili od romantických témat, jako jsou exotika, sny a výjimeční hrdinové, a zaměřili se na současnost a všední realitu.

Ve filozofii má pojem "realismus" delší historii a označuje přesvědčení, že existuje objektivní, na lidské mysli nezávislá realita. Ve středověkém sporu o univerzálie zastávali realisté názor, že obecné pojmy (např. "člověk") existují reálně, nezávisle na jednotlivých věcech. Tento důraz na objektivní skutečnost se promítl i do uměleckého realismu, který se snažil o "vědeckou analýzu společnosti".

📖 Realismus v literatuře

Literární realismus se projevil především v románu a dramatu. Autoři se snažili o komplexní zachycení společnosti a psychologie postav.

Charakteristické znaky:

  • Objektivita: Autor stojí nad příběhem, nezasahuje do děje a prezentuje fakta bez vlastních komentářů.
  • Typizace: Hrdina je typickým představitelem své společenské vrstvy a doby. Jeho charakter se v průběhu děje vyvíjí.
  • Pravdivost: Díla se snaží o věrné zobrazení reality, včetně negativních jevů jako chudoba, alkoholismus nebo prostituce.
  • Kritika společnosti: Autoři často poukazovali na sociální nespravedlnost, morální pokrytectví a konflikty ve společnosti. Tento přístup je označován jako kritický realismus.
  • Jazyk: Používá se hovorový jazyk, nářečí a archaismy pro charakterizaci postav a prostředí.

Kritický realismus

Kritický realismus je často chápán jako vyšší fáze realismu, která se zaměřuje na analýzu a kritiku společenských problémů. Autoři se snažili odhalit příčiny sociálních nerovností a podnítit čtenáře k zamyšlení. Tento termín byl hojně využíván zejména marxistickou literární vědou, která ho považovala za předchůdce socialistického realismu.

Významní představitelé

🇨🇿 Realismus v české literatuře

V české literatuře se realismus plně prosadil až v 80. letech 19. století. Počátky lze sledovat u autorů jako Božena Němcová (Babička, V zámku a podzámčí) a Karel Havlíček Borovský (Obrazy z Rus). Generace májovců (např. Jan Neruda a jeho Povídky malostranské) připravila půdu pro nástup kritického realismu.

🎨 Realismus v malířství

Ve výtvarném umění se realismus projevil snahou o objektivní, neidealizované zachycení reality, často s důrazem na sociální témata a život obyčejných lidí. Malíři opustili ateliéry a začali tvořit v plenéru (v přírodě), aby co nejvěrněji zachytili světlo a atmosféru.

🆚 Srovnání s romantismem

Realismus vznikl jako přímá opozice vůči romantismu, což se projevuje v klíčových aspektech:

Znak Romantismus Realismus
Přístup Subjektivní, důraz na city, fantazii, individualitu Objektivní, důraz na rozum, fakta, společnost
Hrdina Výjimečný, osamělý, ve sporu se společností (např. loupežník, vězeň) Typický, průměrný člověk, představitel své třídy, vyvíjí se
Téma Minulost (středověk), exotika, sny, příroda, nenaplněná láska Současnost, každodenní život, sociální problémy, práce
Prostředí Výjimečná místa (hrady, jezera, hory) Běžná místa (město, vesnice, továrna)
Žánr Poezie (lyricko-epická báseň), poema Próza (román, povídka), drama
Jazyk Poetický, citově zabarvený Věcný, střízlivý, hovorový, nářečí

👶 Pro laiky

Představte si, že romantismus je jako velkolepý hollywoodský film. Má hrdinu, který sám bojuje proti celému světu, odehrává se na krásných a tajemných místech, jako jsou staré hrady, a je plný velkých emocí, lásky a smrti. Je to únik z reality do světa snů.

Naproti tomu realismus je jako dokumentární film o vašem městě. Neukazuje princezny a draky, ale vašeho souseda, pošťáka nebo dělníky v továrně. Ukazuje, jak lidé skutečně žijí, jaké mají starosti s penězi, prací a vztahy. Nemá za cíl vás ohromit fantastickým příběhem, ale ukázat vám pravdu o světě kolem vás, i když není vždy hezká. Místo "růžových brýlí" romantismu si realismus nasazuje obyčejné, dioptrické brýle, aby viděl svět ostře a jasně.

🌍 Vliv a odkaz

Realismus zásadně ovlivnil další vývoj umění. Z něj se vyvinul naturalismus, který dovedl snahu o objektivitu do extrému a zobrazoval člověka jako bytost determinovanou dědičností a prostředím, často se zaměřením na patologické jevy ve společnosti. Jeho zakladatelem byl Émile Zola.

V průběhu 20. století se objevily další směry, které na realismus navazovaly nebo se vůči němu vymezovaly:

  • Socialistický realismus: Oficiální umělecký směr v Sovětském svazu a dalších komunistických zemích. Měl sloužit k ideologické výchově a oslavě režimu, přičemž realitu zobrazoval zidealizovaně a schematicky.
  • Magický realismus: Literární směr (především v latinskoamerické literatuře), který kombinuje realistické zobrazení s magickými, fantastickými a snovými prvky.

Realistické principy – snaha o pravdivé zobrazení, psychologická hloubka a sociální kritika – zůstávají trvalou inspirací pro umělce dodnes.

Zdroje

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Realismus&oldid=12295“