Realismus
Obsah boxu
Šablona:Infobox - umělecký směr Realismus (z latinského realis – věcný, skutečný) je umělecký a literární směr, který se začal formovat ve Francii kolem 40. let 19. století jako reakce na předchozí romantismus. Jeho hlavním cílem je co nejvěrnější, nejpravdivější a objektivní zobrazení skutečnosti, každodenního života a společenských vztahů bez idealizace a sentimentu. Realisté se zaměřují na typické postavy v typických prostředích a situacích, přičemž kladou důraz na detailní popis a analýzu.
Termín se začal systematicky používat od poloviny 19. století, kdy jej jako označení svého programu přijali francouzský malíř Gustave Courbet a spisovatel Jules Champfleury. Courbet v roce 1855 uspořádal výstavu svých děl pod názvem Le Réalisme, čímž dal jméno celému směru. Realismus byl ovlivněn rozmachem přírodních a technických věd a filozofií pozitivismu, která zdůrazňovala, že skutečné je pouze to, co lze smyslově ověřit a dokázat.
⏳ Historie a filozofické základy
Realismus jako umělecký směr 19. století vychází z osvícenských tradic, racionalizace a rostoucího vědeckého poznání světa. Jeho nástup souvisel s velkými společenskými změnami, jako byla průmyslová revoluce, urbanizace a vzestup měšťanstva. Umělci se odvrátili od romantických témat, jako jsou exotika, sny a výjimeční hrdinové, a zaměřili se na současnost a všední realitu.
Ve filozofii má pojem "realismus" delší historii a označuje přesvědčení, že existuje objektivní, na lidské mysli nezávislá realita. Ve středověkém sporu o univerzálie zastávali realisté názor, že obecné pojmy (např. "člověk") existují reálně, nezávisle na jednotlivých věcech. Tento důraz na objektivní skutečnost se promítl i do uměleckého realismu, který se snažil o "vědeckou analýzu společnosti".
📖 Realismus v literatuře
Literární realismus se projevil především v románu a dramatu. Autoři se snažili o komplexní zachycení společnosti a psychologie postav.
Charakteristické znaky:
- Objektivita: Autor stojí nad příběhem, nezasahuje do děje a prezentuje fakta bez vlastních komentářů.
- Typizace: Hrdina je typickým představitelem své společenské vrstvy a doby. Jeho charakter se v průběhu děje vyvíjí.
- Pravdivost: Díla se snaží o věrné zobrazení reality, včetně negativních jevů jako chudoba, alkoholismus nebo prostituce.
- Kritika společnosti: Autoři často poukazovali na sociální nespravedlnost, morální pokrytectví a konflikty ve společnosti. Tento přístup je označován jako kritický realismus.
- Jazyk: Používá se hovorový jazyk, nářečí a archaismy pro charakterizaci postav a prostředí.
Kritický realismus
Kritický realismus je často chápán jako vyšší fáze realismu, která se zaměřuje na analýzu a kritiku společenských problémů. Autoři se snažili odhalit příčiny sociálních nerovností a podnítit čtenáře k zamyšlení. Tento termín byl hojně využíván zejména marxistickou literární vědou, která ho považovala za předchůdce socialistického realismu.
Významní představitelé
Francie:
Anglie:
Rusko: Ruský realismus je specifický hlubokým psychologickým ponorem do nitra postav.
USA:
Polsko:
- Henryk Sienkiewicz (Quo vadis, Pouští a pralesem), nositel Nobelovy ceny za literaturu
Norsko:
🇨🇿 Realismus v české literatuře
V české literatuře se realismus plně prosadil až v 80. letech 19. století. Počátky lze sledovat u autorů jako Božena Němcová (Babička, V zámku a podzámčí) a Karel Havlíček Borovský (Obrazy z Rus). Generace májovců (např. Jan Neruda a jeho Povídky malostranské) připravila půdu pro nástup kritického realismu.
- Venkovská próza:
- Karel Václav Rais (Zapadlí vlastenci)
- Tereza Nováková (Jiří Šmatlán)
- Alois a Vilém Mrštíkové (Maryša, Rok na vsi)
- Historická próza:
- Dramatická tvorba:
🎨 Realismus v malířství
Ve výtvarném umění se realismus projevil snahou o objektivní, neidealizované zachycení reality, často s důrazem na sociální témata a život obyčejných lidí. Malíři opustili ateliéry a začali tvořit v plenéru (v přírodě), aby co nejvěrněji zachytili světlo a atmosféru.
- Barbizonská škola: Skupina francouzských krajinářů, kteří se usadili v okolí vesnice Barbizon. Kladli důraz na realistické zobrazení přírody a venkovského života.
- Hlavní představitelé:
Gustave Courbet: Vůdčí osobnost směru, jehož obrazy jako Pohřeb v Ornans nebo Štěrkaři vyvolávaly pohoršení pro svou "ošklivost" a zaměření na obyčejné lidi.
Honoré Daumier: Proslul svými politickými karikaturami a obrazy ze života chudých vrstev.
Ilja Repin: Představitel ruského realismu (tzv. peredvižnici), autor slavného obrazu Burlaci na Volze.
Adolph von Menzel
V českém prostředí patří k nejvýznamnějším realistům Karel Purkyně (Podobizna kováře Jecha, Sova sněžná), Soběslav Pinkas a krajinář Antonín Chittussi.
🆚 Srovnání s romantismem
Realismus vznikl jako přímá opozice vůči romantismu, což se projevuje v klíčových aspektech:
| Znak | Romantismus | Realismus |
|---|---|---|
| Přístup | Subjektivní, důraz na city, fantazii, individualitu | Objektivní, důraz na rozum, fakta, společnost |
| Hrdina | Výjimečný, osamělý, ve sporu se společností (např. loupežník, vězeň) | Typický, průměrný člověk, představitel své třídy, vyvíjí se |
| Téma | Minulost (středověk), exotika, sny, příroda, nenaplněná láska | Současnost, každodenní život, sociální problémy, práce |
| Prostředí | Výjimečná místa (hrady, jezera, hory) | Běžná místa (město, vesnice, továrna) |
| Žánr | Poezie (lyricko-epická báseň), poema | Próza (román, povídka), drama |
| Jazyk | Poetický, citově zabarvený | Věcný, střízlivý, hovorový, nářečí |
👶 Pro laiky
Představte si, že romantismus je jako velkolepý hollywoodský film. Má hrdinu, který sám bojuje proti celému světu, odehrává se na krásných a tajemných místech, jako jsou staré hrady, a je plný velkých emocí, lásky a smrti. Je to únik z reality do světa snů.
Naproti tomu realismus je jako dokumentární film o vašem městě. Neukazuje princezny a draky, ale vašeho souseda, pošťáka nebo dělníky v továrně. Ukazuje, jak lidé skutečně žijí, jaké mají starosti s penězi, prací a vztahy. Nemá za cíl vás ohromit fantastickým příběhem, ale ukázat vám pravdu o světě kolem vás, i když není vždy hezká. Místo "růžových brýlí" romantismu si realismus nasazuje obyčejné, dioptrické brýle, aby viděl svět ostře a jasně.
🌍 Vliv a odkaz
Realismus zásadně ovlivnil další vývoj umění. Z něj se vyvinul naturalismus, který dovedl snahu o objektivitu do extrému a zobrazoval člověka jako bytost determinovanou dědičností a prostředím, často se zaměřením na patologické jevy ve společnosti. Jeho zakladatelem byl Émile Zola.
V průběhu 20. století se objevily další směry, které na realismus navazovaly nebo se vůči němu vymezovaly:
- Socialistický realismus: Oficiální umělecký směr v Sovětském svazu a dalších komunistických zemích. Měl sloužit k ideologické výchově a oslavě režimu, přičemž realitu zobrazoval zidealizovaně a schematicky.
- Magický realismus: Literární směr (především v latinskoamerické literatuře), který kombinuje realistické zobrazení s magickými, fantastickými a snovými prvky.
Realistické principy – snaha o pravdivé zobrazení, psychologická hloubka a sociální kritika – zůstávají trvalou inspirací pro umělce dodnes.