Amatérský draft NHL 1976
| Amatérský draft NHL 1976 | |
|---|---|
| Datum | 1. června 1976 |
| Místo | Montreal, Quebec |
Amatérský draft NHL 1976 byl čtrnáctým ročníkem amatérského draftu NHL, který se konal 1. června 1976 v Montrealu. Tento draft přinesl několik budoucích hvězd NHL, včetně jednoho člena Síně slávy hokeje, a je považován za jeden z nejzajímavějších draftů sedmdesátých let díky výjimečné hloubce výběrů ve středních kolech.
Celkem 18 týmů vybíralo v patnácti kolech dohromady 135 hráčů. Prvním celkovým výběrem se stal kanadský obránce Rick Green, kterého si vybrali Washington Capitals. Mezi nejúspěšnější výběry draftu patřili Bernie Federko, Randy Carlyle, Brian Sutter, Reed Larson, Thomas Gradin, Kent Nilsson, Ken Morrow, Ron Wilson a Ron Carlyle.
⏳ Pozadí a kontext
Draft NHL 1976 se konal v době, kdy liga NHL prošla značnými změnami. Kansas City Scouts se přestěhovali do Colorado Rockies a California Golden Seals čelily finančním potížím, které vedly k jejich přestěhování do Cleveland Barons v následující sezóně. Montreal Canadiens právě dokončili dominantní sezónu 1975/76, ve které vyhráli Stanley Cup s bilancí 60-8-12, a začínali budovat svoji dynastii druhé poloviny sedmdesátých let.
Počet kol draftu se výrazně snížil oproti rekordním 25 kolům z roku 1974 – draft 1976 měl pouze 15 kol, přičemž v pozdějších kolech vybíraly již jen St. Louis Blues a Montreal Canadiens, kteří si nashromáždili velké množství pozdních výběrů výměnami. Konkurence ze strany WHA pokračovala, i když pozvolna slábla.
Pořadí draftu bylo určeno na základě konečného pořadí týmů v předchozí sezóně. Washington Capitals jako tým s nejhorší bilancí vybírali jako první. Draft 1976 je pozoruhodný také tím, že několik vybraných hráčů pocházelo ze Skandinávie – Björn Johansson z Švédska, Thomas Gradin ze Švédska, Kent Nilsson ze Švédska a Jouni Rinne z Finska, což ukazovalo na rostoucí internacionalizaci NHL.
Jedním z klíčových aspektů draftu 1976 bylo, že St. Louis Blues vybírali ve všech patnácti kolech, zatímco většina ostatních týmů skončila s výběry ve čtvrtém až osmém kole. Blues tak získali rekordní počet voleb, ale většina hráčů z pozdních kol se v NHL nikdy neprosadila.
🎯 První kolo
První kolo draftu NHL 1976 bylo poměrně slabé co do celkového počtu budoucích hvězd, ale přineslo jednoho budoucího člena Síně slávy hokeje – Bernie Federko, vybraného St. Louis Blues jako sedmý celkově. Federko odehrál 1000 zápasů s 1130 body a je považován za nejlepšího hráče v historii Blues. Byl uveden do Síně slávy hokeje v roce 2002.
Rick Green, první celková volba, odehrál solidních 845 zápasů s 263 body a byl spolehlivým obráncem, ale nikdy se nestal hvězdou srovnatelnou s Federkem. Réal Cloutier, vybraný Chicago Black Hawks jako devátý celkově, odehrál v NHL pouze 317 zápasů, ale ve WHA patřil k absolutní elitě. V sezóně 1977/78 dal ve WHA 75 gólů. Paul Gardner, vybraný Kansas City Scouts jako 11. celkově, odehrál 447 zápasů s 402 body.
🥈 Druhé kolo
Druhé kolo draftu 1976 přineslo pravděpodobně nejsilnější skupinu hráčů z celého draftu. Randy Carlyle, vybraný Toronto Maple Leafs jako 30. celkově, se stal jedním z nejlepších ofenzivních obránců své generace. Carlyle odehrál 1055 zápasů a nasbíral 647 bodů, přičemž v roce 1981 vyhrál James Norris Memorial Trophy jako nejlepší obránce ligy. Později se stal úspěšným trenérem a vedl Anaheim Ducks k zisku Stanley Cupu v roce 2007.
Brian Sutter, vybraný St. Louis Blues jako 20. celkově, odehrál 779 zápasů se 636 body a 1786 trestními minutami. Sutter byl jedním ze šesti bratrů Sutterů, kteří všichni hráli v NHL, a byl kapitánem Blues po dlouhé roky. Reed Larson, vybraný Detroit Red Wings jako 22. celkově, odehrál 904 zápasů se 685 body a byl jedním z nejlepších ofenzivních obránců osmdesátých let.
Greg Malone, vybraný Pittsburgh Penguins jako 19. celkově, odehrál 704 zápasů s 501 body. Barry Melrose, vybraný Montreal Canadiens jako 36. celkově, odehrál 300 zápasů s 728 trestními minutami a po kariéře se stal známým televizním komentátorem a trenérem Tampa Bay Lightning.
🥉 Třetí kolo
Třetí kolo draftu 1976 přineslo jednoho z nejúspěšnějších hráčů draftu – Thomase Gradina, vybraného Chicago Black Hawks jako 45. celkově. Gradin odehrál 677 zápasů a nasbíral 593 bodů, většinu z nich v dresu Vancouver Canucks, kde se stal jedním z nejlepších hráčů v historii klubu. Gradin byl typickým představitelem švédského hokeje – technicky vyspělý, kreativní a produktivní.
Mike McEwen, vybraný New York Rangers jako 42. celkově, odehrál 716 zápasů se 404 body. Morris Lukowich, vybraný Pittsburgh Penguins jako 47. celkově, odehrál 582 zápasů se 418 body. Tom Rowe, vybraný Washington Capitals jako 37. celkově, odehrál 357 zápasů se 185 body a 615 trestními minutami. Ron Zanussi, vybraný Minnesota North Stars jako 51. celkově, odehrál 299 zápasů s 135 body.
4️⃣ Čtvrté kolo
Čtvrté kolo draftu 1976 přineslo dva velmi úspěšné výběry. Mike Liut, brankář vybraný St. Louis Blues jako 56. celkově, odehrál 663 zápasů během třináctileté kariéry a byl jedním z nejlepších brankářů osmdesátých let. V sezóně 1980/81 byl finalista Hart Memorial Trophy jako nejužitečnější hráč a byl vybrán na All-Star Game v roce 1981.
Kent Nilsson, švédský útočník vybraný Atlanta Flames jako 64. celkově, odehrál 553 zápasů a nasbíral 686 bodů, přičemž průměr 1,24 bodu na zápas ho řadí mezi nejproduktivnější hráče v historii NHL. Nilsson byl znám jako "Magic Man" pro svou výjimečnou kreativitu a techniku, ale byl také kritizován za nedostatek tvrdosti a konzistence. Ken Morrow, vybraný New York Islanders jako 68. celkově, odehrál 550 zápasů a získal čtyři Stanley Cupy s Islanders (1980-1983).
5️⃣ Páté kolo
Páté kolo draftu 1976 přineslo několik zajímavých výběrů. Darcy Regier, vybraný Calgary Flames jako 77. celkově, odehrál 26 zápasů v NHL, ale po ukončení kariéry se stal velmi úspěšným generálním manažerem Buffalo Sabres, kde působil v letech 1997-2013. Greg Hotham, vybraný Toronto Maple Leafs jako 84. celkově, odehrál 230 zápasů s 89 body.
Robert Palmer, vybraný Los Angeles Kings jako 85. celkově, odehrál 320 zápasů se 110 body. Většina hráčů z pátého kola se v NHL nikdy neprosadila, ale výběr Regiera se ukázal být zajímavý z pohledu budoucnosti, neboť se stal jedním z nejdůležitějších funkcionářů NHL.
6️⃣ Šesté kolo
Šesté kolo draftu 1976 přineslo Yvona Vautura, vybraného New York Islanders jako 104. celkově. Vautour odehrál 204 zápasů se 59 body a 401 trestními minutami. Jack Brownschidle – ačkoliv byl draftován St. Louis Blues v roce 1975 v šestém kole – je příkladem toho, jak pozdní výběry mohou přinést solidní hráče. Mike Eaves, vybraný St. Louis Blues v sedmém kole jako 113. celkově, odehrál 324 zápasů se 226 body a stal se úspěšným trenérem.
Ostatní hráči ze šestého kola, jako Jim Bedard, Larry Skinner a Robert Tudor, odehráli pouze omezený počet zápasů v NHL nebo se vůbec neprosadili.
7️⃣ Sedmé kolo
Sedmé kolo draftu 1976 přineslo jednoho velmi úspěšného pozdního výběru – Mike Eaves, vybraného St. Louis Blues jako 113. celkově. Eaves odehrál 324 zápasů se 226 body a byl produktivním útočníkem, který hrál za Minnesota North Stars, Calgary Flames a Winnipeg Jets. Po ukončení kariéry se stal úspěšným univerzitním trenérem v University of Wisconsin.
Ostatní hráči ze sedmého kola se v NHL většinou neprosadili. Fernand Leblanc, vybraný Detroit Red Wings, odehrál pouze 34 zápasů. Žádný z ostatních hráčů ze sedmého kola neodehrál v NHL víc než deset zápasů.
| Pořadí | Draftující tým | Jméno hráče | Pozice | Tehdejší tým | Bilance v NHL do konce sezóny 2024/25 | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 109 | Washington Capitals | Dale Rideout | B | Victoria Cougars (WHL) | Neodehrál žádný zápas v NHL | Brankář |
| 110 | Minnesota North Stars | Jeff Barr | O | Michigan Tech Huskies (NCAA) | Neodehrál žádný zápas v NHL | |
| 111 | Detroit Red Wings | Fernand Leblanc | Ú | Sherbrooke Castors (QMJHL) | 34 Z, 5 G, 6 A, 11 B | |
| 112 | New York Rangers | Rémi Lévesque | Ú | Sherbrooke Castors (QMJHL) | Neodehrál žádný zápas v NHL | |
| 113 | St. Louis Blues | Mike Eaves | Ú | University of Wisconsin (NCAA) | 324 Z, 83 G, 143 A, 226 B | Nejlepší výběr sedmého kola |
| 114 | Vancouver Canucks | Brad Rhiness | Ú | New Westminster Bruins (WHL) | Neodehrál žádný zápas v NHL | |
| 115 | Chicago Black Hawks | John Rothstein | Ú | University of Denver (NCAA) | Neodehrál žádný zápas v NHL | |
| 116 | Toronto Maple Leafs | Charlie Skjodt | Ú | Peterborough Petes (OHL) | Neodehrál žádný zápas v NHL | |
| 117 | Philadelphia Flyers | Ray Kurpis | Ú | University of Minnesota Duluth (NCAA) | Neodehrál žádný zápas v NHL | |
| 118 | Montreal Canadiens | Richmond Gosselin | Ú | Laval National (QMJHL) | Neodehrál žádný zápas v NHL |
8️⃣ až 1️⃣5️⃣ Osmé až patnácté kolo
Kola osm až patnáct draftu 1976 vybíraly již téměř výhradně St. Louis Blues a Montreal Canadiens, kteří si nashromáždili velké množství pozdních výběrů výměnami. Z těchto kol se výrazně prosadili pouze dva hráči.
Ron Wilson, vybraný Montreal Canadiens ve třináctém kole jako 133. celkově, odehrál 832 zápasů se 326 body a byl uznávaným hokejistou. Přestože odehrál v NHL solidní kariéru, je ještě více znám jako úspěšný trenér NHL. Wilson vedl San Jose Sharks, Washington Capitals a Toronto Maple Leafs a celkem natrénoval přes 1400 zápasů v NHL.
Anders Håkansson, švédský útočník vybraný St. Louis Blues ve čtrnáctém kole jako 134. celkově, odehrál 330 zápasů se 98 body. Håkansson hrál za Los Angeles Kings, Pittsburgh Penguins a Minnesota North Stars. Byl jedním z prvních švédských hráčů, kteří se prosadili v NHL v osmdesátých letech.
Všechny ostatní hráče z kol 8-15 nikdy neodehráli v NHL ani jeden zápas, s výjimkou Claude Legris (brankář, 4 zápasy) ze St. Louis Blues.
| Pořadí | Draftující tým | Jméno hráče | Pozice | Tehdejší tým | Bilance v NHL do konce sezóny 2024/25 | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 119 | Washington Capitals | Al Dumba | Ú | Calgary Cowboys (WHL) | Neodehrál žádný zápas v NHL | |
| 120 | Detroit Red Wings | Claude Legris | B | Laval National (QMJHL) | 4 Z | Brankář |
| 121 | St. Louis Blues | Jacques Soguel | Ú | HC Davos (SUI) | Neodehrál žádný zápas v NHL | První Švýcar draftovaný v NHL |
| 122 | Vancouver Canucks | Stuart Ostlund | Ú | University of Minnesota Duluth (NCAA) | Neodehrál žádný zápas v NHL | |
| 123 | Montreal Canadiens | John Gregory | O | Sudbury Wolves (OHL) | Neodehrál žádný zápas v NHL | |
| 124 | St. Louis Blues | Dave Dornseif | O | Bowling Green State University (NCAA) | Neodehrál žádný zápas v NHL | |
| 125 | Montreal Canadiens | Bruce Horsch | B | University of Denver (NCAA) | Neodehrál žádný zápas v NHL | Brankář |
| 126 | St. Louis Blues | Brad Wilson | Ú | Brandon Wheat Kings (WHL) | Neodehrál žádný zápas v NHL | |
| 127 | Montreal Canadiens | John Tavella | Ú | Sudbury Wolves (OHL) | Neodehrál žádný zápas v NHL | |
| 128 | St. Louis Blues | Dan Hoene | Ú | University of Minnesota Duluth (NCAA) | Neodehrál žádný zápas v NHL | |
| 129 | Montreal Canadiens | Mark Davidson | Ú | Peterborough Petes (OHL) | Neodehrál žádný zápas v NHL | |
| 130 | St. Louis Blues | Göran Lindblom | O | Leksands IF (SWE) | Neodehrál žádný zápas v NHL | |
| 131 | Montreal Canadiens | Bill Wells | Ú | Peterborough Petes (OHL) | Neodehrál žádný zápas v NHL | |
| 132 | St. Louis Blues | Jim Bales | B | University of Michigan (NCAA) | Neodehrál žádný zápas v NHL | Brankář |
| 133 | Montreal Canadiens | Ron Wilson | Ú | Sudbury Wolves (OHL) | 832 Z, 110 G, 216 A, 326 B | Nejlepší pozdní výběr, úspěšný trenér |
| 134 | St. Louis Blues | Anders Håkansson | Ú | Djurgårdens IF (SWE) | 330 Z, 52 G, 46 A, 98 B | |
| 135 | St. Louis Blues | Juhani Wallenius | Ú | Tappara (FIN) | Neodehrál žádný zápas v NHL |
🏆 Nejúspěšnější hráči draftu
Draft NHL 1976 přinesl jednoho budoucího člena Síně slávy hokeje – Bernie Federko, vybraného St. Louis Blues jako sedmý celkově. Federko odehrál 1000 zápasů s 1130 body a je považován za nejlepšího hráče v historii Blues. Třikrát byl vybrán na All-Star Game (1980, 1981, 1983) a v roce 1994 byl uveden do Síně slávy hokeje.
Federko byl mistrem distributor přihrávek a kreativní hráč, který ve svých nejlepších sezónách sbíral více než 100 bodů. V sezóně 1983/84 nasbíral neuvěřitelných 107 bodů (41 gólů, 66 asistencí). Federko odehrál celou kariéru v St. Louis Blues, s výjimkou posledních dvou sezón v Detroit Red Wings, a jeho číslo 24 bylo vyřazeno Blues z užívání.
Randy Carlyle, vybraný Toronto Maple Leafs ve druhém kole jako 30. celkově, byl druhým nejúspěšnějším hráčem draftu. Carlyle vyhrál James Norris Memorial Trophy jako nejlepší obránce ligy v roce 1981 při působení v Pittsburgh Penguins, kde nasbíral 83 bodů v základní části. Po ukončení kariéry se stal trenérem a vedl Anaheim Ducks k zisku Stanley Cupu v roce 2007. Carlyle odehrál 1055 zápasů a nasbíral 647 bodů.
Reed Larson, vybraný Detroit Red Wings ve druhém kole jako 22. celkově, se stal jedním z nejlepších ofenzivních obránců osmdesátých let. Larson odehrál 904 zápasů se 685 body a byl vybrán na All-Star Game v roce 1980. Byl znám svou výjimečnou střelou a ofenzivním myšlením.
Brian Sutter, vybraný St. Louis Blues ve druhém kole jako 20. celkově, byl jedním ze šesti bratrů Sutterů (spolu s Barclayem, Darrylem, Duanem, Richem a Ronem), kteří všichni hráli v NHL – jediný případ v historii ligy. Brian odehrál 779 zápasů se 636 body a 1786 trestními minutami a byl kapitánem Blues po mnoho let.
Kent Nilsson, vybraný Atlanta Flames ve čtvrtém kole jako 64. celkově, byl jedním z nejtalentovanějších hráčů své generace. S průměrem 1,24 bodu na zápas patří mezi nejproduktivnější hráče v historii NHL v přepočtu na zápas. Nilsson byl nicméně kritizován za nedostatek tvrdosti a konzistence, a proto jeho kariéra nebyla tak úspěšná, jak sliboval jeho talent.
Thomas Gradin, vybraný Chicago Black Hawks ve třetím kole jako 45. celkově, byl jedním z nejúspěšnějších švédských hráčů v historii Vancouver Canucks. Gradin odehrál 677 zápasů s 593 body a byl klíčovým hráčem Canucks v osmdesátých letech, včetně jejich cesty do finále Stanley Cupu v roce 1982. Gradin byl technicky vyspělý a kreativní útočník, typický představitel švédského stylu hry.
Ken Morrow, vybraný New York Islanders ve čtvrtém kole jako 68. celkově, se stal jediným hráčem v historii, který v jednom roce vyhrál zlatou medaili na olympijských hrách a Stanley Cup. V roce 1980 Morrow pomohl reprezentaci USA k zlaté medaili na ZOH v Lake Placid ("Miracle on Ice") a poté s Islanders získal první ze čtyř Stanley Cupů v řadě.
📊 Statistiky a analýza
Draft NHL 1976 byl výrazně kratší než předchozí ročníky – pouze 135 vybraných hráčů v 15 kolech. Z těchto 135 hráčů odehrálo v NHL alespoň jeden zápas 49 hráčů, což představuje úspěšnost přibližně 36 procent. Toto číslo bylo nejvyšší od počátku dekády a odráželo zlepšující se skauting NHL.
První kolo mělo úspěšnost 83 procent (15 z 18 hráčů odehrálo alespoň jeden zápas v NHL). Přestože první kolo bylo úspěšné co do počtu hráčů, kteří se prosadili, průměrné kariéry byly kratší než v předchozích draftech. Druhé kolo bylo výjimečně silné s úspěšností 89 procent (16 z 18 hráčů) a přineslo několik hvězdných hráčů jako Randy Carlyle, Brian Sutter a Reed Larson.
Třetí kolo mělo úspěšnost 44 procent (8 z 18), čtvrté kolo 44 procent (8 z 18) a páté kolo 22 procent (4 z 18). Od šestého kola dále byla úspěšnost výrazně nižší. Devět hráčů ze sedmého kola a pozdějších kol odehrálo alespoň jeden zápas v NHL, přičemž Ron Wilson z třináctého kola byl zdaleka nejúspěšnější.
Geograficky dominovali hráči z Kanady, konkrétně 109 ze 135 vybraných hráčů bylo Kanaďanů (81 procent). Osm hráčů bylo Američanů a čtrnáct hráčů bylo Evropanů (10 procent), přičemž pět bylo ze Švédska, dva z Finska, jeden ze Švýcarska a zbytek z jiných zemí. Podíl evropských hráčů byl oproti předchozím rokům výrazně vyšší.
Z juniorských lig byla nejúspěšnější OHL s 48 vybranými hráči, následovaná WHL s 41 hráči, QMJHL s 14 hráči a NCAA s 24 hráči. Podíl hráčů z NCAA se opět zvýšil, což ukazovalo na vzrůstající vliv amerického vysokoškolského hokeje.
Zajímavým aspektem draftu 1976 bylo, že St. Louis Blues vybírali ve všech patnácti kolech, přičemž většina ostatních týmů skončila výběry v osmém kole nebo dříve. Blues tak celkem vybrali 29 hráčů, ale pouze šest z nich odehrálo v NHL více než 100 zápasů.
🌍 Vliv na NHL
Draft 1976 měl zásadní vliv na několik týmů v NHL. St. Louis Blues výběrem Bernieho Federka v prvním kole a Briana Suttera ve druhém kole získali hráče, kteří se stali absolutním jádrem týmu v osmdesátých letech. Federko odehrál celou kariéru v Blues a je dodnes považován za nejlepšího hráče v historii klubu.
New York Islanders pokračovali v budování své budoucí dynastie výběrem Kena Morrowa ve čtvrtém kole. Morrow se stal klíčovým obráncem týmu a získal čtyři Stanley Cupy. Spolu s hráči z předchozích draftů – Denis Potvin (1973), Clark Gillies a Bryan Trottier (1974) a Mike Bossy (1977, ještě neprodraftovaný) – Morrow pomohl vytvořit jeden z nejlepších týmů v historii NHL.
Toronto Maple Leafs výběrem Randyho Carlylea ve druhém kole získali ofenzivního obránce, který se ale paradoxně nejvíce proslavil v jiném týmu. Carlyle byl vyměněn do Pittsburgh Penguins, kde vyhrál Norris Trophy v roce 1981. Po kariéře se stal trenérem a vedl Anaheim Ducks k Stanley Cupu v roce 2007.
Vancouver Canucks výběrem Thomase Gradina ve třetím kole jako 45. celkově získali jednoho z nejlepších hráčů v historii klubu. Gradin strávil většinu kariéry v Canucks a pomohl týmu dosáhnout finále Stanley Cupu v roce 1982. Jeho výběr ve třetím kole je dodnes považován za jeden z nejlepších výběrů v historii Canucks.
Detroit Red Wings výběrem Reeda Larsona ve druhém kole získali ofenzivního obránce, který se stal jedním z nejlepších střelců na své pozici v osmdesátých letech. Larson odehrál 891 zápasů ve dresu Red Wings a byl v té době rekordem v počtu gólů zaznamenaných obráncem tohoto týmu.
Draft 1976 také ukazoval na rostoucí internacionalizaci NHL. Výběry Björn Johansson (Švédsko, 5. celkově), Thomas Gradin (Švédsko, 45. celkově), Kent Nilsson (Švédsko, 64. celkově) a Jacques Soguel (Švýcarsko, 121. celkově, jako první Švýcar v historii draftu NHL) ukázaly, že NHL začínala aktivněji hledat talenty v Evropě.
🎭 Zajímavosti
Draft NHL 1976 obsahoval několik zajímavých a unikátních momentů. Kent Nilsson, vybraný Atlanta Flames ve čtvrtém kole jako 64. celkově, byl přezdívaný "Magic Man" pro svou výjimečnou kreativitu a techniku. V sezóně 1980/81 při působení v Calgary Flames nasbíral 131 bodů (49 gólů, 82 asistencí), což je stále jeden z nejlepších ofenzivních výkonů v historii Flames. Přesto Nilsson nikdy nezískal Stanley Cup a byl kritizován za nedostatek bojovnosti v klíčových momentech.
Ken Morrow, vybraný New York Islanders jako 68. celkově, se stal jediným hráčem v historii, který vyhrál zlatou medaili na zimních olympijských hrách a Stanley Cup ve stejném roce. V únoru 1980 pomohl americkému týmu k legendárnímu "Miracle on Ice" na ZOH v Lake Placid, kdy USA porazily tehdy nejlepší tým světa – Sovětský svaz. O dva měsíce později, v dubnu 1980, získal s New York Islanders první ze čtyř Stanley Cupů v řadě.
Brian Sutter, vybraný St. Louis Blues jako 20. celkově, je jedním ze šesti bratrů Sutterů, kteří všichni hráli v NHL. Spolu s Barclayem, Darrylem, Duanem, Richem a Ronem vytvořili rodinu, která má více hráčů v NHL než jakákoliv jiná rodina v historii ligy. Brian byl kapitánem Blues a je považován za nejúspěšnějšího z bratrů co do kariéry hráče.
Barry Melrose, vybraný Montreal Canadiens jako 36. celkově, odehrál 300 zápasů v NHL s 728 trestními minutami a byl typickým tvrdým hráčem své éry. Po ukončení kariéry se stal trenérem a vedl Los Angeles Kings do finále Stanley Cupu v roce 1993, kde Kings prohráli s Montreal Canadiens. Melrose se pak stal populárním televizním komentátorem a analytikem hokeje.
Ron Wilson, vybraný Montreal Canadiens ve třináctém kole jako 133. celkově, byl jedním z nejlepších pozdních výběrů draftu 1976. Wilson odehrál 832 zápasů v NHL, ale ještě slavnější je jako trenér. Wilson vedl San Jose Sharks, Washington Capitals a Toronto Maple Leafs a ve svém trenérském působení vedl také americkou reprezentaci na dvou olympijských hrách.
Jacques Soguel, vybraný St. Louis Blues v osmém kole jako 121. celkově, byl prvním švýcarským hráčem draftovaným v NHL. Soguel nikdy neodehrál v NHL ani jeden zápas, ale jeho výběr byl historickým momentem pro švýcarský hokej a předznamenával budoucí vlnu švýcarských hráčů v NHL.
Darcy Regier, vybraný Calgary Flames v pátém kole jako 77. celkově, odehrál v NHL pouze 26 zápasů, ale po ukončení kariéry se stal jedním z nejdůležitějších funkcionářů NHL. Regier působil jako generální manažer Buffalo Sabres v letech 1997 až 2013, celkem 16 let – jedno z nejdelších GM působení v historii NHL.
Don Murdoch, vybraný New York Rangers jako šestý celkově, dal ve svém nováčkovském roce 32 gólů a byl finalista Calder Memorial Trophy. Murdochova kariéra ale byla tragicky zkrácena problémem s drogami – byl suspendován na sezónu kvůli pozitivnímu testu na kokain. Murdoch je příkladem toho, jak mimosportovní problémy mohou zničit slibnou kariéru.
💡 Pro laiky
Amatérský draft NHL si můžeme představit jako velký "výběr talentů", kdy hokejové týmy vybírají mladé hráče pro svou budoucnost. Draft 1976 byl zajímavý tím, že měl pouze 135 hráčů v 15 kolech – mnohem méně než rekordní draft 1974 se 247 hráči v 25 kolech. Je to jako kdybyste měli kratší, ale kvalitnější výběrové řízení.
Zajímavé je, že první volba draftu Rick Green sice odehrál solidní kariéru, ale daleko nejlepší hráč byl vybrán až jako sedmý – Bernie Federko. Federko odehrál přesně 1000 zápasů v NHL a nasbíral 1130 bodů, čímž se stal největší legendou St. Louis Blues. Je to jako kdybyste ve třídě vybrali jako první toho nejsilnějšího a ukázalo se, že nejchytřejší je ten sedmý.
Randy Carlyle, vybraný jako 30. v pořadí (ve druhém kole), vyhrál cenu pro nejlepšího obránce NHL v roce 1981 a později jako trenér dovedl svůj tým k mistrovskému titulu. To ukazuje, že talent se může skrývat nejen na hřišti, ale i za lavičkou!
Ken Morrow, vybraný jako 68. v pořadí, udělal v roce 1980 něco, co se nepodařilo žádnému jinému hráči v historii – v únoru vyhrál zlatou medaili na olympijských hrách a v dubnu vyhrál Stanley Cup. To je jako kdybyste v jednom roce vyhráli mistrovství školy i mistrovství kraje.
Thomas Gradin, švédský hráč vybraný v třetím kole, byl jedním z prvních Švédů, kteří se opravdu prosadili v NHL. To bylo důležité, protože ukázalo ostatním týmům, že i z Evropy mohou přicházet výborní hráči. Dnes je v NHL přibližně čtvrtina hráčů z Evropy, ale v roce 1976 to byl naprostý výjimek.
Draft 1976 byl celkově jedním z nejkvalitnějších v historii NHL, zejména díky výjimečnému druhému kolu, kde byli vybráni Randy Carlyle, Brian Sutter, Reed Larson a Barry Melrose. Je to důkaz toho, že v hokeji nezáleží jen na tom, kde vás vyberou, ale na tom, co s příležitostí uděláte.