Calgary Flames

Rozbalit box

Obsah boxu

Calgary Flames jsou profesionální hokejový klub, který působí v National Hockey League (NHL) jako člen Pacifické divize v Západní konferenci. Klub sídlí v Calgary, v kanadské provincii Alberta, a své domácí zápasy hraje v aréně Scotiabank Saddledome. Flames jsou držiteli jednoho Stanley Cupu z roku 1989 a jsou proslulí svou vášnivou fanouškovskou základnou, známou jako "C of Red", a historickou, nesmiřitelnou rivalitou s provinčním sousedem, Edmonton Oilers, přezdívanou "Bitva o Albertu". Historie franšízy sahá do roku 1972, kdy byla založena jako Atlanta Flames.

Calgary Flames
Soubor:Calgary Flames logo.svg
Logo Calgary Flames
Liga	National Hockey League (NHL)
Konference	Západní
Divize	Pacifická
Založeno	1972 (jako Atlanta Flames) 1980 (přesun do Calgary)
Aréna	Scotiabank Saddledome
Kapacita	19 289
Město	Calgary, Alberta, Kanada
Barvy	Červená, žlutá, černá, bílá
Vlastník	Calgary Sports and Entertainment
Trenér	Ryan Huska
Kapitán	Mikael Backlund
Mistr ligy	Stanley Cup (1989)
Web	[1]

⏳ Historie

Plameny z Jihu: Atlanta Flames (1972–1980)

Historie klubu nezačala v chladné kanadské prérii, ale na horkém jihu Spojených států. V roce 1972 NHL udělila expanzní licenci do Atlanty ve státě Georgia s cílem zabránit konkurenční lize World Hockey Association (WHA) v obsazení tohoto velkého trhu. Tým byl pojmenován Atlanta Flames. Jméno "Flames" (Plameny) bylo zvoleno jako odkaz na ničivý požár, který zachvátil Atlantu během americké občanské války po jejím dobytí generálem Shermanem.

Atlanta Flames byli na poměry expanzního týmu překvapivě úspěšní. Během osmi sezón v Atlantě se šestkrát probojovali do play-off. Jejich největšími hvězdami byli útočníci Eric Vail, který v roce 1975 získal Calder Memorial Trophy pro nejlepšího nováčka NHL, a Bob MacMillan, a především brankář Dan Bouchard. Navzdory sportovní konkurenceschopnosti se klub potýkal s vážnými finančními problémy. Hokej na hlubokém jihu nezapustil dostatečně silné kořeny, návštěvnost byla průměrná a majitelská skupina utrpěla obrovské ztráty. V roce 1980, po osmi letech, bylo jasné, že franšíza v Atlantě nemůže přežít.

🏔️ Přesun do Calgary a zrození "C of Red" (1980–1985)

Záchrana přišla z Kanady. Podnikatel a filantrop Nelson Skalbania spolu se skupinou calgarských investorů (mezi nimiž byli i ropní magnáti jako Harley Hotchkiss a Doc Seaman) koupili klub za 16 milionů dolarů a přestěhovali ho do Calgary. Jméno Flames bylo zachováno, ale logo bylo upraveno do podoby ikonického hořícího "C".

Příchod NHL do Calgary, města s bohatou hokejovou tradicí, vyvolal okamžitou euforii. Hned ve své první sezóně 1980/81 se tým probojoval až do semifinále Stanley Cupu. Mnohem důležitější však bylo, že se zrodila jedna z nejlepších rivalit v historii sportu. V play-off 1981 narazili Flames na své provinční sousedy, mladý a dravý tým Edmonton Oilers v čele se superhvězdou Waynem Gretzkym. Tím byla odstartována legendární "Bitva o Albertu", která v 80. letech definovala nejen kanadský, ale i světový hokej.

Klub se zpočátku usídlil ve staré aréně Stampede Corral, ale v roce 1983 se přestěhoval do zbrusu nové, architektonicky unikátní arény Olympic Saddledome (dnes Scotiabank Saddledome), postavené pro Zimní olympijské hry 1988. V roce 1984, během play-off série proti Oilers, vyzvalo vedení fanoušky, aby přišli na zápas oblečeni v červeném. Reakce byla ohromující – celá aréna se proměnila v moře červené barvy. Tím se zrodila tradice a přezdívka "C of Red" (Moře červené), která je dodnes symbolem neuvěřitelné podpory calgarských fanoušků.

Během těchto formativních let klub draftoval a vychoval hráče, kteří se stali jádrem budoucího mistrovského týmu, jako byli obránci Al MacInnis a Gary Suter, a získal veterány, kteří se stali ikonami, v čele s vousatým kanonýrem Lannym McDonaldem. Přestože v prvních letech byli Flames ve stínu dynastie Oilers, položili pevné základy pro svůj útok na vrchol.

🏆 Zlatá éra: Bitva o Albertu a zisk Stanley Cupu (1986–1990)

Druhá polovina 80. let představuje zlatý věk hokeje v Albertě a vrcholné období v historii Calgary Flames. Během těchto let se klub proměnil z nadějného týmu v absolutní velmoc, která se jako jediná dokázala postavit dynastii Edmonton Oilers a nakonec ji i sesadit z trůnu.

Vzestup na vrchol a Prezidentská trofej

Pod vedením legendárního generálního manažera Cliffa Fletchera a trenéra Boba Johnsona ("Badger Bob") se Flames na začátku druhé poloviny dekády stali jedním z nejlepších týmů v NHL. Jádro týmu bylo skvěle vyvážené. Ofenzivu táhli švédští útočníci Håkan Loob a Kent Nilsson, mladá americká hvězda Joe Mullen a veterán Doug Risebrough. Obrana byla jednou z nejlepších v lize, s pilíři jako Al MacInnis a jeho devastující střelou, Gary Suter a kapitán Jim Peplinski. V brance exceloval mladý a talentovaný Mike Vernon.

V sezóně 1985/86 Flames poprvé v historii vyhráli svou divizi a v play-off se jim podařil historický kousek. Ve druhém kole, v jedné z nejlepších a nejdramatičtějších sérií v historii "Bitvy o Albertu", dokázali senzačně vyřadit čtyřnásobné a úřadující šampiony Edmonton Oilers. Série vyvrcholila v sedmém zápase, kdy si edmontonský obránce Steve Smith nešťastně srazil puk do vlastní branky, což Flames darovalo vítězství. Tým se probojoval až do finále Stanley Cupu, kde však podlehl Montreal Canadiens.

V sezónách 1987/88 a 1988/89 Flames dominovali celé lize. Dvakrát po sobě získali Presidents' Trophy pro nejlepší tým základní části NHL, čímž jasně deklarovali, že jsou připraveni na poslední krok.

🏔️ Triumf v roce 1989: Stanley Cup

Sezóna 1988/89 se zapsala do historie zlatým písmem. Tým, nyní pod vedením trenéra Terryho Crispa, byl na vrcholu sil. Před sezónou klub uskutečnil klíčový trejd, když získal centra Doug Gilmour, který se stal jedním z nejdůležitějších hráčů play-off.

Cesta za Stanley Cupem byla dramatická:

• 1. kolo: Flames se nečekaně trápili s Vancouver Canucks a sérii vyhráli až v sedmém zápase v prodloužení.
• 2. kolo: Hladce přehráli Los Angeles Kings s Waynem Gretzkym, který byl před sezónou šokujícím způsobem vyměněn z Edmontonu.
• Finále konference: V pěti zápasech si poradili s Chicago Blackhawks.
• Finále Stanley Cupu: Ve finále došlo na vysněnou odvetu z roku 1986 proti Montreal Canadiens. Série byla soubojem dvou nejlepších týmů ligy. Po šesti napínavých zápasech, 25. května 1989, Flames zvítězili na ledě legendárního montrealského Fóra 4:2 a vyhráli sérii 4:2. Calgary se tak stalo jediným hostujícím týmem v historii, který kdy vyhrál Stanley Cup na ledě Montrealu.

Triumf byl sladkou odměnou pro generaci hráčů, kteří léta bojovali ve stínu Oilers.

• Lanny McDonald, legendární kapitán s mohutným knírem, vstřelil v posledním zápase své kariéry gól a jako první zvedl pohár nad hlavu, což je jeden z nejikoničtějších momentů v historii NHL.
• Obránce Al MacInnis získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off. S 31 body v 22 zápasech vytvořil nový rekord pro obránce.

Zisk Stanley Cupu v roce 1989 je dodnes jediným v historii klubu a představuje absolutní vrchol, na který celé Calgary s hrdostí vzpomíná.

🔥 Éra Jaromea Iginly: Nová tvář a cesta do finále (1991–2013)

Po triumfu v roce 1989 následoval postupný, ale nevyhnutelný rozpad mistrovského týmu. Hrdinové jako Lanny McDonald ukončili kariéru, a klíčoví hráči jako Doug Gilmour a Al MacInnis byli kvůli rostoucím platům a finančním tlakům vyměněni. Klub vstoupil do 90. let jako konkurenceschopný tým, ale na úspěchy zlaté éry navázat nedokázal. Celé toto období, trvající téměř dvě dekády, bylo definováno jedinou osobou – mužem, který se stal synonymem pro Calgary Flames.

Vzestup legendy: Jarome Iginla

V prosinci 1995 uskutečnil generální manažer Cliff Fletcher jeden z nejlepších trejdů v historii klubu. Vyměnil stárnoucí hvězdu Joea Nieuwendyka do Dallas Stars za mladého, tehdy neznámého útočníka jménem Jarome Iginla. Iginla, draftovaný Dallasem v roce 1995, debutoval v dresu Flames hned v play-off 1996 a okamžitě ukázal svůj obrovský potenciál.

Během několika let se vyvinul v prototyp dokonalého silového útočníka: byl elitním střelcem, fyzicky dominantní, skvělým lídrem a nebál se shodit rukavice a bránit své spoluhráče. Stal se tváří, srdcem i duší franšízy a v roce 2003 byl jmenován kapitánem. Jeho kariéra je plná individuálních úspěchů:

• Dvakrát vyhrál Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce NHL (2002, 2004).
• V roce 2002 získal Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče a Lester B. Pearson Award (dnes Ted Lindsay Award) pro nejlepšího hráče dle hlasování samotných hráčů.

Navzdory Iginlově individuální genialitě se však týmu jako celku dlouho nedařilo. V letech 1997 až 2003 Flames sedmkrát v řadě nepostoupili do play-off, což bylo pro hrdé hokejové město velmi frustrující období.

❤️ "The Red Mile" a pohádka z roku 2004

Vše se změnilo v sezóně 2003/04. Tým pod vedením trenéra a generálního manažera Darryla Suttera hrál houževnatý, fyzicky náročný a defenzivně zodpovědný hokej, který byl pro play-off jako stvořený. Iginla byl na absolutním vrcholu sil a po jeho boku zářili hráči jako centr Craig Conroy. Největší zbraní týmu se však stal brankář Miikka Kiprusoff, kterého Sutter získal na začátku sezóny ze San Jose. Kiprusoff předváděl neuvěřitelné výkony a stal se nejlepším brankářem ligy.

Jako šestý nasazený tým Západní konference zahájili Flames jednu z nejneuvěřitelnějších jízd v moderní historii play-off:

• 1. kolo: V sedmi zápasech vyřadili vítěze divize, Vancouver Canucks.
• 2. kolo: V šesti zápasech si poradili s hvězdami nabitým Detroit Red Wings.
• Finále konference: V šesti zápasech udolali vítěze Prezidentské trofeje, San Jose Sharks.

Celé Calgary zachvátila naprostá euforie. Ulice 17th Avenue v centru města se po každém vítězství proměnila v obrovskou párty desítek tisíc fanoušků v červeném, a získala tak legendární přezdívku "The Red Mile".

Kontroverzní finále proti Tampě Bay

Ve finále Stanley Cupu narazili Flames na Tampa Bay Lightning. Série se protáhla na maximálních sedm zápasů a je dodnes jednou z nejkontroverznějších v historii NHL. V šestém zápase, za stavu 3:2 na zápasy pro Calgary, se odehrál klíčový moment. Útočník Flames Martin Gelinas vstřelil v poslední třetině gól, který by pravděpodobně znamenal zisk Stanley Cupu. Videorozhodčí však gól neuznal, přestože opakované záběry naznačovaly, že puk mohl přejít brankovou čáru. Zda se jednalo o gól, je dodnes předmětem vášnivých debat. Tampa Bay nakonec zápas vyhrála v prodloužení a v rozhodujícím sedmém zápase na domácím ledě zvítězila 2:1 a získala Stanley Cup.

Pro Calgary to byla srdcervoucí prohra, ale jízda z roku 2004 znovu zažehla vášeň pro hokej ve městě a upevnila status Jaromea Iginly jako největší legendy v historii klubu. V následujících letech se tým ještě několikrát probojoval do play-off, ale na tento úspěch již navázat nedokázal. Éra definitivně skončila v roce 2013, kdy stárnoucí Iginla souhlasil s výměnou do Pittsburgh Penguins ve snaze získat Stanley Cup, který mu v Calgary unikl.

🔄 Moderní éra: Přestavby a hledání identity (2014–současnost)

Odchod kapitána a ikony Jaromea Iginly v roce 2013 definitivně uzavřel jednu velkou kapitolu a odstartoval novou éru, která je charakterizována neustálým cyklem přestaveb, nadějných vzestupů a bolestivých pádů. Klub se snaží najít novou, stabilní identitu a vrátit se mezi absolutní elitu ligy.

Éra "Johnnyho Hockeyho" (2014–2022)

Základním kamenem nové éry se stal drobný, ale neuvěřitelně talentovaný americký útočník Johnny Gaudreau, přezdívaný "Johnny Hockey", kterého si klub vybral až ve čtvrtém kole draftu 2011. Gaudreau se svým elektrizujícím stylem hry, neuvěřitelnou technikou a přehledem okamžitě stal miláčkem fanoušků a novou tváří franšízy.

Vedení klubu kolem něj postupně vybudovalo silné jádro, jehož dalšími klíčovými postavami byli:

• Sean Monahan (centr): Vysoký a silný centr, draftovaný v roce 2013, který tvořil s Gaudreauem produktivní duo.
• Matthew Tkachuk (křídlo): Syn legendárního Keitha Tkachuka se stal jedním z nejlepších a nejnenáviděnějších hráčů v lize. Kombinoval ofenzivní talent s agresivním a provokativním stylem hry.
• Mikael Backlund (centr): Švédský obousměrný centr, který se stal synonymem pro spolehlivost a defenzivní hru.
• Mark Giordano (obránce): Nedraftovaný obránce, který se vypracoval v kapitána a jednoho z nejlepších obránců v NHL. V roce 2019 získal James Norris Memorial Trophy pro nejlepšího obránce ligy.

Tento tým dosáhl svého vrcholu v sezóně 2018/19, kdy pod vedením trenéra Billa Peterse suverénně vyhrál Západní konferenci. V play-off však přišel šok, když tým v prvním kole senzačně vypadl s outsiderem Colorado Avalanche.

Nejúspěšnější sezónou této éry se stala sezóna 2021/22. Pod vedením trenéra Darryla Suttera, který se do klubu vrátil, hrál tým jeho typický tvrdý a zodpovědný hokej. Flames vyhráli Pacifickou divizi a poprvé od roku 2015 se jim podařilo vyhrát sérii v play-off, když v sedmizápasové bitvě udolali Dallas Stars. Ve druhém kole však v "Bitvě o Albertu" jasně podlehli Edmonton Oilers.

💥 Dramatické léto 2022 a nová přestavba

Léto 2022 se zapsalo do historie klubu jako jedno z nejdramatičtějších. Během několika týdnů se celé úspěšné jádro týmu rozpadlo.

• Johnny Gaudreau, jako nechráněný volný hráč, odmítl rekordní nabídku smlouvy od Flames a šokujícím způsobem podepsal s Columbus Blue Jackets.
• Matthew Tkachuk následně oznámil, že v Calgary neprodlouží smlouvu. Generální manažer Brad Treliving byl donucen ho vyměnit do Florida Panthers za velký balík hráčů, jehož součástí byli útočník Jonathan Huberdeau a obránce MacKenzie Weegar.

Tento nečekaný rozpad donutil klub vstoupit do další fáze přestavby. Po neúspěšné sezóně 2022/23 byl propuštěn trenér Sutter i GM Treliving. Novým generálním manažerem se stal bývalý hráč a klubová ikona Craig Conroy, jehož úkolem je postavit nový tým a vrátit Flames na vrchol.

🔥 Identita, aréna a odkaz

• Identita: Klub je symbolem západní Kanady – hrdý, pracovitý a vášnivý. Jeho identita je neoddělitelně spjata s červenou barvou a tradicí "C of Red".
• Aréna: Domácí aréna Scotiabank Saddledome je jednou z nejstarších a architektonicky nejunikátnějších v NHL. Její střecha ve tvaru koňského sedla je ikonickým symbolem města. Aréna je však zastaralá a klub se již léta snaží s městem dohodnout na výstavbě nové, moderní haly.
• Rivalita: "Bitva o Albertu" proti Edmonton Oilers je považována za jednu z nejlepších a nejintenzivnějších rivalit v historii NHL. V 80. letech se jednalo o souboj dvou nejlepších týmů světa a dodnes jsou tyto zápasy nejočekávanější událostí sezóny v celé Kanadě.

🔬 Pro laiky

Představte si Calgary Flames jako slavný filmový western.

• Příchod do města: Příběh začal v jiném městě (Atlantě), ale pravá legenda se zrodila, když se kovbojové (tým) přestěhovali do Calgary.
• Zlatý věk a souboj s padouchem: V 80. letech byli nejlepšími pistolníky na Divokém západě. Měli legendárního šerifa s obrovským knírem (Lanny McDonald) a neustále bojovali s bandou padouchů ze sousedního města (Edmonton Oilers v čele s Waynem Gretzkym). V roce 1989 je konečně porazili a stali se králi Západu.
• Éra nového hrdiny: Po odchodu staré gardy přišel nový, mladý a neohrožený hrdina (Jarome Iginla), který byl po mnoho let nejlepším pistolníkem ve městě. V roce 2004 téměř sám dotáhl město k dalšímu velkému vítězství, ale v poslední přestřelce o jeden sporný výstřel prohrál.
• Současnost: Dnes je tento legendární hrdina v důchodu a město hledá nové, mladé pistolníky, kteří by navázali na jeho odkaz a znovu přinesli slávu.