Přeskočit na obsah

Los Angeles Kings

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Los Angeles Kings jsou profesionální hokejový klub z Los Angeles, Kalifornie. Hrají v Pacifické divizi Západní konference National Hockey League (NHL). Klub byl založen 27. května 1966 a do NHL vstoupil v rámci velkého rozšíření v roce 1967. Kings jsou dvojnásobnými vítězi Stanley Cupu, který získali v letech 2012 a 2014.

Klub je neodmyslitelně spjat se dvěma klíčovými érami. První, která navždy změnila hokejovou mapu USA, nastala v roce 1988 příchodem Wayna Gretzkyho, což vyvolalo obrovský nárůst popularity hokeje v Kalifornii a v celém tzv. "Slunečním pásu". Druhá, zlatá éra, přišla v letech 2012–2014, kdy tým postavený na pevném defenzivním systému a vedený hráči jako Anže Kopitar, Drew Doughty a Jonathan Quick dvakrát dosáhl na vrchol.

Své domácí zápasy hrají v aréně Crypto.com Arena (dříve známé jako Staples Center) v centru Los Angeles. Tradičními barvami klubu jsou stříbrná, černá a bílá, ačkoliv v minulosti byl tým známý ikonickou fialovo-zlatou kombinací.

Los Angeles Kings
KonferenceZápadní konference
DivizePacifická divize
ArénaCrypto.com Arena
MěstoLos Angeles, Kalifornie,
BarvyStříbrná, černá, bílá
KapitánAnže Kopitar
FarmyOntario Reign (AHL)
Greenville Swamp Rabbits (ECHL)

⏳ Historie

👑 Založení a éra "Forum Blue and Gold" (1967–1975)

Když se NHL v roce 1967 rozhodla zdvojnásobit počet týmů ze šesti na dvanáct (tzv. "The Next Six"), licenci pro Los Angeles získal kanadský podnikatel a sportovní magnát Jack Kent Cooke, který již vlastnil basketbalový tým Los Angeles Lakers. Cooke se rozhodl, že oba jeho týmy budou hrát ve stejných barvách, a tak vznikla ikonická fialová (oficiálně "Forum Blue") a zlatá kombinace, která Kings provázela první dvě dekády. Jméno "Kings" bylo vybráno v rámci soutěže pro fanoušky a mělo symbolizovat majestátnost a ambice.[1]

Prvním domovem Kings se stala aréna The Forum v Inglewoodu, která byla na tu dobu architektonickým skvostem. V prvních letech se klub, stejně jako většina nových týmů, potýkal s problémy. Přestože se mu podařilo dvakrát postoupit do play-off, nikdy nepatřil mezi skutečnou elitu ligy. Prvním generálním manažerem a trenérem se stal Red Kelly. V roce 1972 Kings v rámci draftu získali brankáře Rogieho Vachona, který se stal první velkou hvězdou v historii klubu.

🏒 Ofenzivní smršť "Triple Crown Line" (1975–1988)

Zásadní zlom v historii klubu nastal v roce 1975, kdy Kings získali z Detroit Red Wings tehdy již etablovanou superstar, centra Marcela Dionna. Kolem Dionna se postupně zformovala jedna z nejproduktivnějších útočných formací v historii NHL, známá jako "Triple Crown Line" (Linie trojkoruny). Tvořili ji Dionne na centru, Dave Taylor na pravém křídle a Charlie Simmer na levém křídle. V sezóně 1980–81 se stali první útočnou formací v historii NHL, kde každý z jejích členů zaznamenal více než 100 kanadských bodů.[2]

Díky této formaci se Kings stali jedním z nejofenzivnějších a nejzábavnějších týmů ligy. Marcel Dionne v sezóně 1979–80 získal Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče ligy se 137 body. Přes ofenzivní sílu však tým narážel na své limity v play-off, kde se mu nedařilo přejít přes silnější a komplexnější soupeře.

Zázrak na Manchesteru (Miracle on Manchester)

Nejlegendárnějším momentem této éry a jedním z největších comebacků v historii NHL se stal zápas play-off 10. dubna 1982. Kings hráli proti suverénní dynastii Edmonton Oilers vedené mladým Waynem Gretzkym. Po dvou třetinách prohrávali v edmontonské hale 0:5. V poslední třetině však Kings předvedli nevídaný obrat, vynutili si prodloužení gólem 5 sekund před koncem a v prodloužení dokonali senzaci vítězným gólem. Tento zápas je dodnes známý jako "Miracle on Manchester" (podle ulice, kde tehdy stála aréna The Forum) a je považován za symbol houževnatosti tehdejšího týmu.[3] I přes tento heroický výkon a následné vyřazení Oilers v sérii se Kings nikdy nedostali dál než do druhého kola play-off. Bylo zřejmé, že k dosažení skutečného úspěchu bude potřeba něco víc než jen ofenzivní síla.

🌟 Éra Wayna Gretzkyho: Hokej v Hollywoodu (1988–1996)

Dne 9. srpna 1988 se odehrál obchod, který navždy změnil nejen Los Angeles Kings, ale celou NHL. Majitel klubu Bruce McNall zrealizoval do té doby nemyslitelné a z Edmonton Oilers přivedl Wayna Gretzkyho, nejlepšího hokejistu všech dob. Spolu s "The Great One" přišli do L.A. i Marty McSorley a Mike Krushelnyski. Tento přestup, známý jednoduše jako "The Trade", katapultoval hokej z okrajového sportu na jednu z hlavních atrakcí v Kalifornii a odstartoval vlnu zájmu o hokej v teplých oblastech USA, což vedlo k založení nových týmů v Anaheimu, San José či na Floridě.

Okamžitý dopad a nové barvy

Gretzkyho příchod měl okamžitý efekt. Zápasy Kings v aréně The Forum byly pravidelně vyprodané a staly se společenskou událostí, kterou navštěvovaly hollywoodské celebrity. Aby klub symbolicky oddělil novou éru od té předchozí, změnil své barvy z fialové a zlaté na moderní černou, stříbrnou a bílou, které používá s obměnami dodnes.

Hned ve své první sezóně v Los Angeles (1988–89) dovedl Gretzky tým k výraznému zlepšení a v prvním kole play-off se Kings postavili jeho bývalému týmu, Edmonton Oilers. V dramatické sérii, kde Kings prohrávali už 1:3 na zápasy, dokázali neuvěřitelný obrat a favorizované Oilers vyřadili.

Cesta do finále Stanley Cupu (1993)

Vrchol Gretzkyho éry v Los Angeles přišel v sezóně 1992–93. Tým, posílený o další hvězdy jako byli Jari Kurri, mladý kanonýr Luc Robitaille a talentovaný obránce Rob Blake, se probojoval do play-off. Zde Kings předvedli nezapomenutelnou jízdu. Postupně vyřadili Calgary Flames a Vancouver Canucks.

V konferenčním finále narazili na Toronto Maple Leafs v jedné z nejlegendárnějších sérií v historii NHL. Série dospěla do sedmého, rozhodujícího zápasu v Torontu, kde Wayne Gretzky předvedl jeden z nejlepších výkonů své kariéry, zaznamenal hattrick a zařídil postup do prvního finále Stanley Cupu v historii klubu.[4]

Ve finále se Kings utkali s Montreal Canadiens. Po úvodní výhře se zdálo, že by mohli dosáhnout na vrchol. Zlomový moment celé série však přišel v závěru druhého zápasu. Kings vedli 2:1, když trenér Canadiens nechal přeměřit hůl obránce Martyho McSorleyho. Ukázalo se, že její čepel má nepovolené zahnutí. McSorley byl vyloučen, Canadiens v přesilovce vyrovnali a následně vyhráli v prodloužení. Tato událost tým psychicky zlomila a Canadiens nakonec vyhráli sérii 4:1 na zápasy.[5]

📉 Bankrot a léta v suterénu (1996–2006)

Prohra ve finále Stanley Cupu se ukázala být labutí písní této generace. Majitel Bruce McNall se dostal do obrovských finančních problémů, které vyústily v jeho odsouzení za podvody a uvěznění. Klub v roce 1995 vyhlásil bankrot.

Tým byl nucen rozprodat své hvězdy. Gretzky byl v roce 1996 vyměněn do St. Louis Blues, čímž se jeho slavná éra v Los Angeles definitivně uzavřela. Ačkoliv nepřinesla vytoužený Stanley Cup, její odkaz je nesmírný. Gretzky zpopularizoval hokej na západě USA a inspiroval celou generaci dětí, z nichž později vyrostly hvězdy NHL, jako například Auston Matthews.

Na přelomu tisíciletí se Kings sice několikrát probojovali do play-off, v týmu působili skvělí hráči jako Žigmund Pálffy nebo kapitán Rob Blake, ale tým nikdy nepatřil mezi skutečné favority. Po výluce v sezóně 2004–05 se klub opět propadl na dno a začal s dlouhou a bolestivou přestavbou.

📖 Pro laiky: Co se stalo v éře Gretzkyho?

Představte si, že by se největší filmová hvězda světa, například Tom Cruise, rozhodla přestěhovat do malého města a začít tam točit filmy. Přesně to se stalo hokeji v Los Angeles. Wayne Gretzky, absolutní legenda, přišel do týmu, který nikoho moc nezajímal, a udělal z něj středobod pozornosti. Zápasy Kings se staly exkluzivní událostí plnou celebrit.

Díky Gretzkymu se tým stal tak dobrým, že se v roce 1993 dostal až do velkého finále o Stanley Cup. Bylo to jako scénář z hollywoodského filmu. Bohužel, tento film neměl šťastný konec. Kings prohráli kvůli smolnému a kontroverznímu momentu, kdy byla protihráčem odhalena nepovoleně zahnutá hokejka jednoho z hráčů Kings. I když nevyhráli, Gretzkyho přítomnost navždy změnila hokej v Kalifornii a ukázala, že tento "zimní" sport může uspět i na prosluněném západě.

🛠️ Přestavba pod vedením Deana Lombardiho (2006–2011)

Po letech neúspěchů se vedení klubu rozhodlo pro radikální řez a dlouhodobou přestavbu. V dubnu 2006 byl jmenován novým generálním manažerem Dean Lombardi. Lombardi, známý svou trpělivostí a důrazem na skauting a draft, přinesl do organizace jasnou vizi: vybudovat tým "od základů" prostřednictvím draftu, který bude fyzicky dominantní, skvěle organizovaný v obraně a schopný uspět v náročných bojích v play-off.

Tato strategie se opírala o získávání talentovaných mladých hráčů, kteří se měli stát jádrem budoucího mistrovského týmu. Klíčové kroky tohoto období byly:

  • Draft 2005: Ještě před Lombardiho příchodem si Kings na 11. místě vybrali slovinského centra Anže Kopitara, který se stal budoucím kapitánem, lídrem a nejproduktivnějším hráčem v historii klubu.
  • Draft 2006: V prvním draftu pod Lombardim byl na 72. místě vybrán brankář Jonathan Quick, budoucí držitel Conn Smythe Trophy.
  • Draft 2008: Kings získali z druhého místa mimořádně talentovaného kanadského obránce Drew Doughtyho, který se okamžitě zařadil mezi opory a později získal James Norris Memorial Trophy pro nejlepšího obránce NHL.
  • Získání veteránů: K mladému jádru Lombardi postupně přivedl klíčové veterány, jako byl bojovník Dustin Brown, který byl v roce 2008 jmenován kapitánem, nebo obránce Rob Scuderi.

Pod vedením trenéra Terryho Murrayho se herní styl Kings postupně měnil. Z ofenzivně laděného týmu se stával defenzivní gigant, který se opíral o skvělého brankáře Quicka, pevný obranný systém a zodpovědnou hru všech pěti hráčů na ledě. V sezóně 2009–10 se Kings po osmi letech vrátili do play-off, kde však dvakrát po sobě vypadli v prvním kole.

🏆 Zlatá éra: Dva Stanley Cupy ve třech letech (2012–2014)

Přestože se tým neustále zlepšoval, v první polovině sezóny 2011–12 se herně trápil a nedával góly. Lombardi se proto rozhodl pro změnu trenéra a angažoval Darryla Suttera, známého svým tvrdým a nekompromisním přístupem. Současně provedl klíčový trejd a přivedl útočníka Jeffa Cartera z Columbus Blue Jackets. Tyto dva kroky se ukázaly jako mistrovské.

Stanley Cup 2012: Jízda outsidera

Kings se do play-off probojovali na poslední chvíli z osmého, nejnižšího postupového místa v Západní konferenci. To, co následovalo, je považováno za jednu z nejdominantnějších jízd v historii play-off NHL.

Kings se stali prvním týmem v historii NHL, který postoupil do finále z osmého místa, přičemž na cestě ztratil pouhé dva zápasy. Ve finále Stanley Cupu narazili na New Jersey Devils. Po napínavé sérii zvítězili 4:2 na zápasy a 11. června 2012 na domácím ledě v Staples Center zvedli nad hlavu svůj první Stanley Cup v historii klubu.[6] Brankář Jonathan Quick získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off.

Stanley Cup 2014: Vzkříšení a nezlomná vůle

Cesta za druhým pohárem byla mnohem dramatičtější a je považována za jednu z nejtěžších v historii. Kings v tomto play-off ukázali neuvěřitelnou mentální sílu a odolnost.

  • 1. kolo vs. San Jose Sharks: Kings prohrávali v sérii už 0:3 na zápasy. Hrozilo jim potupné vyřazení, ale dokázali jako teprve čtvrtý tým v historii NHL sérii otočit a vyhrát 4:3. Tento obrat je znám jako "Reverse Sweep".[7]
  • 2. kolo vs. Anaheim Ducks: Další sedmizápasová bitva, tentokrát proti lokálnímu rivalovi. Kings opět prokazovali svou odolnost a postoupili.
  • Finále konference vs. Chicago Blackhawks: V epické sérii proti obhájcům titulu, která je považována za jednu z nejlepších v moderní éře, Kings zvítězili 4:3 v prodloužení sedmého zápasu.

Ve finále Stanley Cupu se utkali s New York Rangers. Přestože byla série vyrovnaná a tři zápasy dospěly do prodloužení, Kings potvrdili svou dominanci a vyhráli 4:1 na zápasy. Svůj druhý Stanley Cup získali 13. června 2014. Conn Smythe Trophy tentokrát získal útočník Justin Williams, který si díky svým klíčovým gólům v rozhodujících momentech vysloužil přezdívku "Mr. Game Seven".

📉 Konec zlaté éry a nová přestavba (2015–současnost)

Po zisku druhého Stanley Cupu v roce 2014 začala zlatá éra týmu pomalu končit. Herní styl založený na fyzické dominanci a defenzivě se stával v rychle se zrychlující NHL méně efektivním. Tým navíc čelil problémům s platovým stropem a některá dlouhodobá prodloužení smluv s klíčovými hráči se ukázala jako problematická.

V sezóně 2014–15 Kings jako obhájci titulu nepostoupili do play-off, což bylo velkým zklamáním. V následujících letech se sice ještě dvakrát do vyřazovacích bojů podívali, ale pokaždé vypadli hned v prvním kole. Bylo zřejmé, že mistrovské jádro stárne a tým ztratil svou dřívější dominanci.

V dubnu 2017 se vedení klubu rozhodlo pro změnu a propustilo generálního manažera Deana Lombardiho i trenéra Darryla Suttera, architekty obou titulů. Novým generálním manažerem se stal bývalý legendární obránce klubu Rob Blake a prezidentem hokejových operací další ikona, Luc Robitaille. Jejich úkolem bylo zahájit novou přestavbu, tentokrát s cílem omladit tým a přizpůsobit ho modernímu, rychlému hokeji, a to vše při zachování veteránského jádra (Kopitar, Doughty, Quick, Brown), které mělo vést novou generaci.

Současnost: Návrat k relevanci

Pod Blakovým vedením se Kings zaměřili na doplňování talentů prostřednictvím draftu, kde si vybrali nadějné hráče jako Quinton Byfield (2. celkově v roce 2020), Alex Turcotte nebo Brandt Clarke. Postupně se jim podařilo vrátit se mezi týmy hrající pravidelně v play-off.

Tato éra je také ve znamení loučení s legendami. V roce 2022 ukončil kariéru dlouholetý kapitán a symbol obětavosti Dustin Brown. V březnu 2023 byl vyměněn brankář Jonathan Quick, poslední člen původního mistrovského jádra vedle Kopitara a Doughtyho. I přes tyto změny zůstává Anže Kopitar kapitánem a lídrem týmu, který se snaží najít rovnováhu mezi zkušenostmi a dravým mládím.

📖 Pro laiky: Jak Kings vyhráli Stanley Cup?

Představte si tým postavený jako nezničitelný tank. Nebyl možná nejrychlejší ani nejhezčí na pohled, ale byl neuvěřitelně odolný, fyzicky silný a skvěle organizovaný. Měli brankáře (Jonathan Quick), který byl jako neprostupná zeď. Před ním byla parta obrovských a tvrdých obránců (v čele s Drewem Doughtym), kteří každému soupeři znepříjemnili život. A v útoku měli geniálního, ale zodpovědného vůdce (Anže Kopitar), který byl skvělý dopředu i dozadu.

Tento "tank" v letech 2012 a 2014 jednoduše přejel celou ligu. Soupeři se o něj rozbíjeli a nedokázali najít způsob, jak ho porazit. Byla to ukázka toho, že hokej není jen o rychlosti a tricích, ale také o systému, odhodlání a nezlomné vůli.

🏒 Kultura a rivalita

  • Spojení s Hollywoodem: Díky své poloze v Los Angeles mají Kings tradičně silnou podporu mezi celebritami. Na jejich zápasech jsou pravidelně k vidění herci jako Will Ferrell, hudebníci jako Snoop Dogg nebo další známé osobnosti, což přispívá k unikátní atmosféře v aréně.
  • Freeway Face-Off: Největším rivalem Kings je geograficky nejbližší soupeř, Anaheim Ducks. Jejich vzájemné zápasy jsou známé jako "Freeway Face-Off" (podle dálnic spojujících Los Angeles a Orange County) a jsou vždy plné emocí.
  • Bitva o Kalifornii: Dalším významným rivalem je tým San Jose Sharks. Jejich rivalita eskalovala především v letech 2010–2016, kdy se oba týmy pravidelně střetávaly v dramatických a vyhrocených sériích play-off.

👕 Vyřazená čísla a legendy

Klub na počest svých největších legend vyřadil následující čísla, která již žádný jiný hráč Kings nesmí nosit:

📈 Rekordy a individuální ocenění

Individuální rekordy (pouze základní část)

Členové Hokejové síně slávy

🥅 Arény

  • Long Beach Arena (1967 – několik zápasů)
  • The Forum (1967–1999)
  • Crypto.com Arena (1999–současnost) – dříve známá jako Staples Center.

Reference