Malířství

Šablona:Infobox Umění

Malířství je druh výtvarného umění, jehož podstatou je nanášení barev v různých formách na pevný podklad, jako je malířské plátno, dřevo, papír nebo zeď. Je to jedna z nejstarších forem lidského uměleckého vyjádření, jejíž historie sahá až do pravěku k jeskynním malbám. Během tisíciletí se malířství vyvíjelo skrze nesčetné styly, techniky a kulturní kontexty a stalo se klíčovým médiem pro záznam historie, vyjádření emocí, zkoumání myšlenek a zachycení krásy světa. Umělec, který se věnuje malířství, se nazývá malíř.

Cílem malířství může být realistické zobrazení skutečnosti (mimesis), vyjádření vnitřních pocitů a emocí (expresionismus), zkoumání formálních vlastností barvy a tvaru (abstraktní umění) nebo sdělení určitého příběhu či myšlenky. Malířství má hluboký společenský a kulturní význam, od náboženských ikon přes reprezentativní portréty panovníků až po moderní díla, která reflektují a kritizují současnou společnost.

📜 Historie malířství

Dějiny malířství jsou téměř tak staré jako lidstvo samo a odrážejí vývoj lidské společnosti, myšlení a technologií.

Pravěk (cca 40 000–4 000 př. n. l.): Nejstarší dochované malby se nacházejí na stěnách jeskyní, například v Lascaux (Francie) a Altamira (Španělsko). Tyto jeskynní malby zobrazují především zvířata a lovecké výjevy a pravděpodobně měly rituální či magický význam.

Starověk (cca 4 000 př. n. l. – 476 n. l.): Ve starověkém Egyptě zdobily malby stěny hrobek a chrámů s cílem zajistit posmrtný život. V antickém Řecku a Římě dosáhlo malířství vysoké úrovně, zejména v nástěnné malbě (fresky v Pompejích) a malbě na keramice.

Středověk (cca 5.–15. století): V Evropě bylo malířství dominantně ve službách křesťanství. Vznikaly ikony, iluminované rukopisy a monumentální nástěnné malby v kostelech, nejprve v románském a později v gotickém slohu. Umělec byl vnímán spíše jako řemeslník plnící zadání církve.

Renesance (cca 14.–16. století): Znamenala znovuzrození zájmu o antiku, člověka a realistické zobrazení. Umělci jako Giotto, Leonardo da Vinci, Michelangelo a Raffael zdokonalili techniky jako perspektiva a šerosvit. Malířství se stalo samostatným uměleckým projevem a umělec získal společenskou prestiž.

Baroko a Rokoko (17.–18. století): Baroko, reprezentované umělci jako Caravaggio, Rembrandt a Peter Paul Rubens, se vyznačovalo dramatičností, pohybem a silnými emocemi. Rokoko bylo odlehčenější, dekorativní a zaměřené na idylické a galantní scény.

19. století: Století plné změn přineslo řadu směrů: klasicismus, romantismus, realismus a především impresionismus. Impresionisté jako Claude Monet a Pierre-Auguste Renoir se snažili zachytit okamžitý dojem a světlo, což znamenalo revoluci v pojetí malby. Na ně navázali postimpresionisté jako Vincent van Gogh a Paul Cézanne.

20. století a moderní umění: 20. století bylo explozí nových směrů. Fauvismus, expresionismus, kubismus (Pablo Picasso), futurismus, dadaismus, surrealismus (Salvador Dalí) a abstraktní expresionismus (Jackson Pollock) radikálně proměnily podobu malířství a zpochybnily jeho tradiční funkce.

Současné umění: Od druhé poloviny 20. století až do současnosti se malířství vyznačuje pluralitou stylů a přístupů. Objevují se směry jako Pop art (Andy Warhol), minimalismus nebo fotorealismus. Malba často interaguje s jinými médii a reaguje na aktuální společenské a politické otázky.

🎨 Techniky a materiály

Malířské techniky se dělí především podle druhu použitého pojiva, které drží pohromadě barevné pigmenty.

Podle pojiva

Olejomalba: Pigmenty jsou pojeny vysychavým olejem (nejčastěji lněným). Technika umožňuje pomalé schnutí, plynulé přechody a vrstvení barev. Je dominantní v evropském umění od renesance.
Akryl: Moderní technika používající jako pojivo polymerovou disperzi. Barvy jsou ředitelné vodou, rychle schnou a po zaschnutí jsou voděodolné.
Tempera: Jedna z nejstarších technik, kde pojidlem je emulze, typicky vaječný žloutek. Vyznačuje se matným povrchem a vysokou trvanlivostí.
Akvarel: Malba vodou ředitelnými barvami na papír. Charakteristická je průzračnost (lazurnost) barev; bílá barva se obvykle nepoužívá, nahrazuje ji bělost papíru.
Kvaš: Podobný akvarelu, ale s přidanou bělobou, díky čemuž jsou barvy krycí a hustší.
Freska: Technika nástěnné malby do čerstvé, vlhké omítky. Barvy se chemicky spojí s podkladem, což zaručuje mimořádnou stálost.
Enkaustika: Starověká technika používající jako pojivo horký vosk.

Nástroje a podklady

Základními nástroji malíře jsou štětec různých tvarů a velikostí a špachtle pro pastóznější nanášení barvy. Barvy se míchají na paletě. Jako podklad slouží nejčastěji napnuté a ošetřené malířské plátno (šeps), dřevěné desky, karton nebo speciální papír.

🖼️ Žánry v malířství

Malířská díla se tradičně dělí do několika žánrů podle námětu:

Portrét: Zobrazení konkrétní osoby, včetně autoportrétu.
Krajinomalba: Zobrazení přírodních scenérií, městských panoramat (veduta) nebo mořských výjevů (marína).
Zátiší: Zobrazení neživých předmětů, jako jsou květiny, ovoce nebo nádobí. Zvláštním podtypem je vanitas.
Historická malba: Zobrazení významných historických, mytologických nebo náboženských událostí.
Žánrová malba: Scény z každodenního, běžného života obyčejných lidí.
Abstraktní malba: Neusiluje o zobrazení konkrétních předmětů, ale pracuje s barvou, tvarem a kompozicí jako takovými.

💡 Pro laiky

Představte si malířství jako jazyk, kterým se dá vyprávět bez jediného slova. Místo písmen má malíř k dispozici barvy, tvary a světlo.

**Portrét** je jako životopis napsaný štětcem. Malíř se snaží zachytit nejen to, jak člověk vypadá, ale i jaký je uvnitř.
**Krajinomalba** je jako pohlednice z cest nebo okno do jiného světa. Může vás přenést na klidnou louku, do rušného města nebo doprostřed bouře na moři.
**Zátiší** je jako báseň o obyčejných věcech. Ukazuje nám krásu v jablku na stole nebo ve váze s květinami a nutí nás všímat si detailů, které běžně přehlížíme.
**Abstraktní obraz** je jako instrumentální hudba. Nemusí nic konkrétního zobrazovat, ale přesto v nás dokáže vyvolat silné pocity – radost, smutek, energii nebo klid. Je to čistá hra barev a tvarů, která promlouvá přímo k našim emocím.

Každý obraz je tedy malým světem, do kterého nás umělec zve, abychom objevovali jeho příběhy a pocity.

💰 Malířství a trh s uměním

Malířská díla, zejména od slavných umělců, jsou předmětem intenzivního zájmu sběratelů a investorů. Ceny obrazů se určují na aukcích v prestižních síních jako Sotheby's a Christie's a mohou dosahovat astronomických částek.

Nejdražším obrazem prodaným v aukci je Salvator Mundi, připisovaný Leonardu da Vincimu, který byl v roce 2017 vydražen za 450,3 milionu USD.
V Česku držel k roku 2024 rekord obraz Conception/Danae (Početí) od Františka Kupky, prodaný za 126,5 milionu korun.

💻 Digitální malířství

S rozvojem technologií se v druhé polovině 20. století objevil nový fenomén: digitální malba. Jedná se o uměleckou formu, kde umělec místo tradičních nástrojů používá počítač, grafický tablet a speciální software (např. Adobe Photoshop, Procreate). Tento způsob tvorby umožňuje snadné úpravy, práci ve vrstvách a experimentování s texturami a efekty, které by byly v tradiční malbě obtížně dosažitelné. Digitální malba našla široké uplatnění v ilustraci, herním průmyslu, filmu (konceptuální umění) i ve volném umění.

🌍 Malířství v českých zemích

České malířství má bohatou historii a řadu významných osobností.

Ve středověku vynikla desková malba v době Karla IV. (Mistr Theodorik).
V baroku dominovali umělci jako Karel Škréta a Petr Brandl.
19. století je spojeno s generací Národního divadla (Mikoláš Aleš, František Ženíšek) a realismem (Josef Mánes).
Na přelomu 19. a 20. století se prosadil secesní malíř Alfons Mucha, který získal světovou proslulost.
20. století přineslo průkopníky abstrakce (František Kupka), kubismus (Emil Filla, Josef Čapek) a surrealismus (Toyen, Jindřich Štyrský).

Seznamy významných českých malířů jsou rozsáhlé a zahrnují stovky jmen napříč staletími.

🔗 Odkazy

Související články

Zdroje

```