Mikoláš Aleš
Obsah boxu
Mikoláš Aleš (* 18. listopadu 1852, Mirotice – † 10. července 1913, Praha) byl český malíř, kreslíř, ilustrátor a dekoratér, jedna z nejvýznamnějších postav českého výtvarného umění 19. století. Patřil k takzvané Generace Národního divadla a jeho dílo je neodmyslitelně spjato s českým národním obrozením a snahou o vytvoření svébytného národního uměleckého stylu. Proslul především svým monumentálním cyklem Vlast pro foyer Národního divadla a tisíci kreseb a ilustrací s náměty z české historie, mytologie a venkovského života.
🎨 Život a dílo
👶 Dětství a studia
Mikoláš Aleš se narodil v Miroticích v jižních Čechách v rodině písaře. Jeho otec František Aleš byl člověk s uměleckými sklony, které však nemohl plně rozvinout. Výtvarný talent se u Mikoláše projevil již v raném dětství. Po studiu na gymnáziu v Písku a reálce v Praze byl v roce 1869 přijat na pražskou Akademii výtvarných umění. Zde studoval v ateliérech Josefa Matyáše Trenkwalda a Jana Swertse. Během studií se spřátelil s dalšími budoucími významnými umělci, jako byli František Ženíšek, Václav Brožík nebo Jakub Schikaneder. Pro své vlastenecké postoje a účast na studentských demonstracích byl však v roce 1876 z akademie vyloučen.
🖼️ Generace Národního divadla
Nejvýznamnějším momentem Alšovy rané kariéry byla účast v soutěži na výzdobu foyer Národního divadla v roce 1879. Společně s Františkem Ženíškem zvítězili s návrhem cyklu čtrnácti lunet na téma Vlast. Aleš byl autorem ideového konceptu a kartonových kreseb, Ženíšek měl provést barevné malířské zpracování. Cyklus zobrazuje klíčové momenty a symboly z českých dějin a mytologie, například Pochod Žižkových vojsk, Stráž na pomezí nebo Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem.
Během realizace však došlo k ostrým sporům mezi Alšem a jeho spolupracovníky, zejména Vojtěchem Hynaisem a Ženíškem. Ti se odklonili od Alšova původního, syrovějšího a realističtějšího pojetí směrem k akademickému, dekorativnímu stylu. Zklamaný Aleš byl od další práce na divadle odstaven a jeho kartony byly realizovány jinými umělci. Tato zkušenost ho hluboce zasáhla a vedla k tomu, že se na dlouhou dobu odklonil od monumentální malby a soustředil se především na kresbu a ilustraci.
✏️ Ilustrátorská a kreslířská činnost
Po neúspěchu v Národním divadle se Aleš stal jedním z nejplodnějších českých ilustrátorů. Jeho kresby se objevovaly v předních časopisech té doby, jako byly Květy nebo Světozor. Jeho nejznámějším ilustrátorským počinem je výzdoba knihy Špalíček národních písní a říkadel, která se stala klasikou české dětské literatury. Celkem vytvořil tisíce kreseb a ilustrací k dílům českých spisovatelů, jako byli Alois Jirásek nebo František Ladislav Čelakovský.
V roce 1887 se stal jedním ze zakládajících členů Spolku výtvarných umělců Mánes, kde aktivně působil a ovlivnil mladší generaci umělců.
🏛️ Monumentální tvorba a sgrafitová výzdoba
V pozdějším období se Aleš vrátil i k monumentální tvorbě, především ve formě návrhů pro sgrafitovou výzdobu fasád domů. Jeho návrhy zdobí desítky budov po celém Česku, zejména v Praze a Plzni. Mezi nejznámější realizace patří výzdoba Wiehlova domu na Václavském náměstí nebo Rottova domu na Malém náměstí v Praze. V těchto dílech naplno rozvinul svůj smysl pro dekorativnost a spojení umění s architekturou.
🌟 Pozdní období a odkaz
Mikoláš Aleš zemřel v Praze ve věku 60 let. Ačkoliv za svého života čelil nepochopení a finančním potížím, po smrti bylo jeho dílo plně doceněno. Stal se symbolem národního umění a jeho vliv na následující generace českých umělců byl obrovský. V roce 1946 mu byl posmrtně udělen titul Národní umělec.
🖌️ Styl a technika
Alšův styl je charakteristický pevnou, jistou a výraznou obrysovou linií. Jeho kresba je úsporná, ale zároveň velmi živá a dynamická. Vycházel z tradic českého romantismu (zejména z odkazu Josefa Mánesa) a realismu, ale jeho dekorativní cítění a stylizace ho přibližují i k nastupující secesi.
Tematicky čerpal především z několika hlavních okruhů:
- Česká historie a mytologie: Zobrazoval postavy jako praotec Čech, kněžna Libuše, Jan Žižka nebo Jiří z Poděbrad.
- Život na venkově: Idealizoval si život prostého lidu, sedláků, a zachycoval jejich zvyky, kroje a každodenní práci.
- Přírodní motivy: Častým námětem byli koně, psi a další zvířata, která kreslil s velkou znalostí a citem.
🏆 Ocenění a odkaz
Mikoláš Aleš je považován za jednoho z pilířů českého moderního umění. Jeho dílo pomohlo definovat národní vizuální identitu v době vrcholícího národního obrození.
- 1879: Vítězství v soutěži na výzdobu foyer Národního divadla (spolu s F. Ženíškem).
- 1946: Titul Národní umělec in memoriam.
Jeho jméno nese Alšova jihočeská galerie a je po něm pojmenována řada ulic a náměstí v českých městech, včetně Alešova nábřeží v Praze. Jeho rodný dům v Miroticích slouží jako památník s expozicí věnovanou jeho životu a dílu.
🏛️ Vybraná díla
- Vlast (1879) – cyklus 14 lunet pro foyer Národního divadla (kartony)
- Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem (1878) – olejomalba
- Husitský tábor (1877) – olejomalba
- Špalíček národních písní a říkadel (1885) – ilustrace
- Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou (1895) – návrh pro sgrafito
- Sgrafitová výzdoba fasád (např. Wiehlův dům, Rottův dům, Štorchův dům v Praze)
✨ Zajímavosti
- Aleš byl vášnivým kuřákem a milovníkem piva, což se často odráželo v jeho karikaturách a drobných kresbách.
- Jeho manželka Marina, rozená Kailová, byla jeho velkou oporou po celý život, zejména v dobách finanční tísně.
- Přestože je dnes vnímán jako národní ikona, za svého života se často potýkal s nedostatkem zakázek a finančními problémy, zejména po roztržce ohledně Národního divadla.
- Jeho podpis se stal charakteristickým znakem, často stylizovaným do podoby malého erbu.