Rembrandt van Rijn
Obsah boxu
Rembrandt Harmenszoon van Rijn (* 15. července 1606, Leiden – 4. října 1669, Amsterdam) byl nizozemský malíř, kreslíř, grafik a rytec. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších umělců v historii evropského umění, zejména v období nizozemského zlatého věku. Proslul především svým mistrovským využitím šerosvitu (chiaroscuro), psychologickou hloubkou svých portrétů a inovativním přístupem k biblickým a historickým tématům. Jeho dílo zahrnuje přibližně 300 maleb, 300 leptů a více než 2000 kreseb.
Jeho život byl poznamenán velkými úspěchy i hlubokými osobními tragédiemi a finančními potížemi. Na vrcholu slávy byl vyhledávaným portrétistou amsterdamské smetánky, ale v pozdějších letech se jeho styl stal introspektivnějším a méně módním, což vedlo k úpadku jeho popularity a osobnímu bankrotu. Přesto právě v tomto období vytvořil svá nejhlubší a nejpůsobivější díla.
📜 Život
Rembrandtův život lze rozdělit do několika klíčových období, která odrážejí jak jeho umělecký vývoj, tak osobní a profesní osudy.
👶 Mládí a učení (1606–1625)
Rembrandt se narodil v Leidenu jako deváté z deseti dětí v rodině mlynáře Harmena Gerritszoona van Rijn a pekařovy dcery Neeltgen Willemsdochter van Zuytbrouck. Jeho rodina patřila k dobře situované střední třídě. Na rozdíl od svých bratrů, kteří se věnovali řemeslům, byl Rembrandt poslán na latinskou školu a v roce 1620 se zapsal na Leidenskou univerzitu. Studium ho však příliš nezajímalo a brzy ho opustil, aby se mohl plně věnovat malířství.
Jeho prvním učitelem byl leidenský malíř Jacob van Swanenburgh, u něhož strávil přibližně tři roky. Swanenburgh se specializoval na architektonické scény a zobrazení pekla, což mohlo v Rembrandtovi probudit zájem o dramatické světelné efekty. Kolem roku 1624 se Rembrandt přestěhoval do Amsterdamu, aby studoval u Pietera Lastmana, tehdy slavného malíře historických a biblických scén. Lastmanův vliv byl klíčový – naučil Rembrandta kompozici, používání živých barev a zobrazování dramatických gest. Po šesti měsících se Rembrandt vrátil do Leidenu, kde si již jako samostatný mistr otevřel vlastní dílnu.
🎨 První leidenská dílna (1625–1631)
V Leidenu Rembrandt úzce spolupracoval se svým přítelem a rivalem Janem Lievensem, který byl rovněž Lastmanovým žákem. Jejich styly byly v tomto období natolik podobné, že je někdy obtížné určit autorství některých děl. Rembrandt se soustředil na historické a biblické malby, v nichž experimentoval s dramatickým osvětlením a texturou. Jeho raná díla, jako například Vypuzení prodavačů z chrámu nebo Kamenování svatého Štěpána, ukazují silný vliv Caravaggia a utrechtských caravaggistů, přestože Rembrandt nikdy nenavštívil Itálii.
Během tohoto období začal také systematicky tvořit autoportréty, které se staly celoživotním tématem jeho tvorby. Vytvořil také mnoho leptů, v nichž zkoumal výrazy tváře a lidské emoce. Jeho pověst rychle rostla a získal si pozornost významných mecenášů, jako byl Constantijn Huygens, sekretář místodržícího Frederika Hendrika Oranžského.
✨ Zlaté období v Amsterdamu (1631–1642)
Kolem roku 1631 se Rembrandt natrvalo přestěhoval do Amsterdamu, tehdejšího centra obchodu a umění. Rychle se etabloval jako přední portrétista. Jeho průlomovým dílem se stala skupinová malba Anatomie doktora Tulpa (1632), která porušila zavedené konvence žánru dynamickou kompozicí a psychologickým zobrazením postav. Obraz mu přinesl okamžitou slávu a mnoho dalších zakázek.
V roce 1634 se oženil se Saskií van Uylenburgh, neteří svého obchodního partnera, obchodníka s uměním Hendricka van Uylenburgha. Saskia pocházela z bohaté a vážené rodiny a přinesla Rembrandtovi značné věno a společenské postavení. Manželství bylo šťastné a Saskia se stala jeho hlavní modelkou a múzou. Z jejich čtyř dětí se dospělosti dožil pouze syn Titus van Rijn, narozený v roce 1641.
Toto období bylo vrcholem Rembrandtova komerčního úspěchu. Žil v přepychu, koupil si velký dům v amsterdamské židovské čtvrti (dnes Rembrandthuis Museum) a vášnivě sbíral umělecká díla, starožitnosti a exotické předměty. Vrcholem tohoto období je monumentální plátno Noční hlídka (1642), skupinový portrét amsterdamské civilní stráže, který je revoluční svou dynamikou, světlem a kompozicí.
📉 Pozdní léta a osobní tragédie (1642–1669)
Rok 1642, kdy dokončil Noční hlídku, byl zlomový. Jeho milovaná manželka Saskia zemřela na tuberkulózu. Její smrt Rembrandta hluboce zasáhla a znamenala konec jeho bezstarostného života. Počet zakázek na portréty začal klesat, protože jeho styl se stával stále osobnějším, temnějším a méně konvenčním, což nevyhovovalo vkusu tehdejší společnosti.
Rembrandt navázal vztah s Geertje Dircx, která pečovala o jeho syna Tita. Jejich vztah skončil bouřlivě a soudními spory. Později se jeho životní partnerkou stala jeho mladá služebná Hendrickje Stoffels, která mu byla oporou až do své smrti. Měli spolu dceru Cornelii. Protože Rembrandt stále spravoval dědictví po Saskii pro syna Tita, s Hendrickje se nikdy neoženil, aby o peníze nepřišel.
Jeho vášeň pro sběratelství a neuvážené investice ho přivedly k obrovským dluhům. V roce 1656 byl nucen vyhlásit bankrot. Jeho dům a rozsáhlé sbírky byly rozprodány v aukci. Rembrandt se přestěhoval do skromnějšího domu v chudší čtvrti. Navzdory finančním potížím a společenskému úpadku prožíval umělecky nesmírně plodné období. Jeho pozdní díla, jako Židovská nevěsta, Syndikové soukenického cechu nebo Návrat marnotratného syna, jsou charakteristická hlubokou introspekcí, soucitem a mistrovskou prací s barvou a světlem.
Poslední roky jeho života byly poznamenány dalšími ztrátami. V roce 1663 zemřela na mor Hendrickje a v roce 1668 i jeho syn Titus. Rembrandt zemřel o rok později, 4. října 1669, v chudobě a téměř zapomenut. Byl pohřben v neoznačeném hrobě v amsterdamském kostele Westerkerk.
🖼️ Dílo a styl
Rembrandtovo dílo je mimořádně rozmanité a zahrnuje portréty, autoportréty, krajiny, alegorické, biblické a mytologické scény i žánrové výjevy. Jeho styl se během kariéry dramaticky proměňoval, od hladké a detailní malby raného období až po expresivní a pastózní techniku pozdních let.
🖌️ Malba
Klíčovým prvkem Rembrandtovy malby je práce se světlem a stínem, známá jako šerosvit nebo chiaroscuro. Světlo v jeho obrazech není pouze optickým jevem, ale slouží k modelování objemu, budování dramatičnosti a především k vyjádření psychologického a duchovního obsahu. Často používal bodový zdroj světla, který osvětluje klíčové části scény a zbytek ponechává v hlubokém stínu.
V pozdním období začal používat techniku impasto, kdy nanášel barvu v hustých, reliéfních vrstvách, někdy i pomocí špachtle nebo prstů. Zblízka působí tyto plochy téměř abstraktně, ale z odstupu vytvářejí dojem mimořádné živosti, textury a světelné vibrace. Jeho paleta se postupně zjednodušila na teplé zemité tóny – hnědou, okrovou, zlatou a červenou.
✒️ Grafika a kresba
Rembrandt byl jedním z největších mistrů leptu v historii. Tuto techniku dovedl k dokonalosti a posunul její výrazové možnosti. Experimentoval s různými stavy tiskové desky, používal suchou jehlu pro dosažení sametových tónů a hrál si s různými druhy papíru. Jeho lepty se vyznačují stejnou psychologickou hloubkou a mistrovskou prací se světlem jako jeho malby. Mezi nejslavnější patří Stozlatkový list (Kristus uzdravuje nemocné) nebo Tři kříže.
Zanechal po sobě také obrovské množství kreseb, které sloužily jako studie pro malby a lepty, ale často jsou i samostatnými uměleckými díly. Používal různé techniky, nejčastěji pero a hnědý inkoust, křídu nebo štětec. Jeho kresby jsou obdivovány pro svou spontánnost, jistotu a schopnost zachytit pohyb a emoce několika rychlými tahy.
🎭 Hlavní témata
👤 Autoportréty
Rembrandt vytvořil téměř sto autoportrétů (asi 40–50 maleb, zbytek lepty a kresby), které tvoří unikátní a neúprosně upřímnou autobiografii. Zobrazoval se v různých rolích – jako úspěšný měšťan, voják, orientální vládce nebo jako svatý Pavel. V pozdních autoportrétech se však zaměřil na nelítostné zkoumání vlastního stárnutí, zranitelnosti a lidské smrtelnosti. Tato série je považována za jeden z vrcholů jeho tvorby.
📖 Biblické a mytologické náměty
Ačkoli Nizozemsko bylo převážně protestantské a poptávka po náboženském umění klesala, Rembrandt se biblickým tématům věnoval po celý život. Jeho interpretace se však lišila od tradičního pojetí. Místo velkolepých a idealizovaných scén se soustředil na lidský rozměr příběhů, na emoce, pochybnosti a vnitřní prožitky postav. Jeho postavy jsou často zobrazeny jako obyčejní lidé, což dodává výjevům na intimitě a naléhavosti. K jeho vrcholným náboženským dílům patří Návrat marnotratného syna, kde mistrovsky zobrazil téma odpuštění a otcovské lásky.
👥 Portréty a skupinové portréty
Rembrandt byl ve své době nejvyhledávanějším portrétistou v Amsterdamu. Jeho portréty se vyznačují schopností zachytit nejen fyzickou podobu, ale i charakter a vnitřní svět portrétovaného. Revoluci způsobil v žánru skupinového portrétu. Místo statického seřazení postav, jak bylo zvykem, vytvářel dramatické a živé scény, v nichž postavy interagují a jsou zachyceny v akci. Nejlepším příkladem je již zmíněná Noční hlídka, která je spíše historickou malbou než tradičním skupinovým portrétem.
🏛️ Odkaz a vliv
Rembrandtův vliv na světové umění je nezměrný. Již za jeho života měl mnoho žáků a následovníků, mezi nejvýznamnější patřili Govert Flinck, Ferdinand Bol nebo Carel Fabritius. Po jeho smrti jeho sláva na čas poklesla, zejména v období klasicismu, kdy byl jeho styl považován za příliš hrubý a nedokončený. Znovuobjeven byl v 19. století, v období romantismu a realismu, kdy umělci jako Eugène Delacroix nebo Gustave Courbet obdivovali jeho expresivitu a práci s barvou.
Obrovský vliv měl na Vincenta van Gogha, který o něm napsal: "Člověk musí zemřít několikrát, aby mohl takhle malovat." Jeho dílo inspirovalo nespočet umělců napříč staletími, od Goyi po Francise Bacona.
Dnes je Rembrandt považován za univerzálního génia a jednoho z pilířů západní kultury. Jeho díla jsou chloubou největších světových muzeí, jako je Rijksmuseum v Amsterdamu, Mauritshuis v Haagu, Ermitáž v Petrohradu nebo Metropolitní muzeum umění v New Yorku. Jeho život a dílo jsou předmětem neustálého výzkumu, jehož cílem je mimo jiné i přesné určení autorství děl připisovaných jemu a jeho dílně (viz Rembrandt Research Project).