Maroko

Maroko, plným názvem Marocké království (arabsky Šablona:Ar, Al-Mamlaka al-Maghribíja; berbersky Šablona:Lang, Tageldit n Lmeɣrib), je stát v oblasti Maghreb na severozápadě Afriky. Jeho pobřeží omývá na severu Středozemní moře a na západě Atlantský oceán. Od Evropy je odděleno Gibraltarským průlivem. Na východě sousedí s Alžírskem a na jihu s územím Západní Sahara, které si z velké části nárokuje a vojensky kontroluje. K Maroku patří také španělské exklávy Ceuta a Melilla na středomořském pobřeží.

Maroko je konstituční monarchie s voleným parlamentem. Král Mohamed VI. má rozsáhlé výkonné a zákonodárné pravomoci, je vrchním velitelem ozbrojených sil a duchovní hlavou muslimských obyvatel. Hlavním městem je Rabat, zatímco největším městem a ekonomickým centrem je Casablanca. Země je členem Organizace spojených národů, Africké unie, Ligy arabských států a Unie pro Středomoří.

Maroko je zemí s bohatou historií a kulturou, která je výsledkem mísení vlivů původních Berberů, Arabů, subsaharských Afričanů a Evropanů. Krajina je velmi rozmanitá – od písečných pláží přes úrodné nížiny až po vysoké vrcholy pohoří Atlas a okraje pouště Sahara.

Dějiny

Starověk a příchod islámu

Území dnešního Maroka je osídleno od pravěku, o čemž svědčí skalní kresby z doby kamenné. Kolem roku 1000 př. n. l. zde Féničané zakládali obchodní osady. Po pádu Kartága se oblast dostala pod vliv Říma, který zde zřídil provincii Mauretania Tingitana. Římská nadvláda skončila v 5. století s příchodem Vandalů, které v 6. století vystřídala Byzantská říše.

Zásadní zlom nastal v 7. století s příchodem Arabů, kteří přinesli islám. V roce 789 založil Idrís I. první marocký stát s centrem ve Fèsu. V následujících staletích se u moci střídaly různé berberské dynastie, jako byli Almorávidé a Almohadové, kteří ovládali rozsáhlá území včetně muslimského Španělska.

Dynastie a evropský vliv

Od 13. století vládli Marínovci a později Saadové, za jejichž vlády země zažila kulturní a politický rozkvět. V 16. století Maroko úspěšně odolalo osmanské expanzi. Od 17. století vládne dynastie Alawitů, která je u moci dodnes.

V 19. století rostl vliv evropských mocností, zejména Francie a Španělska. V roce 1912 byla podepsána Feská smlouva, která z Maroka učinila francouzský protektorát, přičemž severní část země a některé jižní oblasti se staly španělským protektorátem. Tanger získal mezinárodní status.

Nezávislost a moderní dějiny

Hnutí za nezávislost sílilo po druhé světové válce. Maroko získalo plnou nezávislost na Francii 2. března 1956 a krátce nato, 7. dubna, i na Španělsku. Prvním vládcem nezávislého státu se stal sultán a později král Muhammad V.

Po získání nezávislosti si Maroko začalo nárokovat území Západní Sahara, které bylo do roku 1975 španělskou kolonií. Po odchodu Španělů Maroko většinu tohoto území anektovalo, což vedlo k dlouhotrvajícímu konfliktu s frontou Polisario, která usiluje o nezávislost Západní Sahary. Tento spor zůstává dodnes nevyřešen.

V roce 2011, v reakci na protesty v rámci arabského jara, inicioval král Mohamed VI. ústavní reformy, které posílily pravomoci parlamentu a předsedy vlády.

Politický systém

Maroko je konstituční monarchie s dvoukomorovým parlamentem. Podle ústavy z roku 2011 je Maroko "konstituční, demokratickou, parlamentní a sociální monarchií".

• Král je hlavou státu, nejvyšší náboženskou autoritou (Amír al-Muminín – Vládce věřících) a vrchním velitelem ozbrojených sil. Má významné pravomoci, včetně jmenování předsedy vlády z vítězné strany ve volbách, předsedání radě ministrů, možnosti rozpustit parlament a schvalování zákonů.
• Parlament je dvoukomorový. Dolní komora, Sněmovna reprezentantů, má 395 členů volených v přímých volbách na pětileté období. Horní komora, Sněmovna poradců, má 120 členů volených nepřímo na šestileté období.
• Vláda je vedena předsedou vlády, kterého jmenuje král. Současným předsedou vlády je Azíz Achanúš, který se úřadu ujal v roce 2021.

Maroko má pluralitní politický systém s mnoha politickými stranami.

Geografie

Maroko se nachází v severozápadním cípu Afriky. Jeho krajina je velmi rozmanitá.

• Pobřeží: Země má dlouhé pobřeží podél Atlantského oceánu na západě a kratší pobřeží u Středozemního moře na severu. Pobřežní oblasti jsou tvořeny úrodnými nížinami.
• Pohoří: Středem země se táhne pohoří Atlas, které se dělí na tři hlavní části: Střední Atlas, Vysoký Atlas (s nejvyšším vrcholem Džabal Tubkal, 4 167 m n. m.) a Antiatlas. Na severu, podél středomořského pobřeží, se rozkládá pohoří Rif.
• Vnitrozemí a jih: Na východ od Atlasu se krajina mění v polopouštní a pouštní oblasti, které jsou součástí Sahary.

Podnebí je podél pobřeží středomořské, s horkými, suchými léty a mírnými, deštivými zimami. Ve vnitrozemí a v horách je podnebí kontinentálnější s většími teplotními rozdíly. Jižní a jihovýchodní oblasti mají pouštní klima.

Ekonomika

Marocké hospodářství patří k nejrozvinutějším v Africe. Je založeno na principech tržního hospodářství a otevřenosti vůči zahraničním investicím. Mezi klíčové sektory patří:

• Zemědělství: Zaměstnává významnou část populace. Pěstují se zde obiloviny, citrusové plody, zelenina, olivy a vinná réva. Důležitý je také rybolov.
• Těžba: Maroko je největším světovým vývozcem fosfátů, kterých má na svém území asi tři čtvrtiny světových zásob.
• Průmysl: Rychle se rozvíjí automobilový, letecký a textilní průmysl. Důležitý je také potravinářský průmysl.
• Cestovní ruch: Tvoří významný zdroj příjmů. Turisty lákají historická "královská města" (Fès, Marrákeš, Meknes a Rabat), pohoří Atlas i pláže u Atlantského oceánu.
• Služby: Sektor služeb, včetně telekomunikací a financí, neustále roste.

Maroko má uzavřené dohody o volném obchodu s Evropskou unií a Spojenými státy. Měnou je marocký dirham (MAD).

Obyvatelstvo

Podle odhadů z roku 2023 má Maroko přibližně 37,8 milionu obyvatel. Většina populace je soustředěna v úrodnějších oblastech na severu a západě země.

• Etnické složení: Obyvatelstvo je převážně arabsko-berberského původu. Berbeři jsou původními obyvateli regionu, zatímco Arabové přišli v 7. století. Obě skupiny jsou dnes do značné míry promísené.
• Jazyky: Úředními jazyky jsou arabština a berberské jazyky (standardizovaná forma zvaná tamazight). Velmi rozšířená je francouzština, která se používá v administrativě, obchodu a na univerzitách. V severních oblastech je běžná i španělština.
• Náboženství: Státním náboženstvím je islám, ke kterému se hlásí přibližně 99 % populace, převážně sunnité málikovského ritu. V zemi žijí také malé komunity křesťanů a židů.

Kultura

Marocká kultura je bohatou směsicí berberských, arabských, andaluských a evropských vlivů.

• Architektura: Charakteristické jsou tradiční domy s vnitřním dvorem (riady), zdobené mešity s minarety, opevněné kasby a rušné mediny (stará města), z nichž mnohé jsou na seznamu světového dědictví UNESCO.
• Hudba: Tradiční hudba zahrnuje arabsko-andaluskou klasickou hudbu, berberskou folklorní hudbu a populární styl gnawa, který má kořeny v subsaharské Africe.
• Kuchyně: Marocká kuchyně je celosvětově proslulá. Mezi typická jídla patří kuskus, tadžín (pokrm pomalu dušený v hliněné nádobě), harira (polévka) a pastilla (slaný koláč). Oblíbeným nápojem je sladký mátový čaj.
• Řemesla: Maroko je známé svými tradičními řemesly, jako je výroba koberců, koženého zboží, keramiky, kovových lamp a šperků.

Externí odkazy

• Oficiální portál Marockého království