Berbeři
Obsah boxu
Šablona:Infobox Etnikum Berbeři (vlastním označením Amazighové, plurál Imazighen, což znamená "svobodní lidé") jsou etnolingvistická skupina původních obyvatel severní Afriky, konkrétně oblasti známé jako Maghreb. Jejich domovina se rozprostírá od Atlantického oceánu na západě až po oázu Siwa v západním Egyptě na východě a od Středozemního moře na severu hluboko do saharské pouště na jihu, kde obývají území států jako Mali a Niger.
Berbeři nejsou jednotným národem, ale spíše souborem mnoha různých kmenů a komunit, které sdílejí společné kulturní, historické a především jazykové kořeny. Jejich jazyky, souhrnně nazývané berberské jazyky (nebo Tamazight), tvoří samostatnou větev afroasijské jazykové rodiny. Během historie byli Berbeři ovlivněni mnoha kulturami, včetně fénické, římské, vandalské, byzantské a především arabské, která přinesla islám. Přesto si dokázali uchovat svou unikátní identitu, jazyk a tradice.
📜 Původ a historie
Historie Berberů je stará tisíce let a je úzce spjata s dějinami celé severní Afriky. Jsou považováni za potomky prehistorických populací, které obývaly Maghreb již v neolitu.
🏛️ Starověk
První písemné zmínky o předcích Berberů pocházejí od starověkých Egypťanů, kteří je nazývali různými jmény, například Libu, od čehož je odvozen název Libye. Berberské kmeny, jako byli Numiďané a Maurové, hrály významnou roli v regionu. Obchodovaly i bojovaly s Féničany, kteří založili Kartágo, a později s Římany. Několik významných postav římských dějin mělo berberský původ, včetně císaře Septimia Severa nebo teologa svatého Augustina. Po pádu Římské říše oblast ovládli Vandalové a následně Byzantská říše.
☪️ Arabská nadvláda a islamizace
V 7. století našeho letopočtu začala arabská expanze do severní Afriky. Přestože se berberské kmeny zpočátku tvrdě bránily (známá je například postava královny-válečnice Káhiny), postupně přijaly islám. Mnoho Berberů se následně podílelo na dobytí Pyrenejského poloostrova pod vedením Tárika ibn Zijáda, který byl sám pravděpodobně berberského původu. Proces islamizace a arabizace byl postupný a neúplný. Zatímco islám byl přijat téměř všeobecně, mnoho berberských komunit si udrželo svůj jazyk a zvyky, zejména v horských a pouštních oblastech, jako je Atlas nebo Sahara.
👑 Středověké berberské říše
V období středověku vytvořili Berbeři několik mocných říší, které ovládaly nejen Maghreb, ale i muslimské Španělsko (Al-Andalus). Mezi nejvýznamnější patřily:
- Almorávidé (cca 1040–1147): Původně asketické náboženské hnutí kmene Sanhadža ze Sahary, které dobylo Maroko, založilo Marrákeš a ovládlo velkou část Pyrenejského poloostrova.
- Almohadové (cca 1121–1269): Hnutí, které vzniklo v pohoří Atlas, svrhlo Almorávidy a vytvořilo ještě větší říši sahající od Španělska po Libyi. Jejich hlavním městem byl nejprve Tinmel a později Marrákeš a Sevilla.
Po pádu těchto velkých říší se moc roztříštila mezi menší dynastie, jako byli Marínovci v Maroku nebo Hafsidé v Tunisku.
🌍 Moderní dějiny
Od 16. století se většina severní Afriky dostala pod nadvládu Osmanské říše, ačkoliv Maroko si udrželo nezávislost. V 19. a na počátku 20. století byla celá oblast kolonizována evropskými mocnostmi, především Francií a Španělskem. Koloniální správa často potlačovala berberskou kulturu a jazyk ve prospěch francouzštiny a arabštiny.
Po získání nezávislosti severoafrických států v polovině 20. století pokračovaly politiky arabizace, které vnímaly berberskou identitu jako hrozbu pro národní jednotu. To vedlo k útlaku a marginalizaci berberského jazyka a kultury. Od 80. let 20. století však sílí hnutí za kulturní a politická práva Berberů, známé jako Amazighské kulturní hnutí.
🌍 Geografické rozšíření
Berberské populace žijí v souvislém pásu napříč severní Afrikou.
- Maroko: Žije zde největší berberská populace. Hlavními skupinami jsou Rífové (sever), Šilhové (Vysoký a Anti-Atlas) a Berbeři Středního Atlasu. Berberské jazyky jsou zde od roku 2011 úředním jazykem vedle arabštiny.
- Alžírsko: Druhá největší komunita, soustředěná především v horské oblasti Kabylie (Kabylové) a v pohoří Aurès. Tuaregové, nomádští Berbeři, obývají saharský jih země. Berberský jazyk (Tamazight) byl v roce 2016 uznán jako úřední jazyk.
- Tunisko a Libye: Žijí zde menší, často asimilované komunity, například na ostrově Džerba v Tunisku nebo v pohoří Nafusa v Libyi.
- Sahara a Sahel: Tuaregové, známí jako "modří muži pouště", jsou berberským etnikem žijícím nomádským způsobem života na rozsáhlém území Mali, Nigeru, Alžírska, Libye a Burkiny Faso.
- Egypt: V oáze Siwa na západě Egypta žije izolovaná komunita mluvící berberským jazykem Siwi.
- Diaspora: Významná berberská diaspora žije v Evropě, zejména ve Francii, Belgii, Nizozemsku a Španělsku.
🗣️ Jazyk
Berberské jazyky, souhrnně označované jako Tamazight, tvoří jednu z větví afroasijské jazykové rodiny, kam patří také semitské jazyky (např. arabština, hebrejština) nebo staroegyptština. Nejedná se o jeden jazyk, ale o skupinu příbuzných jazyků a dialektů.
Hlavní berberské jazyky jsou:
- Tašelhita (Šilha) - mluví se jím v jihozápadním Maroku.
- Tamazight Středního Atlasu - mluví se jím ve středním Maroku.
- Tarifit (Rífština) - mluví se jím v pohoří Ríf v severním Maroku.
- Kabylština - mluví se jím v Kabylii v Alžírsku.
- Tamašek - jazyk Tuaregů.
Pro zápis berberských jazyků se historicky používalo písmo Tifinagh. Jeho modernizovaná verze byla nedávno zavedena pro výuku v Maroku a Alžírsku. Běžně se však používá také latinka a arabské písmo.
🎭 Kultura a společnost
Berberská kultura je velmi rozmanitá a liší se region od regionu, ale sdílí některé společné prvky.
- Společenská struktura: Tradiční společnost je založena na kmenovém uspořádání a silných rodinných vazbách. Důležitou roli hraje komunita a kolektivní rozhodování.
- Umění a řemesla: Berbeři jsou proslulí svými řemeslnými výrobky. Patří sem ručně tkané koberce s geometrickými vzory, stříbrné šperky (často zdobené polodrahokamy), keramika a kožené výrobky. Každý region a kmen má své specifické styly a symboly.
- Hudba: Hudba je nedílnou součástí společenského života, svateb a slavností. Využívá tradiční nástroje jako bubny (bendir), flétny a loutny (oud). Hudební styly se velmi liší, od rituální hudby Tuaregů po živé písně Kabylů.
- Kuchyně: Základem berberské kuchyně jsou místní suroviny. Mezi nejznámější pokrmy patří kuskus, který je považován za národní jídlo v mnoha zemích Maghrebu, a tažín (tagine), pomalu dušený pokrm z masa a zeleniny připravovaný ve speciální keramické nádobě. Důležitou roli hraje také mátový čaj.
- Symbolika: Ústředním symbolem amazighské identity je písmeno ⵣ (yaz) z abecedy Tifinagh, které symbolizuje "svobodného člověka" (Amazigh).
💡 Současná situace a identita
Od konce 20. století probíhá v severní Africe tzv. Amazighské jaro (Berber Spring), což je hnutí za uznání berberské kultury, jazyka a identity. Aktivisté požadují konec diskriminace a plná občanská práva.
Výsledkem tohoto hnutí bylo například:
- Uznání berberštiny (Tamazight) jako úředního jazyka v Maroku (2011) a Alžírsku (2016).
- Zavedení výuky berberštiny na školách.
- Vznik televizních a rozhlasových stanic vysílajících v berberských jazycích.
- Oslava berberského nového roku, Yennayer (přibližně 12. ledna), který je v Alžírsku státním svátkem.
Navzdory těmto pokrokům čelí Berbeři stále mnoha výzvám, včetně ekonomické marginalizace, sociální diskriminace a politického napětí, zejména v oblastech jako je Kabylie nebo v sahelských státech, kde Tuaregové bojují za větší autonomii.
💡 Pro laiky
- Kdo jsou Berbeři?
Jsou to původní obyvatelé severní Afriky, podobně jako jsou Indiáni původními obyvateli Ameriky. Nejsou to Arabové, i když dnes většina z nich mluví také arabsky a vyznává islám.
- Co znamená slovo "Amazigh"?
Je to jejich vlastní jméno pro sebe a znamená "svobodný člověk". Mnozí toto označení preferují, protože slovo "Berber" pochází z řeckého "barbaros" (barbar) a má negativní nádech.
- Mluví všichni Berbeři stejným jazykem?
Ne. Existuje celá rodina berberských jazyků, které jsou si navzájem příbuzné asi jako čeština a polština nebo španělština a italština. Člověk z Maroka by nemusel rozumět Tuaregovi z Mali.
- Jsou Berbeři nomádi?
Někteří ano, jako například Tuaregové na Sahaře. Většina Berberů je však usedlá a žije v horských vesnicích nebo ve městech, stejně jako ostatní obyvatelé severní Afriky.