Vandalové

Vandalské království
	Regnum Vandalorum et Alanorum
Základní informace
Hlavní město	Kartágo
Jazyky	vandalský, latina, berberské
Náboženství	arianismus (vládnoucí elita), nicejské křesťanství, donatismus, pohanství
Zřízení	monarchie
Měna	římská měna (solidus, denár)
Hlavy státu
Titul hlavy	Král
Vznik a zánik
Vznik	435 (dohoda s Římem); 439 (dobytí Kartága)
Zánik	534 (byzantské dobytí)
Následnictví a geografie
Předchůdci	Západořímská říše
Nástupci	Byzantská říše (Praetoriánská prefektura Afrika)
Rozloha	cca 650 000 km² (kolem roku 477) km²
Mapa
	Soubor:Vandal Kingdom.png

Rozbalit box

Obsah boxu

Vandalové byli východogermánský kmen nebo skupina kmenů, které se v období stěhování národů zapsaly do historie svou masivní migrací napříč Evropou, založením mocného království v severní Africe a především vypleněním Říma v roce 455. Ačkoliv jejich historický význam je značný, jejich jméno se stalo synonymem pro bezdůvodné ničení majetku – vandalismus, což je význam, který plně neodpovídá historické realitě jejich činů.

Vandalové se dělili na dvě hlavní skupiny: Hasdingy a Silingy. Společně s dalšími kmeny, jako byli Alani a Svébové, překročili na konci roku 406 zamrzlý Rýn a vtrhli do Galie, čímž zásadně oslabili Západořímskou říši. Po několika letech plenění se přesunuli do Hispánie a nakonec pod vedením svého nejvýznamnějšího krále Geisericha přepluli do severní Afriky, kde v roce 439 dobyli Kartágo a založili nezávislé Vandalské království. Toto království se stalo významnou námořní mocností ve západním Středomoří a existovalo téměř sto let, než bylo v roce 534 zničeno vojsky Byzantské říše pod velením generála Belisaria.

📜 Historie

🌍 Původ a raná migrace

Původ Vandalů není zcela jasný, ale předpokládá se, že pocházeli z jižní Skandinávie nebo z oblasti dnešního Polska, kde jsou spojováni s przeworskou kulturou. První zmínky o nich pocházejí od římských historiků jako Plinius starší a Tacitus, kteří je umisťují do oblasti mezi řekami Odra a Visla.

Během 2. a 3. století n. l. se Vandalové, stejně jako mnoho jiných germánských kmenů, přesouvali na jih k hranicím Římské říše. Usadili se v Dácii a Panonii, kde přicházeli do kontaktu s Římany, někdy jako spojenci (foederati), jindy jako nepřátelé. Během této doby také přijali křesťanství v jeho ariánské podobě, což se později stalo zdrojem konfliktů s katolickým obyvatelstvem v jejich africkém království.

⚔️ Překročení Rýna a invaze do Galie

Klíčovým momentem v historii Vandalů byl 31. prosinec 406, kdy velká koalice Vandalů (Hasdingů i Silingů), Alanů (kmen íránského původu) a Svébů využila zamrzlého Rýna a vpadla do římské provincie Galie. Tento vpád způsobil obrovskou devastaci a římská obrana, oslabená vnitřními spory a tlakem na jiných frontách, nebyla schopna invazi účinně zastavit. Po tři roky tyto kmeny plenily Galii a postupovaly na jih.

🇪🇸 Usazení v Hispánii

V roce 409 překročili Pyreneje a vstoupili do Hispánie (dnešní Španělsko a Portugalsko). Římská vláda byla nucena s nimi vyjednávat a kmeny si provincii rozdělily losem. Silingští Vandalové se usadili v provincii Baetica (dnešní Andalusie, jejíž název je možná odvozen od jména Vandalů), Hasdingové a Svébové v Gallaecia (severozápadní Hispánie) a Alani v Lusitanii a Carthaginensis.

Jejich pobyt v Hispánii však nebyl klidný. Brzy se dostali do konfliktu s Vizigóty, kteří do Hispánie vstoupili jako spojenci Říma s cílem vetřelce vyhnat. Vizigóti téměř vyhladili Silingy a Alany, jejichž zbytky se připojily k Hasdingům pod vedením krále Gundericha.

🌊 Založení království v Africe

Po Gunderichově smrti v roce 428 se králem stal jeho nevlastní bratr Geiserich, jedna z nejvýznamnějších postav období stěhování národů. Geiserich byl prozíravý a ambiciózní vůdce. V roce 429, údajně na pozvání římského správce Bonifacia, který vedl spor s císařským dvorem, převedl Geiserich celý svůj národ – asi 80 000 lidí včetně žen a dětí – přes Gibraltarský průliv do severní Afriky.

Severní Afrika byla v té době "obilnicí Říma", klíčovou provincií pro zásobování Itálie. Vandalové rychle postupovali na východ a dobývali římská města. V roce 435 byla Západořímská říše nucena uzavřít s Geiserichem smlouvu, kterou mu přiznala kontrolu nad částí severoafrického území. Geiserich však dohodu porušil a v roce 439 nečekaně dobyl Kartágo, nejdůležitější město v regionu.

Z Kartága Geiserich vybudoval mocné námořní království. Vandalská flota ovládla západní Středomoří, dobyla Sardinii, Korsiku, Baleáry a část Sicílie. Vandalské pirátské nájezdy ohrožovaly pobřeží Itálie i Řecka.

🏛️ Vyplenění Říma (455)

V roce 455 využil Geiserich další politické krize v Římě. Císař Valentinianus III. byl zavražděn a jeho vdova, Licinia Eudoxia, byla donucena provdat se za uzurpátora Petronia Maxima. Podle některých zdrojů Eudoxia sama pozvala Geisericha, aby ji osvobodil.

Vandalská flota přistála u ústí Tibery a Geiserichova armáda bez boje vstoupila do Říma. Papež Lev I. Veliký přesvědčil Geisericha, aby ušetřil město od vypálení a masakru obyvatel. Vandalové však po dobu čtrnácti dnů systematicky plenili město a odváželi obrovské bohatství, včetně pokladů z jeruzalémského chrámu, které do Říma přivezl císař Titus. Odvezli také tisíce zajatců, včetně císařovny Eudoxie a jejích dcer.

Tato událost, ačkoliv proběhla relativně organizovaně, dala v 18. století vzniknout pojmu vandalismus jako označení pro bezohledné ničení.

📉 Úpadek a zánik

Po Geiserichově smrti v roce 477 začalo Vandalské království postupně upadat. Jeho nástupci, jako Hunerich nebo Thrasamund, nebyli tak schopní. Království bylo oslabeno vnitřními spory a především náboženským konfliktem. Vandalská ariánská elita tvrdě pronásledovala většinové katolické (nicejské) obyvatelstvo, což vyvolávalo neustálé napětí a oslabovalo loajalitu poddaných.

Na počátku 6. století se Východořímská (Byzantská) říše pod císařem Justiniánem I. rozhodla obnovit kontrolu nad západními provinciemi. V roce 533 se v Africe vylodila byzantská armáda pod velením geniálního generála Belisaria. Poslední vandalský král Gelimer byl dvakrát drtivě poražen v bitvě u Desátého milníku a v bitvě u Trikamara. V roce 534 se Gelimer vzdal a Vandalské království přestalo existovat.

Přeživší vandalští válečníci byli začleněni do byzantské armády a posláni na východní hranici bojovat proti Peršanům. Zbytek populace se rychle asimiloval s místním římsko-africkým obyvatelstvem a Vandalové jako svébytný národ zmizeli z historie.

⚙️ Společnost a kultura

Jazyk: Vandalové mluvili vandalským jazykem, který patřil do východogermánské větve jazyků, podobně jako gótština. Dochovalo se z něj jen několik slov a jmen. Vládnoucí elita v Africe však používala také latinu, která zůstala jazykem administrativy a kultury.
Náboženství: Jak bylo zmíněno, Vandalové byli stoupenci arianismu. Jejich víra se lišila od nicejského vyznání většiny římského obyvatelstva v tom, že nepovažovala Ježíše Krista za rovnocenného Bohu Otci. Tento teologický spor vedl k systematickému pronásledování katolíků, konfiskacím majetku a vyhnanství kněží, což království vnitřně oslabovalo.
Vojenství: Vandalové byli především obávaní jezdci. Po usazení v Africe se však rychle stali zdatnými námořníky a jejich loďstvo dominovalo západnímu Středomoří po několik desetiletí.

✨ Dědictví

Nejtrvalejším, i když poněkud nespravedlivým, dědictvím Vandalů je samotné slovo vandalismus. Tento termín poprvé použil v roce 1794 francouzský biskup Henri Grégoire k popisu ničení uměleckých děl během Francouzské revoluce, přičemž se odvolával na vyplenění Říma v roce 455. Historikové se však shodují, že vandalové Řím spíše systematicky oloupili, než že by ho bezcílně ničili.

Kromě tohoto pojmu je jejich historický dopad omezený. Na rozdíl od Franků v Galii nebo Vizigótů v Hispánii nezanechali v severní Africe trvalé politické, kulturní ani jazykové stopy. Jejich království bylo relativně krátkodobou epizodou, která však významně přispěla k pádu Západořímské říše tím, že ji připravila o její nejbohatší provincie.

🤔 Pro laiky

Představte si skupinu lidí, kteří se původně živili zemědělstvím někde v oblasti dnešního Polska. Kvůli tlaku jiných kmenů a chladnějšímu klimatu se rozhodli vydat na cestu za lepším životem. Tato cesta je zavedla přes celou Evropu – zničili část dnešní Francie, prošli Španělskem a nakonec se usadili v severní Africe (dnešní Tunisko), která byla tehdy nejbohatší částí Římské říše.

Tam založili vlastní království, postavili silné loďstvo a stali se pány Středozemního moře. Jejich nejslavnějším činem bylo, když v roce 455 dopluli do Říma a odvezli si odtud obrovské poklady. Nebyli to ale jen bezhlaví ničitelé; spíše si brali vše, co mělo cenu. Jejich jméno se však stalo symbolem ničení – odtud slovo "vandalismus". Jejich africké království nakonec po sto letech zaniklo, když ho dobyla Východořímská (Byzantská) říše. Vandalové se pak smísili s místními obyvateli a jako národ zmizeli.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 18.12.2025