Africká unie

Rozbalit box

Obsah boxu

Africká unie (zkratka AU) je kontinentální organizace sdružující všech 55 států Afriky. Představuje nejvýznamnější a nejambicióznější projekt panafrické integrace v historii, jehož cílem je posílit jednotu, solidaritu a ekonomickou spolupráci mezi africkými národy a zároveň zvýšit politický vliv kontinentu na globální scéně. Byla založena v roce 2002 jako nástupce Organizace africké jednoty (OAJ) a jejím sídlem je Addis Abeba v Etiopii.

Africká unie je inspirována modelem Evropské unie, ale její struktura a pravomoci odrážejí specifické historické a politické výzvy afrického kontinentu. Jejím klíčovým filozofickým posunem oproti své předchůdkyni je přechod od principu "nevměšování" do vnitřních záležitostí států k principu "nevšímavosti", který Unii dává právo intervenovat v případech genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.

📜 Historický kontext – Od snu k realitě

Sen o Panafrikanismu a Organizace africké jednoty (OAJ)

Myšlenka na sjednocenou Afriku je hluboce zakořeněna v hnutí panafrikanismu, které se zrodilo na počátku 20. století mezi africkými intelektuály a diasporou. Po druhé světové válce, v éře dekolonizace, kdy africké národy postupně získávaly nezávislost, se tento sen stal mocnou politickou vizí. Lídři jako Kwame Nkrumah z Ghany snili o "Spojených státech afrických", které by byly schopny čelit neokolonialismu a společně budovat prosperující budoucnost.

Tato euforie vedla 25. května 1963 k založení Organizace africké jednoty (OAJ). OAJ byla na svou dobu revolučním projektem a dosáhla svého hlavního a nejdůležitějšího cíle: stala se symbolem solidarity v boji za úplnou dekolonizaci kontinentu a za ukončení režimu apartheidu v Jihoafrické republice.

OAJ však trpěla zásadní a nakonec fatální slabinou, která byla zakotvena přímo v její zakládací chartě: principem nevměšování do vnitřních záležitostí členských států. Tento princip, ačkoliv měl chránit křehkou suverenitu nových států, se v praxi stal ochranou pro diktátory a tyrany. OAJ byla bezmocná a často záměrně slepá vůči státním převratům, občanským válkám, porušování lidských práv a dokonce i genocidě, jako byla ta ve Rwandě v roce 1994. Získala si tak posměšnou přezdívku "klub diktátorů".

Zrod Africké unie – Princip "nevšímavosti"

Na konci 20. století, po skončení studené války a pádu apartheidu, bylo zřejmé, že OAJ již nevyhovuje potřebám kontinentu. Selhání ve Rwandě a v dalších konfliktech bylo bolestnou připomínkou, že Afriku drtí vnitřní problémy, které OAJ nedokáže řešit.

Impuls ke změně přišel ze dvou směrů. Libyjský vůdce Muammar Kaddáfí oživil myšlenku na "Spojené státy africké" a investoval obrovský politický i finanční kapitál do transformace OAJ. Proti jeho maximalistické vizi stál pragmatičtější proud vedený jihoafrickým prezidentem Thabo Mbekim, který prosazoval spíše model inspirovaný Evropskou unií, zaměřený na ekonomickou integraci a postupné budování institucí.

Výsledkem těchto snah bylo přijetí Ustavujícího aktu Africké unie v roce 2000 a slavnostní založení Africké unie v Durbanu v roce 2002, která definitivně nahradila OAJ.

Nejdůležitějším filozofickým posunem, který AU odlišuje od její předchůdkyně, je zakotvení principu nevšímavosti (non-indifference). Ustavující akt dává Unii, konkrétně její Mírové a bezpečnostní radě, právo zasáhnout v členském státě v případě závažných okolností, jmenovitě: válečných zločinů, genocidy a zločinů proti lidskosti. Tento bod představuje radikální odklon od minulosti a dává AU mandát aktivně se podílet na řešení konfliktů na kontinentu. Je to přímé přiznání, že suverenita státu není absolutní a neopravňuje vlády k páchání zvěrstev na vlastním obyvatelstvu.

🏛️ Architektura moci – Jak Unie funguje

Africká unie je komplexní organizace s rozsáhlou institucionální strukturou, která je záměrně navržena tak, aby balancovala mezi suverenitou jednotlivých členských států a nadnárodními ambicemi celé Unie. Zatímco některé její orgány připomínají Evropskou unii, reálná moc zůstává pevně v rukou hlav států a vlád.

1. Shromáždění hlav států a vlád (The Assembly)

Shromáždění je nejvyšším rozhodovacím orgánem Africké unie. Schází se na pravidelných summitech dvakrát ročně a tvoří ho hlavy států a vlád všech 55 členských zemí.

• Pravomoci: Shromáždění rozhoduje o všech klíčových otázkách: přijímá rozpočet, schvaluje mezinárodní smlouvy, rozhoduje o vyslání mírových misí, uvaluje sankce na členské státy a volí vedení Komise AU.
• Předsednictví: V čele Shromáždění stojí každý rok předseda (Chairperson), kterým se stává hlava jednoho z členských států. Jedná se o rotační, převážně ceremoniální funkci, která reprezentuje Unii navenek.
• Rozhodování: Rozhodnutí se přijímají konsenzem, nebo pokud to není možné, dvoutřetinovou většinou. V praxi je však snaha dosáhnout vždy co nejširší shody, což někdy vede k pomalému a kompromisnímu rozhodování.

2. Komise Africké unie (The Commission)

Komise je výkonným a administrativním orgánem Unie, který funguje jako její sekretariát. Její struktura je inspirována Evropskou komisí, ale její pravomoci jsou výrazně slabší.

• Složení: V jejím čele stojí předseda Komise AU (Chairperson of the Commission), který je de facto "premiérem" Unie a jejím hlavním diplomatem. Dále se Komise skládá z místopředsedy a několika komisařů, z nichž každý je zodpovědný za specifickou oblast (např. mír a bezpečnost, obchod a průmysl, zemědělství).
• Funkce: Komise je zodpovědná za každodenní chod organizace. Připravuje návrhy pro Shromáždění, implementuje jeho rozhodnutí, spravuje rozpočet a reprezentuje AU v mezinárodních vztazích. Nemá však právo legislativní iniciativy v tak silné podobě jako Evropská komise.

3. Mírová a bezpečnostní rada (Peace and Security Council, PSC)

PSC je nejdůležitějším a nejmocnějším orgánem AU v oblasti řešení konfliktů. Její vznik je přímou reakcí na selhání OAJ v této oblasti.

• Složení: Tvoří ji 15 členských států volených Shromážděním na dvouleté a tříleté období.
• Mandát: Je to orgán s rozhodovacími pravomocemi, který může jednat rychle a nezávisle. Jeho hlavním úkolem je prevence, management a řešení konfliktů. Má pravomoc vysílat mírové a pozorovatelské mise, uvalovat sankce a především autorizovat vojenskou intervenci v souladu s principem "nevšímavosti" (článek 4(h) Ustavujícího aktu).
• Africká pohotovostní jednotka (ASF): Pro realizaci svých rozhodnutí má PSC k dispozici Africkou pohotovostní jednotku (African Standby Force), která se skládá z vojenských, policejních a civilních kontingentů poskytovaných členskými státy a rozmístěných v pěti regionálních brigádách.

4. Panafrický parlament (Pan-African Parliament, PAP)

PAP je legislativním a poradním orgánem Unie.

• Složení: Skládá se z 275 poslanců, kteří jsou delegováni národními parlamenty členských států (pět za každou zemi).
• Pravomoci: V současnosti má PAP pouze poradní a konzultativní funkci. Nemůže přijímat závazné zákony. Jeho cílem je poskytovat platformu pro debatu a reprezentovat hlas afrických občanů. Dlouhodobou vizí je jeho transformace na plnohodnotný legislativní orgán s přímo volenými poslanci, ale tento proces naráží na neochotu členských států vzdát se části své suverenity.

Další klíčové instituce

• Soudní dvůr Africké unie: Ačkoliv byl formálně založen, jeho jurisdikce zatím nebyla plně přijata a orgán není plně funkční. V budoucnu by se měl stát nejvyšší soudní instancí pro výklad práva AU.
• Ekonomická, sociální a kulturní rada (ECOSOCC): Poradní orgán, který zastupuje africkou občanskou společnost.
• Africká centrální banka a Africký měnový fond: Tyto instituce jsou součástí dlouhodobé vize ekonomické a měnové unie, ale jejich vytvoření je stále v rané fázi plánování.

🎯 Agenda a klíčové projekty – Co Unie dělá

Africká unie se od svého založení snaží naplňovat své ambiciózní cíle prostřednictvím konkrétních programů a projektů. Její agenda je mimořádně široká, ale lze ji shrnout do několika klíčových oblastí, které definují její současnou činnost.

1. Mír a bezpečnost – "Africká řešení pro africké problémy"

Tato oblast je jádrem a nejviditelnější částí práce AU. Pod heslem "African solutions to African problems" se Unie snaží převzít primární odpovědnost za řešení konfliktů na svém kontinentu a snížit závislost na intervencích ze strany OSN nebo bývalých koloniálních mocností.

Mírové mise a intervence

Prostřednictvím své Mírové a bezpečnostní rady (PSC) vyslala Africká unie řadu mírových a stabilizačních misí. Tyto operace mají často robustnější mandát než tradiční mise OSN a jsou schopny vést i bojové operace.

• AMISOM/ATMIS v Somálsku: Největší a nejdelší misí v historii AU je mise v Somálsku, původně známá jako AMISOM (nyní ATMIS). Od roku 2007 zde desetitisíce vojáků z Ugandy, Keni, Etiopie a dalších zemí bojují proti teroristické skupině Aš-Šabáb a snaží se stabilizovat křehkou somálskou vládu. Mise je považována za klíčovou pro zabránění úplnému kolapsu státu.
• Intervence v Súdánu a Dárfúru: AU byla prvním mezinárodním aktérem, který vyslal mírové jednotky do konfliktem zmítaného Dárfúru.
• Boj proti Boko Haram: Unie autorizovala a podpořila vytvoření Mnohonárodní společné úkolové jednotky (MNJTF) složené z vojáků z Nigérie, Čadu, Kamerunu a Nigeru pro boj s teroristickou skupinou Boko Haram v oblasti Čadského jezera.

Suspendace členství jako sankční nástroj

Jedním z nejúčinnějších nástrojů, které AU používá, je pozastavení členství zemím, kde dojde k neústavnímu převzetí moci, typicky vojenskému puči. Tímto krokem, který byl v éře OAJ nemyslitelný, Unie vysílá jasný signál, že vojenské junty nejsou v jejích řadách tolerovány. V posledních letech takto suspendovala například Mali, Burkinu Faso, Guineu nebo Niger.

2. Agenda 2063 – Vize prosperující Afriky

Agenda 2063 je strategický rámec a hlavní plán pro socioekonomickou transformaci Afriky v horizontu 50 let (od roku 2013 do 2063). Je to ambiciózní vize "Afriky, jakou chceme" – integrované, prosperující a mírové. Agenda definuje 7 hlavních aspirací a obsahuje řadu vlajkových projektů, které mají tuto vizi naplnit.

3. Africká kontinentální zóna volného obchodu (AfCFTA)

Toto je vlajkový projekt Agendy 2063 a pravděpodobně nejambicióznější ekonomická iniciativa v historii kontinentu.

• Cíl: Cílem AfCFTA, která vstoupila v platnost v roce 2019, je vytvořit největší zónu volného obchodu na světě podle počtu zúčastněných zemí. Plán počítá s postupným odstraněním 90 % cel na zboží a služby mezi členskými státy.
• Proč je důležitá? V současnosti je obchod mezi africkými zeměmi navzájem (intra-africký obchod) na velmi nízké úrovni (cca 15 % celkového obchodu). Většina afrických zemí obchoduje více s Evropou nebo Čínou než se svými sousedy. AfCFTA má tento stav změnit, podpořit industrializaci, vytvořit pracovní místa a snížit závislost Afriky na vnějších trzích.
• Výzvy: Projekt čelí obrovským výzvám, jako je nedostatečná infrastruktura (silnice, železnice), byrokratické překážky na hranicích a neochota některých zemí otevřít své trhy konkurenci.

4. Další významné agendy

• Zdraví: V reakci na epidemii eboly a pandemii covidu-19 byla posílena role Afrického centra pro kontrolu a prevenci nemocí (Africa CDC), které se stalo klíčovým orgánem pro koordinaci zdravotní politiky na kontinentu.
• Infrastruktura: Unie prosazuje velké kontinentální projekty, jako je výstavba vysokorychlostních železnic, integrovaného leteckého trhu a digitálního propojení.
• Demokracie a volby: AU pravidelně vysílá volební pozorovatelské mise, které mají za cíl posílit důvěryhodnost a transparentnost volebních procesů v členských státech.

📈 Úspěchy, výzvy a globální význam

Hodnocení Africké unie po více než dvaceti letech její existence je nejednoznačné a plné kontrastů. Na jedné straně dosáhla v mnoha oblastech pokroku, který byl za éry její předchůdkyně, Organizace africké jednoty (OAJ), nemyslitelný. Na straně druhé se stále potýká se zásadními problémy, které podkopávají její efektivitu a důvěryhodnost.

Hlavní úspěchy

• Normativní posun a odmítnutí pučů: Největším a nezpochybnitelným úspěchem AU je změna politické kultury na kontinentu. Důsledným pozastavováním členství zemím, kde proběhne vojenský převrat, Unie jasně stanovila, že neústavní převzetí moci je nepřijatelné. Tím výrazně přispěla ke snížení počtu státních převratů ve srovnání s 20. stoletím.
• Převzetí odpovědnosti za bezpečnost: Vysláním robustních mírových misí do Somálska, Dárfúru a dalších konfliktních zón AU dokázala, že je schopna a ochotna převzít odpovědnost za řešení vlastních bezpečnostních problémů. I přes omezené zdroje se stala nepostradatelným aktérem v oblasti míru a bezpečnosti na kontinentu.
• Jednotný hlas na globální scéně: Africká unie se postupně stává jednotným a respektovaným hlasem Afriky ve světě. V roce 2023 dosáhla významného diplomatického úspěchu, když byla přijata jako stálý člen skupiny G20, což jí dává místo u stolu vedle největších světových ekonomik.
• Ekonomická integrace: Spuštění AfCFTA je historickým milníkem, který má potenciál zásadně přetvořit ekonomickou mapu kontinentu, i když jeho plná implementace bude trvat desítky let.

Přetrvávající výzvy a kritika

• Finanční a vojenská závislost: Navzdory heslu "africká řešení pro africké problémy" zůstává AU do značné míry závislá na externích partnerech. Většina jejího rozpočtu, a zejména nákladné mírové operace, je financována z příspěvků Evropské unie, Spojených států, Číny a dalších mezinárodních dárců. To vyvolává otázky ohledně její skutečné nezávislosti.
• Nedostatek politické vůle: Unie je tak silná, jak silná je vůle jejích členských států. V mnoha případech národní zájmy a neochota vzdát se suverenity vítězí nad kontinentálními cíli. Rozhodnutí přijatá na summitech jsou často implementována pomalu nebo vůbec.
• Nekonzistentní reakce na krize: Ačkoliv AU odsuzuje vojenské převraty, je často kritizována za svou slabou reakci na případy, kdy se úřadující prezidenti drží u moci pomocí zmanipulovaných voleb nebo ústavních změn, které jim umožňují kandidovat na třetí či čtvrté funkční období.
• Byrokracie a neefektivita: Podobně jako jiné velké mezinárodní organizace, i AU je kritizována za rozbujelou byrokracii a pomalé rozhodovací procesy.

🤔 Pro laiky: Co je Africká unie a proč je důležitá?

Představte si Africkou unii jako pokus vytvořit něco na způsob "Spojených států afrických" nebo alespoň "Evropské unie pro Afriku". Je to klub, ve kterém je všech 55 afrických zemí, od Egypta na severu až po Jihoafrickou republiku na jihu.

Proč vznikla?

Její předchůdkyně, Organizace africké jednoty, byla v podstatě "klubem diktátorů". Měla pravidlo, že se nikdo nesmí plést do věcí ostatních. Takže když v nějaké zemi probíhala občanská válka nebo genocida, ostatní jen přihlíželi. Africká unie toto zásadně změnila. Její hlavní myšlenkou je: "Jsme jedna rodina, a když má bratr problém, musíme mu pomoci (nebo ho zastavit)." Nově má právo poslat vojáky do země, kde se dějí válečné zločiny.

Co reálně dělá?

1. Posílá vojáky do nebezpečných míst: V zemích jako Somálsko, kde vládne chaos a teroristé, bojují vojáci pod vlajkou Africké unie, aby zabránili úplnému kolapsu. Jsou to "hasiči" kontinentu. 2. Trestá pučisty: Když v nějaké zemi armáda svrhne vládu, AU ji dočasně "vyhodí z klubu". Je to způsob, jak dát generálům najevo, že tanky do politiky nepatří. 3. Snaží se vytvořit obří trh: Stejně jako v EU, kde můžeme volně obchodovat mezi zeměmi, se AU snaží odstranit cla a bariéry mezi africkými státy. Cílem je, aby bylo pro firmu z Keni snazší prodat své zboží do Nigérie. 4. Mluví za Afriku ve světě: Když se jedná s velmocemi jako Čína, USA nebo Evropa, hlas celé Afriky je mnohem silnější než hlas jedné malé země. Díky AU byla Afrika nedávno přijata do prestižní skupiny G20.

Africká unie je stále ve výstavbě a má spoustu problémů – chybí jí peníze, je závislá na pomoci zvenčí a často se její členové nedokážou dohodnout. Je to ale nejambicióznější projekt v historii kontinentu a jediná instituce, která se snaží řešit africké problémy africkými silami.