Římská říše

Římská říše
	Rozsah Římské říše za císaře Trajána (rok 117 n. l.)
Původní název	Senatus Populusque Romanus (latinsky, v době republiky); Imperium Romanum (latinsky, v době císařství)
Rozloha	Cca 6,5 mil. km² (největší rozsah)
Počet obyvatel	Cca 50–90 milionů (v době největšího rozkvětu)
Jazyk	Latina, Starořečtina
Náboženství	Starořímské náboženství (polyteismus), od 4. stol. n. l. Křesťanství
Státní forma	Principát, Dominát
Hlava státu	Císař
Hlavní město	Řím (do 330 n. l.), Konstantinopol (od 330 n. l., pro Východní říši)
Měna	Denár, Aureus
Vznik	27 př. n. l. (vznik císařství)
Zánik	476 n. l. (pád Západořímské říše); 1453 n. l. (pád Východořímské říše)

Rozbalit box

Obsah boxu

Římská říše (latinsky Imperium Romanum) byla jednou z největších a nejmocnějších civilizací starověkého světa, která po staletí dominovala velké části Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Její kořeny sahají do městského státu Řím, který se postupně rozvinul z království (založeno podle legendy 753 př. n. l.) přes republiku (509 př. n. l. – 27 př. n. l.) až po císařství (27 př. n. l. – 476 n. l. na Západě, resp. 1453 n. l. na Východě). Zásadní vliv měla na vývoj politiky, práva, vojenství, architektury, inženýrství a kultury v západním světě.

Historie a vývoj

Historie Římské říše je rozdělena do několika klíčových období:

Římské království (cca 753 př. n. l. – 509 př. n. l.)

Podle tradice bylo město Řím založeno 21. dubna 753 př. n. l. a vládlo mu sedm králů. Toto období je opředeno legendami a podrobnější historické záznamy jsou omezené. Království skončilo svržením posledního krále Tarquinia Superba a zavedením republiky.

Římská republika (509 př. n. l. – 27 př. n. l.)

Republika byla obdobím, kdy se Řím stal dominantní silou v Itálii a následně i v celém Středomoří. V čele státu stáli dva volení konzulové, volení na jeden rok, a významnou roli hrál Senát, složený z patricijů. Během tohoto období došlo k řadě válek proti Kartágu, které Řím vítězně ukončil a získal kontrolu nad západním Středomořím. Současně se rozšiřoval na východ, kde ovládl Řecko a další helénistické státy. Vnitřní napětí mezi patriciji a plebejci, sociální nerovnosti a občanské války (např. mezi Mariem a Sullou, nebo mezi Caesarem a Pompeiem) nakonec vedly k úpadku republiky.

Římské císařství (27 př. n. l. – 476 n. l. / 1453 n. l.)

Období císařství začalo nástupem Octaviana Augusta jako prvního císaře v roce 27 př. n. l., čímž byl nastolen principát. Byla to doba největšího územního rozmachu a relativní stability, známá jako Pax Romana (římský mír). V této éře se Římská říše rozprostírala od Británie na západě po Mezopotámii na východě a od Rýna a Dunaje na severu po severní Afriku na jihu. Od 3. století n. l. se impérium potýkalo s vnitřními krizemi (časté střídání císařů, ekonomické problémy, epidemie) a vnějšími tlaky způsobenými stěhováním národů. V roce 395 n. l. byla říše rozdělena císařem Theodosiem I. na Západořímskou říši a Východořímskou (Byzantskou) říši.

Západořímská říše podléhala stále intenzivnějším útokům germánských kmenů (Vandalové, Gótové, Hunové) a její autorita postupně slábla. Tradičně se za její pád považuje rok 476 n. l., kdy byl sesazen poslední západořímský císař Romulus Augustus germánským náčelníkem Odoakerem.

Východořímská říše, s hlavním městem Konstantinopolí (dnešní Istanbul), naopak prosperovala a udržela se dalších tisíc let, až do roku 1453 n. l., kdy ji dobyli Osmanští Turci. I po pádu Západní říše pokračovala v dědictví Říma a udržovala si jeho kulturu a právo.

Římská armáda

Římská armáda byla jedním z pilířů římské moci a stability. Byla vysoce organizovaná, disciplinovaná a vybavená moderními taktikami a zbraněmi. Základní jednotkou byla legie, složená z tisíců legionářů, kteří byli trénováni k boji v různých terénech a situacích. Římané byli mistry ve stavbě opevnění, silnic a mostů, což jim umožňovalo rychlé přesuny vojsk a zásobování. Úspěchy římské armády byly klíčové pro expanzi říše a udržování kontroly nad rozsáhlými územími.

Římské právo

Římské právo je jedním z nejvýznamnějších odkazů Římské říše pro západní civilizaci. Jeho principy a struktura tvoří základ moderních právních systémů, zejména v kontinentální Evropě. Bylo rozděleno na ius civile (občanské právo), ius gentium (právo národů, vztahující se na cizince) a ius naturale (přirozené právo).

Mezi jeho klíčové rysy patřila:

Zákon dvanácti desek: První kodifikovaný soubor římského práva (cca 450 př. n. l.), který stanovil základní pravidla pro občany.
Vývoj právní vědy: Římští právníci (jurisprudenti) rozvinuli sofistikované právní principy, pojmy a interpretace, které ovlivnily pozdější právní myšlení.
Kodifikace: Nejvýznamnější kodifikací se stala Codex Theodosianus (5. století n. l.) a později Corpus Iuris Civilis císaře Justiniána I. (6. století n. l.), který systematizoval a shrnul celé římské právo.

Římské právo se vyznačovalo přesností, racionalitou a důrazem na vlastnictví, smlouvy a rodinné právo.

Kultura, umění a architektura

Římská kultura byla silně ovlivněna řeckou kulturou, ale rozvinula i vlastní unikátní rysy. Římané byli praktičtí a zaměřovali se na funkčnost a monumentalitu.

Architektura a inženýrství: Římané byli mistry ve stavbě akvaduktů, silnic, mostů, amfiteátrů (např. Koloseum), bazilik a lázní. Vynalezli římský beton a zdokonalili používání oblouků a kupolí. Jejich stavby často sloužily praktickým účelům, ale zároveň demonstrovaly moc a bohatství říše.
Sochařství a malířství: Římané přejali řecké sochařské techniky, ale zaměřili se více na realismus a portrétní umění. Oblíbené byly také nástěnné malby (fresky) a mozaiky.
Literatura: Římská literatura, psaná především latinou, zahrnovala epickou poezii (Vergiliův Aeneis), dramata, historie (Liviova Dějiny Říma), filozofická díla (Seneca), rétoriku (Cicero) a satiru.
Filozofie: Římané rozvíjeli převážně stoickou a epikurejskou filozofii, adaptovanou z řeckých vzorů.
Náboženství: Původní římské náboženství bylo polyteistické a silně ovlivněné řeckými a etruskými božstvy. Od 1. století n. l. se v říši šířilo křesťanství, které se ve 4. století stalo státním náboženstvím.

Pád Římské říše

Pád Západořímské říše v roce 476 n. l. je komplexní historický proces, který nebyl způsoben jedinou příčinou, nýbrž souhrou mnoha faktorů:

Vnější tlaky: Neustálé barbarské nájezdy germánských kmenů (Gótové, Vandalové, Frankové, Hunové) vyčerpávaly římskou armádu a ekonomiku.
Vnitřní nestabilita: Časté střídání císařů, občanské války a nedostatek jasné posloupnosti oslabovaly centrální autoritu.
Ekonomické problémy: Zhoršující se ekonomická situace, inflace, vysoké daně, úbytek pracovní síly (po morových epidemiích) a závislost na otrocích vedly k úpadku zemědělství a obchodu.
Sociální a morální úpadek: Rozsáhlé sociální nerovnosti, korupce a ztráta občanských ctností se často uvádějí jako faktory přispívající k oslabení říše.
Rozdělení říše: Rozdělení na Západní a Východní říši v roce 395 n. l. sice krátkodobě pomohlo k administrativní správě, ale dlouhodobě oslabilo schopnost Západu čelit invazím.

Pád Západořímské říše je tradičně považován za konec starověku a začátek středověku v Evropě.

Význam a odkaz Římské říše

Odkaz Římské říše je patrný dodnes v mnoha oblastech:

Právo: Římské právo je základem mnoha moderních právních systémů.
Jazyk: Latina se stala základem pro románské jazyky (italština, francouzština, španělština, portugalština, rumunština) a ovlivnila i mnoho dalších jazyků, včetně češtiny (skrze latinské výrazy).
Architektura a inženýrství: Římské stavební techniky a architektonické prvky inspirovaly pozdější generace a mnoho římských staveb stojí dodnes.
Politika a správa: Koncepty senátu, republikánského zřízení a efektivní správy byly převzaty a adaptovány po celém světě.
Vojenská organizace: Římská vojenská doktrína a organizace ovlivnily vojenství po staletí.
Kultura a umění: Římská literatura, filozofie a umění položily základy pro západní kulturu a vzdělanost.

Pro laiky

Představ si Římskou říši jako obrovskou supervelmoc, která ovládala většinu tehdejšího známého světa. Nebyla to jen tak nějaká říše, ale jeden z nejdůležitějších států v dějinách, který ovlivnil to, jak dnes žijeme.

Všechno to začalo v malém městě Řím v Itálii. Nejdřív to bylo království, pak se z něj stala republika (kde si lidé volili své zástupce) a nakonec se zrodilo císařství s jediným vládcem – císařem. Během císařství se Římská říše rozšířila přes velkou část Evropy, severní Afriky a Blízkého východu.

Římané byli fakt šikovní! Vynalezli beton, stavěli obrovské silnice, akvadukty (vodovody) a nádherné kolosea a lázně. Jejich armáda byla neskutečně silná a disciplinovaná, což jim pomohlo dobývat a udržovat obrovská území. A hlavně, vymysleli římské právo, což jsou taková pravidla pro život ve společnosti, která používáme dodnes – třeba pojmy jako vlastnictví nebo smlouva.

Po staletích ale říše začala mít problémy. Zvenčí na ni útočili barbaři (různé kmeny, které nebyly součástí Říma) a uvnitř se potýkala s ekonomickými problémy a politickou nestabilitou. Nakonec se rozdělila na dvě části: Západní (která brzy padla v roce 476 n. l.) a Východní (ta vydržela ještě tisíc let!). Pád Západořímské říše se často považuje za konec starověku.

I když už Římská říše dávno neexistuje, její odkaz je stále s námi. Z ní pochází mnoho našich slov (díky latině), náš právní systém, architektura a mnoho dalších věcí, které dnes považujeme za samozřejmé.

Galerie

Koloseum v Římě, jeden z nejznámějších symbolů Římské říše
Pont du Gard, římský akvadukt ve Francii
Forum Romanum v Římě

Forum Romanum v Římě
Římští legionáři

Římští legionáři

Externí odkazy