Raný novověk

Rozbalit box

Obsah boxu

Raný novověk je historické období, které tvoří přechod mezi středověkem a moderní dobou. Časově se nejčastěji vymezuje obdobím přibližně od roku 1500 do roku 1800. Je charakterizován jako epocha hlubokých a bouřlivých změn, které zásadně přetvořily evropskou i světovou společnost a položily základy moderního světa. Mezi klíčové procesy této doby patří zámořské objevy a počátky globalizace, reformace a rozpad náboženské jednoty křesťanské Evropy, vzestup centralizovaných národních států a vědecká revoluce, která navždy změnila pohled člověka na vesmír a jeho vlastní místo v něm.

🗓️ Periodizace

Přesné vymezení raného novověku je předmětem diskuzí, ale historici se obecně shodují na klíčových přelomových událostech, které jej zahajují a ukončují.

• Počátek (konec 15. / začátek 16. století): Za symbolický počátek se nejčastěji považuje jedna z následujících událostí:

   *   Pád Konstantinopole (1453): Dobytí byzantské metropole Osmanskými Turky, které vedlo k přesunu řeckých učenců do Itálie a posílení renesance, a zároveň donutilo Evropany hledat nové cesty do Asie.
   *   Vynález knihtisku (kolem 1450): vynález Johannese Gutenberga umožnil masové šíření informací a idejí, což bylo klíčové pro reformaci i vědeckou revoluci.
   *   Objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem (1492): Událost, která zahájila éru zámořských objevů a propojila dosud oddělené světy.
   *   Vystoupení Martina Luthera (1517): Začátek protestantské reformace, která rozbila tisíciletou náboženskou jednotu západního křesťanstva.

• Konec (konec 18. / začátek 19. století): Konec raného novověku je spojen s "dvojí revolucí", která odstartovala moderní éru:

   *   Francouzská revoluce (1789): Politická revoluce, která svrhla starý absolutistický řád ("ancien régime") a nastolila ideály svobody, rovnosti a bratrství.
   *   Průmyslová revoluce (začínající v Británii kolem 1760): Ekonomická a technologická revoluce, která změnila způsob výroby, práce a života a vedla ke vzniku průmyslové společnosti.

💥 Klíčové transformace

Raný novověk byl definován několika souběžnými a vzájemně propojenými revolučními změnami.

🌎 Zámořské objevy a první globalizace

Evropští mořeplavci, zpočátku zejména Portugalci a Španělé, se v 15. a 16. století vydali na oceány hledat nové obchodní cesty do Asie. Vasco da Gama obeplul Afriku a dosáhl Indie (1498), zatímco Kryštof Kolumbus při snaze doplout do Indie západním směrem narazil na nový kontinent – Ameriku (1492). Výprava Fernãa de Magalhãese jako první obeplula svět (1519–1522).

Tyto plavby vedly k vytvoření prvních velkých koloniálních říší (španělské a portugalské, později nizozemské, anglické a francouzské) a propojily všechny kontinenty do jedné globální sítě. Spustily tzv. kolumbovskou výměnu – masivní přesun rostlin, zvířat, technologií, nemocí a lidí mezi Starým a Novým světem, který měl nedozírné ekologické, demografické a kulturní dopady. Z Evropy do Ameriky putovali koně, dobytek a nemoci jako neštovice; z Ameriky do Evropy se dostaly plodiny jako brambory, kukuřice, rajčata a tabák.

✝️ Reformace a náboženské války

V roce 1517 zveřejnil německý mnich Martin Luther svých 95 tezí, v nichž kritizoval praktiky katolické církve, zejména prodej odpustků. Tím nechtěně odstartoval protestantskou reformaci, hnutí, které se rychle rozšířilo po celé severní Evropě. Vznikly nové protestantské církve (luteránství, kalvinismus, anglikánství), které odmítly autoritu papeže a zdůrazňovaly osobní víru a Bibli jako hlavní zdroj pravdy.

Katolická církev odpověděla protireformací, vnitřní reformou (např. Tridentský koncil) a zároveň snahou potlačit protestantismus. Rozpad náboženské jednoty vedl k sérii ničivých náboženských válek, které sužovaly Evropu po více než sto let. Vyvrcholením byl celoevropský konflikt známý jako třicetiletá válka (1618–1648), který zdevastoval zejména střední Evropu a Svatou říši římskou. Její ukončení Vestfálským mírem zavedlo princip cuius regio, eius religio ("koho vláda, toho náboženství"), který oslabil vliv náboženství na mezinárodní politiku.

👑 Vzestup moderního státu

V průběhu raného novověku se postupně rozpadal středověký feudální systém s roztříštěnou mocí. Panovníci začali centralizovat moc na úkor šlechty a církve. Budovali centralizovanou byrokracii, vybírali daně a vytvářeli stálé armády. Tento proces vedl ke vzniku moderního, suverénního národního státu.

Vrcholnou formou této centralizace byl absolutismus v 17. a 18. století, kde panovník soustředil ve svých rukou veškerou moc a odvozoval ji od Boha ("z Boží milosti"). Symbolem tohoto systému se stal francouzský "Král Slunce" Ludvík XIV. a jeho výrok "Stát jsem já" (L'état, c'est moi).

🔬 Vědecká revoluce

Paralelně s politickými a náboženskými změnami probíhala revoluce v myšlení. Vědecká revoluce (přibližně 1543–1700) představovala radikální změnu v chápání přírody, založenou na pozorování, experimentu a matematickém popisu.

• Mikuláš Koperník otřásl tisíciletým geocentrickým modelem, když navrhl, že středem vesmíru není Země, ale Slunce (heliocentrismus).
• Johannes Kepler matematicky popsal eliptické dráhy planet.
• Galileo Galilei použil dalekohled k pozorování Měsíce, Jupiterových měsíců a fází Venuše, čímž poskytl důkazy pro heliocentrický model. Stal se symbolem konfliktu mezi novou vědou a církevní autoritou.
• Isaac Newton ve svém díle Principia (1687) završil vědeckou revoluci. Formuloval zákony pohybu a zákon všeobecné gravitace, čímž sjednotil "pozemskou" a "nebeskou" mechaniku do jednoho elegantního matematického systému.

Vědecká revoluce zavedla novou metodu poznání a položila základy pro osvícenství a moderní vědu.

🏛️ Společnost a každodenní život

Společnost raného novověku byla stále převážně agrární a hierarchicky uspořádaná, ale procházela významnými změnami.

Stavy a nové třídy

Tradiční středověké dělení společnosti na tři stavy (duchovenstvo, šlechta a poddaní) sice formálně přetrvávalo, ale jeho význam slábl. Skutečnou moc a bohatství stále více získávaly nové společenské vrstvy.

• Šlechta: Postupně ztrácela svou vojenskou funkci ve prospěch profesionálních armád panovníků. Část šlechty se adaptovala a stala se dvorskou aristokracií nebo začala podnikat, jiná část chudla a ztrácela vliv.
• Měšťanstvo (buržoazie): Toto je klíčová rostoucí třída raného novověku. Patřili sem bohatí obchodníci, bankéři, majitelé manufaktur a právníci. Jejich bohatství nepocházelo z půdy, ale z obchodu a financí. Postupně se domáhali politického vlivu, který odpovídal jejich ekonomické síle, což nakonec vyvrcholilo revolucemi na konci období.
• Rolnictvo: Stále tvořilo drtivou většinu populace (často přes 80 %). Jejich postavení se regionálně lišilo. Zatímco v západní Evropě (Anglie, Nizozemsko) nevolnictví postupně mizelo a rolníci se stávali nájemci půdy, ve střední a východní Evropě naopak docházelo k jeho utužení (tzv. druhé nevolnictví).

Život většiny lidí byl krátký a tvrdý. Průměrná délka života se pohybovala kolem 30-40 let, což bylo dáno vysokou kojeneckou úmrtností, špatnou hygienou, epidemiemi (mor, neštovice, tyfus) a častými hladomory, které zhoršovalo i chladnější klima tzv. malé doby ledové.

💰 Ekonomika: Od feudalismu k merkantilismu

Ekonomický systém procházel pomalou transformací od středověkého feudalismu k ranému kapitalismu.

Merkantantilismus

Dominantní ekonomickou doktrínou absolutistických států byl merkantilismus. Jeho základní myšlenkou bylo, že bohatství státu je dáno množstvím drahých kovů (zlata a stříbra), které vlastní. Cílem státu tedy bylo dosáhnout aktivní obchodní bilance – tedy více zboží vyvážet než dovážet. Státy se proto snažily chránit domácí trh cly, podporovat domácí výrobu (manufaktury) a získávat kolonie jako zdroj levných surovin a odbytiště pro své výrobky.

Počátky globálního obchodu

Zámořské objevy vytvořily první globální obchodní síť. Obrovské množství zlata a stříbra proudící z amerických kolonií do Evropy způsobilo v 16. století tzv. cenovou revoluci – prudký nárůst inflace. Obchod s luxusním zbožím z Asie (koření, hedvábí, porcelán) byl nesmírně výnosný.

Vznikly první velké obchodní společnosti, které byly předchůdci moderních nadnárodních korporací. Nejznámější byla Nizozemská východoindická společnost (VOC), založená roku 1602, která je považována za první akciovou společnost na světě a na vrcholu své moci disponovala vlastní armádou a flotilou. Centrem světového obchodu a financí se v 17. století stal Amsterdam, v 18. století ho pak postupně vystřídal Londýn.

🎨 Kultura a myšlení: Od renesance k osvícenství

Raný novověk byl obdobím mimořádné kulturní a intelektuální dynamiky, která dala vzniknout několika velkým uměleckým a myšlenkovým směrům.

Renesance a humanismus

Na přelomu středověku a novověku (14.–16. století) se v Itálii zrodila renesance, umělecký a myšlenkový směr, který se inspiroval antikou a zdůrazňoval lidské schopnosti, individualitu a život na tomto světě. Humanismus kladl do centra pozornosti člověka ("Mírou všech věcí je člověk").

Baroko

Dominantním uměleckým slohem 17. a první poloviny 18. století bylo baroko. Vzniklo v Římě jako umění protireformace, které mělo ohromit a citově zapůsobit na věřící. Baroko je charakteristické monumentalitou, dramatičností, emotivností, pohybem a zdobností. Projevilo se ve všech druzích umění – od architektury (Versailles), sochařství (Bernini) a malířství (Caravaggio, Rubens, Rembrandt) až po hudbu (Johann Sebastian Bach, Antonio Vivaldi).

Osvícenství

Intelektuálním vyvrcholením raného novověku bylo ossvícenství v 18. století. Tento filozofický a společenský proud, který navazoval na vědeckou revoluci, kladl absolutní důraz na rozum, logiku a kritické myšlení. Osvícenští myslitelé (filosofové), jako byli John Locke, Voltaire, Montesquieu a Jean-Jacques Rousseau, zpochybňovali tradice, pověry a autoritu církve a absolutistických monarchií.

Prosazovali myšlenky:

• Přirozených práv: Každý člověk se rodí s nezcizitelnými právy na život, svobodu a majetek.
• Společenské smlouvy: Vláda vládne jen se souhlasem ovládaných.
• Dělby moci: Moc ve státě by měla být rozdělena na zákonodárnou, výkonnou a soudní, aby se zabránilo tyranii.
• Náboženské tolerance a svobody slova.

Myšlenky osvícenství se šířily prostřednictvím knih, salonů a kaváren a inspirovaly reformy některých panovníků (osvícenský absolutismus). Především ale poskytly ideologický základ pro Americkou a Francouzskou revoluci, které raný novověk ukončily.

🌍 Globální perspektiva: Evropa a zbytek světa

Ačkoliv mnoho klíčových změn, které definují raný novověk, má původ v Evropě, toto období bylo globální. Zatímco Evropa procházela expanzí, ostatní části světa zažívaly vlastní vývoj a reagovaly na evropskou přítomnost.

🕌 Velké islámské říše

V této éře dosáhly svého vrcholu tři velké islámské říše, často nazývané "říše střelného prachu" kvůli jejich efektivnímu využití moderního vojenství.

• Osmanská říše: Na svém vrcholu v 16. a 17. století ovládala Blízký východ, severní Afriku a jihovýchodní Evropu a představovala hlavní mocenskou a kulturní protiváhu křesťanské Evropy. Její obléhání Vídně v roce 1683 bylo zlomovým bodem, po němž její moc začala postupně slábnout.
• Safíovská říše: V Persii (dnešní Írán) vytvořila dynastie Safíovců silný stát založený na šíitském islámu, který se stal centrem umění a architektury (město Isfahán).
• Mughalská říše: V Indii vládli Mughalové nad většinou subkontinentu. Vytvořili bohatou a kulturně rozmanitou říši, která zanechala velkolepé architektonické památky, jako je Tádž Mahal.

🌏 Východní Asie

• Čína: Během vlády dynastií Ming a Čching byla Čína nejlidnatější a pravděpodobně i nejpokročilejší a nejbohatší zemí světa. Po počátečních námořních expedicích v 15. století se však Čína uzavřela do sebe a omezila kontakt s vnějším světem, včetně Evropanů, které považovala za barbary.
• Japonsko: Po období občanských válek se Japonsko pod vládou šógunátu Tokugawa sjednotilo a v 17. století zavedlo politiku téměř úplné izolace (sakoku), která trvala více než 200 let a zakazovala cizincům vstup do země a Japoncům její opuštění.

Americas a Afrika

• Ameriky: Pro původní obyvatele Ameriky znamenal příchod Evropanů katastrofu. Nemoci zavlečené z Evropy, proti kterým neměli imunitu (zejména neštovice a spalničky), způsobily demografický kolaps, při němž zemřelo odhadem až 90 % domorodé populace. Velké říše Aztéků a Inků byly dobyty španělskými conquistadory a na jejich troskách vznikly nové koloniální společnosti.
• Afrika: Pro subsaharskou Afriku bylo toto období poznamenáno tragickým rozmachem transatlantického obchodu s otroky. Odhaduje se, že mezi 16. a 19. stoletím bylo z Afriky násilně odvezeno do Ameriky více než 12 milionů lidí, aby pracovali na plantážích. Tento obchod měl devastující dopad na africké společnosti.

✨ Odkaz a význam

Raný novověk byl tavicím kotlem, v němž se zformovaly klíčové rysy moderního světa.

• Zrod globálního světa: Propojení kontinentů vytvořilo první skutečně globální ekonomický a politický systém.
• Vzestup Západu: Díky vědeckému pokroku, vojenské převaze a ekonomické expanzi získala Evropa dominantní postavení ve světě, které si udržela až do 20. století.
• Nástup vědy a rozumu: Vědecká revoluce a osvícenství nahradily náboženství a tradici rozumem a vědou jako hlavními autoritami pro poznávání světa.
• Moderní stát a kapitalismus: Vznikly centralizované státy a tržní ekonomika, které definují naši současnost.
• Myšlenka svobody a práv: Osvícenské ideály lidských práv, demokracie a svobody se staly základem pro moderní politické myšlení a inspirací pro revoluce po celém světě.

💡 Pro laiky

Puberta lidstva

Představte si středověk jako dětství lidstva. Byl to svět, který byl poměrně malý (lidé znali jen své okolí), stabilní a řídil se jasnými pravidly danými autoritou "rodičů" (církve a krále). Všichni v rodině vyznávali stejnou víru.

Raný novověk je pak jako bouřlivá puberta. 1. Objevení obrovského světa: Dítě náhle zjistí, že jeho dům a vesnice nejsou celý svět. Objeví nové kontinenty plné cizích lidí a kultur (zámořské objevy). Svět se najednou zdá obrovský a plný možností. 2. Velká rodinná hádka: V rodině propukne obrovská hádka o víru. Část sourozenců se vzbouří proti autoritě otce (papeže) a založí si vlastní pravidla (reformace). Tato hádka je tak hořká, že vede k desetiletím násilí. 3. Zpochybňování rodičů: Dospívající začne používat vlastní hlavu a zjišťuje, že stará pravidla rodičů nedávají smysl. Objeví fyzikální zákony a začne věřit více svému rozumu než tomu, co mu bylo řečeno (vědecká revoluce a osvícenství). 4. Odchod z domova: Nakonec tato puberta vrcholí velkou revoltou, kdy dospívající svrhne autoritu rodičů, aby si mohl vládnout sám podle vlastních pravidel svobody a rozumu (Francouzská revoluce).

Raný novověk byl tedy chaotickým, často bolestivým, ale nesmírně důležitým obdobím, kdy lidstvo opustilo starý svět a položilo základy pro svou dospělost – moderní dobu.