John Locke
Obsah boxu
| John Locke | |
|---|---|
 | |
| Portrét Johna Locka od Godfreyho Knellera, 1697 | |
| Datum narození | 29. srpna 1632 |
| Místo narození | Wrington, Somerset, Anglie |
| Datum úmrtí | 28. října 1704 (72 let) |
| Místo úmrtí | High Laver, Essex, Anglie |
| Národnost | Angličan |
| Ovlivnil | Voltaire, Jean-Jacques Rousseau, David Hume, Immanuel Kant, Thomas Jefferson, Otci zakladatelé USA |
| Povolání | Filozof, lékař, politický teoretik |
| Hlavní díla | Esej o lidském rozumu (An Essay Concerning Human Understanding), Dvě pojednání o vládě (Two Treatises of Government) |
John Locke (29. srpna 1632, Wrington, Somerset, Anglie – 28. října 1704, High Laver, Essex, Anglie) byl anglický filozof a politický teoretik, považovaný za jednoho z nejvlivnějších myslitelů Osvícenství a zakladatele britského empirismu. Jeho práce měly zásadní dopad na epistemologii (teorii poznání) a politickou filozofii, a výrazně ovlivnily americkou a francouzskou revoluci, stejně jako vývoj moderního liberalismu.
Životopis
John Locke se narodil v roce 1632 ve Wringtonu v hrabství Somerset. Jeho otec byl venkovský právník a kapitán v anglické občanské válce, což zajistilo mladému Lockovi přístup ke kvalitnímu vzdělání.
Vzdělání a raná kariéra
V roce 1647 nastoupil na prestižní Westminsterskou školu v Londýně a poté v roce 1652 pokračoval ve studiu na Christ Church na Oxfordské univerzitě. Zde se věnoval klasickým studiím, medicíně a filozofii. Ačkoli se Locke později stal lékařem, jeho hlavní zájem spočíval ve filozofii a otázkách poznání a vlády.
V roce 1668 byl zvolen členem Royal Society. Klíčovým okamžikem v jeho životě bylo setkání s lordem Ashleyem (později 1. hrabětem ze Shaftesbury), vlivným politikem, který se stal jeho patronem, přítelem a pacientem. Locke se stal jeho osobním lékařem a politickým sekretářem, což mu umožnilo hluboký vhled do anglické politiky a společnosti.
Politické aktivity a exil
Lockeho spojení s lordem Shaftesburym, který byl prominentní postavou Whigovské strany, ho vtáhlo do politického dění té doby, která byla plná politických nepokojů a bojů o moc mezi králem a parlamentem. Kvůli obvinění z účasti na spiknutí proti králi Karlu II. (tzv. Rye House Plot) byl Locke v roce 1683 nucen opustit Anglii a uchýlit se do Nizozemska.
Během svého exilu v Nizozemsku, který trval až do Slavné revoluce v roce 1688, Locke intenzivně pracoval na svých hlavních filozofických dílech. Po návratu do Anglie v roce 1689 byl již uznávaným myslitelem a publikoval svá nejvýznamnější díla: Esej o lidském rozumu a Dvě pojednání o vládě.
Pozdní léta a smrt
V pozdním životě se Locke angažoval v anglické vládě, zejména jako člen Board of Trade, kde se zabýval koloniálními záležitostmi. I přes křehké zdraví zůstal intelektuálně aktivní až do své smrti 28. října 1704 ve věku 72 let. Byl pohřben v High Laver v Essexu.
Filozofie
John Locke je považován za otce liberalismu a jednoho z klíčových představitelů empirismu. Jeho filozofie vychází z předpokladu, že veškeré lidské poznání pochází ze zkušenosti.
Epistemologie: Esej o lidském rozumu
V jeho monumentálním díle Esej o lidském rozumu (An Essay Concerning Human Understanding), publikovaném v roce 1689, Locke systematicky rozvinul svou teorii poznání.
- Tabula Rasa: Locke vehementně odmítl teorii vrozených idejí (názor, že se rodíme s určitými vrozenými znalostmi nebo principy). Místo toho prosazoval slavnou koncepci tabula rasa (latinsky "prázdná deska" nebo "nepopsaný list"), podle které se lidská mysl rodí jako prázdná deska, která je postupně zaplňována idejemi a poznatky prostřednictvím zkušenosti.
- Zdroje idejí: Podle Locka existují dva hlavní zdroje idejí:
- Senzace (Sensation): Ideje, které získáváme prostřednictvím našich smyslů pozorováním vnějšího světa (např. barvy, tvary, zvuky, vůně).
- Reflexe (Reflection): Ideje, které získáváme pozorováním vnitřních operací naší vlastní mysli (např. myšlení, chtění, vnímání, pochybování).
- Jednoduché a složené ideje: Locke rozlišoval mezi jednoduchými idejemi (základní stavební kameny poznání, které nemohou být rozloženy na další části) a složenými idejemi (které mysl vytváří kombinací jednoduchých idejí).
Lockeho epistemologie položila základy pro vědeckou metodu a zdůraznila důležitost empirického pozorování pro získávání poznání.
Politická filozofie: Dvě pojednání o vládě
Jeho politické myšlení je podrobně rozvinuto v díle Dvě pojednání o vládě (Two Treatises of Government), které bylo poprvé publikováno v roce 1690, ale bylo napsáno dříve, pravděpodobně v raných 80. letech 17. století. V tomto díle Locke kritizoval teorii božského práva králů a představil svou vlastní teorii legitimní vlády.
- Přirozený stav a přirozená práva: Na rozdíl od Thomase Hobbese, který viděl přirozený stav jako "válku všech proti všem", Locke věřil, že v přirozeném stavu vládne zákon přírody (zákon rozumu), který učí, že nikdo by neměl poškozovat druhého v jeho životě, svobodě nebo majetku. Locke tvrdil, že každý člověk má nezcizitelná přirozená práva na:
- Život (Life): Právo na existenci a sebeochranu.
- Svobodu (Liberty): Právo jednat podle vlastní vůle, pokud to neomezuje práva druhých.
- Vlastnictví (Property): Právo na plody své práce a majetek, který si poctivě získal. Locke zde zdůrazňuje, že „každý člověk má vlastnictví ve své vlastní osobě“.
- Společenská smlouva: Aby se ochránila tato přirozená práva a zajistila spravedlnost, lidé se dobrovolně spojují a uzavírají společenskou smlouvu za účelem vytvoření vlády. Tato vláda má za úkol chránit práva občanů a prosazovat zákon. Důležité je, že svrchovaná moc spočívá v lidech, nikoli ve vládě.
- Omezená vláda a právo na odpor: Locke prosazoval myšlenku omezené vlády, která je vázána zákonem a je odpovědná lidem. Pokud vláda poruší společenskou smlouvu a přestane chránit přirozená práva svých občanů, lidé mají právo na odpor a mohou takovou vládu svrhnout a nastolit novou. Tato myšlenka měla obrovský vliv na politické revoluce a konstituční zřízení po celém světě.
- Dělba moci: Ačkoli Lockeho pojetí dělby moci není tak detailní jako pozdější model Montesquieua, hovořil o oddělení zákonodárné a výkonné moci, s tím, že zákonodárná moc (parlament) by měla být dominantní.
Vliv a odkaz
Lockeho myšlenky měly hluboký a trvalý dopad na západní myšlení.
- Osvícenství: Je považován za jednoho z hlavních inspirátorů Osvícenství, jehož hodnoty, jako je důraz na rozum, individuální práva a náboženská tolerance, se odrážejí v jeho filozofii.
- Politika: Jeho teorie přirozených práv a společenské smlouvy přímo ovlivnily Thomase Jeffersona a další Otce zakladatele Spojených států, a jsou patrné v Deklaraci nezávislosti USA a Ústavě USA. Lockeho myšlenky se staly základem moderního liberalismu.
- Pedagogika: V díle Několik myšlenek o výchově (Some Thoughts Concerning Education, 1693) prosazoval, že vzdělání by mělo být zaměřeno na rozvoj kritického myšlení a morálních kvalit.
- Náboženská tolerance: Prosazoval náboženskou toleranci a oddělení církve od státu, s výjimkou případů, kdy by náboženské přesvědčení ohrožovalo veřejný pořádek.
Pro laiky
Představte si, že se narodíte a vaše mysl je jako úplně prázdná tabule, jako čistý papír. To je přesně to, co si myslel John Locke, a nazval to "tabula rasa". Podle něj se všechno, co víme a co si myslíme, naučíme až během života – buď tím, co vidíme, slyšíme a cítíme kolem sebe (to je "senzorika"), nebo tím, že přemýšlíme o tom, co se děje v naší vlastní hlavě (to je "reflexe"). Takže žádné vrozené nápady nebo znalosti, všechno je z naší zkušenosti!
John Locke se ale nezabýval jen tím, jak poznáváme svět. Byl také velký "bojovník" za svobodu a spravedlnost. Říkal, že každý člověk se rodí s určitými právy, která mu nikdo nesmí vzít – právo na život, na svobodu a na svůj majetek. A vláda? Ta je tu jen proto, aby tato práva chránila. Kdyby vláda tato práva porušovala, lidé mají právo se jí vzepřít a nastolit si novou, spravedlivou vládu. Tyto myšlenky byly tak silné, že inspirovaly lidi k revolucím a pomohly vytvořit moderní demokratické státy, jako třeba Spojené státy. Zkrátka, Locke byl chlapík, který věřil v rozum, svobodu a v to, že si lidé mají sami rozhodovat o svém osudu.
Dílo
- Esej o lidském rozumu (An Essay Concerning Human Understanding, 1689)
- Dvě pojednání o vládě (Two Treatises of Government, 1690)
- List o toleranci (A Letter Concerning Toleration, 1689)
- Několik myšlenek o výchově (Some Thoughts Concerning Education, 1693)
- Rozumnost křesťanství (The Reasonableness of Christianity, as Delivered in the Scriptures, 1695)