Safíovská říše

Safíovská říše
	دولت صفوی; Dawlat-i Safavī
	Vlajka Safíovské říše za vlády šáha Tahmáspa I.
Státní údaje
Zřízení	Absolutistická monarchie (teokracie)
Hlavní město	Tabríz (1501–1555); Kazvín (1555–1598); Isfahán (1598–1722)
Jazyky	Perština (administrativa, kultura); Ázerbájdžánština (dvůr, armáda); Gruzínština, Arménština, Čerkeština
Náboženství	Ší'itský islám (dvanáctníci) - státní náboženství
Měna	Tuman, Abbásí, Šáhí
Hlavy státu
Titul hlavy	Šáh
Historie a rozloha
Vznik	1501
Zánik	1736
Rozloha	3 500 000
Předchůdci	Akkoyunluská říše; Timúrovská říše
Nástupci	Afšárovská říše; Hotakská říše
Mapa
	Soubor:Safavid Empire 1629.svg
	Územní rozsah Safíovské říše v roce 1629 za vlády šáha Abbáse I.

Rozbalit box

Obsah boxu

Safíovská říše (persky دولت صفوی‎, Dawlat-i Safavī) byla jedna z nejvýznamnějších perských říší, která existovala na území dnešního Íránu a přilehlých oblastí v letech 1501 až 1736. Její založení šáhem Ismá‘ílem I. je považováno za počátek moderních dějin Íránu. Safíovci zavedli ší'itský islám v jeho dvanáctnické (ithná ašaríja) podobě jako státní náboženství, což zásadně ovlivnilo náboženskou a politickou identitu regionu až do současnosti. Spolu s Osmanskou říší a Mughalskou říší v Indii patří mezi tzv. „islámské střelelné říše“ (Gunpowder Empires), které v raném novověku dominovaly muslimskému světu. Vrcholu své moci a kulturního rozkvětu dosáhla říše za vlády šáha Abbáse I. Velikého (1588–1629).

📜 Historie

Původ Safíovců sahá k súfijskému řádu Safávíja, který byl založen v Ardabilu (dnešní Íránský Ázerbájdžán) šejchem Safí ad-Dínem (1252–1334). Původně se jednalo o sunnitský řád, ale v průběhu 15. století postupně přijal ší'itské myšlenky s militantními a mesiášskými prvky.

👑 Vzestup a založení (Šáh Ismá‘íl I.)

Na konci 15. století se v čele řádu ocitl mladý Ismá‘íl, potomek šejcha Safí ad-Dína. S podporou turkických kmenů z Anatolie a Ázerbájdžánu, známých jako Qizilbašové („rudé hlavy“ podle jejich charakteristických červených pokrývek hlavy), zahájil sérii vojenských tažení. V roce 1501 dobyl Tabríz, kde se prohlásil šáhem Persie a založil Safíovskou dynastii.

Jedním z jeho prvních a nejzásadnějších kroků bylo prohlášení ší'itského islámu (dvanáctníků) za jediné oficiální náboženství říše. To vedlo k nuceným konverzím převážně sunnitského obyvatelstva a k perzekuci těch, kteří se odmítli podřídit. Tento akt vytvořil hlubokou náboženskou propast mezi Safíovskou říší a jejími sunnitskými sousedy, především Osmanskou říší na západě a uzbeckými chanáty na východě.

Ismá‘ílova expanze narazila na odpor Osmanů. V roce 1514 se jeho armáda střetla s vojsky sultána Selima I. v bitvě u Čaldiránu. Osmané, vybaveni moderními palnými zbraněmi (děly a puškami), drtivě porazili safíovskou jízdu Qizilbašů. Tato porážka zastavila safíovský postup na západ, vedla ke ztrátě východní Anatolie a Iráku a otřásla Ismá‘ílovou pověstí neporazitelného, bohem chráněného vůdce.

🏛️ Konsolidace a vrchol (Šáh Abbás I. Veliký)

Po Ismá‘ílově smrti následovalo období nestability, kdy mocní vůdci Qizilbašů soupeřili o vliv a kontrolu nad mladými šáhy. Zlom nastal s nástupem šáha Abbáse I. Velikého v roce 1588. Jeho vláda je považována za zlatý věk Safíovské říše.

Abbás provedl rozsáhlé reformy s cílem centralizovat moc a omezit vliv nespolehlivých Qizilbašů:

Vojenská reforma: Vytvořil stálou armádu po osmanském vzoru, která se skládala z několika složek. Nejdůležitější byli tzv. ghulámové – elitní vojáci rekrutovaní z řad Gruzínců, Arménů a Čerkesů, kteří konvertovali k islámu a byli loajální pouze šáhovi. Zavedl také jednotky mušketýrů (tofandží) a dělostřelectvo.
Administrativní reforma: Posílil byrokracii a jmenoval do vysokých úřadů loajální úředníky perského původu nebo ghulámy, čímž dále oslabil kmenovou aristokracii.
Přesun hlavního města: V roce 1598 přesunul hlavní město z Kazvínu do Isfahánu, který přebudoval na jedno z nejkrásnějších měst světa. Centrem se stalo náměstí Nakš-e džahán, obklopené mešitami, paláci a obrovským tržištěm.

Díky těmto reformám dokázal Abbás úspěšně čelit vnějším nepřátelům. Znovu dobyl území ztracená ve prospěch Osmanů (včetně Bagdádu) a Uzbeků. Navázal také diplomatické styky s evropskými mocnostmi, jako byla Anglie a Španělsko, ve snaze vytvořit protiosmanskou alianci a podpořit obchod, zejména s perským hedvábím.

📉 Úpadek a pád

Po smrti Abbáse Velikého v roce 1629 začala říše postupně upadat. Jeho nástupci byli často slabí a neschopní panovníci, kteří trávili více času v harému než správou státu. Moc se opět přesunula do rukou dvorských klik a eunuchů. Armáda ztratila svou bojeschopnost a ekonomika trpěla vysokými daněmi a korupcí.

Poslední ránu říši zasadila na počátku 18. století invaze afghánských kmenů Ghilzajů vedených Mírem Mahmúdem Hótakím. V roce 1722 Afghánci oblehli a po dlouhém a krutém obléhání dobyli hlavní město Isfahán. Šáh Sultán Husejn byl donucen abdikovat a safíovská vláda se fakticky zhroutila.

Ačkoliv se někteří členové dynastie ještě pokoušeli s pomocí vojevůdce Nádira Kulí Bega (pozdějšího Nádira Šáha) obnovit moc, byla to jen dočasná epizoda. V roce 1736 se Nádir sám prohlásil šáhem a založil dynastii Afšárovců, čímž Safíovská říše definitivně zanikla.

🕌 Náboženství a společnost

Klíčovým prvkem safíovské identity bylo prosazení ší'itského islámu. Tento proces byl často násilný a vedl k vytvoření silné náboženské hierarchie (duchovenstva), která získala značný vliv na společnost a politiku. Šáh byl zpočátku považován nejen za světského vládce, ale i za duchovního vůdce a zástupce skrytého dvanáctého imáma.

Společnost byla hierarchicky uspořádaná. Na vrcholu stál šáh s absolutní mocí. Pod ním byla vládnoucí elita skládající se z turkických kmenových vůdců (Qizilbašů), perské byrokracie a nové elity ghulámů. Většinu populace tvořili persky mluvící rolníci, řemeslníci a obchodníci. V říši žily i významné menšiny, jako byli Arméni, kteří hráli klíčovou roli v dálkovém obchodu, nebo Gruzínci a Čerkesové, kteří byli důležití pro armádu a administrativu.

⚙️ Státní správa a armáda

Safíovská říše byla centralizovanou monarchií. V čele stál šáh, jehož moc byla teoreticky neomezená. Hlavním administrativním úředníkem byl velkovezír (vazír-e a'zam). Říše byla rozdělena na provincie spravované guvernéry, kteří byli zpočátku vybíráni z řad Qizilbašů, ale za Abbáse I. byli stále častěji nahrazováni ghulámy.

Armáda prošla zásadní transformací. Původní síla, tvořená kmenovou jízdou Qizilbašů, byla nespolehlivá a její loajalita patřila spíše kmenovým vůdcům než šáhovi. Abbás I. tento systém rozbil vytvořením stálé armády placené přímo z královské pokladny. Její jádro tvořili:

Ghulámové: Elitní jízda a pěchota (cca 15 000 mužů).
Tofandží: Mušketýři (cca 12 000 mužů).
Túpčí: Dělostřelci.

Tato nová armáda, vybavená palnými zbraněmi, byla schopna úspěšně čelit jak osmanským janičářům, tak uzbecké jízdě.

🎨 Umění a kultura

Vláda Safíovců, zejména období v Isfahánu, je považována za vrchol perského umění a architektury.

Architektura: Safíovští architekti vytvořili velkolepé mešity, paláce, mosty a karavanseráje. Typickými prvky jsou obrovské kupole, štíhlé minarety, rozlehlé dvory a bohatá výzdoba barevnými dlaždicemi. Nejznámějšími příklady jsou stavby na náměstí Nakš-e džahán v Isfahánu, jako je Šáhova mešita (dnes Imámova mešita), Mešita šejcha Lotfolláha a palác Álí Kapu.
Malířství: Perská miniatura dosáhla svého vrcholu. Vznikaly nádherně ilustrované rukopisy, jako je slavná verze eposu Šáhnáme. Později se rozvinulo i malířství samostatných obrazů a portrétů.
Koberce: Perské koberce z tohoto období jsou považovány za jedny z nejkvalitnějších a nejkrásnějších, jaké kdy byly utkány. Staly se významným vývozním artiklem.
Keramika a kovotepectví: Řemeslníci vyráběli vysoce kvalitní keramiku, často inspirovanou čínským porcelánem, a zdobené kovové předměty.

🌍 Zahraniční vztahy a obchod

Hlavními geopolitickými rivaly Safíovské říše byli:

Osmanská říše: Na západě, hlavní nepřítel. Války mezi oběma říšemi byly časté a vedly se o kontrolu nad Irákem, Kavkazem a východní Anatolií. Konflikt měl i silný náboženský rozměr (sunnité vs. ší'ité).
Uzbecké chanáty: Na severovýchodě, neustálá hrozba pro provincii Chorásán.

Safíovci udržovali obchodní a diplomatické styky s Mughalskou říší v Indii, s Ruskem a s evropskými státy. Obchod s Evropou probíhal přes Levantu nebo nově přes námořní trasy kontrolované Portugalci, Nizozemci a Angličany. Hlavním vývozním artiklem bylo hedvábí, koberce a koně.

🤔 Pro laiky

Safíovská říše: Představte si ji jako předchůdce moderního Íránu. Byla to mocná říše, která zavedla ší'itskou verzi islámu jako hlavní náboženství v regionu, což platí dodnes. Je to důvod, proč je Írán převážně ší'itský, zatímco většina jeho sousedů jsou sunnité.
Ší'itský islám (Dvanáctníci): Jedna ze dvou hlavních větví islámu. Safíovci nařídili všem obyvatelům, aby přijali tuto konkrétní verzi víry. To byl obrovský krok, který definoval identitu země a stal se zdrojem mnoha konfliktů s okolními sunnitskými mocnostmi, jako byla Osmanská říše (dnešní Turecko).
Šáh Abbás Veliký: Nejslavnější a nejúspěšnější vládce této říše. Byl to geniální stratég a stavitel. Zmodernizoval armádu, zabezpečil hranice a nechal postavit neuvěřitelně krásné hlavní město Isfahán, které je dodnes klenotem islámské architektury.
Qizilbašové ("Rudé hlavy"): Původní turkické kmeny válečníků, které pomohly Safíovcům dostat se k moci. Zpočátku byli jejich nejvěrnějšími stoupenci, ale později se stali příliš mocnými a problémovými, takže se jich šáhové snažili zbavit vlivu.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 25.12.2025