Arabské písmo

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox písmo Arabské písmo (arabsky الْأَبْجَدِيَّة الْعَرَبِيَّة, al-abjadīyah al-ʻarabīyah) je písmo používané pro zápis arabštiny a mnoha dalších jazyků v Asii a Africe. Je druhým nejrozšířenějším písmem na světě po latince. Jedná se o typ abdžad, což znamená, že primárně zaznamenává souhlásky, zatímco samohlásky se buď vynechávají, nebo se vyznačují pomocí volitelných diakritických znamének.

Písmo se píše a čte zprava doleva a má kurzivní charakter, což znamená, že písmena se v rámci jednoho slova obvykle napojují na sebe. Většina písmen má několik forem v závislosti na jejich pozici ve slově (na začátku, uprostřed, na konci nebo samostatně stojící). Jeho rozšíření je úzce spjato s šířením islámu, neboť Korán, svatá kniha muslimů, je psán právě tímto písmem.

📜 Historie a vývoj

Arabské písmo se vyvinulo z nabatejského písma, které samo vzešlo z aramejského a fénického písma. Nabatejci byli arabský kmen, který obýval oblast dnešního Jordánska a severní Saúdské Arábie a jejichž hlavním městem byla Petra.

🏛️ Počátky

Nejstarší dochované nápisy, které lze považovat za ranou formu arabského písma, pocházejí ze 4. století n. l. Za klíčový doklad je považován tzv. Namarův nápis z roku 328 n. l., náhrobní kámen imru' al-Kajse, lakhmovského krále, nalezený v Sýrii. Tento nápis je psán nabatejskou variantou aramejštiny, ale obsahuje již zřetelné arabské vlivy.

Původní arabské písmo bylo značně nejednoznačné. Mnoho písmen mělo stejný grafický základ a lišilo se pouze v detailech, které se často v rychlém psaní ztrácely. Například písmena pro B (ب), T (ت) a TH (ث) měla stejný základní tvar.

📖 Standardizace a role Koránu

Klíčovým momentem pro standardizaci a rozšíření arabského písma bylo zjevení Koránu v 7. století. S rychlým šířením islámu vznikla potřeba zajistit, aby byl text Koránu čten a recitován správně i lidmi, pro které arabština nebyla mateřským jazykem. To vedlo ke dvěma zásadním inovacím:

1. I'džám (إِعْجَام): Zavedení teček (nukat) nad a pod písmena k rozlišení souhlásek se stejným základním tvarem. Tento systém je připisován Abú al-Asvadu al-Du'alímu a jeho žákům. Tím se odlišila písmena jako ب (b), ت (t), ث (th), ن (n) a ي (y). 2. Taškíl (تَشْكِيل): Zavedení diakritických znamének pro vyznačení krátkých samohlásek (a, i, u), jejich absence (sukún), zdvojení souhlásky (šadda) a nunace (tanwín). Tento systém byl zdokonalen v 8. století lingvistou Al-Chalílem ibn Ahmadem al-Faráhídím.

Díky těmto reformám se písmo stalo mnohem jednoznačnějším a přístupnějším. S islámskou expanzí se arabské písmo rozšířilo od Španělska po Indii a stalo se písmem nejen pro arabštinu, ale i pro mnoho dalších jazyků.

⚙️ Charakteristika písma

Arabské písmo má několik klíčových vlastností, které ho odlišují od latinky a dalších písemných systémů.

Směr psaní: Píše se zprava doleva. Číslice se však píší zleva doprava.
Abdžad: Základní abeceda obsahuje 28 písmen, která reprezentují souhlásky. Krátké samohlásky se v běžném textu (noviny, knihy) obvykle nezapisují a čtenář je musí odvodit z kontextu. V Koránu, dětských knihách a učebnicích se pro jednoznačnost používají diakritická znaménka (taškíl). Dlouhé samohlásky jsou reprezentovány písmeny alif (ا), wáw (و) a já (ي).
Kurzivní povaha: Písmena v jednom slově se plynule napojují na sebe. Existuje pouze šest písmen (ا, د, ذ, ر, ز, و), která se nenapojují na následující písmeno vlevo, čímž mohou slovo opticky rozdělit.
Kontextuální tvary: Většina písmen (22 z 28) má čtyři různé podoby podle toho, kde se ve slově nachází:

   *   **Samostatná forma**: Když písmeno stojí samo.
   *   **Počáteční forma**: Na začátku slova (napojuje se pouze doleva).
   *   **Středová forma**: Uprostřed slova (napojuje se na obě strany).
   *   **Koncová forma**: Na konci slova (napojuje se pouze zprava).

Rozlišovací tečky (I'džám)

Tečky jsou nedílnou součástí písmen a odlišují fonémy, které by jinak byly graficky totožné.

Příklad: Základní tvar "misky" může být:

   *   ب (bāʾ) – s jednou tečkou dole
   *   ت (tāʾ) – se dvěma tečkami nahoře
   *   ث (thāʾ) – se třemi tečkami nahoře

Příklad: Základní tvar "háčku" může být:

   *   ج (jīm) – s tečkou uprostřed
   *   ح (ḥāʾ) – bez teček
   *   خ (khāʾ) – s tečkou nahoře

Vokalizační znaménka (Taškíl)

Tato znaménka se umisťují nad nebo pod souhlásku, kterou následuje daná samohláska.

Fatha (ــَـ): Krátké 'a' (např. بَ /ba/).
Kasra (ــِـ): Krátké 'i' (např. بِ /bi/).
Damma (ــُـ): Krátké 'u' (např. بُ /bu/).
Sukún (ــْـ): Označuje absenci samohlásky (např. بْ /b/).
Šadda (ــّـ): Zdvojení souhlásky (např. بّ /bb/). Může se kombinovat s fathou, kasrou nebo dammou.
Tanwín (ــًــٍــٌـ): Koncovky -an, -in, -un, které označují neurčitý stav podstatného jména.

🔤 Abeceda

Základní arabská abeceda se skládá z 28 písmen. Následující tabulka ukazuje písmena v jejich samostatné formě.

Arabská abeceda
Samostatná forma	Název	Transliterace	Přibližná výslovnost (IPA)
ا	alif	ā / ʼ	/aː/, /ʔ/
ب	bāʾ	b	/b/
ت	tāʾ	t	/t/
ث	thāʾ	th	/θ/
ج	jīm	j	/d͡ʒ/
ح	ḥāʾ	ḥ	/ħ/
خ	khāʾ	kh	/x/
د	dāl	d	/d/
ذ	dhāl	dh	/ð/
ر	rāʾ	r	/r/
ز	zāy	z	/z/
س	sīn	s	/s/
ش	shīn	sh	/ʃ/
ص	ṣād	ṣ	/sˤ/
ض	ḍād	ḍ	/dˤ/
ط	ṭāʾ	ṭ	/tˤ/
ظ	ẓāʾ	ẓ	/ðˤ/
ع	ʻayn	ʻ	/ʕ/
غ	ghayn	gh	/ɣ/
ف	fāʾ	f	/f/
ق	qāf	q	/q/
ك	kāf	k	/k/
ل	lām	l	/l/
م	mīm	m	/m/
ن	nūn	n	/n/
ه	hāʾ	h	/h/
و	wāw	w / ū	/w/, /uː/
ي	yāʾ	y / ī	/j/, /iː/

🔢 Číslice

V arabsky mluvícím světě se používají dva hlavní systémy číslic:

1. Východoarabské číslice: ٠ ١ ٢ ٣ ٤ ٥ ٦ ٧ ٨ ٩

   *   Používají se ve většině zemí Blízkého východu, jako je ,  a státy Perského zálivu.

2. Západoarabské číslice: 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9

   *   Jedná se o číslice používané celosvětově. Paradoxně se jim říká "arabské číslice", protože se do Evropy dostaly přes arabské obchodníky a matematiky ze severní Afriky (Maghrebu), kde se tato forma používala.

Důležitou vlastností je, že bez ohledu na směr psaní textu (zprava doleva) se víceciferná čísla zapisují vždy zleva doprava, stejně jako v latince.

🎨 Kaligrafie

Arabská kaligrafie je vysoce ceněnou uměleckou formou v islámské kultuře, částečně kvůli náboženskému zákazu zobrazování živých bytostí v některých interpretacích islámu. Písmo se stalo hlavním prvkem dekorace v architektuře (zejména v mešitách), na keramice, textiliích i v rukopisech.

Existuje mnoho kaligrafických stylů, mezi nejznámější patří:

Kúfské písmo (Kufi): Jeden z nejstarších stylů, charakteristický svou hranatostí a geometrickou přesností. Používal se pro rané opisy Koránu.
Nasch (Naskh): Kurzivní, dobře čitelný styl, který se stal standardem pro tisk a běžné psaní. Většina tištěných arabských textů dnes používá tento styl.
Thuluth: Velké, elegantní a dynamické písmo, často používané pro nadpisy a architektonické nápisy.
Ruk'a (Ruq'ah): Zjednodušený a úsporný styl pro každodenní rychlé psaní.
Dívání (Diwani): Vysoce stylizované a zdobné písmo vyvinuté na dvoře Osmanské říše.
Nasta'lík (Nasta'liq): Elegantní, plynulý styl s charakteristickým zavěšením slov, dominantní pro psaní perštiny, urdštiny a dalších jazyků v Íránu, Pákistánu a Afghánistánu.

💻 Použití v digitálním světě

Reprezentace arabského písma na počítačích představovala technickou výzvu kvůli jeho vlastnostem (psaní zprava doleva, kontextuální tvary písmen). Moderní operační systémy a software však tyto problémy řeší pomocí standardu Unicode a technologie Complex Text Layout (CTL).

Unicode: Pro arabské písmo jsou vyhrazeny specifické bloky, jako je `Arabic` (U+0600–U+06FF) a `Arabic Supplement` (U+0750–U+077F). Unicode kóduje pouze abstraktní znaky; o výběr správného tvaru (počáteční, středový atd.) se stará renderovací software.
Internationalized Domain Names (IDN): Díky tomuto systému je možné registrovat a používat doménová jména v arabském písmu.

🌍 Rozšíření a adaptace

Arabské písmo bylo adaptováno pro zápis desítek jazyků z různých jazykových rodin. To si často vyžádalo vytvoření nových písmen pro hlásky, které v klasické arabštině neexistují. Toho se obvykle dosáhlo přidáním teček nebo jiných značek k existujícím písmenům.

Příklady jazyků používajících upravené arabské písmo:

Perština: Přidala písmena pro hlásky /p/ (پ), /t͡ʃ/ (چ), /ʒ/ (ژ) a /g/ (گ).
Urdština: Vychází z perské adaptace a přidává další znaky pro retroflexní souhlásky typické pro indoárijské jazyky, např. ٹ (/ʈ/), ڈ (/ɖ/) a ڑ (/ɽ/).
Osmanská turečtina: Používala arabské písmo až do jazykové reformy Mustafy Kemala Atatürka v roce 1928, kdy byla zavedena latinka.
Malajština: V Malajsii, Bruneji a Singapuru se používá varianta zvaná Jawi, zejména pro náboženské a kulturní texty.
Ujgurština: Jazyk turkického národa v čínské oblasti Sin-ťiang používá upravenou verzi arabského písma s povinným vyznačováním samohlásek.

💡 Pro laiky: Jak arabské písmo funguje?

Představit si fungování arabského písma může být pro uživatele latinky náročné, ale lze ho přiblížit několika jednoduchými analogiemi.

Psaní bez samohlásek: Představte si, že v češtině bychom psali jen souhlásky. Věta "Můj pes má hlad" by vypadala jako "Mj ps m hld". Z kontextu byste pravděpodobně pochopili význam. Arabština funguje podobně, ale má navíc systém malých značek (jako naše háčky a čárky), kterými lze v případě potřeby samohlásky doplnit, například v učebnicích nebo svatých textech.
Směr zprava doleva: Čtení a psaní probíhá přesně opačně, než jsme zvyklí. Začíná se na pravém okraji stránky a postupuje se doleva.
Spojování písmen: Písmena v jednom slově se napojují na sebe podobně jako v našem psacím písmu. Vytvářejí tak plynulý, spojený tvar. Například slovo "kniha" (كتاب, kitāb) se skládá z písmen K-T-A-B, která se spojí do jednoho celku: كتب. Každé písmeno mírně změní tvar podle toho, zda je na začátku, uprostřed nebo na konci.

Šablona:Aktualizováno