Rakouské arcivévodství

Rozbalit box

Obsah boxu

Rakouské arcivévodství (německy Erzherzogtum Österreich) bylo významným státním útvarem ve střední Evropě, které existovalo od pozdního středověku až do konce první světové války. Vzniklo povýšením Rakouského vévodství a po staletí tvořilo jádro a mocenskou základnu habsburské dynastie. Bylo jedním z nejdůležitějších států Svaté říše římské, později se stalo korunní zemí Rakouského císařství a Rakouska-Uherska. Jeho hlavním městem byla Vídeň, která se stala centrem rozlehlé Habsburské monarchie.

📜 Historie

🌄 Vznik z vévodství

Předchůdcem arcivévodství byla Východní marka (latinsky Marchia orientalis), založená v 10. století jako pohraniční území Svaté říše římské proti nájezdům Maďarů. V roce 996 je poprvé doložen název Ostarrîchi, z něhož se vyvinul moderní název Österreich (Rakousko). Vládnoucí dynastií se stali Babenberkové.

Klíčovým momentem bylo vydání listiny Privilegium Minus císařem Fridrichem I. Barbarossou v roce 1156. Tato listina povýšila Rakousko na dědičné vévodství a udělila Babenberkům řadu privilegií, včetně možnosti dědictví v ženské linii.

👑 Nástup Habsburků a vytvoření arcivévodství

Po vymření Babenberků v roce 1246 nastalo období nestability, během něhož se o rakouské země ucházel i český král Přemysl Otakar II.. Jeho vláda skončila porážkou a smrtí v bitvě na Moravském poli v roce 1278. Vítězem se stal Rudolf I. Habsburský, který následně udělil rakouské země v léno svým synům, čímž založil vládu Habsburků, která trvala více než 600 let.

Habsburkové však nebyli spokojeni se statusem vévodů. V roce 1356 vydal císař Karel IV. Zlatou bulu, která definovala sedm kurfiřtů oprávněných volit římského krále. Rakouský vévoda mezi nimi nebyl, což byla pro ambiciózní Habsburky velká rána.

Mladý a energický vévoda Rudolf IV. "Zakladatel" reagoval v roce 1359 vytvořením souboru padělaných listin, známých jako Privilegium Maius (Větší privilegium). Tyto dokumenty, údajně vydané Juliem Caesarem a císařem Neronem, udělovaly rakouským panovníkům unikátní titul arcivévody (Erzherzog), který je stavěl na roveň kurfiřtům. Císař Karel IV. a jeho nástupci platnost listin neuznali. Teprve v roce 1453 je oficiálně potvrdil císař Fridrich III. Habsburský, který byl sám Habsburkem a rakouským vévodou. Tímto aktem Rakouské arcivévodství formálně vzniklo.

🌍 Centrum Habsburské monarchie

Od 15. století se arcivévodství stalo srdcem rozrůstající se Habsburské monarchie. Habsburkové sňatkovou politikou získali České království, Uherské království a další území. Vídeň se stala sídelním městem císařů a jedním z nejdůležitějších politických a kulturních center Evropy.

Území arcivévodství bylo v tomto období ohrožováno expanzí Osmanské říše. Turci dvakrát neúspěšně obléhali Vídeň, a to v letech 1529 (první obléhání Vídně) a 1683 (druhé obléhání Vídně). Porážka Osmanů v roce 1683 znamenala historický obrat a začátek postupného vytlačování Turků z Evropy.

🇦🇹 Vznik Rakouského císařství a zánik

V reakci na korunovaci Napoleona Bonaparta francouzským císařem se poslední císař Svaté říše římské František II. prohlásil v roce 1804 za císaře rakouského jako František I.. Tím vzniklo Rakouské císařství a Rakouské arcivévodství se stalo jednou z jeho korunních zemí. Po zániku Svaté říše římské v roce 1806 ztratil titul arcivévody svůj původní říšský význam, ale zůstal součástí plné titulatury rakouských císařů.

Po rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867 se arcivévodství (administrativně rozdělené na Dolní a Horní Rakousy) stalo součástí Předlitavska v rámci Rakouska-Uherska. Formálně zaniklo s rozpadem monarchie v listopadu 1918, kdy na jeho území vznikla republika Německé Rakousko, předchůdce moderního Rakouska.

🗺️ Geografie a správa

Území arcivévodství se rozkládalo v povodí řeky Dunaj a zhruba odpovídalo dnešním rakouským spolkovým zemím Dolní Rakousy a Horní Rakousy. Tradičně se dělilo na dvě části podle toku řeky Enže:

Rakousy pod Enží (Österreich unter der Enns), což odpovídá dnešním Dolním Rakousům s hlavním městem Vídní.
Rakousy nad Enží (Österreich ob der Enns), což odpovídá dnešním Horním Rakousům s hlavním městem Linec.

Správa byla centralizována ve Vídni, kde sídlily nejdůležitější úřady monarchie. Arcivévoda vládl s pomocí zemských stavů (šlechty, duchovenstva a měst), jejichž vliv byl postupně omezován ve prospěch absolutistické moci panovníka, zejména za vlády Marie Terezie a Josefa II..

👑 Symboly a tituly

Hlavním symbolem arcivévodství byl červený štít se stříbrným břevnem (tzv. Bindenschild). Tento erb se stal základem pro mnoho dalších znaků používaných Habsburky a je dodnes součástí státního znaku Rakouské republiky.

Titul arcivévoda (německy Erzherzog, ženská podoba Erzherzogin) byl unikátní a vyhrazený pouze pro členy habsburského rodu. Označoval vládce Rakouského arcivévodství a později všechny prince a princezny císařské rodiny. V hierarchii Svaté říše římské stál arcivévoda nad ostatními vévody a knížaty, ale pod kurfiřty a králi.

💡 Pro laiky

Co je to arcivévodství? Představte si šlechtické tituly jako hodnosti v armádě. Vévoda je jako generál. Arcivévoda byl speciální, vyšší typ generála, který existoval prakticky jen v Rakousku. Habsburkové si tento titul v podstatě vymysleli, aby ukázali, že jsou důležitější než ostatní vévodové v tehdejší německé říši.
Bylo arcivévodství celé Rakousko? Ne. Rakouské arcivévodství bylo jen historickým jádrem, ze kterého Habsburkové ovládali obrovskou říši (později Rakouské císařství a Rakousko-Uhersko). Tato říše zahrnovala i České království, Uhersko, části Itálie, Polska a Balkánu. Arcivévodství bylo něco jako "domovská provincie" císařské rodiny.
Proč si Habsburkové titul vymysleli? Protože je naštvalo, že je císař Karel IV. nezařadil do exkluzivního klubu sedmi kurfiřtů, kteří volili císaře. Tak si pomocí zfalšovaných starých listin vytvořili vlastní, ještě exkluzivnější titul, aby si udrželi prestiž. Trvalo sice asi 100 let, než jim to ostatní uznali, ale nakonec se jim to vyplatilo.

🔗 Související články

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025