Dějiny Rakouska
Obsah boxu
Dějiny Rakouska jsou bohatou a komplexní historií území, které se nachází ve střední Evropě a je silně ovlivněno svou geografickou polohou na křižovatce kultur a obchodních cest. Historie Rakouska je neodmyslitelně spjata s osudy Habsburské dynastie, která po staletí formovala jeho podobu a rozsah, a s vývojem celé střední Evropy.
Pravěk a starověk
Území dnešního Rakouska bylo osídleno již v paleolitu. Nálezy z Hallstattu svědčí o významné halštatské kultuře (cca 800–450 př. n. l.), která dala název celé době železné. Kolem roku 400 př. n. l. se zde usadily keltské kmeny, které založily království Noricum. V 1. století př. n. l. se území postupně dostalo pod nadvládu Římské říše, která zde zřídila provincie Noricum, Pannonia a Raetia. Významnými římskými městy byly například Carnuntum (blízko Vídně) a Virunum. Římská nadvláda trvala až do 5. století n. l., kdy se oblast stala dějištěm stěhování národů.
Středověk
Po pádu Západořímské říše bylo území dnešního Rakouska osídleno různými germánskými a slovanskými kmeny. Od 6. století se zde usadili Bavoři na západě a Slované (předkové dnešních Slovinců) na východě a jihu. Od konce 8. století se oblast dostala pod vliv Franské říše Karla Velikého, který zde zřídil tzv. Východní marku (Ostmark) jako obranné území proti Avarům a později Maďarům.
V roce 976 daroval císař Otto II. Východní marku Babenberkům, dynastii, která vládla tomuto území až do roku 1246. Pod Babenberky se oblast rozvíjela a v roce 1156 byla povýšena na Rakouské vévodství (Ducatus Austriae) a posléze na markrabství. Název Ostarrîchi, z něhož se vyvinulo Österreich (Rakousko), se poprvé objevil v listině z roku 996.
Po vymření Babenberků v roce 1246 následovalo období interregna a bojů o následnictví. V roce 1278 v bitvě na Moravském poli porazil Rudolf I. Habsburský Přemysla Otakara II., čímž získal kontrolu nad Rakouskem a Štýrskem pro svou dynastii Habsburků. Tím začala dlouhá a dominantní éra Habsburků v rakouských dějinách.
Habsburská monarchie (1278–1806)
Habsburkové vládli Rakousku více než šest století a postupně z něj vytvořili rozsáhlou a vlivnou monarchii.
- Rozšiřování moci: Během středověku a raného novověku Habsburkové postupně získávali další území, včetně českých zemí (od roku 1526), Uher (od roku 1526) a dalších držav. Od 15. století prakticky nepřetržitě drželi titul císaře Svaté říše římské.
- Reformace a protireformace: Jako katolická dynastie hráli Habsburkové klíčovou roli v protireformaci a v třicetileté válce (1618–1648), která výrazně ovlivnila střední Evropu.
- Osmanská hrozba: Po staletí čelila Habsburská monarchie hrozbě Osmanské říše, což vyvrcholilo bitvou u Vídně v roce 1683.
- Osvícenský absolutismus: V 18. století došlo k významným reformám za vlády Marie Terezie a jejího syna Josefa II.. Tyto reformy (tzv. osvícenský absolutismus) modernizovaly správu, vojenství, školství a soudnictví.
Rakouské císařství a Rakousko-Uhersko (1804–1918)
V reakci na Napoleonovu korunovaci císařem Francouzů a rozpad Svaté říše římské prohlásil František II. v roce 1804 své dědičné země za Rakouské císařství. Po porážce Napoleona hrálo Rakousko klíčovou roli na Vídeňském kongresu v roce 1815, který reorganizoval Evropu. Následovalo období Metternichova konzervativního absolutismu.
Revoluční rok 1848 otřásl monarchií, ale dynastie se udržela. Po porážkách v Prusko-rakouské válce (1866) a oslabení vlivu v Německu došlo v roce 1867 k Rakousko-Uherskému vyrovnání, které monarchii přeměnilo na duální monarchii. Ta se skládala z Předlitavska (rakouská část) a Zalitavska (uherská část) a existovala až do konce první světové války.
První Rakouská republika a Anšlus (1918–1945)
Rozpad Rakousko-Uherska po první světové válce vedl k vyhlášení První Rakouská republika 12. listopadu 1918. Nový stát byl mnohem menší a ekonomicky oslabený. V meziválečném období se Rakousko potýkalo s ekonomickými problémy, politickou nestabilitou a střety mezi socialisty a konzervativci. V roce 1934 došlo k potlačení sociálních demokratů a zavedení autoritativního režimu, tzv. austrofašismu, pod vedením Engelberta Dollfusse a později Kurta Schuschnigga.
Tento režim však nedokázal zabránit sílícímu tlaku nacistického Německa. V březnu 1938 došlo k Anšlusu – násilnému připojení Rakouska k nacistické Třetí říši. Rakousko se stalo součástí Německa jako Ostmark a později Alpen- und Donau-Reichsgaue. Během druhé světové války se Rakušané podíleli na nacistických zvěrstvech, ačkoli mnoho Rakušanů také aktivně bojovalo v odboji.
Druhá Rakouská republika (od 1945)
Po porážce nacistického Německa v roce 1945 bylo Rakousko okupováno spojeneckými mocnostmi (USA, Spojené království, Francie a Sovětský svaz). Okupace trvala deset let. V roce 1955 byla podepsána Rakouská státní smlouva, která obnovila plnou suverenitu Rakouska výměnou za jeho věčnou neutralita a zákaz připojení k Německu.
Od roku 1955 se Rakousko vyvinulo v prosperující parlamentní republiku a stabilní demokracii. V roce 1995 se stalo členem Evropské unie a v roce 1999 přijalo euro jako svou měnu. Dnešní Rakousko je moderní a bohatou zemí s vysokou životní úrovní, která hraje aktivní roli v evropské a mezinárodní politice.
Pro laiky
Představte si dějiny Rakouska jako příběh země v srdci Evropy, která zažila opravdu hodně.
Začalo to už dávno, kdy tu žili Keltové a pak sem přišli Římané a postavili tu města. Potom, co Římská říše zanikla, přišly různé národy a usadily se tu.
Ale opravdu slavnou se historie Rakouska stala s Habsburky. To byla rodina, která tu vládla celá staletí. Jejich říše byla obrovská – patřily k ní i Česko, Slovensko a Maďarsko. Byli to mocní vládci, kteří bojovali s Osmanskou říší a modernizovali zemi.
V 19. století se jejich říše přeměnila na Rakousko-Uhersko, což byl takový "dvojstát" Rakouska a Maďarska. To ale nepřežilo první světovou válku.
Po válce vzniklo malé Rakousko, ale to se v roce 1938 bohužel stalo součástí nacistického Německa (tomu se říkalo Anšlus). To byla těžká doba, kdy Rakousko ztratilo svou nezávislost.
Po druhé světové válce se Rakousko na čas rozdělilo na části ovládané různými vítěznými mocnostmi. Ale v roce 1955 se konečně stalo zase svobodnou a neutrální zemí. Od té doby se mu daří a dnes je to moderní, bohatý stát, který je součástí Evropské unie.
---