Kurfiřt

Rozbalit box

Obsah boxu

Kurfiřt (z německého Kurfürst, latinsky Princeps Elector) byl titul nejvýznamnějších říšských knížat ve Svaté říši římské, kterým příslušelo výhradní právo volit římsko-německého krále, který se tradičně později stával i císařem. Sbor kurfiřtů (Kurfürstenkollegium) představoval nejvyšší aristokratickou vrstvu v říši a jeho složení a pravomoci byly definitivně kodifikovány Zlatou bulou v roce 1356.

Titul kurfiřta byl spojen s držením konkrétního říšského území a propůjčoval svému nositeli mimořádná privilegia, která ho stavěla na úroveň králů. Kurfiřti byli nejen voliteli, ale také nejvyššími rádci císaře a pilíři říšské struktury až do jejího zániku v roce 1806.

📜 Historie a vývoj

Princip volby panovníka ve východní části bývalé Franské říše se datuje již od 10. století, ale okruh těch, kteří měli právo volit, nebyl pevně stanoven. Původně se volby účastnila všechna významná kmenová vévodství a později všechna říšská knížata.

👑 Počátky volebního práva

Po vymření otonské dynastie v roce 1024 se princip volby definitivně prosadil nad principem dědičnosti. Během 11. a 12. století se však proces volby stával stále chaotičtějším, což vedlo k potřebě zúžit okruh volitelů na nejvýznamnější světské a duchovní pány říše. Během období velkého interregna (1254–1273) po smrti posledního Štaufa se moc této úzké skupiny knížat plně projevila, když v roce 1257 došlo k dvojí volbě krále, při níž se poprvé jasně profilovala skupina sedmi volitelů.

🗳️ Vznik sboru kurfiřtů

Sbor sedmi kurfiřtů, jak jej známe z pozdější doby, se poprvé zformoval právě v polovině 13. století. Skládal se ze tří duchovních a čtyř světských knížat, jejichž území měla strategický a historický význam. Těmito sedmi původními kurfiřty byli:

Tři duchovní arcibiskupové porýnských arcidiecézí: mohučský, trevírský a kolínský.
Čtyři světští vládci: český král, rýnský falckrabě, saský vévoda a braniborský markrabě.

📜 Zlatá bula Karla IV. (1356)

Nejdůležitějším právním dokumentem, který upravoval status a práva kurfiřtů, byla Zlatá bula, vydaná císařem Karlem IV. v roce 1356. Tento říšský zákoník přesně definoval:

**Složení sboru:** Potvrdil sedm kurfiřtů a stanovil jejich pořadí.
**Volební proces:** Určil Frankfurt nad Mohanem jako místo volby, stanovil pravidlo většinového hlasování a přesný ceremoniál.
**Privilegia kurfiřtů:** Zaručil nedělitelnost jejich území (kurfiřtství), primogenituru (následnictví nejstaršího syna) u světských kurfiřtů a udělil jim rozsáhlé soudní a správní pravomoci (např. privilegium de non appellando, tedy zákaz odvolání k říšským soudům).
**Postavení českého krále:** Zlatá bula potvrdila výjimečné postavení českého krále, který měl mezi světskými kurfiřty první místo a na rozdíl od ostatních se nemusel účastnit běžných říšských sněmů.

⚔️ Změny v období reformace a třicetileté války

Složení sboru zůstalo nezměněno až do třicetileté války. V roce 1623 císař Ferdinand II. odebral kurfiřtskou hodnost rýnskému falckraběti Fridrichu Falckému (českému "zimnímu králi") za jeho účast v českém stavovském povstání a převedl ji na jeho příbuzného, katolického vévodu Maxmiliána I. Bavorského.

Vestfálský mír v roce 1648 tuto situaci řešil kompromisem:

Bavorskému vévodovi byla ponechána původní falcká kurfiřtská hodnost.
Pro syna Fridricha Falckého, Karla I. Ludvíka, byla vytvořena nová, osmá kurfiřtská hodnost spojená s Rýnskou Falcí. Počet kurfiřtů se tak zvýšil na osm.

📈 Rozšíření sboru v 17. a 18. století

V roce 1692 udělil císař Leopold I. devátou kurfiřtskou hodnost vévodovi Arnoštovi Augustovi z Hannoverska (Brunšvicko-Lünebursko) jako odměnu za jeho podporu ve válkách proti Francii. Po protestech ostatních knížat byl tento titul plně uznán až v roce 1708. Když se v roce 1714 hannoverský kurfiřt Jiří Ludvík stal králem Velké Británie, vznikla personální unie mezi těmito dvěma státy.

V roce 1777 vymřela bavorská větev Wittelsbachů a Bavorsko připadlo falckému kurfiřtovi Karlu Teodorovi. Tím došlo ke spojení falcké a bavorské kurfiřtské hodnosti a počet kurfiřtů se opět snížil na osm.

🇫🇷 Zánik Svaté říše římské

Během napoleonských válek došlo k zásadní reorganizaci říše. V roce 1803 byly zrušeny duchovní kurfiřtství (Mohuč, Trevír, Kolín) a byly vytvořeny nové kurfiřtské tituly pro vládce Bádenska, Württemberska, Hesenska-Kasselska a Salcburska.

Tato nová podoba však neměla dlouhého trvání. V roce 1806 se císař František II. pod tlakem Napoleona vzdal titulu císaře Svaté říše římské a říše zanikla. Tím ztratil titul kurfiřta svůj původní smysl. Jako jediný si jej formálně ponechal vládce Hesenska-Kasselska, a to až do anexe tohoto státu Pruskem v roce 1866.

⚖️ Pravomoci a privilegia

Kurfiřti nebyli jen voliteli císaře, ale požívali řadu výsad, které je odlišovaly od ostatních říšských knížat.

Volební právo: Jejich nejzásadnějším právem byla volba římsko-německého krále.
Královská privilegia (regalia): Měli právo razit vlastní mince, vybírat cla, vykonávat nejvyšší soudní moc na svém území a byli prakticky suverénními vládci.
Nedělitelnost území: Jejich země (kurfiřtství) nesměly být děleny, což zajišťovalo jejich celistvost a moc.
Říšské arciúřady (Erzämter): Každý kurfiřt zastával čestný nejvyšší úřad u císařského dvora, který měl především ceremoniální funkci při korunovacích a jiných slavnostech.

   *   Arcibiskup mohučský – Arcikancléř pro Německo.
   *   Arcibiskup trevírský – Arcikancléř pro Burgundsko.
   *   Arcibiskup kolínský – Arcikancléř pro Itálii.
   *   Český král – Arcikráječ (nebo také arcičíšník, Archipincerna).
   *   Rýnský falckrabě – Arcistolník (Archidapifer).
   *   Vévoda saský – Arcimaršálek (Archimarescallus).
   *   Markrabě braniborský – Arcikomoří (Archicamerarius).
   *   Později přidaný Vévoda bavorský převzal úřad arcistolníka a falckraběti byl vytvořen nový úřad arcipokladníka (Archithesaurarius).
   *   Vévoda brunšvicko-lüneburský (hannoverský) získal úřad arcikorouhevníka (Archivexillarius).

👑 Seznam kurfiřtů

Sbor kurfiřtů se v průběhu staletí měnil.

Původní sbor (od 13. století, potvrzen 1356)

Duchovní kurfiřti

Světští kurfiřti

Změny a noví kurfiřti

Vévoda bavorský (od 1623, potvrzeno 1648)
Vévoda brunšvicko-lüneburský (Hannoverský) (od 1692, potvrzeno 1708)

Kurfiřti přidaní v roce 1803

Vévoda bádenský
Vévoda württemberský
Lankrabě hesensko-kasselský
Vévoda salcburský

🤔 Pro laiky: Co byl kurfiřt?

Představte si Svatou říši římskou jako obrovský klub mnoha menších i větších států, podobný dnešní Evropské unii, ale s císařem v čele. Kurfiřti byli něco jako "super-členové" tohoto klubu. Byla to malá, exkluzivní skupina nejmocnějších knížat, která měla jako jediná právo volit nového císaře.

Být kurfiřtem bylo jako mít zlatou vstupenku. Kromě práva volit měli i spoustu dalších výhod: jejich území se nesmělo dělit, měli vlastní nejvyšší soudy a byli prakticky nezávislými vládci. Mezi tyto "super-členy" patřil i český král, což Čechám zajišťovalo velmi prestižní postavení v tehdejší Evropě. Tento systém fungoval po staletí až do doby Napoleona, kdy celá Svatá říše římská zanikla.

Šablona:Aktualizováno