Habsburské Nizozemí

Rozbalit box

Obsah boxu

Habsburské Nizozemí je historické označení pro soubor států a lén v oblasti Nizozemí (přibližně dnešní Nizozemsko, Belgie, Lucembursko a části severní Francie a západního Německa), které byly v letech 1482 až 1795 pod vládou rodu Habsburků. Tento politický útvar vznikl po smrti Marie Burgundské v roce 1482, kdy její rozsáhlé dědictví přešlo na jejího syna Filipa I. Sličného a tím i na habsburskou dynastii.

Habsburské Nizozemí bylo jedním z nejbohatších a nejurbanizovanějších regionů Evropy, centrem obchodu, financí a umění. Za vlády císaře Karla V., který se zde narodil, bylo formálně sjednoceno do celku známého jako Sedmnáct provincií. Náboženské a politické napětí za vlády jeho syna Filipa II. však vedlo k Nizozemské revoluci (osmdesátileté válce), která vyústila v rozdělení území. Severní provincie vyhlásily nezávislost jako Republika spojených nizozemských provincií, zatímco jižní provincie zůstaly pod habsburskou vládou a staly se známými jako Španělské Nizozemí a později Rakouské Nizozemí.

📜 Historie

Historie Habsburského Nizozemí je příběhem o přechodu od středověkého uspořádání k raně novověkému státu, poznamenaném ekonomickým rozkvětem, kulturní renesancí a ničivým náboženským konfliktem.

👑 Burgundské dědictví (1482–1519)

Základy pro vznik Habsburského Nizozemí položili Burgundští vévodové z rodu Valois, kteří v průběhu 14. a 15. století postupně sjednotili většinu nízkozemních lén pod svou vládu. Vrcholem tohoto úsilí byla vláda Karla Smělého. Jeho nečekaná smrt v bitvě u Nancy v roce 1477 zanechala jako jedinou dědičku jeho dceru Marii. Aby ochránila své země před nároky francouzského krále Ludvíka XI., provdala se za Maxmiliána I. Habsburského, syna císaře Fridricha III.

Když Marie v roce 1482 zemřela po pádu z koně, její burgundské dědictví, včetně Nizozemí, přešlo na jejího a Maxmiliánova syna, Filipa I. Sličného. Tím se Nizozemí stalo součástí habsburských držav. Maxmiliánovo regentství za nezletilého Filipa bylo poznamenáno vzpourami flanderských měst, která se bránila centralizační politice.

🌍 Zlatý věk za Karla V. (1519–1556)

Největšího rozkvětu dosáhlo Habsburské Nizozemí za vlády Filipova syna, císaře Karla V., který se narodil v Gentu. Pro Karla bylo Nizozemí jeho domovinou a jedním z nejcennějších klenotů jeho obrovské říše, která sahala od Španělska a jeho amerických kolonií až po Rakousko a Svatou říši římskou.

Karel V. pokračoval v centralizaci správy a v roce 1549 vydal tzv. Pragmatickou sankci. Tímto dokumentem formálně sjednotil Sedmnáct provincií (mezi které patřilo například Flanderské hrabství, Brabantské vévodství, Holandské hrabství a Lucemburské vévodství) do jednoho nedělitelného politického celku. Tento celek byl sice stále součástí Svaté říše římské, ale získal značnou autonomii. Města jako Antverpy, Bruggy a Brusel se stala centry světového obchodu a financí.

🔥 Nizozemská revoluce a rozdělení (1556–1581)

Po abdikaci Karla V. v roce 1555 přešlo Nizozemí na jeho syna, Filipa II.. Na rozdíl od svého otce byl Filip vychován ve Španělsku, Nizozemí vnímal jako cizí zemi a vládl mu s mnohem tvrdší rukou. Jeho politika měla tři hlavní problematické body:

Centralizace: Snažil se omezit tradiční privilegia a autonomii provincií a měst.
Daně: Vysoké daně na financování španělských válek vyvolávaly velkou nevoli.
Náboženství: Jako fanatický katolík tvrdě potlačoval šířící se protestantismus, zejména kalvinismus, pomocí inkvizice.

Tato politika vyvolala široký odpor napříč společenskými vrstvami. V roce 1566 vypuklo obrazoborecké povstání (Beeldenstorm), během kterého protestanti ničili katolické kostely. Filip II. odpověděl vysláním armády pod velením vévody z Alby, jehož brutální represe a zřízení "krvavé rady" jen přilily olej do ohně.

V čelo odporu se postavil Vilém I. Oranžský. V roce 1568 začala osmdesátiletá válka za nezávislost. Konflikt vedl k postupnému rozdělení země. Jižní, převážně katolické provincie, se v roce 1579 spojily v Arraské unii a zůstaly věrné Španělsku. Severní, převážně protestantské provincie, odpověděly vytvořením Utrechtské unie a v roce 1581 aktem Plakkaat van Verlatinghe formálně sesadily Filipa II. z trůnu, čímž položily základ nezávislé Republiky spojených nizozemských provincií.

🇪🇸 Španělské a Rakouské Nizozemí (1581–1795)

Po roce 1581 se termín "Habsburské Nizozemí" vztahoval již jen na jižní provincie, které zůstaly pod vládou španělské větve Habsburků a staly se známými jako Španělské Nizozemí. Brusel zůstal jejich hlavním městem. Toto území sloužilo jako nárazníkový stát proti Francii a bylo dějištěm mnoha válek.

Po vymření španělských Habsburků a válce o španělské dědictví přešlo toto území na základě Utrechtského míru z roku 1714 na rakouskou větev Habsburků. Od té doby se nazývalo Rakouské Nizozemí. Pod vládou císařovny Marie Terezie zažilo období míru a prosperity. Její syn, reformátor Josef II., se však svými centralizačními a protiklerikálními reformami dostal do sporu s místními stavy, což vedlo k tzv. Brabantské revoluci v roce 1789.

Konec habsburské vlády přišel s válkami revoluční Francie. V roce 1795 bylo Rakouské Nizozemí anektováno Francouzskou republikou.

🌍 Geografie a územní rozsah

Habsburské Nizozemí v době svého největšího rozmachu za Karla V. zahrnovalo Sedmnáct provincií. Nejednalo se o jednotný stát, ale o personální unii různých feudálních útvarů, z nichž každý měl vlastní zákony a tradice. Císař Karel V. jim vládl pod různými tituly (vévoda brabantský, hrabě flanderský, hrabě holandský atd.).

Mezi hlavní provincie patřily:

Geograficky se jednalo o nízko položenou oblast s hustou sítí řek (Rýn, Máza, Šelda) a kanálů, což podporovalo obchod a dopravu.

🏛️ Politický systém a správa

V čele Habsburského Nizozemí stál panovník z rodu Habsburků. Jelikož často sídlil mimo zemi (ve Španělsku nebo ve Vídni), jeho přímým zástupcem byl generální guvernér nebo regent (landvoogd), často příbuzný panovníka (např. Markéta Rakouská nebo Marie Uherská).

Guvernérovi radily tři rady zřízené v Bruselu: 1. **Státní rada:** Zabývala se vysokou politikou a zahraničními věcmi. 2. **Tajná rada:** Měla na starosti vnitřní správu a spravedlnost. 3. **Finanční rada:** Spravovala státní pokladnu a daně.

Na celostátní úrovni existovaly Generální stavy, shromáždění zástupců jednotlivých provincií. Jejich hlavní pravomocí bylo schvalování daní. Každá provincie si však zachovala své vlastní provinční stavy a vysokou míru autonomie, což bylo neustálým zdrojem napětí mezi centralizačními snahami panovníka a partikularismem provincií.

💰 Ekonomika a obchod

V 15. a 16. století bylo Habsburské Nizozemí ekonomickým srdcem severní Evropy.

**Obchodní centra:** Antverpy se v první polovině 16. století staly nejdůležitějším přístavem a finančním centrem světa, kde se obchodovalo s kořením z Portugalska, vlnou z Anglie a stříbrem ze španělských kolonií.
**Textilní průmysl:** Města jako Gent, Bruggy a Ypry byla proslulá výrobou luxusních suken.
**Zemědělství:** Díky inovativním technikám, jako je odvodňování půdy (poldery), bylo zemědělství vysoce produktivní.
**Finančnictví:** V Antverpách vznikla první moderní burza a působily zde významné bankéřské rody jako Fuggerové.

Po rozdělení Nizozemí a zejména po pádu Antverp do španělských rukou v roce 1585 se ekonomické centrum přesunulo na sever do Amsterdamu, což odstartovalo zlatý věk nezávislé republiky. Jižní provincie zažily ekonomický úpadek, ze kterého se zotavovaly jen pomalu.

🎨 Kultura a umění

Habsburské Nizozemí bylo kolébkou severské renesance.

**Malířství:** Na tradici flanderských primitivů (např. Jan van Eyck, Rogier van der Weyden) navázali mistři 16. století. Nejvýznamnějším umělcem tohoto období byl Pieter Brueghel starší, známý svými detailními žánrovými scénami a krajinomalbami. V Antverpách působila významná malířská škola.
**Humanismus:** Největším humanistickým učencem té doby byl Erasmus Rotterdamský, jehož kritické myšlení ovlivnilo celou Evropu. Významným kartografem byl Gerardus Mercator.
**Architektura:** V architektuře se mísily prvky pozdní gotiky (tzv. brabantská gotika) s novými renesančními vlivy z Itálie. Příkladem jsou radnice v Antverpách a Gentu.
**Hudba:** Nizozemští polyfonici, jako Orlandus Lassus, patřili k nejžádanějším skladatelům v celé Evropě.

💡 Pro laiky

Představte si, že dnešní Belgie, Nizozemsko a Lucembursko byly kdysi jedním velkým a neuvěřitelně bohatým celkem, kterému vládla jedna z nejmocnějších rodin v historii – Habsburkové. Bylo to jako ekonomická velmoc své doby, plná rušných přístavů, bankéřů a skvělých umělců. Problém nastal, když se část obyvatelstva začala přiklánět k novému náboženskému směru, protestantství. Přísně katolický španělský král z rodu Habsburků se to snažil potlačit silou. To vedlo k obrovské válce za nezávislost, která trvala 80 let. Výsledkem bylo, že se tento celek roztrhl na dvě části. Severní, protestantská část (dnešní Nizozemsko) si vybojovala svobodu a stala se republikou. Jižní, katolická část (dnešní Belgie a Lucembursko) zůstala pod vládou Habsburků ještě dalších 200 let.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025