Nizozemská revoluce
Obsah boxu
Nizozemská revoluce (nizozemsky De Nederlandse Opstand), často označovaná také jako Osmdesátiletá válka (1568–1648), byl ozbrojený konflikt a povstání sedmnácti nizozemských provincií proti nadvládě španělského impéria v čele s králem Filipem II. a jeho nástupci. Revoluce byla způsobena kombinací náboženských, politických a ekonomických faktorů a vedla k rozdělení země. Severních sedm provincií si vybojovalo nezávislost a vytvořilo Republiku spojených nizozemských provincií, moderní předchůdce Nizozemska. Jižní provincie zůstaly pod španělskou nadvládou a později se z nich vyvinuly Belgie a Lucembursko. Nezávislost Spojených provincií byla formálně uznána až Vestfálským mírem v roce 1648.
📜 Příčiny konfliktu
Kořeny nizozemského povstání sahají do doby vlády císaře Karla V., který byl zároveň španělským králem a pánem Habsburského Nizozemí. Ačkoliv se narodil v Gentu a byl v regionu vnímán jako "jeden z nich", jeho politika centralizace moci a potlačování protestantismu vyvolávala napětí. Po jeho abdikaci v roce 1556 zdědil jeho syn Filip II. Španělsko a Nizozemí. Filip, vychovaný ve Španělsku, byl vnímán jako cizí vládce a jeho rigidní politika situaci dále vyhrotila.
⛪ Náboženské napětí
V první polovině 16. století se v Nizozemí rychle šířila Reformace, zejména v podobě kalvinismu. Habsburští panovníci, oddaní katolíci, reagovali tvrdými represemi. Zavedli v Nizozemí inkvizici a vydali sérii ediktů (tzv. "krvavých plakátů"), které trestaly kacířství smrtí. Tisíce protestantů byly popraveny, což vyvolalo odpor nejen u samotných protestantů, ale i u umírněných katolíků, kteří nesouhlasili s brutalitou a porušováním tradičních práv. Napětí vyvrcholilo v létě 1566, kdy vlna obrazoborectví (Beeldenstorm) zasáhla stovky kostelů a klášterů po celé zemi, kde kalvinisté ničili sochy a obrazy svatých, které považovali za modly.
💰 Ekonomické a politické důvody
Nizozemské provincie, zejména Flandry a Brabantsko, patřily k nejbohatším a nejvíce urbanizovaným oblastem tehdejší Evropy. Města jako Antverpy, Bruggy a Amsterdam byla centry mezinárodního obchodu a financí. Filip II. vnímal toto bohatství jako zdroj pro financování svých válek a chodu obrovské španělské říše. Uvalil na provincie vysoké daně, což poškozovalo místní ekonomiku a vyvolávalo nevoli u šlechty i měšťanstva.
Zároveň se Filip II. snažil omezit tradiční autonomii a privilegia jednotlivých provincií a měst. Jeho cílem bylo vytvořit centralizovaný, absolutistický stát řízený z Madridu. To naráželo na silný odpor místní šlechty, vedené osobnostmi jako Vilém I. Oranžský, hrabě Egmont a hrabě Hoorn, kteří hájili stará práva a usilovali o větší podíl na vládě.
⚔️ Průběh války (Osmdesátiletá válka)
Válka se obvykle dělí do několika fází, které odrážejí měnící se vojenskou i politickou situaci.
🔥 Počáteční fáze (1566–1579)
Reakcí na obrazoborectví bylo vyslání španělské armády pod velením vévody Fernanda Álvareze de Toledo, vévody z Alby, v roce 1567. Alba zavedl v Nizozemí vojenskou diktaturu. Zřídil nechvalně proslulou "Radu pro nepokoje" (přezdívanou "krvavá rada"), která odsoudila k smrti tisíce lidí, včetně prominentních šlechticů Egmonta a Hoorna. Jeho brutální metody a zavedení nové daně z obratu (tzv. "desátý peníz") sjednotily nizozemskou opozici.
V roce 1568 se Vilém I. Oranžský pokusil o vojenskou invazi, která však byla neúspěšná. Zlom nastal v roce 1572, kdy gézové, nizozemští povstalci operující na moři, nečekaně obsadili přístav Brielle. Tento úspěch zažehl otevřené povstání v provinciích Holandsko a Zeeland, které se staly jádrem odporu. Válka byla v této fázi nesmírně krutá, poznamenaná masakry civilistů na obou stranách (např. španělské drancování Mechelenu a Naardenu nebo povstalecké masakry katolických duchovních v Gorkumu). V roce 1576 se vzbouřená španělská armáda, která nedostala žold, dopustila masakru v Antverpách (tzv. "Španělská zuřivost"), což vedlo k dočasnému sjednocení všech sedmnácti provincií (katolických i protestantských) v tzv. Gentské pacifikaci, jejímž cílem bylo vyhnat španělská vojska.
🤝 Rozdělení provincií (1579–1588)
Jednota provincií však neměla dlouhého trvání. Náboženské rozdíly a diplomatická obratnost nového španělského guvernéra Alessandra Farneseho vedly k rozkolu. V lednu 1579 vytvořilo několik jižních, převážně katolických provincií Arraskou unii, která se usmířila se Španělskem a uznala Filipa II. jako svého panovníka. V reakci na to severní, převážně kalvinistické provincie (Holandsko, Zeeland, Utrecht, Gelderland, Groningen, Frísko a Overijssel) uzavřely Utrechtskou unii, vojenskou a politickou alianci namířenou proti Španělsku.
Tento krok de facto znamenal rozdělení Nizozemí. V roce 1581 provincie Utrechtské unie formálně sesadily Filipa II. z trůnu vydáním Aktu o zapuzení (Plakkaat van Verlatinghe), dokumentu, který je považován za nizozemskou deklaraci nezávislosti. V roce 1584 byl v Delftu zavražděn vůdce povstání, Vilém I. Oranžský, což byla pro povstalce těžká rána.
📈 Vzestup Republiky (1588–1609)
Po Vilémově smrti a po sérii vojenských porážek se zdála situace povstalců beznadějná. Obrat nastal po roce 1588. Vedení armády převzal Vilémův syn Mořic Oranžský, který se ukázal být geniálním vojenským stratégem a reformátorem. Spolu se svým bratrancem Vilémem Ludvíkem Nasavsko-Dillenburským zavedl do armády revoluční změny v taktice, výcviku a logistice, které z ní učinily jednu z nejmodernějších v Evropě. Politické vedení státu pevně uchopil Johan van Oldenbarnevelt.
V tomto období Nizozemci dobyli zpět mnoho klíčových měst a pevností. K jejich úspěchu přispělo i to, že Španělsko bylo zaneprázdněno jinými konflikty, zejména válkou s Anglií (nepovedená invaze Armady v roce 1588) a náboženskými válkami ve Francii.
🕊️ Dvanáctileté příměří (1609–1621)
V roce 1609 podepsaly obě vyčerpané strany Dvanáctileté příměří. Během tohoto období míru Spojené provincie zažily obrovský ekonomický a kulturní rozmach, ale zároveň se projevily vnitřní politické a náboženské spory, především mezi umírněnými a radikálními kalvinisty, které vyvrcholily politickým konfliktem mezi Oldenbarneveltem (popraven v roce 1619) a Mořicem Oranžským.
🏁 Závěrečná fáze a Vestfálský mír (1621–1648)
Po vypršení příměří v roce 1621 byly boje obnoveny. Nizozemská válka za nezávislost se stala součástí širšího evropského konfliktu – Třicetileté války. Boje se střídavými úspěchy pokračovaly až do 40. let 17. století. Definitivní tečku za konfliktem udělal až Vestfálský mír v roce 1648. V rámci Münsterského míru Španělsko formálně uznalo plnou suverenitu a nezávislost Republiky spojených nizozemských provincií, čímž Osmdesátiletá válka skončila.
🌍 Důsledky a význam
Nizozemská revoluce měla hluboký a trvalý dopad na evropské dějiny.
- Vznik Spojených provincií nizozemských: Revoluce dala vzniknout novému státu, který byl na tehdejší dobu unikátní – federativní republika s vysokou mírou náboženské tolerance a ekonomické svobody.
- Zlatý věk Nizozemska: Osvobození od španělské nadvlády odstartovalo tzv. Zlatý věk Nizozemska. Amsterdam nahradil Antverpy jako finanční a obchodní centrum světa. Nizozemská východoindická společnost (VOC) a Nizozemská západoindická společnost (WIC) ovládly světový obchod a vytvořily obrovskou koloniální říši. V tomto období tvořili mistři jako Rembrandt, Johannes Vermeer a Frans Hals.
- Trvalé rozdělení Nizozemí: Válka zafixovala rozdělení regionu na protestantský sever (dnešní Nizozemsko) a katolický jih (dnešní Belgie a Lucembursko), který zůstal pod habsburskou nadvládou.
- Úpadek Španělska: Dlouhá a nákladná válka vyčerpala španělskou pokladnu a přispěla k postupnému úpadku Španělska jako dominantní evropské velmoci.
- Inspirace pro další revoluce: Úspěšné povstání malého národa proti mocné říši se stalo inspirací pro pozdější revoluce, včetně anglické a americké revoluce.
👑 Klíčové postavy
🟠 Strana povstalců
- Vilém I. Oranžský (zvaný Mlčenlivý): Původně místodržící ve službách Filipa II., stal se hlavním vůdcem povstání. Prosazoval politickou a náboženskou svobodu. Je považován za "otce vlasti".
- Mořic Oranžský: Syn Viléma I., geniální vojenský velitel a reformátor, který reorganizoval nizozemskou armádu a dovedl ji k mnoha vítězstvím.
- Johan van Oldenbarnevelt: Vlivný státník a diplomat, který po desetiletí řídil politiku Spojených provincií.
🇪🇸 Španělská strana
- Filip II. Španělský: Španělský král, jehož nekompromisní politika centralizace a potlačování protestantismu byla hlavní příčinou revoluce.
- Fernando Álvarez de Toledo, 3. vévoda z Alby: Španělský generál a guvernér, jehož brutální teror v letech 1567–1573 sjednotil Nizozemce v odporu.
- Alessandro Farnese, vévoda z Parmy: Schopný vojevůdce a diplomat, kterému se podařilo vojenskými úspěchy a politickými ústupky udržet jižní provincie pod španělskou kontrolou.
💡 Pro laiky
Představte si, že vaše země je součástí obrovské říše, které vládne král z daleké země. Tento král vám začne nařizovat, v co máte věřit (pouze katolicismus, žádné jiné náboženství), zvyšuje vám daně, aby mohl platit své války, a ruší vaše stará pravidla a zvyky. Přesně to se stalo v 16. století v Nizozemí, kterému vládlo Španělsko.
Lidem se to nelíbilo, a tak se vzbouřili. Byl to boj Davida s Goliášem – malé, ale bohaté provincie proti nejmocnější říši světa. Válka trvala neuvěřitelných 80 let. Byla plná krutých bitev, obléhání měst a politických intrik. Nakonec se severní část Nizozemí (dnešní Holandsko) dokázala osamostatnit a vytvořila si vlastní republiku. Jižní část (dnešní Belgie) zůstala pod španělskou nadvládou. Pro nově vzniklé Nizozemsko to byl začátek "zlatého věku", kdy se stalo jednou z nejbohatších a nejvlivnějších zemí na světě.