Jules Mazarin
Obsah boxu
Jules Mazarin (francouzsky Jules Mazarin, rodným jménem Giulio Raimondo Mazzarino; * 14. července 1602, Pescina, Neapolské království – † 9. března 1661, Vincennes, Francouzské království) byl italský diplomat, politik a kardinál, který se stal prvním ministrem Francie a faktickým vládcem země v době nezletilosti krále Ludvíka XIV. Byl nástupcem kardinála Richelieua a dovršil jeho dílo centralizace moci a posílení francouzské pozice v Evropě. Jeho působení je spojeno s koncem třicetileté války, potlačením šlechtické vzpoury známé jako Fronda a položením základů pro absolutistickou vládu "Krále Slunce".
📜 Život a kariéra
🇮🇹 Italský původ a vzdělání
Giulio Mazzarino se narodil v Pescině v Abruzzu, které tehdy patřilo pod Neapolské království, ovládané španělskými Habsburky. Jeho otec, Pietro Mazzarino, byl sicilského původu a působil jako správce statků vlivné rodiny Colonna. Jeho matka, Ortensia Bufalini, pocházela z urozené umbrijské rodiny. Díky konexím rodiny Colonna získal mladý Giulio vynikající vzdělání na jezuitské Římské koleji (Collegio Romano) v Římě, kde vynikal v rétorice a matematice. Později studoval právo na univerzitě v Alcalá de Henares ve Španělsku.
Po studiích vstoupil do papežské armády, ale brzy se ukázal jeho mimořádný diplomatický talent. Během války o mantovské dědictví (1628–1631) působil jako diplomat ve službách papeže Urbana VIII. a podařilo se mu vyjednat příměří mezi Francouzi a Španěly, čímž si získal pozornost a uznání kardinála Richelieua.
🕊️ Diplomatická služba a příchod do Francie
Richelieu, ohromen Mazariniho schopnostmi, ho pozval do francouzských služeb. V roce 1634 byl Mazarin jmenován papežským nunciem v Paříži, kde se stal důvěrníkem a chráněncem prvního ministra. V roce 1639 se stal naturalizovaným francouzským občanem a definitivně vstoupil do služeb krále Ludvíka XIII.
Na Richelieuovo doporučení byl Mazarin v roce 1641 jmenován kardinálem, ačkoliv nikdy nebyl vysvěcen na kněze. Jednalo se o tzv. politický kardinalát, který mu zajistil potřebnou prestiž a autoritu na mezinárodní scéně. Po smrti kardinála Richelieua v prosinci 1642 a krále Ludvíka XIII. v květnu 1643 se stal prvním ministrem Francie. Regentkou za nezletilého Ludvíka XIV. byla jmenována královna-matka Anna Rakouská, která si Mazarina zvolila za svého nejbližšího rádce. Jejich vztah byl natolik blízký a důvěrný, že se spekulovalo o jejich tajném sňatku.
👑 První ministr Francie
Jako první ministr Mazarin pokračoval v politice svého předchůdce. Jeho hlavními cíli byly:
- Centralizace královské moci: Oslabení vlivu vysoké šlechty (tzv. noblesse d'épée) a pařížského parlamentu (soudního dvora).
- Posílení Francie v Evropě: Ukončení třicetileté války za podmínek výhodných pro Francii a oslabení habsburské moci.
- Zajištění financí pro stát: Války a rostoucí státní aparát vyžadovaly obrovské finanční prostředky, což vedlo k nepopulárnímu zvyšování daní.
Jeho italský původ, obrovské osobní bohatství a nepopulární daňová politika z něj učinily terč nenávisti mnoha vrstev francouzské společnosti.
💥 Fronda
Mezi lety 1648 a 1653 musel Mazarin čelit sérii občanských válek známých jako Fronda. Toto povstání mělo dvě hlavní fáze:
1. Parlamentní Fronda (1648–1649): Vzpoura pařížského parlamentu a měšťanů proti absolutistickým tendencím a daňovému útlaku. Mazarin a královská rodina byli nuceni uprchnout z Paříže. Povstání bylo dočasně potlačeno kompromisem. 2. Fronda princů (1650–1653): Vzpoura vysoké šlechty vedená princem de Condé, která usilovala o obnovení svých tradičních privilegií a svržení Mazarina. Během této fáze byl Mazarin dvakrát donucen odejít do exilu do Německa, odkud však nadále tajně radil Anně Rakouské a řídil francouzskou politiku.
Díky své diplomatické obratnosti, vojenským úspěchům generála Turenna a vnitřním rozporům mezi povstalci se Mazarinovi nakonec podařilo Frondu potlačit. Výsledkem bylo posílení královské moci a diskreditace šlechty jako politické síly. Pro mladého Ludvíka XIV. byla Fronda traumatizujícím zážitkem, který ho utvrdil v přesvědčení o nutnosti neomezené absolutistické vlády.
🌍 Zahraniční politika a konec válek
Na poli zahraniční politiky dosáhl Mazarin svých největších úspěchů. Byl jedním z hlavních architektů Vestfálského míru v roce 1648, který ukončil třicetiletou válku. 
díky němu získala významná území v Alsasku a posílila svůj vliv ve Svaté říši římské.
Válka se Španělskem však pokračovala. Mazarin uzavřel strategické spojenectví s Anglií pod vedením Olivera Cromwella. Francouzsko-anglická vojska porazila Španěly v rozhodující bitvě v Dunách (1658). Válka byla definitivně ukončena Pyrenejským mírem v roce 1659, který potvrdil úpadek Španělska a vzestup Francie jako dominantní evropské mocnosti. Součástí mírové smlouvy byl i sňatek mladého Ludvíka XIV. se španělskou infantkou Marií Terezou, což v budoucnu otevřelo Francii cestu k nárokům na španělský trůn.
🏛️ Politika a odkaz
Mazarinův odkaz je komplexní. Byl mistrem diplomacie a státnictví, který dokončil dílo kardinála Richelieua a připravil půdu pro slavnou éru Ludvíka XIV. Jeho zahraničněpolitické úspěchy zajistily Francii na více než století dominantní postavení v Evropě.
Zároveň byl vnímán jako chamtivý cizinec, který nashromáždil jedno z největších soukromých jmění v historii. Jeho finanční politika byla často bezohledná a vedla k velkému utrpení prostého lidu.
Pro Ludvíka XIV. byl nejen ministrem, ale i učitelem a náhradním otcem. Vštěpoval mu zásady státnictví a po své smrti v roce 1661 mu zanechal království v míru, s posílenou centrální mocí a mezinárodní prestiží. Jeho slavná poslední rada mladému králi zněla: "Sire, vládněte sám." Ludvík XIV. si ji vzal k srdci a zahájil éru své osobní, absolutistické vlády.
🎨 Mecenáš umění a sběratel
Kromě politiky byl Mazarin také vášnivým sběratelem umění a významným mecenášem. Jeho sbírka obrazů, soch, tapisérií a drahokamů byla legendární. Vlastnil díla od mistrů jako Tizian, Raffael, Correggio nebo Nicolas Poussin.
Do Paříže uvedl italskou operu a podporoval umělce a architekty. Jeho nejtrvalejším kulturním odkazem je založení Knihovny Mazarine (Bibliothèque Mazarine), která byla jednou z prvních veřejně přístupných knihoven v Evropě a dodnes existuje jako nejstarší veřejná knihovna ve Francii. Ve své závěti také založil Collège des Quatre-Nations (dnes sídlo Francouzského institutu), školu pro šlechtice z nových provincií připojených k Francii za jeho vlády.
🎲 Zajímavosti
- Ačkoliv byl kardinálem, Mazarin nikdy nepřijal kněžské svěcení. Jeho titul byl čistě politickou a diplomatickou hodností.
- Jeho osobní jmění v době smrti bylo odhadováno na více než 35 milionů livrů, což byla suma srovnatelná s ročním příjmem francouzského státu.
- Do Francie zavedl první veřejnou loterii, aby získal peníze do státní pokladny.
- Jeho sedm neteří, známých jako Mazarinettes, přivezl z Itálie do Francie a výhodně je provdal do nejvýznamnějších šlechtických rodů, čímž posílil svůj vliv u dvora.