Nicolas Poussin
Obsah boxu
Nicolas Poussin (* 15. června 1594, Les Andelys – 19. listopadu 1665, Řím) byl nejvýznamnější francouzský malíř 17. století a zakladatel barokního klasicismu. Ačkoliv se narodil ve Francii, většinu svého tvůrčího života strávil v Římě. Jeho dílo se vyznačuje mimořádnou intelektuální hloubkou, jasností, logikou a řádem. Upřednostňoval precizní kresbu (disegno) před barvou (colore) a jeho náměty často čerpaly z antické mytologie, historie a biblických příběhů. Jeho vliv na francouzské umění, zejména na Académie royale de peinture et de sculpture, byl dominantní po několik staletí.
📜 Život
🇫🇷 Raná léta ve Francii
Nicolas Poussin se narodil v Les Andelys v Normandii do rodiny veterána z válek o Itálii. O jeho raném vzdělání se ví jen málo, ale předpokládá se, že získal základy latiny. Kolem roku 1612 se setkal s malířem Quentin Varin, který ho inspiroval k umělecké dráze. Proti vůli své rodiny odešel do Paříže, kde studoval díla italských renesančních mistrů z královských sbírek a pracoval v ateliérech menších mistrů, jako byli Georges Lallemand a Ferdinand Elle.
V Paříži se seznámil s italským básníkem Giambattistou Marinem, který se stal jeho prvním významným patronem. Pro Marina vytvořil sérii kreseb ilustrujících Ovidiovy Proměny. Právě Marino ho povzbudil k cestě do Itálie. Po několika neúspěšných pokusech se Poussin konečně v roce 1624 usadil v Římě.
🇮🇹 Římské období
Příchod do Říma byl pro Poussina zlomový. Intenzivně studoval antické sochařství a architekturu, stejně jako díla renesančních velikánů, především Raffaela a Tiziana. Zpočátku se potýkal s finančními problémy, zvláště poté, co jeho patron Marino odjel do Neapole. Brzy si však získal nové ochránce, zejména kardinála Francesca Barberiniho a jeho tajemníka, vzdělaného mecenáše Cassiana dal Pozza, který se stal jeho celoživotním přítelem a podporovatelem.
V roce 1630 se oženil s Anne-Marie Dughet, dcerou francouzského kuchaře žijícího v Římě. Tento sňatek mu přinesl osobní stabilitu. Během tohoto období vytvořil některá ze svých prvních mistrovských děl, jako jsou Smrt Germanikova (1628) a Umučení svatého Erasma (1629), zakázka pro baziliku svatého Petra. Jeho reputace rychle rostla a stal se jedním z nejvyhledávanějších malířů v Římě.
👑 Intermezzo v Paříži
Poussinova sláva dorazila i na francouzský dvůr. Kardinál Richelieu a král Ludvík XIII. ho naléhavě zvali zpět do Paříže. Po dlouhém váhání Poussin v roce 1640 souhlasil a byl jmenován prvním královským malířem (Premier peintre du Roi). Jeho úkolem bylo dohlížet na výzdobu královských paláců, zejména Louvru.
Pobyt v Paříži se však pro umělce stal noční můrou. Byl zvyklý na klidnou a intelektuální atmosféru Říma a na práci pro soukromé sběratele. V Paříži se ocitl uprostřed dvorských intrik a musel soupeřit se zavedenými umělci, jako byl Simon Vouet. Byl nucen pracovat na velkých dekorativních projektech, které mu nevyhovovaly. Po dvou letech, znechucen a unaven, využil záminky k návratu do Říma v roce 1642, s úmyslem se již nikdy nevrátit.
🏛️ Návrat do Říma a pozdní tvorba
Po návratu do Říma Poussin prožil své nejplodnější a umělecky nejvyzrálejší období. Pracoval pro úzký okruh vzdělaných mecenášů, kteří chápali jeho intelektuální přístup k umění. V tomto období namaloval své slavné série obrazů, včetně dvou cyklů Sedm svátostí a vrcholného díla, cyklu Čtyři roční období (1660–1664).
V posledních letech života trpěl třesem rukou, pravděpodobně v důsledku Parkinsonovy choroby, což mu postupně znemožňovalo malovat. Nicolas Poussin zemřel v Římě 19. listopadu 1665 a byl pohřben v kostele San Lorenzo in Lucina.
🎨 Umělecký styl a filozofie
Poussin je hlavním představitelem barokního klasicismu, stylu, který se odlišoval od dramatického a emocionálního baroka umělců jako Caravaggio nebo Gian Lorenzo Bernini. Jeho umění je založeno na rozumu, řádu a harmonii.
- Důraz na kresbu (Disegno): Poussin byl přesvědčen, že základem malby je kresba a kompozice. Barva měla sloužit pouze k doplnění formy, nikoli k vyjádření emocí. Tím se stal ústřední postavou sporu mezi "poussinisty" (zastánci kresby) a "rubenisty" (zastánci barvy), který dominoval francouzské akademii na konci 17. století.
- Inspirace antikou: Hluboce studoval antické umění a literaturu. Jeho postavy mají často sošný charakter a kompozice připomínají antické reliéfy.
- Intelektuální přístup: Každý jeho obraz je pečlivě promyšlenou vizuální esejí. Náměty z mytologie, historie a Bible nesloužily jen k ilustraci příběhu, ale k vyjádření hlubších filozofických a morálních myšlenek, často inspirovaných stoickou filozofií.
- Teorie módů: Poussin se pokusil aplikovat antickou hudební teorii módů na malířství. Věřil, že každý námět vyžaduje specifický kompoziční a barevný přístup (mód), aby v divákovi vyvolal odpovídající emoci (radost, smutek, hněv, vážnost).
- Krajinomalba: Poussin je také považován za jednoho ze zakladatelů ideální, klasické krajinomalby. Jeho krajiny nejsou realistickým zobrazením přírody, ale pečlivě zkonstruovanou scénou, která slouží jako dějiště pro historický nebo mytologický výjev. Příroda je v nich uspořádaná a harmonická.
✨ Hlavní díla
Poussinovo dílo je rozsáhlé a zahrnuje přibližně 200 obrazů. Mezi nejznámější patří:
🏛️ Mytologické a historické náměty
- Smrt Germanikova (1628) - Klíčové dílo jeho raného období, které mu zajistilo slávu. Obraz zobrazuje umírajícího římského generála a je příkladem stoické statečnosti a ušlechtilosti.
- Únos Sabinek (kolem 1633–1634 a 1637-1638) - Existují dvě verze tohoto dramatického námětu. Poussin zde mistrovsky zachytil chaos a pohyb, aniž by ztratil kompoziční jasnost.
- Et in Arcadia ego (také známé jako Arkádští pastýři, kolem 1637–1638) - Ikonický obraz zobrazující pastýře u hrobky s nápisem "I já jsem byl v Arkádii". Je to melancholická meditace o pomíjivosti života a nevyhnutelnosti smrti i v idylickém světě.
- Tanec za hudby Času (kolem 1634–1636) - Alegorický obraz představující roční období, chudobu, práci, bohatství a rozkoš tančící v kruhu za doprovodu lyry Času.
✝️ Náboženské náměty
- Sedm svátostí - Poussin namaloval dvě série na toto téma. První pro Cassiana dal Pozza (1636–1642) a druhou, slavnější, pro Paula Fréarta de Chantelou (1644–1648). Každý obraz představuje jednu ze svátostí a je zasazen do prostředí raného křesťanství.
- Svatá rodina na schodech (1648) - Kompozičně dokonalý obraz, který ukazuje Poussinovu inspiraci Raffaelem a antickou architekturou.
- Čtyři roční období (1660–1664) - Jeho poslední velký cyklus a umělecká závěť. Každé roční období je spojeno s biblickým příběhem ze Starého zákona (Jaro - Adam a Eva v ráji, Léto - Rút a Bóaz, Podzim - Poslové s hrozny ze Země zaslíbené, Zima - Potopa). Jsou to hluboké meditace o cyklu života, smrti a spásy.
🏛️ Odkaz a vliv
Vliv Nicolase Poussina na evropské umění byl obrovský a dlouhodobý, zejména ve Francii.
- Francouzská akademie: Jeho principy se staly základem doktríny Královské akademie malířství a sochařství, založené v roce 1648. Teoretici jako Charles Le Brun kodifikovali jeho styl a povýšili ho na oficiální umělecký směr.
- Poussinisté vs. Rubénisté: Na konci 17. století se Akademie rozdělila na dva tábory. "Poussinisté" zdůrazňovali primát kresby, intelektu a klasických námětů, zatímco "Rubénisté" (následovníci Petera Paula Rubense) upřednostňovali barvu, emoce a dynamiku.
- Neoklasicismus: V 18. století se Poussin stal hlavním vzorem pro neoklasicistní malíře, jako byli Jacques-Louis David a J. A. D. Ingres, kteří obdivovali jeho morální vážnost a kompoziční přísnost.
- Moderní umění: Poussinův vliv sahá až do moderního umění. Paul Cézanne, považovaný za otce moderního malířství, údajně řekl, že chce "přetvořit Poussina podle přírody". Obdivoval jeho smysl pro strukturu a trvalost kompozice.