Romantismus

Rozbalit box

Obsah boxu

Romantismus je umělecký a filozofický směr, který dominoval v evropské kultuře přibližně od konce 18. do poloviny 19. století. Vznikl jako reakce na osvícenský racionalismus a strohá pravidla klasicismu. Místo rozumu, řádu a univerzálnosti kladl romantismus důraz na cit, individualitu, emoce, fantazii a nespoutanou přírodu. Hnutí zasáhlo všechny oblasti umění – literaturu, malířství, hudbu, architekturu i filozofii – a stalo se také životním postojem. Jeho název je odvozen od slova "román", které v té době označovalo díla plná obraznosti, citovosti a dobrodružství.

📜 Historický kontext

Vznik romantismu byl hluboce ovlivněn dramatickými společenskými a politickými změnami na konci 18. a na počátku 19. století.

Velká francouzská revoluce (1789): Revoluce a její ideály volnosti, rovnosti a bratrství vzbudily v celé Evropě obrovské naděje, které však byly brzy zklamány následným jakobínským terorem a vzestupem Napoleona Bonaparta. Tento rozpor mezi ideálem a drsnou realitou vytvořil pocit deziluze a rozčarování, který je pro romantismus typický.
Napoleonské války: Války, které zachvátily kontinent, vedly k probuzení národního cítění a zájmu o vlastní historii, jazyk a lidovou kulturu, což se stalo jedním z ústředních témat romantismu.
Průmyslová revoluce: Rychlá industrializace, zejména v Anglii, vedla ke vzniku nových sociálních problémů, odlidštění práce a ničení přírody. Romantici na to reagovali útěkem do idealizované přírody, minulosti (především středověku) a exotických krajin.
Vzestup měšťanstva: Nová, vzdělaná a ekonomicky sílící střední třída se stala hlavním nositelem i konzumentem romantického umění, které lépe odpovídalo jejím citovým potřebám než chladný aristokratický klasicismus.

💡 Hlavní myšlenky a rysy

Romantismus odmítl osvícenskou víru v univerzální pravdy a rozum a přišel s novým pohledem na svět, člověka a umění.

Důraz na cit a emoce: Proti rozumu staví romantismus vášeň, intuici a hluboké osobní prožitky. Umění má především citově působit.
Individualismus: Ústřední postavou je výjimečný jedinec, génius, který se cítí nepochopen a stojí v rozporu se společností. Tento romantický hrdina je často rozervaný, osamělý a bouří se proti konvencím (tzv. byronismus).
Úcta k přírodě: Příroda není jen kulisou, ale zrcadlem lidské duše, zdrojem tajemství, inspirace a duchovní obnovy. Je vnímána jako divoká, nespoutaná a majestátní (koncept "vznešena").
Zájem o historii a národní kulturu: Romantici se obraceli k minulosti, především ke gotickému středověku, který považovali za dobu rytířství, víry a velkých citů. Sbírali lidové písně, pohádky a pověsti, čímž podporovali formování moderních národů.
Tajemno a fantazie: Romantismus fascinovaly sny, vize, nadpřirozené jevy, exotika a smrt. Důraz na fantazii umožnil vznik žánrů jako horor nebo fantasy.
Fragmentárnost a svoboda formy: Romantičtí umělci odmítali přísná žánrová pravidla klasicismu. V dílech se často objevují fragmenty, nedokončené věty a dochází ke mísení žánrů (např. lyricko-epická báseň).

🎨 Romantismus v umění

Malířství

Romantické malířství se soustředilo na dramatické a emocionální scény. Malíři používali výrazné barvy, hru světla a stínu a dynamické kompozice. Mezi hlavní témata patřila divoká krajina, historické události, mytologie a portréty zachycující vnitřní svět postav.

Německo: Caspar David Friedrich je autorem slavných melancholických krajin s osamělými postavami, které symbolizují vztah člověka k nekonečné přírodě (Poutník nad mořem mlhy).
Francie: Eugène Delacroix se proslavil dynamickými a barevnými plátny s historickými a exotickými náměty (Svoboda vede lid na barikády). Théodore Géricault je autorem slavného obrazu Vor Medúzy, který je manifestem romantického boje člověka s přírodou.
Anglie: William Turner experimentoval s barvou a světlem, aby zachytil dramatické přírodní jevy (Déšť, pára a rychlost). John Constable se zaměřil na idealizovanou anglickou krajinu.
Španělsko: Francisco Goya ve svých pozdních dílech (tzv. "černé malby") zachytil temné vize a hrůzy války, čímž předznamenal expresionismus.

Architektura

Romantická architektura nevytvořila jednotný styl, ale inspirovala se historickými slohy, především gotikou. Tento návrat k minulosti se označuje jako historismus.

Novogotika: Tento styl napodoboval vnější znaky gotické architektury, jako jsou lomené oblouky, věžičky a fiály. Vznikaly tak romantické zámky, hrady, ale i kostely a veřejné budovy. Mezi nejznámější příklady patří Westminsterský palác v Londýně, zámek Neuschwanstein v Bavorsku nebo v Česku zámky Hluboká a Lednice.
Anglický park: Místo symetrických francouzských zahrad se staly populárními přírodně krajinářské parky, které napodobovaly divokou přírodu a byly doplněny umělými zříceninami, altány nebo exotickými stavbami (minarety, čínské pavilony).

📚 Romantismus v literatuře

Literatura byla ústředním polem romantismu. Vznikly nové žánry jako básnická povídka (poema), historický román a moderní horor.

Anglie: Za kolébku romantismu je považována Anglie. "Jezerní básníci" (William Wordsworth, Samuel Taylor Coleridge) se zaměřili na přírodu a prostý život. Druhou generaci představují revoltující básníci jako George Gordon Byron, tvůrce "byronské povídky" a archetypu romantického hrdiny, a Percy Bysshe Shelley. Mary Shelleyová napsala slavný gotický román Frankenstein. Walter Scott je považován za zakladatele historického románu (Ivanhoe).
Německo: Hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor) bylo předchůdcem romantismu. Klíčovými postavami byli básník Novalis, filozofové jako Friedrich Schlegel a bratři Grimmové, kteří sbírali lidové pohádky.
Francie: Největší postavou byl Victor Hugo, autor románů Chrám Matky Boží v Paříži a Bídníci. Dalšími významnými autory byli Alexandre Dumas starší (Tři mušketýři, Hrabě Monte Cristo) a Stendhal, jehož dílo stojí na pomezí romantismu a realismu.
Rusko: Alexandr Sergejevič Puškin je zakladatelem moderní ruské literatury (veršovaný román Evžen Oněgin). Na něj navázal Michail Jurjevič Lermontov (Hrdina naší doby).
USA: Edgar Allan Poe je mistrem hororové povídky (Jáma a kyvadlo) a zakladatelem detektivky.
Česko: Český romantismus je spojen s Národním obrozením. Jeho vrcholem je dílo Karla Hynka Máchy (lyricko-epická báseň Máj). Důležitou roli hrál také Karel Jaromír Erben, sběratel lidové slovesnosti a autor baladické sbírky Kytice.

🎵 Romantismus v hudbě

Hudba byla romantiky považována za nejvyšší formu umění, protože dokázala nejlépe vyjádřit emoce a nepopsatelné pocity. Skladatelé rozšířili orchestr, používali nové harmonie a kladli důraz na melodii a dynamiku. Často se inspirovali literaturou a lidovou hudbou.

Raný romantismus: Na přechodu od klasicismu stojí Ludwig van Beethoven. Dalšími představiteli jsou Franz Schubert (tvůrce umělé písně) a Carl Maria von Weber (zakladatel německé romantické opery).
Klavírní virtuózové: Fryderyk Chopin (Polsko) a Franz Liszt (Maďarsko) povýšili klavírní hudbu na novou úroveň.
Opera: Vrchol romantické opery představují díla Richarda Wagnera v Německu (Bludný Holanďan) a Giuseppe Verdiho v Itálii.
Národní školy: V druhé polovině století se rozvíjely národní hudební školy, které čerpaly z lidové hudby. V Česku to byli Bedřich Smetana (Má vlast) a Antonín Dvořák.

🤔 Pro laiky

Představte si, že osvícenství je jako precizní, chladný a logický vědecký report. Vše má svůj řád, pravidla a směřuje k jasnému závěru. Romantismus je naproti tomu jako osobní deník nebo vášnivý blogový příspěvek. Je plný emocí, protikladů, snů a osobních pocitů. Nejde mu o to, aby něco objektivně popsal, ale aby vyjádřil, jak se autor cítí. Místo aby obdivoval dokonalou antickou sochu, raději se toulá po zarostlé zřícenině hradu za bouřlivé noci. Místo aby poslouchal pravidla společnosti, poslouchá své srdce, i kdyby ho to mělo zničit. Je to vzpoura jedince a jeho citů proti chladnému a svazujícímu světu.

🌍 Odkaz a vliv

Romantismus hluboce ovlivnil moderní kulturu a myšlení. Zformoval naše dnešní představy o umělci jako o originálním géniovi, o lásce jako o osudové vášni a o přírodě jako o místě pro duchovní únik. Položil základy modernímu nacionalismu tím, že zdůraznil význam národního jazyka a kultury. Jeho důraz na nitro jedince a snové vize otevřel cestu pro pozdější umělecké směry, jako byl symbolismus, impresionismus a expresionismus. Jeho odkaz je patrný dodnes v literatuře, filmu i hudbě, které se zabývají velkými emocemi, osamělými hrdiny a bojem jednotlivce proti systému.

Zdroje