William Turner
Obsah boxu
Joseph Mallord William Turner (* 23. dubna 1775, Londýn – 19. prosince 1851, tamtéž), často zkráceně J. M. W. Turner, byl anglický romantický malíř, kreslíř, akvarelista a grafik. Je považován za jednoho z největších mistrů britského a světového krajinářství a je přezdíván „malíř světla“. Jeho dílo je proslulé svou expresivní barevností, inovativními malířskými technikami a důrazem na zachycení světla a atmosférických jevů. Přestože byl ve své době částečně kontroverzní, položil základy impresionismu a ovlivnil mnoho generací umělců.
📜 Život a kariéra
👦 Dětství a studium
Narodil se v Covent Garden v Londýně v rodině holiče a parukáře. Jeho otec, William Turner, rozpoznal synův talent a vystavoval jeho kresby ve výloze svého obchodu. Již v mládí projevoval mimořádné nadání. V roce 1789, ve věku pouhých 14 let, byl přijat na Královskou akademii umění (Royal Academy of Arts). O rok později byl jeho akvarel poprvé vystaven na výroční výstavě Akademie. Jeho učitelem byl mimo jiné významný malíř Sir Joshua Reynolds, tehdejší prezident Akademie.
Turner se zpočátku věnoval především topografické kresbě a akvarelu, což mu zajišťovalo stálý příjem. Jeho raná díla se vyznačovala precizností a detailním provedením, inspirovaným mistry 17. století, jako byl Claude Lorrain.
✈️ Cesty a umělecký rozvoj
Cestování bylo pro Turnera klíčovou inspirací. V 90. letech 18. století procestoval Anglii a Wales, kde kreslil a maloval hrady, opatství a přírodní scenérie. Po uzavření Amienského míru v roce 1802 se poprvé vydal na kontinentální Evropu. Navštívil Francii a Švýcarsko, kde ho uchvátila dramatická krajina Alp.
Největší vliv na něj však měly jeho cesty do Itálie, které podnikl v letech 1819 a 1828. Italské světlo, barvy a klasická krajina zásadně proměnily jeho paletu, která se projasnila a oteplila. Zvláště Benátky se staly jeho celoživotní fascinací a námětem mnoha slavných obrazů, ve kterých experimentoval se zrcadlením světla na vodní hladině.
🎨 Vrcholné období
Od 20. let 19. století se Turnerův styl stával stále odvážnějším a expresivnějším. Upouštěl od detailní kresby a soustředil se na zachycení energie a dynamiky přírodních živlů – moře, bouří, ohně a slunečního světla. Jeho technika byla revoluční; používal špachtle, prsty a dokonce i nehty, aby dosáhl požadované textury a efektu.
V tomto období vznikla jeho nejslavnější díla, jako například:
- Poslední cesta válečné lodi Téméraire (1839) – Alegorický obraz staré válečné lodi vlečené parníkem k rozebrání, symbolizující konec jedné éry.
- Otrokářská loď (1840) – Dramatické zobrazení otroků svržených z lodi do rozbouřeného moře.
- Déšť, pára a rychlost – Velká západní železnice (1844) – Ikonické dílo zachycující moderní parní lokomotivu řítící se krajinou, které je považováno za předzvěst impresionismu.
Jeho pozdní díla byla pro tehdejší publikum často nesrozumitelná a kritizována jako „nedokončená“. Turner se stále více uchyloval do soukromí a stal se z něj excentrický samotář.
🌅 Pozdní léta a smrt
V posledních letech života žil pod pseudonymem v Chelsea se svou partnerkou Sophií Caroline Booth. Zemřel 19. prosince 1851 a na vlastní přání byl pohřben v katedrále svatého Pavla v Londýně vedle Sira Joshuy Reynoldse.
⚙️ Styl a technika
Turner je považován za mistra světla a atmosféry. Jeho hlavním cílem nebylo realistické zobrazení krajiny, ale zachycení emocionálního prožitku a vznešenosti přírody (koncept tzv. sublime).
- Práce se světlem a barvou: Turner používal barvu k vyjádření emocí a atmosféry. Jeho paleta se postupně projasňovala, zejména po cestách do Itálie. Je proslulý svými zlatavými a žlutými tóny, které dominují jeho obrazům slunce a ohně.
- Akvarel: Byl jedním z největších mistrů akvarelu v historii. Tuto techniku povýšil z pouhé přípravné skici na plnohodnotné umělecké dílo. Umožňovala mu rychle zachytit prchavé atmosférické jevy.
- Olejomalba: V olejomalbě experimentoval s hustými nánosy barev (impasto) i s tenkými, průsvitnými vrstvami (glazura). Často pracoval přímo na plátně bez podrobných přípravných kreseb.
- Dynamika a pohyb: Jeho obrazy jsou plné energie a pohybu. Používal vířivé kompozice a diagonály, aby zobrazil sílu přírodních živlů, jako jsou bouře, vlny nebo vítr.
🖼️ Nejslavnější díla
- Rybáři na moři (1796) – První olejomalba, kterou vystavil na Královské akademii.
- Sněhová bouře: Hannibal a jeho armáda přecházejí Alpy (1812) – Monumentální historická krajinomalba, která kombinuje přírodní drama s historickým námětem.
- Požár Horní a Dolní sněmovny (1835) – Dramatické zachycení skutečné události, jejímž byl svědkem.
- Poslední cesta válečné lodi Téméraire (1839) – V anketě BBC z roku 2005 zvolen nejoblíbenějším britským obrazem.
- Otrokářská loď (Otroci házení přes palubu, příchod tajfunu) (1840) – Silné politické a emocionální dílo odsuzující otroctví.
- Déšť, pára a rychlost – Velká západní železnice (1844) – Revoluční zobrazení moderní technologie v krajině.
🏛️ Odkaz a vliv
Turnerův odkaz je obrovský. Svým experimentálním přístupem k barvě a světlu přímo ovlivnil francouzské impresionisty, zejména Clauda Moneta, který studoval jeho díla v Londýně.
Po své smrti odkázal většinu svých děl britskému národu. Tento odkaz, známý jako Turner Bequest, čítá přibližně 300 olejomaleb a 30 000 skic a akvarelů. Většina z nich je dnes uložena v galerii Tate Britain v Londýně.
Na jeho počest je od roku 1984 udělována prestižní Turnerova cena (Turner Prize), nejvýznamnější ocenění pro britské výtvarné umělce.
🎨 Turner pro laiky: Proč je "malířem světla"?
Představte si, že fotíte západ slunce. Váš fotoaparát zachytí přesné tvary stromů a domů. William Turner by to ale namaloval jinak. Místo ostrých linií by se soustředil na to, jak se zlaté světlo rozlévá po obloze, jak se odráží na mracích a jak celá scéna působí na vaše emoce. Nezajímalo ho, jak krajina přesně vypadá, ale jak se v ní cítíte.
Jeho obrazy jsou často rozmazané a plné vířících barev, protože se snažil zachytit pohyb – vítr v bouři, páru z vlaku nebo mlhu nad vodou. Používal světlo a barvu jako hlavní nástroje k vyprávění příběhu a k vytvoření dramatické atmosféry. Proto se mu říká „malíř světla“ – světlo pro něj nebylo jen něco, co osvětluje scénu, ale bylo hlavním hrdinou jeho obrazů.