Přeskočit na obsah

Horor

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox žánr Horor je umělecký žánr, jehož hlavním cílem je v divákovi, čtenáři nebo hráči vyvolat pocity strachu, děsu, napětí, znechucení nebo úzkosti. Využívá k tomu specifické motivy, atmosféru a narativní postupy, které často pracují s lidskými fobiemi, nadpřirozenými jevy, smrtí, násilím a neznámem. Horor se vyskytuje v různých formách umění, především v literatuře, filmu a videohrách, ale také ve výtvarném umění, hudbě či divadle.

Žánr se neustále vyvíjí a reflektuje společenské obavy a úzkosti dané doby. Zatímco rané horory se soustředily na nadpřirozená monstra a gotickou atmosféru, moderní díla často zkoumají psychologický teror, sociální kritiku nebo extrémní fyzické násilí.

📜 Historie

Kořeny hororu sahají hluboko do lidské historie, k mýtům, legendám a náboženským textům, které se snažily vysvětlit neznámé a děsivé aspekty světa.

📖 Kořeny ve starověku a folklóru

Příběhy o démonech, zlých duších, monstrech a posmrtném životě jsou součástí lidské kultury od nepaměti. Starověké civilizace, jako byly ty v Mezopotámii nebo Egyptě, měly bohatou mytologii plnou děsivých božstev a stvoření. Eposy jako Epos o Gilgamešovi nebo Homérova Odysseia obsahují setkání s monstry a cesty do podsvětí. Středověký folklór v Evropě byl plný příběhů o upírech, vlkodlakcích, duchech a čarodějnicích, které se ústně předávaly z generace na generaci a formovaly kolektivní strach z temnoty a neznáma.

🏰 Vzestup gotického románu

Moderní horor jako samostatný literární žánr se začal formovat v druhé polovině 18. století s nástupem gotického románu. Za zakládající dílo je považován Otrantský zámek (1764) od Horace Walpolea. Tento žánr kombinoval prvky romantismu s děsivou atmosférou, zasazoval děj do starých hradů, klášterů a opuštěných sídel a využíval motivy nadpřirozených jevů, rodinných kleteb a tyranie. Mezi další významné autory patří Ann Radcliffe (Záhady Udolfa) a Matthew Gregory Lewis (Mnich).

👻 19. století: Romantismus a viktoriánský děs

Devatenácté století bylo zlatým věkem pro hororovou literaturu. Mary Shelley publikovala v roce 1818 svůj román Frankenstein, který položil základy žánru sci-fi horor a zkoumal témata stvoření, zodpovědnosti a hranic vědy. John William Polidori ve své povídce Upír (1819) vytvořil archetyp aristokratického upíra, který později proslavil Bram Stoker ve svém románu Drákula (1897).

Mistrem psychologického hororu a krátké povídky se stal Edgar Allan Poe, jehož díla jako Jáma a kyvadlo, Zánik domu Usherů nebo báseň Havran se soustředila na šílenství, vinu a hrůzy lidské mysli. V pozdní viktoriánské éře se objevila také díla jako Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda (1886) od Roberta Louise Stevensona, která reflektovala dualitu lidské povahy.

🐙 Počátek 20. století: Pulp a kosmický děs

Na počátku 20. století se horor stal populárním v levných sešitových časopisech, tzv. pulp magazínech, z nichž nejznámější byl Weird Tales. V tomto časopise publikoval své práce H. P. Lovecraft, tvůrce subžánru známého jako kosmický horor (cosmic horror) nebo lovecraftovský horor. Lovecraftův děs nevycházel z duchů a upírů, ale z myšlenky, že lidstvo je bezvýznamnou tečkou v lhostejném a nepochopitelném vesmíru plném prastarých, mocných bytostí (např. Cthulhu). Jeho dílo ovlivnilo generace tvůrců.

🎬 Zlatý věk filmu a moderní horor

S nástupem kinematografie získal horor nové mocné médium. Prvními vlaštovkami byly německé expresionistické filmy jako Kabinet doktora Caligariho (1920) nebo Upír Nosferatu (1922). V 30. letech v USA dominovala studia Universal se svými filmovými monstry: Dracula s Bélou Lugosim a Frankenstein s Borisem Karloffem.

V 60. letech se žánr posunul k psychologickému teroru díky Alfredu Hitchcockovi a jeho filmu Psycho (1960). Následovala éra, která je často označována za zlatý věk moderního hororu (konec 60. až 80. léta), kdy vznikla klíčová díla jako Rosemary má děťátko (1968), Noc oživlých mrtvol (1968), Vymítač ďábla (1973), Texaský masakr motorovou pilou (1974), Čelisti (1975), Halloween (1978), Vetřelec (1979) a Osvícení (1980). V literatuře se v této době stal králem hororu Stephen King.

🎮 Současnost: Digitální děs a nové formy

Od konce 90. let se horor dále diverzifikoval. Film Záhada Blair Witch (1999) popularizoval subžánr found footage. Z Japonska přišla vlna psychologických hororů (tzv. J-horror), jako například Kruh nebo Nenávist. V novém tisíciletí se objevily extrémně násilné filmy (tzv. torture porn) jako série Saw a Hostel.

V posledních letech zažívá renesanci tzv. "elevated horror" (povznesený horor), který klade důraz na psychologii, atmosféru, umělecké zpracování a sociální komentář. Mezi zástupce patří filmy jako Uteč, Děsivé dědictví nebo Slunovrat. Zároveň se horor stal jedním z klíčových žánrů ve videoherním průmyslu, se sériemi jako Resident Evil, Silent Hill nebo Amnesia: The Dark Descent.

🧠 Psychologie hororu

Otázka, proč lidi dobrovolně vyhledávají pocity strachu a děsu, je předmětem mnoha psychologických teorií.

  • Teorie katarze: Podle této teorie umožňuje sledování hororu divákům bezpečně uvolnit a zpracovat potlačované negativní emoce a úzkosti.
  • Teorie přenosu vzrušení: Fyziologické vzrušení (zvýšený tep, zrychlené dýchání) vyvolané strachem přetrvává i po odeznění hrozby. Toto zbytkové vzrušení je následně mozkem mylně interpretováno jako pocit radosti a uspokojení, zejména pokud příběh skončí dobře.
  • Bezpečné prožívání strachu: Horor poskytuje kontrolované prostředí, kde můžeme zažít strach a čelit svým fobiím bez reálného nebezpečí. Je to forma tréninku na skutečné krizové situace.
  • Fascinace morbidním: Lidé jsou přirozeně zvědaví na témata, která jsou ve společnosti tabu, jako je smrt, násilí a neznámo. Horor tuto zvědavost uspokojuje.

⚙️ Klíčové prvky a motivy

Hororový žánr využívá řadu opakujících se prvků a motivů k vyvolání strachu:

  • Nadpřirozeno: Přítomnost sil a bytostí, které odporují přírodním zákonům – duchové, démoni, upíři, vlkodlaci, čarodějnictví.
  • Monstra: Fyzické ztělesnění strachu, ať už jde o klasická monstra, mimozemské organismy, nebo zmutované bytosti.
  • Psychologický teror: Děs, který nevychází z vnější hrozby, ale z mysli postav. Zahrnuje témata jako paranoia, šílenství, ztráta identity a nes spolehlivý vypravěč.
  • Slasher: Podžánr, kde maskovaný zabiják systematicky vraždí skupinu (obvykle mladých) lidí, často pomocí bodné či sečné zbraně.
  • Gore a Body horror: Explicitní zobrazení násilí, krve a zranění (gore) a děsivé, nepřirozené transformace lidského těla (body horror).
  • Apokalypsa a postapokalypsa: Příběhy o konci světa, často způsobené pandemií, která mění lidi v monstra (např. zombie).
  • Nalezené záběry (Found footage): Styl natáčení, který imituje amatérskou nahrávku pořízenou protagonisty, což má zvýšit pocit autenticity a realismu.

📚 Subžánry

Horor je velmi rozmanitý žánr s mnoha podkategoriemi, které se často prolínají.

  • Literární subžánry:
    • Gotický román: Důraz na atmosféru, starobylá sídla, nadpřirozeno.
    • Weird fiction: Kombinace hororu, fantasy a sci-fi, často s neortodoxními monstry a tématy.
    • Kosmický horor: Děs pramenící z nepochopitelnosti vesmíru a bezvýznamnosti lidstva.
    • Psychologický horor: Soustředí se na mentální a emocionální stavy postav.

🏆 Významní tvůrci a díla

Literatura

Film

Videohry

  • Série Resident Evil (Capcom, Šindži Mikami): Definice žánru survival horor.
  • Série Silent Hill (Konami, Team Silent): Mistrovské dílo psychologického hororu.
  • Série Amnesia (Frictional Games): Popularizace stealth hororu bez možnosti boje.
  • Série Dead Space (Visceral Games): Spojení sci-fi, akce a body hororu.

🌍 Horor v různých kulturách

Ačkoliv mnoho populárních hororových tropů pochází ze západní kultury, každá kultura má své vlastní specifické formy děsu, které vycházejí z místního folklóru, historie a společenských obav.

  • Japonsko (J-horror): Japonský horor se často zaměřuje na psychologický děs, pomstychtivé duchy (Yūrei, Onryō) a napětí plynoucí z atmosféry spíše než na lekačky (jump scares). Častým motivem je střet tradic s moderní technologií.
  • Itálie (Giallo): V 60. a 70. letech se v Itálii zrodil subžánr giallo, který kombinoval prvky thrilleru, hororu a detektivky. Je charakteristický stylizovaným vizuálem, explicitním násilím a tajemným vrahem v rukavicích.
  • Spojené království (Folk horror): Britský horor často čerpá z bohaté historie, pohanských tradic a venkovského prostředí. Folk horor zkoumá napětí mezi moderní civilizací a starými, zapomenutými rituály.

💡 Pro laiky

Představte si horor jako jízdu na horské dráze. Víte, že jste v bezpečí, ale stejně křičíte strachy a srdce vám buší. Cílem hororu je vyvolat silné negativní pocity – strach, napětí, znechucení – ale v kontrolovaném prostředí, což může být paradoxně zábavné a vzrušující. Je to jako poslouchat strašidelné příběhy u táboráku; bojíme se rádi, když víme, že nám ve skutečnosti nic nehrozí. Horor nám umožňuje prozkoumat temné stránky lidské povahy a společnosti z bezpečné vzdálenosti.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Horor&oldid=17094“