Jacques Plante
Obsah boxu
Joseph Jacques Omer Plante (* 17. ledna 1929, Notre-Dame-du-Mont-Carmel – † 27. února 1986, Ženeva) byl kanadský profesionální lední hokejista, který je považován za jednoho z největších inovátorů v historii sportu.
Jako brankář Montreal Canadiens získal šest Stanley Cupů, z toho pět v řadě. Sedmkrát získal Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře ligy, což je historický rekord, který později pouze vyrovnal (ale nepřekonal) jen o generaci mladší brankář, který byl pro změnu inovátorem v technice chytání, ale ne ve výstroji či pojetí hry holí. Plante je otcem moderní brankářské masky. Dne 1. listopadu 1959 si po zranění obličeje nasadil laminátový chránič a odmítl se vrátit do hry bez něj, čímž navždy změnil bezpečnostní standardy hokeje. Byl také průkopníkem práce s holí; jako první brankář začal aktivně opouštět brankoviště, aby zastavoval nahozené puky a pomáhal obráncům s rozehrávkou.
👶 Pro laiky
Jacques Plante byl hokejovým "Teslou".
- Maska: Před Plantem chytali brankáři s holým obličejem. Puky létaly rychlostí 160 km/h. Zranění, stehy a zlomené nosy byly na denním pořádku. Plante řekl "dost". Všichni se mu smáli, že se bojí, ale on dokázal, že s maskou se chytá lépe, protože se brankář nemusí bát o život.
- Toulavý styl: Před Plantem byl brankář přikován k brankové čáře. Plante začal bruslit za branku, zastavovat puky a nahrávat. Trenéři z toho šíleli, ale dnes to dělá každý brankář na světě.
- Pletař: Byl to zvláštní člověk. Trpěl silným astmatem a před zápasy se uklidňoval tím, že pletl kulichy a ponožky.
🏒 Hráčská kariéra
Zrození inovátora v Québecu
Jacques Plante se narodil na farmě v Québecu jako nejstarší z 11 dětí. Hokej začal hrát s tenisovým míčkem a hokejkou, kterou mu vyrezal otec z kořene stromu. Už od mládí trpěl chronickým astmatem, což ovlivnilo jeho styl chytání. Nemohl dlouho stát v předklonu, a tak začal vyjíždět z branky a hrát pukem, aby ušetřil energii a přerušil hru. Jeho talent byl nepopiratelný. V juniorském věku zářil v týmu Quebec Citadelles a později v seniorské lize za Montreal Royals. Jeho výkony upoutaly pozornost generálního manažera Montreal Canadiens, Franka Selkeho, který v něm viděl nástupce legendárního Billa Durnana.
Do NHL naskočil v sezóně 1952/1953. Jeho debut byl symbolický – nastoupil v play-off proti Chicago Black Hawks a vychytal čisté konto. Hned ve své první sezóně tak získal Stanley Cup, ačkoliv byl tehdy ještě náhradníkem Gerryho McNeila. Od sezóny 1954/1955 se stal neotřesitelnou jedničkou týmu. Jeho styl chytání byl pro tu dobu revoluční. Zatímco ostatní brankáři zůstávali v brankovišti, Plante aktivně bruslil za branku, zastavoval nahozené kotouče a rozehrával je svým obráncům Dougu Harveymu a Tomu Johnsonovi. Tato taktika umožňovala Canadiens rychle přecházet do protiútoku a soupeři nevěděli, jak na ni reagovat.
Zlatá éra a Maska (1955–1960)
V druhé polovině 50. let byl Plante nejlepším brankářem planety. V letech 1956 až 1960 získal s Montrealem pět Stanley Cupů v řadě a v každé z těchto sezón vyhrál Vezina Trophy. Byl na vrcholu, ale jeho vztah s trenérem Toe Blakem byl napjatý. Blake byl tradicionalista, který nenáviděl Planteovy výlety z branky a jeho excentrickou povahu. Plante si však mohl dovolit neposlouchat, protože vyhrával.
Zlomový moment celé hokejové historie nastal večer 1. listopadu 1959 v Madison Square Garden v zápase proti New York Rangers. V první třetině vystřelil útočník Rangers Andy Bathgate bekhendem puk, který zasáhl Plantea přímo do obličeje. Rána mu roztrhla nos od koutku úst až k nozdrám. Plante se zhroutil na led v kaluži krve. Zápas byl přerušen na 45 minut, zatímco Plantea v šatně sešívali (dostal 7 stehů). Protože týmy tehdy neměly náhradní brankáře, Canadiens by museli zápas skrečovat, pokud by se nevrátil.
Plante se vrátil, ale s podmínkou. Oznámil trenéru Blakeovi, že do branky nastoupí jedině tehdy, pokud si bude moci nasadit svou tréninkovou masku, kterou si sám vyrobil z laminátu. Blake zuřil. Tvrdil, že maska omezuje vidění a že brankář s maskou bude vypadat, že se bojí. Plante však trval na svém: "Bez masky nechytám." Blake, nemaje na výběr, ustoupil. Plante zápas dochytal, Canadiens vyhráli 3:1 a tím začala nová éra. Plante s maskou následně vychytal sérii 18 zápasů bez porážky, čímž umlčel všechny kritiky. Od té chvíle se maska stala symbolem, ačkoliv trvalo ještě několik let, než ji přijali všichni brankáři.
Válka s Blakem a výměna do New Yorku (1960–1965)
Po zisku pátého Stanley Cupu v řadě v roce 1960 se vztah mezi Plantem a trenérem Toe Blakem změnil v otevřenou válku. Plante trpěl bolestmi kolen a zhoršujícím se astmatem, což Blake považoval za hypochondrii a výmluvy. Plante si také často stěžoval v médiích na zacházení s hráči. V červnu 1963 došla vedení Montreal Canadiens trpělivost. V rámci velkého trejdu byl Plante vyměněn do New York Rangers za brankáře Gumpa Worsleyho a další hráče.
V New Yorku strávil Plante dvě sezóny. Ačkoliv chytal solidně, Rangers byli v té době slabým týmem v přestavbě. Frustrovaný z proher a zdravotních potíží oznámil v roce 1965 konec kariéry. Přijal nabídku pracovat jako obchodní zástupce pro pivovar Molson a zdálo se, že jeho hokejové dny jsou sečteny.
Zázračný návrat v St. Louis (1968–1970)
Když v roce 1967 došlo k rozšíření NHL, nový tým St. Louis Blues hledal zkušenosti. Trenér Scotty Bowman, který Plantea znal z Montrealu, věřil, že starý mistr má v sobě ještě dost magie. Přesvědčil devětatřicetiletého Plantea k návratu. V St. Louis vytvořil Plante brankářský tandem s další legendou, Glennem Hallem.
Tato dvojice veteránů předvedla něco nevídaného. V sezóně 1968/1969 dovedli Blues do finále Západní divize a společně získali Vezina Trophy pro tým s nejméně inkasovanými góly. Pro Plantea to byla již sedmá Vezina Trophy v kariéře, čímž stanovil rekord, který zůstal nepřekonán až do éry Dominika Haška (který ho vyrovnal, ale nepřekonal v počtu trofejí, Hašek jich má 6, rekord drží Plante se 7). Plante v St. Louis nejen chytal, ale také fungoval jako mentor a neoficiální trenér brankářů, kde učil mladší kolegy práci s holí a poziční hru.
Poslední léta: Toronto, Boston a WHA
V roce 1970 byl vyměněn do Toronto Maple Leafs. Mnozí to považovali za "odkladiště", ale Plante ve věku 42 let šokoval hokejový svět. V sezóně 1970/1971 zaznamenal průměr obdržených gólů 1,88, což bylo nejlepší číslo v celé lize. Byla to ukázka jeho geniality – už neměl rychlost mladíka, ale nahrazoval ji dokonalým čtením hry a pozičním chytáním.
Svou kariéru v NHL zakončil krátkou epizodou v Boston Bruins v roce 1973, kde v play-off odchytal svůj poslední zápas. Definitivní tečku za aktivní kariérou napsal v konkurenční lize WHA, kde v sezóně 1974–1975 nastoupil za Edmonton Oilers v roli hrajícího trenéra. Ve věku 46 let byl na tréninkovém kempu stále fyzicky nejlépe připraveným hráčem týmu.
Smrt a Odkaz inovátora
Po skončení kariéry se Plante přestěhoval do Švýcarska, kde žil se svou druhou manželkou. Působil jako poradce a trenér brankářů pro týmy v Evropě i v zámoří (např. Philadelphia Flyers, kde byl mentorem Bernieho Parenta). V roce 1985 mu byla diagnostikována terminální fáze rakoviny žaludku. Jacques Plante zemřel 27. února 1986 v nemocnici v Ženevě ve věku pouhých 57 let. Je pohřben ve švýcarském městě Sierre.
Jeho odkaz je všudypřítomný. Každý brankář, který si dnes nasadí masku, vděčí za své bezpečí Planteově tvrdohlavosti z roku 1959. Každý brankář, který vyjede za branku rozehrát puk, následuje cestu, kterou Plante prošlapal. V roce 1978 byl uveden do Hokejové síně slávy. Jeho číslo 1 bylo týmem Montreal Canadiens slavnostně vyřazeno 7. října 1995.
📊 Klubové statistiky NHL
| Sezóna | Tým | Liga | Z | V | P | R | PR | %Úsp | SO |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1952–53 | Montreal Canadiens | NHL | 3 | 2 | 0 | 1 | 1.33 | — | 0 |
| 1953–54 | Montreal Canadiens | NHL | 17 | 7 | 5 | 5 | 1.59 | — | 5 |
| 1954–55 | Montreal Canadiens | NHL | 52 | 31 | 13 | 7 | 2.14 | — | 5 |
| 1955–56 | Montreal Canadiens | NHL | 64 | 42 | 12 | 10 | 1.86 | .923 | 7 |
| 1956–57 | Montreal Canadiens | NHL | 61 | 31 | 18 | 12 | 2.00 | .920 | 9 |
| 1957–58 | Montreal Canadiens | NHL | 57 | 34 | 14 | 8 | 2.11 | .924 | 9 |
| 1958–59 | Montreal Canadiens | NHL | 67 | 38 | 16 | 13 | 2.16 | .925 | 9 |
| 1959–60 | Montreal Canadiens | NHL | 69 | 40 | 17 | 12 | 2.54 | .915 | 3 |
| 1960–61 | Montreal Canadiens | NHL | 40 | 23 | 11 | 6 | 2.80 | .904 | 2 |
| 1961–62 | Montreal Canadiens | NHL | 70 | 42 | 14 | 14 | 2.37 | .923 | 4 |
| 1962–63 | Montreal Canadiens | NHL | 56 | 22 | 14 | 19 | 2.49 | .912 | 5 |
| 1963–64 | New York Rangers | NHL | 65 | 22 | 36 | 7 | 3.38 | .910 | 3 |
| 1964–65 | New York Rangers | NHL | 33 | 10 | 17 | 5 | 3.37 | .900 | 2 |
| 1968–69 | St. Louis Blues | NHL | 37 | 18 | 12 | 6 | 1.96 | .940 | 5 |
| 1969–70 | St. Louis Blues | NHL | 32 | 18 | 9 | 5 | 2.19 | .924 | 5 |
| 1970–71 | Toronto Maple Leafs | NHL | 40 | 24 | 11 | 4 | 1.88 | .944 | 4 |
| 1971–72 | Toronto Maple Leafs | NHL | 34 | 16 | 13 | 5 | 2.63 | .917 | 2 |
| 1972–73 | Toronto Maple Leafs | NHL | 32 | 8 | 14 | 6 | 3.04 | .893 | 1 |
| 1972–73 | Boston Bruins | NHL | 8 | 7 | 1 | 0 | 2.00 | .924 | 2 |
| NHL celkově | 837 | 437 | 246 | 145 | 2.38 | .920 | 82 | ||
Zdroje
- Kanadští lední hokejisté
- Hokejoví brankáři
- Hokejisté Montreal Canadiens
- Hokejisté New York Rangers
- Hokejisté St. Louis Blues
- Hokejisté Toronto Maple Leafs
- Hokejisté Boston Bruins
- Hokejisté Edmonton Oilers (WHA)
- Vítězové Stanley Cupu
- Členové Hokejové síně slávy
- Držitelé Vezina Trophy
- Držitelé Hart Memorial Trophy
- 100 nejlepších hráčů historie NHL
- Hokejisté, jejichž číslo bylo vyřazeno
- Narození 1929
- Narození v Québecu
- Úmrtí 1986
- Úmrtí v Ženevě