Doug Harvey

Rozbalit box

Obsah boxu

Douglas Norman "Doug" Harvey (* 19. prosince 1924, Montréal – † 26. prosince 1989, tamtéž) byl kanadský profesionální lední hokejista, který je považován za jednoho z nejlepších obránců v historii NHL.

Harvey způsobil revoluci v pojetí hry obránce. Před ním byli obránci buď "čističi", nebo útočili bezhlavě. Harvey zavedl koncept kontroly puku a řízení tempa hry. Získal celkem sedmkrát James Norris Memorial Trophy pro nejlepšího obránce ligy (rekord, který později překonal až Bobby Orr a vyrovnal Nicklas Lidström). Byl klíčovým stratégem dynastie Montreal Canadiens, která vyhrála pět Stanley Cupů v řadě. Mimo led byl kontroverzní postavou pro své aktivity při zakládání hráčských odborů, což vedlo k jeho nucenému odchodu z Montrealu.

👶 Pro laiky

Doug Harvey byl "hokejovým quarterbackem".

Kontrola: Když měl Harvey puk, hra se zpomalila. Nikdy nepanikařil. Dokázal držet puk na hokejce ve vlastním pásmu klidně 20 sekund, zatímco na něj doráželi dva soupeři, jen aby počkal, až jeho spoluhráči vystřídají.
Styl: Nebyl nejrychlejší, ale byl nejchytřejší. Traduje se, že se po zápase ani nepotil, protože se vždy postavil přesně tam, kam puk mířil.
Rebel: Nesnášel autority. Často se hádal s trenéry a majiteli. Pomohl založit odbory, aby hráči nebyli vykořisťováni, což mu majitelé klubů nikdy neodpustili.

🏒 Hráčská kariéra

Multitalent z Notre-Dame-de-Grâce

Doug Harvey vyrůstal ve čtvrti Notre-Dame-de-Grâce v Montréalu. Od mládí prokazoval, že je výjimečným atletem ve všech směrech. Nebyl jen skvělým hokejistou, ale také vynikajícím hráčem ragby a baseballu. V baseballu byl dokonce tak dobrý, že mu byla nabídnuta smlouva v nižších ligách (farmách) týmu Major League Baseball Boston Braves. Nakonec se však rozhodl pro lední hokej, protože to byla v Kanadě jistější cesta k obživě. Do organizace Montreal Canadiens vstoupil po druhé světové válce (sloužil u kanadského námořnictva, ale do bojů nezasáhl). Svůj debut v NHL si odbyl v sezóně 1947/1948.

Architekt přesilové hry a Norris Trophy

V prvních letech své kariéry v Montrealu se Harvey musel přizpůsobit přísným taktickým pokynům trenéra Dicka Irvina, který preferoval defenzivní hru. Harvey však postupně začal měnit zaběhlé pořádky. Místo aby puk jen vyhazoval z obranného pásma (což bylo tehdy standardem), začal ho vyvážet nebo přesně přihrávat útočníkům do jízdy. Jeho genialita se naplno projevila v přesilových hrách. Harvey se stal "rozehrávačem" (quarterbackem) přesilovky, která vešla do dějin. Na modré čáře dirigoval hru, naznačoval střely a rozdával puky hvězdám jako Jean Béliveau, Maurice Richard, Bernie Geoffrion a Dickie Moore. Tato přesilovková formace byla tak dominantní, že kvůli ní NHL v roce 1956 změnila pravidla (vyloučený hráč se mohl vrátit na led po inkasovaném gólu).

V roce 1955 získal Harvey svou první James Norris Memorial Trophy pro nejlepšího obránce ligy. Tím začala éra jeho absolutní dominance. Tuto trofej vyhrál sedmkrát během osmi let (1955, 1956, 1957, 1958, 1960, 1961, 1962). Jediným rokem, kdy nevyhrál, byl rok 1959, kdy trofej získal jeho spoluhráč a obranný partner Tom Johnson, a to z velké části díky Harveyho podpoře. Harvey byl mozkem týmu, který vyhrál pět Stanley Cupů v řadě (1956–1960). Jeho schopnost kontrolovat tempo hry byla legendární. Když Canadiens vedli, Harvey prostě "zabil" čas držením puku. Když prohrávali, dokázal hru zrychlit.

Válka s vedením a Hráčská asociace

Navzdory svým úspěchům měl Harvey velmi napjatý vztah s vedením klubu, zejména s generálním manažerem Frankem Selkem a trenérem Toe Blakem. Harvey byl svobodomyslný, často porušoval večerku a nebál se kritizovat taktické pokyny, pokud s nimi nesouhlasil. Největší konflikt však přišel na konci 50. let. Společně s Tedem Lindsayem z Detroit Red Wings začal Harvey organizovat tajné schůzky hráčů s cílem založit první hráčskou asociaci (NHLPA).

Hráči v té době neměli téměř žádná práva, byli majetkem klubů a po skončení kariéry nedostávali žádné penze. Majitelé klubů, v čele s rodinou Norrisů a Connem Smythem, vnímali odbory jako smrtelné ohrožení svého byznysu. Harvey se stal v jejich očích nepřítelem číslo jedna. Vedení Canadiens mu to dalo "sežrat". Po sezóně 1960/1961, ve které Harvey opět vyhrál Norris Trophy a byl na vrcholu sil, byl šokujícím způsobem vyměněn do tehdy podprůměrného týmu New York Rangers. Byla to jasná msta za jeho odborářské aktivity.

Hrající trenér v New Yorku a další Norris Trophy (1961–1963)

Příchod do New York Rangers v roce 1961 měl být pro Harveyho trestem, ale on ho proměnil v triumf. Tým Rangers, který byl léta otloukánkem ligy, jmenoval Harveyho hrajícím trenérem (player-coach). Byla to role, která se v moderním hokeji již nevyskytuje, ale Harvey ji zvládl s grácií. Zatímco na střídačce udílel pokyny, na ledě stále dominoval. V sezóně 1961/1962 dovedl podprůměrný tým překvapivě do play-off. Co bylo ještě více šokující, Harvey získal svou sedmou a poslední James Norris Memorial Trophy. Stal se tak jediným hráčem v historii, který získal individuální trofej pro nejlepšího hráče na svém postu, zatímco zároveň působil jako hlavní trenér týmu.

Jeho trenérská kariéra však neměla dlouhého trvání. Harveyho svobodomyslná povaha a neochota podřizovat se firemní politice (odmítal například mediální povinnosti) vedly ke konfliktům s vedením Rangers. Po dvou sezónách se rozhodl, že chce raději jen hrát, než se starat o administrativu a politiku spojenou s trénováním. Rangers ho uvolnili, a tak začala jeho pouť po nižších soutěžích.

Závěr kariéry: Minor League a Blues (1963–1969)

V polovině 60. let se zdálo, že Harveyho dny v NHL jsou sečteny. Strávil několik sezón v AHL, kde hrál za týmy Quebec Aces a Baltimore Clippers. I v nižší lize byl atrakcí a stále prokazoval vysokou kvalitu, ale týmy NHL se bály jeho pověsti potížisty. Zlom přišel s rozšířením NHL v roce 1967. Nový tým St. Louis Blues, který vedl jeho starý známý Scotty Bowman, potřeboval zkušenosti. Bowman, který Harveyho obdivoval z dob působení v Montrealu, ho přivedl do týmu.

V St. Louis prožil Harvey nečekanou renesanci. V sezóně 1968/1969, ve věku 44 let, pomohl Blues postoupit až do finále Stanley Cupu. V play-off hrál s takovým přehledem, že novináři psali, jako by nestárl. Ačkoliv Blues ve finále podlehli (ironicky Montreal Canadiens), Harveyho výkon byl důstojnou tečkou za jeho kariérou. Definitivně pověsil brusle na hřebík v roce 1969.

Osobní démoni a Smrt

Život Douga Harveyho po skončení kariéry byl smutný a tragický. Celý život bojoval s bipolární poruchou, která však v té době nebyla správně diagnostikována ani léčena. Své výkyvy nálad a deprese léčil alkoholem. Jeho manželství se rozpadlo, přišel o většinu peněz a v jednu dobu dokonce žil v odstaveném železničním vagónu na dostihovém závodišti Connaught Park, kde pracoval jako hlídač.

V polovině 80. let mu pomocnou ruku podala organizace Montreal Canadiens, která na staré spory zapomněla. Zaměstnali ho jako skauta. Harvey měl stále geniální oko na talenty a hokeji rozuměl jako málokdo, ale jeho zdraví se rychle zhoršovalo v důsledku letitého alkoholismu. Zemřel 26. prosince 1989 v nemocnici v Montréalu na cirhózu jater ve věku 65 let.

Odkaz a Uznání

Doug Harvey byl uveden do Hokejové síně slávy v roce 1973. Dlouhá léta se však čekalo na vyřazení jeho dresu s číslem 2 v Montrealu. K tomu došlo až posmrtně, 26. října 1985 (čtyři roky před jeho smrtí, ceremoniálu se zúčastnil, ale byl již viditelně nemocný). V roce 2017 byl zařazen mezi 100 nejlepších hráčů historie NHL.

Hokejoví experti se shodují, že bez Douga Harveyho by nebylo Bobbyho Orra. Harvey ukázal, že obránce může tvořit hru. Jeho sedm Norris Trophy je dodnes jedním z nejúchvatnějších rekordů sportu. Byl to génius, který zaplatil vysokou cenu za to, že předběhl svou dobu herně i myšlenkově (v boji za práva hráčů).

📊 Klubové statistiky NHL

Šablona:Legenda statistik

Sezóna	Tým	Liga	Z	G	A	B	TM
1947–48	Montreal Canadiens	NHL	35	4	4	8	32
1948–49	Montreal Canadiens	NHL	55	3	13	16	87
1949–50	Montreal Canadiens	NHL	70	4	20	24	76
1950–51	Montreal Canadiens	NHL	70	5	24	29	93
1951–52	Montreal Canadiens	NHL	68	6	23	29	72
1952–53	Montreal Canadiens	NHL	69	4	30	34	67
1953–54	Montreal Canadiens	NHL	68	8	29	37	110
1954–55	Montreal Canadiens	NHL	70	6	43	49	58
1955–56	Montreal Canadiens	NHL	62	5	39	44	60
1956–57	Montreal Canadiens	NHL	70	6	44	50	60
1957–58	Montreal Canadiens	NHL	68	9	32	41	131
1958–59	Montreal Canadiens	NHL	61	4	16	20	61
1959–60	Montreal Canadiens	NHL	66	6	21	27	45
1960–61	Montreal Canadiens	NHL	58	6	33	39	48
1961–62	New York Rangers	NHL	69	6	24	30	42
1962–63	New York Rangers	NHL	68	4	35	39	92
1963–64	New York Rangers	NHL	14	0	2	2	10
1966–67	Detroit Red Wings	NHL	2	0	0	0	0
1967–68	St. Louis Blues	NHL	—	—	—	—	—
1968–69	St. Louis Blues	NHL	70	2	20	22	30
NHL celkově			1113	88	452	540	1216

Zdroje