Přeskočit na obsah

Edmonton Oilers

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Edmonton Oilers jsou profesionální hokejový klub z Edmontonu, hlavního města kanadské provincie Alberta. Hrají v Pacifické divizi Západní konference National Hockey League (NHL). Klub byl založen v roce 1972 jako jeden ze zakládajících členů konkurenční soutěže World Hockey Association (WHA) a do NHL vstoupil v roce 1979 po fúzi obou lig.

Oilers jsou jedním z nejúspěšnějších týmů v historii NHL, přestože jejich největší sláva je spojena s jednou érou. V 80. letech 20. století vybudovali dynastii, která získala pět Stanley Cupů v sedmi sezónách (1984, 1985, 1987, 1988 a 1990). Tým, vedený legendárním Waynem Gretzkym, je mnohými považován za jeden z nejlepších hokejových týmů všech dob.

Své domácí zápasy hrají v aréně Rogers Place, která byla otevřena v roce 2016. Týmové barvy jsou modrá, oranžová a bílá. Hlavním rivalem Oilers je tým Calgary Flames, přičemž jejich vzájemné zápasy jsou známy jako "Bitva o Albertu".

Edmonton Oilers
KonferenceZápadní konference
DivizePacifická divize
ArénaRogers Place
MěstoEdmonton, Alberta,
BarvyKrálovská modrá, oranžová, bílá
KapitánConnor McDavid
FarmyBakersfield Condors (AHL)
Fort Wayne Komets (ECHL)

⏳ Historie

🏒 Působení ve WHA (1972–1979)

Klub byl založen 1. listopadu 1971 jako jeden z 12 zakládajících členů World Hockey Association (WHA), která měla konkurovat zavedené NHL.[1] Původně se tým jmenoval Alberta Oilers, protože měl hrát své domácí zápasy v Edmontonu i v Calgary. Tento plán byl však opuštěn ještě před začátkem první sezóny a od roku 1973 klub nesl název Edmonton Oilers.

Během sedmi sezón ve WHA se Oilers pětkrát probojovali do play-off a v roce 1979 postoupili až do finále o Avco World Trophy, kde podlehli týmu Winnipeg Jets. Klíčovým momentem v historii klubu se stal 2. listopad 1978, kdy tehdejší majitel Peter Pocklington získal z týmu Indianapolis Racers tehdy sedmnáctiletého mladíka jménem Wayne Gretzky.

V roce 1979 se WHA a NHL dohodly na sloučení. Oilers byli jedním ze čtyř týmů z WHA (spolu s Quebec Nordiques, Hartford Whalers a Winnipeg Jets), které byly přijaty do NHL pro sezónu 1979–80. Podmínkou přijetí bylo, že si stávající týmy NHL mohly z nově příchozích klubů stáhnout své hráče, kteří do WHA dříve odešli. Oilers však díky osobní smlouvě, kterou měl Pocklington s Gretzkym podepsanou, dokázali Gretzkyho v týmu udržet, což se ukázalo jako klíčové pro budoucnost celé ligy.[2]

🏆 Dynastie 80. let a pět Stanley Cupů

Po vstupu do NHL se Oilers rychle stali dominantní silou. Pod vedením generálního manažera a trenéra Glena Sathera a s jádrem týmu tvořeným hráči získanými v draftech (jako Mark Messier, Jari Kurri, Paul Coffey, Glenn Anderson či brankář Grant Fuhr) se stali ofenzivně nejničivějším týmem v historii.

První dva poháry (1984, 1985)

Poté, co v roce 1983 prohráli ve finále Stanley Cupu s New York Islanders, čímž skončila dynastie Islanders, kteří vyhráli čtyřikrát v řadě, Oilers se o rok později vrátili silnější. V sezóně 1983–84 tým překonal několik rekordů NHL, včetně počtu vstřelených gólů (446), a suverénně dokráčel k zisku svého prvního Stanley Cupu, když ve finále oplatil porážku právě Islanders. Mark Messier získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off.

V následující sezóně 1984–85 Oilers svou dominanci potvrdili, když získali druhý Stanley Cup po finálovém vítězství nad Philadelphia Flyers. Tým z této sezóny byl v roce 2017 v rámci oslav 100 let NHL zvolen nejlepším týmem v historii ligy.[3] Gretzky v tomto play-off stanovil rekord v počtu bodů (47) a Paul Coffey vytvořil rekordy pro obránce v počtu gólů (12), asistencí (25) a bodů (37) v jednom play-off.

Poháry v letech 1987 a 1988

V sezóně 1985–86 Oilers vyhráli historicky první Prezidentovu trofej pro nejlepší tým základní části, ale v play-off nečekaně vypadli. V roce 1987 však opět nenašli konkurenci a po finálovém vítězství nad Philadelphií Flyers získali třetí Stanley Cup. V roce 1988 svůj triumf zopakovali, když ve finále porazili Boston Bruins a získali čtvrtý pohár v pěti letech.

Šokující Gretzkyho odchod a poslední pohár (1990)

Dne 9. srpna 1988 otřásla hokejovým světem zpráva, která je dodnes považována za největší obchod v historii sportu. Majitel Peter Pocklington z finančních důvodů vyměnil Wayna Gretzkyho, spolu s Martym McSorleym a Mikem Krushelnyskim, do Los Angeles Kings za hotovost, několik hráčů a výběry v draftu. Tento obchod šokoval celou Kanadu, kde byl Gretzky považován za národního hrdinu.

Mnozí předpovídali konec úspěšné éry Oilers. Tým, nyní vedený novým kapitánem Markem Messierem, však dokázal v sezóně 1989–90 všechny překvapit. Ve finále Stanley Cupu opět porazil Boston Bruins a získal svůj pátý a dosud poslední Stanley Cup.[4]

📉 Léta přestavby a finanční nejistoty (1991–2005)

Po zisku pátého Stanley Cupu se mistrovský tým postupně rozpadl. Mark Messier byl v roce 1991 vyměněn do New York Rangers, kam ho následovalo několik dalších klíčových hráčů z mistrovské éry. Oilers se propadli do průměru a během 90. let se potýkali nejen s herními, ale i s vážnými finančními problémy. Klub hrál na malém kanadském trhu a nízký kurz kanadského dolaru oproti americkému ho stavěl do značné nevýhody. Majitel Peter Pocklington opakovaně hrozil přestěhováním týmu do USA, pokud nedostane finanční podporu od města či provincie.

V roce 1998 hrozilo, že klub koupí majitel Houston Rockets a přestěhuje ho do Houstonu v Texasu. Na poslední chvíli se však zformovala místní skupina 38 investorů, známá jako Edmonton Investors Group (EIG), která klub odkoupila a udržela ho v Edmontonu.[5]

I přes finanční omezení se týmu občas podařilo postoupit do play-off, kde jako outsider dokázal potrápit favority, například v letech 1997 a 1998, kdy vyřadil favorizovaný Dallas Stars a Colorado Avalanche. Klíčovými postavami této éry byli kapitán Doug Weight a brankář Curtis Joseph.

✨ Nečekaná cesta do finále (2006)

V sezóně 2005–06, první po výluce, se Oilers pod vedením kapitána Jasona Smitha a díky skvělým výkonům obránce Chrise Prongera a brankáře Dwayna Rolosona nečekaně probojovali do play-off z osmého místa v Západní konferenci. V play-off postupně vyřadili favorizované týmy Detroit Red Wings, San Jose Sharks a Anaheim Ducks.

Ve finále Stanley Cupu se utkali s Carolina Hurricanes. Série se protáhla na sedm zápasů a stala se jedním z nejdramatičtějších finále v moderní historii. Oilers nakonec prohráli rozhodující sedmý zápas 1:3. I přes prohru je tato jízda play-off považována za jeden z největších úspěchů v novodobé historii klubu a Chris Pronger se stal prvním hráčem v historii, který získal ocenění +/- na zimních olympijských hrách i v play-off NHL ve stejném roce.[6]

⚫ Dekáda temna (2007–2015)

Po úspěšné sezóně opustila tým řada klíčových hráčů v čele s Chrisem Prongerem, který požádal o výměnu. Pro klub nastalo období, které fanoušci nazývají "Decade of Darkness" (Dekáda temna). Oilers se deset sezón v řadě (od 2006–07 do 2015–16) nedokázali probojovat do play-off, což byla nejdelší aktivní série v NHL.

Tým se opakovaně umisťoval na posledních příčkách tabulky, což mu však zajistilo vysoké pozice v draftu. Díky tomu získali třikrát po sobě první výběr v draftu, když si v letech 2010, 2011 a 2012 vybrali postupně Taylora Halla, Ryana Nugent-Hopkinse a Naila Jakupova. Ani tito talentovaní hráči však nedokázali tým pozvednout a vrátit ho na vítěznou vlnu.

🗓️ Současná éra: McDavid a Draisaitl

Vše se změnilo v roce 2015. Oilers opět vyhráli draftovou loterii a získali právo prvního výběru. Tentokrát si vybrali hráče, který byl považován za generační talent a přirovnáván k Waynu Gretzkymu – centra Connora McDavida.

🏒 Návrat do play-off a nová aréna

S příchodem McDavida, který byl již ve své druhé sezóně jmenován kapitánem a stal se nejmladším kapitánem v historii NHL, se tým okamžitě zvedl. V sezóně 2016–17 se Oilers po deseti letech vrátili do play-off. Ve stejné sezóně se také přestěhovali do nové, moderní arény Rogers Place v centru Edmontonu.

Vedle McDavida se klíčovou postavou týmu stal německý útočník Leon Draisaitl, kterého si klub vybral v draftu 2014. Společně vytvořili jednu z nejnebezpečnějších útočných dvojic v celé lize. McDavid a Draisaitl pravidelně vyhrávají kanadské bodování ligy a získávají individuální trofeje, včetně Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče (McDavid třikrát, Draisaitl jednou).

🏆 Cesta za dalším Stanley Cupem

Pod vedením McDavida a Draisaitla se Oilers stali pravidelným účastníkem play-off. V roce 2022 se probojovali až do finále Západní konference, kde však nestačili na pozdějšího vítěze Colorado Avalanche.

V sezóně 2023–24 tým zažil turbulentní start, který vedl ke změně trenéra, ale pod novým koučem Krisem Knoblauchem se zvedl a opět postoupil do play-off. V něm předvedl skvělou jízdu, když postupně vyřadil Los Angeles Kings, Vancouver Canucks a Dallas Stars a po 18 letech postoupil do finále Stanley Cupu.[7] Ve finále se utkali s Florida Panthers. Přestože prohrávali už 0:3 na zápasy, dokázali sérii srovnat na 3:3 a vynutit si sedmý, rozhodující zápas. V něm však nakonec podlehli a na šestý Stanley Cup v historii klubu tak stále čekají.

📖 Pro laiky: Co jsou Edmonton Oilers?

Představte si hokejový tým, který byl v 80. letech jako The Beatles v hudbě – absolutní fenomén, který změnil pravidla hry. To byli Edmonton Oilers. V týmu měli Wayna Gretzkyho, který je pro hokej tím, kým je Michael Jordan pro basketbal nebo Lionel Messi pro fotbal – nejlepším hráčem všech dob. Spolu s partou dalších neuvěřitelných talentů vyhráli pět mistrovských titulů (Stanley Cup) a lámali jeden rekord za druhým. Byli známí bleskovým, útočným hokejem, který byl pro diváky nesmírně atraktivní.

Po odchodu této zlaté generace si prošli dlouhým obdobím neúspěchů, podobně jako kapela, která hledá novou identitu po odchodu svého lídra. Trvalo to téměř 30 let, než se jim podařilo najít novou "superhvězdu". Tou je Connor McDavid, který je dnes považován za nejlepšího hokejistu na světě. Spolu s dalším skvělým útočníkem, Leonem Draisaitlem, táhnou současný tým a snaží se vrátit Edmonton na hokejový trůn.

🔥 "Bitva o Albertu" – Rivalita s Calgary Flames

Největším a nejvyhrocenějším rivalem Oilers je tým Calgary Flames. Jejich vzájemné zápasy, známé jako Battle of Alberta (Bitva o Albertu), patří k nejintenzivnějším v celé NHL. Rivalita je poháněna geografickou blízkostí obou měst (Edmonton a Calgary jsou dvě největší města provincie Alberta) a také historií.

V 80. letech, kdy oba týmy patřily k absolutní špičce ligy, se pravidelně střetávaly v play-off. Tyto série byly plné emocí, tvrdých soubojů a legendárních momentů. Souboje mezi Gretzkyho Oilers a Lannyho McDonalda Flames definovaly celou jednu éru hokeje v Kanadě. I dnes, přestože týmy prošly mnoha změnami, má "Bitva o Albertu" stále speciální náboj a je hokejovým svátkem pro celou provincii.

👕 Logo, dresy a maskot

  • Logo: Primární logo Oilers se od jejich vstupu do NHL v roce 1979 prakticky nezměnilo. Tvoří ho nápis "OILERS" v modré barvě, nad kterým je oranžová kapka oleje (odkaz na ropný průmysl, který je pro Edmonton klíčový). Design loga vytvořil kanadský výtvarník James Harvey.
  • Dresy: Tradiční barvy klubu jsou královská modrá a oranžová. V 90. letech klub dočasně přešel na tmavě modrou a měděnou barvu, ale v roce 2008 se vrátil k původní barevné kombinaci, která je spojena s nejslavnější érou klubu.
  • Maskot: Oficiálním maskotem klubu je rys kanadský jménem Hunter, pojmenovaný po Billu Hunterovi, zakladateli a prvním majiteli klubu.

📈 Rekordy a individuální ocenění

Týmové rekordy

  • Nejvíce gólů v sezóně: 446 (1983–84) – Rekord NHL
  • Nejvíce bodů v sezóně: 119 (1983–84)
  • Nejdelší bodová série: 16 zápasů (2023–24)
  • Nejdelší vítězná série: 16 zápasů (2023–24) – nejdelší v historii kanadských týmů NHL[8]

Individuální rekordy (pouze základní část)

Členové Hokejové síně slávy

Do Hokejové síně slávy v Torontu bylo uvedeno mnoho hráčů a funkcionářů spojených s Oilers.

🥅 Arény

  • Edmonton Gardens (1972–1974)
  • Northlands Coliseum (1974–2016) - známé také jako Rexall Place, dům dynastie 80. let.
  • Rogers Place (2016–současnost) - jedna z nejmodernějších arén v NHL.

Reference