Glenn Hall

Rozbalit box

Obsah boxu

Glenn Henry "Mr. Goalie" Hall (* 3. října 1931, Humboldt) je bývalý kanadský profesionální lední hokejista (brankář), který je považován za jednoho z nejlepších a nejvlivnějších gólmanů v historii NHL.

Hall je držitelem jednoho z nejúžasnějších rekordů v dějinách kolektivních sportů. V letech 1955 až 1962 odchytal neuvěřitelných **502 kompletních zápasů v řadě** (včetně play-off jich bylo 552), aniž by jedinkrát vystřídal nebo vynechal utkání. To vše zvládl v éře bez ochranných masek, kdy brankáři čelili tvrdým střelám bez jakékoliv ochrany obličeje. Spolu s Patrickem Royem a Dominikem Haškem je často řazen do "svaté trojice" moderních brankářů, kteří definovali svou pozici. Byl také klíčovou postavou týmu Chicago Black Hawks, který v roce 1961 ukončil dlouhé čekání na Stanley Cup.

👶 Pro laiky

Glenn Hall byl hokejovým "Supermanem", který ale trpěl jako obyčejný člověk.

Rekord 502: Představte si, že jdete do práce každý den, sedm let v kuse, a každou vteřinu na vás někdo střílí puky rychlostí 150 km/h. Nemáte masku, nemůžete si vzít dovolenou, nemůžete být nemocní. Když vás puk trefí do obličeje, zašijí vás v šatně a vrátíte se zpátky. To dokázal Glenn Hall.
Zvracení: Byl tak nervózní a zodpovědný, že před každým zápasem zvracel do kbelíku v šatně. Spoluhráči říkali, že dokud Glenn nezvrací, nejsou připraveni vyhrát.
Styl V: Byl průkopníkem stylu "V" nebo "motýlek" (roztáhnout betony na ledě), který dnes používá každý brankář. V jeho době se ale brankářům říkalo, aby stáli. On šel proti proudu.

🏒 Hráčská kariéra

Nástupce legendy v Detroitu (1951–1957)

Glenn Hall vyrůstal v Humboldtu v provincii Saskatchewan. Jeho talent byl zřejmý už v juniorském věku, kdy chytal za Windsor Spitfires. V roce 1949 podepsal smlouvu s Detroit Red Wings, ale cesta do branky nebyla volná. V Detroitu totiž v té době vládl legendární Terry Sawchuk, považovaný za nejlepšího brankáře světa. Hall tak strávil několik sezón na farmě v Indianapolis Capitals a Edmonton Flyers, kde sbíral zkušenosti a ocenění.

Jeho velká chvíle přišla v sezóně 1955/1956. Vedení Detroitu učinilo odvážný krok – vyměnilo Sawchuka do Boston Bruins a svěřilo branku nezkušenému Hallovi. Hall se tlaku nezalekl. Odchytal všech 70 zápasů sezóny, zaznamenal 12 čistých kont a získal Calder Memorial Trophy pro nejlepšího nováčka roku. I přes tento úspěch a další skvělou sezónu 1956/57 (kde opět nechyběl ani minutu) byl Hall součástí jednoho z nejkontroverznějších obchodů historie. Detroit, podezřívavý k jeho odborářským aktivitám (podobně jako u Teda Lindsaye), ho vyměnil do Chicago Black Hawks.

Rekordní série v Chicagu (1957–1962)

V Chicagu se Hall stal legendou. Tým Black Hawks byl na konci 50. let v přestavbě, ale disponoval mladými hvězdami jako Bobby Hull a Stan Mikita. Hall jim dal jistotu vzadu. Právě zde se naplno rozjela jeho neuvěřitelná série. Od svého nástupu do NHL v roce 1955 až do listopadu 1962 Glenn Hall nechyběl v brance ani jednu minutu.

Podmínky: V té době týmy neměly náhradní brankáře na střídačce. Pokud se brankář zranil, musel se buď rychle ošetřit a vrátit, nebo ho nahradil trenér či hráč z pole (než se změnil pravidla). Hall chytal s nastřelenými prsty, pohmožděninami, horečkou i tržnými ranami v obličeji.
Konec série: Rekordní šňůra se zastavila na čísle **502**. Dne 7. listopadu 1962 v zápase proti Boston Bruins si Hall při zákroku poranil záda tak vážně, že ho museli odnést z ledu. Diváci v hale mu tleskali vestoje, vědomi si, že viděli konec něčeho, co se už nikdy nebude opakovat.

Stanley Cup 1961

Vrcholem jeho působení v Chicagu byl zisk Stanley Cupu v roce 1961. Black Hawks v semifinále senzačně vyřadili dominantní Montreal Canadiens (kteří vyhráli předchozích 5 titulů) a ve finále porazili jeho bývalý tým, Detroit Red Wings. Hall byl v play-off fantastický. V šestém, rozhodujícím zápase finále v Detroitu vychytal výhru 5:1. Byl to první titul pro Chicago od roku 1938. Hall v Chicagu získal také svou první Vezina Trophy (1963) a stal se ikonou klubu. Jeho styl "motýlka", kdy v rozkleku vykrýval spodní část branky, se stal vzorem pro budoucí generace, ačkoliv trenéři ho za to zpočátku kritizovali.

Zázrak v St. Louis a Conn Smythe Trophy (1967–1968)

V roce 1967 došlo k velkému rozšíření NHL, kdy se liga rozrostla ze šesti na dvanáct týmů. Glenn Hall, kterému bylo tehdy 35 let, byl v rozšiřovacím draftu ponechán týmem Chicago Black Hawks nechráněný (Chicago sázelo na mladšího Denise DeJordyho). Vybral si ho nově vzniklý tým St. Louis Blues. Hall původně zvažoval konec kariéry, nechtělo se mu stěhovat a hrát za "béčkový" tým, ale manažer Lynn Patrick a trenér Scotty Bowman ho přesvědčili. To, co následovalo, se stalo jedním z největších individuálních výkonů v historii play-off.

St. Louis Blues se jako nováček probojovali až do finále Stanley Cupu. Tam narazili na mocné Montreal Canadiens. Ačkoliv Montreal vyhrál sérii 4:0 na zápasy, průběh byl neuvěřitelně vyrovnaný – všechny zápasy skončily rozdílem jediného gólu a dva se rozhodovaly v prodloužení. Glenn Hall v brance Blues čaroval. Čelil lavině střel a držel svůj podprůměrný tým ve hře proti hvězdám jako Jean Béliveau nebo Henri Richard. Jeho výkon byl tak dominantní, že i přes prohru ve finále mu byla udělena Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče celého play-off. Stal se tak jedním z mála hráčů v historii (spolu s Rogerem Crozierem, Reggiem Leachem, Ronem Hextallem a J.S. Giguèrem), kteří tuto trofej získali jako členové poraženého týmu.

Partnerství legend a Konec kariéry (1968–1971)

V následující sezóně 1968/1969 přivedl Scotty Bowman do týmu další brankářskou legendu, Jacquese Plantea. Mnozí očekávali rivalitu, ale Hall a Plante (dva největší inovátoři své doby) vytvořili perfektní tandem. Staří mistři se v brance střídali, navzájem se učili a podporovali. Výsledkem byl zisk Vezina Trophy pro oba brankáře (tehdy se udělovala dvojici s nejméně inkasovanými góly). Pro Halla to byla třetí Vezina v kariéře. Blues se znovu dostali do finále Stanley Cupu, ale opět podlehli Montrealu.

Glenn Hall pokračoval v kariéře ještě další dvě sezóny. I ve vysokém věku si udržoval elitní výkonnost a pomohl Blues k třetí finálové účasti v řadě v roce 1970 (kde podlehli Boston Bruins v čele s Bobbym Orrem). Definitivně pověsil betony na hřebík po sezóně 1970/1971 ve věku 39 let.

Odkaz a Síň slávy

Glenn Hall byl uveden do Hokejové síně slávy v roce 1975. Jeho číslo 1 bylo vyřazeno týmem Chicago Black Hawks (ačkoli symbolicky, protože ho nosili i jiní hráči). Jeho odkaz v hokeji je dvojí. Zaprvé, technický: Hall je považován za otce stylu "Butterfly" (rozlek), který později zpopularizoval Patrick Roy a který dnes používá 99 % brankářů. Hall chytal s koleny u sebe a špičkami bruslí od sebe, což mu umožňovalo rychle vykrývat spodní část branky, zatímco jeho horní polovina těla zůstávala vzpřímená.

Druhým pilířem jeho odkazu je rekord v počtu odehraných zápasů v řadě. **502 kompletních zápasů** je meta, která v dnešním hokeji, kde se brankáři střídají, aby si odpočinuli, a kde i drobná chřipka znamená vynechání zápasu, působí jako sci-fi. Glenn Hall dokázal, že lidské tělo a vůle vydrží mnohem víc, než si myslíme.

📊 Klubové statistiky NHL

Šablona:Legenda statistik

Sezóna	Tým	Liga	Z	V	P	R	PR	%Úsp	SO
1952–53	Detroit Red Wings	NHL	6	4	1	1	1.67	—	1
1954–55	Detroit Red Wings	NHL	2	2	0	0	1.00	—	0
1955–56	Detroit Red Wings	NHL	70	30	24	16	2.10	.926	12
1956–57	Detroit Red Wings	NHL	70	38	20	12	2.21	.919	4
1957–58	Chicago Black Hawks	NHL	70	24	39	7	2.86	.909	7
1958–59	Chicago Black Hawks	NHL	70	28	29	13	2.97	.907	1
1959–60	Chicago Black Hawks	NHL	70	28	29	13	2.56	.917	6
1960–61	Chicago Black Hawks	NHL	70	29	24	17	2.51	.920	6
1961–62	Chicago Black Hawks	NHL	70	31	26	13	2.63	.915	9
1962–63	Chicago Black Hawks	NHL	66	30	20	15	2.47	.918	5
1963–64	Chicago Black Hawks	NHL	65	34	19	11	2.30	.927	7
1964–65	Chicago Black Hawks	NHL	41	18	17	5	2.43	.920	4
1965–66	Chicago Black Hawks	NHL	64	31	24	7	2.63	.914	4
1966–67	Chicago Black Hawks	NHL	32	19	5	5	2.38	.922	2
1967–68	St. Louis Blues	NHL	49	19	21	9	2.48	.916	5
1968–69	St. Louis Blues	NHL	41	19	12	8	2.17	.928	8
1969–70	St. Louis Blues	NHL	18	7	8	3	2.91	.909	1
1970–71	St. Louis Blues	NHL	32	13	11	8	2.42	.916	2
NHL celkově			906	407	326	162	2.49	.918	84

Zdroje