Slované

Rozbalit box

Obsah boxu

Slované jsou indoevropská etnolingvistická skupina, která je jazykově, kulturně a historicky spjata s slovanskými jazyky. Představují nejpočetnější etnickou a jazykovou skupinu v Evropě, obývající převážně její střední, východní a jihovýchodní část. Mezi moderní slovanské národy patří například Rusové, Poláci, Ukrajinci, Češi, Srbové, Chorvati, Slováci a Bulhaři. Jejich společní předkové, známí jako Praslované, obývali ve starověku blíže neurčenou oblast středovýchodní Evropy, odkud se v období stěhování národů v 5. a 6. století masivně rozšířili na obrovské území od Baltu po Balkán a od Labe až k Volze.

💬 Etymologie názvu

Původ slova Slovan (praslovansky *slověninъ, plurál *slověne) je předmětem vědeckých debat. Existují dvě hlavní teorie: 1. Název je odvozen od slova slovo (praslovansky *slovo). Slověne by tedy znamenalo "lidé slova", "mluvící (stejným) jazykem", na rozdíl od cizinců, které označovali jako němci ("němí", neschopní se domluvit). 2. Název je odvozen od hydronyma (názvu řeky), pravděpodobně z indoevropského kořene *kleu-, což znamená "téct" nebo "sláva".

V raně středověkých latinských a řeckých pramenech se objevuje také exonymum Sclaveni nebo Sklabenoi. Podobnost tohoto termínu s latinským slovem sclavus (otrok) vedla k tomu, že se v mnoha západoevropských jazycích stalo slovo "Slovan" základem pro slovo "otrok" (anglicky slave, německy Sklave, francouzsky esclave), což souviselo s velkým počtem slovanských zajatců prodávaných do otroctví v raném středověku.

🌍 Původ a etnogeneze

Otázka původu Slovanů, jejich tzv. pravlasti (německy Urheimat), patří mezi nejsložitější a nejvíce diskutované problémy evropské historiografie a archeologie. Písemné prameny z doby před 6. stoletím o Slovanech mlčí, proto jsou vědci odkázáni na kombinaci lingvistiky, archeologie a genetiky.

Teorie slovanské pravlasti

Existuje několik hlavních teorií o umístění původní domoviny Slovanů, odkud se později rozšířili:

• Viselsko-oderská teorie: Umisťuje pravlast do oblasti mezi řekami Visla a Odra na území dnešního Polska. Tato teorie je podporována částí polských historiků.
• Středodněperská teorie: Lokalizuje pravlast do povodí středního toku řeky Dněpr na území severní Ukrajiny a jižního Běloruska.
• Viselsko-dněperská teorie: Je nejšířeji přijímaným kompromisem a umisťuje slovanskou pravlast do rozsáhlé oblasti lesů a bažin mezi střední Vislou na západě a středním Dněprem na východě, s centrem v Pripjaťských bažinách.

Etnogeneze a archeologické kultury

Etnogeneze Slovanů, tedy proces formování jejich etnické identity, byla složitým a dlouhodobým procesem. Není pravděpodobné, že by existoval jeden "praslovanský kmen". Spíše se jednalo o skupinu příbuzných kmenů, které postupně sjednotil společný jazyk, kultura a způsob života.

Archeologicky jsou raní Slované spojováni s několika kulturami z 5. až 7. století, které sdílely podobné rysy (neopevněné osady, polozemnice, jednoduchá, ručně vyráběná keramika):

• Kultura s keramikou pražského typu: Rozšířená na území Čech, Moravy, Slovenska, Rakouska a Polska.
• Kultura korčakského typu: V severní Ukrajině a jižním Bělorusku.
• Kultura peňkovského typu: Jižněji, na střední a jižní Ukrajině, spojovaná s kmenem Antů.

⏳ Historie

První zmínky a velká expanze (5.–7. století)

Slované vstupují na historickou scénu poměrně náhle a dramaticky v 6. století. Byzantský historik Prokopios z Kaisareie a gótský historik Jordanes je popisují pod jmény Sklavéni (Sclaveni) a Antové. Popisují je jako početné, divoké, ale demokraticky smýšlející kmeny, které žijí v lesích a bažinách a pustoší byzantské provincie na Balkáně.

Období mezi 5. a 7. stoletím bylo dobou masivní a neobyčejně rychlé slovanské expanze. Během několika generací osídlili obrovská území. Tato expanze probíhala třemi hlavními směry: 1. Na jih: Překročili Dunaj a pronikli hluboko na Balkán, kde se usadili na územích vylidněných po pádu Západořímské říše a válkách. Dospěli až na Peloponés a k Egejskému moři. Zde vznikla skupina jižních Slovanů. 2. Na západ: Postupovali proti proudu velkých řek až k řece Labe a do podhůří Alp. Zde se zformovali Západní Slované. 3. Na východ: Z původních sídel expandovali na sever a východ do rozlehlých rovin Východní Evropy, kde postupně asimilovali baltské a finské kmeny. Zde položili základ pro východní Slovany.

Příčiny této bezprecedentní expanze nejsou zcela jasné, ale pravděpodobně zahrnovaly kombinaci faktorů: demografický růst, klimatické změny, zhroucení Hunské říše, které vytvořilo mocenské vakuum, a tlak Avarského kaganátu, který Slovany tlačil a zároveň využíval jako pomocné sbory při nájezdech.

Středověký vývoj a formování států

Mezi 7. a 10. stoletím Slované postupně přecházeli od kmenového zřízení k vytváření prvních státních útvarů. Tento proces byl úzce spojen s přijetím křesťanství, které přineslo novou kulturu, vzdělanost a zapojení do evropské politiky.

Západní Slované

• Sámova říše (cca 623–658): Je považována za první státní útvar západních Slovanů. Vznikla jako kmenový svaz, který pod vedením franckého kupce Sáma úspěšně bojoval proti Avarům a Frankům. Po Sámově smrti se však říše rozpadla.
• Velkomoravská říše (9. století): První stabilní a mocný stát západních Slovanů, který se rozkládal na území dnešní Moravy, Slovenska, Čech a dalších přilehlých oblastí. Klíčovým momentem byla misie byzantských věrozvěstů Cyril a Metoděj v roce 863. Ti přinesli křesťanství ve srozumitelném slovanském jazyce (staroslověnština) a vytvořili pro něj první slovanské písmo, hlaholice. Velká Morava podlehla na počátku 10. století nájezdům Maďarů.
• Český stát a Polský stát: Po pádu Velké Moravy se centrum moci přesunulo do Čech (Přemyslovci) a Polska (Piastovci). Oba státy v 10. století přijaly latinské křesťanství z Říma a staly se trvalou součástí západní, katolické Evropy.
• Polabští Slované: Kmeny žijící mezi Labem a Odrou (např. Obodrité, Lutici) se dlouho bránily christianizaci a tlaku Svaté říše římské, ale do 12. století byly postupně podrobeny a germanizovány. Jejich jedinými přeživšími potomky jsou Lužičtí Srbové.

Jižní Slované

• První bulharská říše (681–1018): Původně turkičtí Protobulhaři si podmanili slovanské kmeny na Balkáně, ale postupně s nimi splynuli a přijali jejich jazyk. Bulharská říše se stala mocným rivalem Byzance a po přijetí křesťanství z Konstantinopole (864) se stala centrem slovanské vzdělanosti. Zde byla zjednodušením hlaholice vytvořena cyrilice, která se rozšířila do dalších pravoslavných zemí.
• Srbské a chorvatské kmeny vytvořily svá vlastní knížectví a království. Chorvaté přijali katolické křesťanství a orientovali se na západ, zatímco Srbové přijali pravoslaví a byli pod silným byzantským vlivem.
• Slovinci na severozápadě Balkánu se dostali pod nadvládu Franské a později Svaté říše římské.

Východní Slované

• Kyjevská Rus (konec 9. století – 1240): První velký stát východních Slovanů vznikl podél obchodní cesty "od Varjagů k Řekům". Podle tradičního výkladu jej založili severští válečníci a obchodníci (Varjagové, Rusové), kteří si podmanili místní slovanské a finské kmeny a vytvořili vládnoucí dynastii (Rurikovci). V roce 988 přijal kníže Vladimír I. křesťanství z Byzance, čímž se Kyjevská Rus stala součástí pravoslavného světa. Ve 13. století se říše rozpadla pod náporem mongolské invaze.

📜 Kultura a společnost raných Slovanů

Způsob života

Raní Slované byli především zemědělci. Pěstovali proso, pšenici a žito, které doplňovali lovem, rybolovem a sběrem. Žili v malých, neopevněných osadách, často v blízkosti řek a jezer. Typickým obydlím byla částečně do země zahloubená chýše (polozemnice) s kamennou nebo hliněnou pecí v rohu. Byli známi svou pohostinností, ale také krutostí v boji.

Náboženství a mytologie

Před přijetím křesťanství praktikovali Slované polyteistické náboženství, dnes označované jako slovanské pohanství. Informace o něm jsou velmi útržkovité a pocházejí hlavně z pozdějších křesťanských kronik.

• Panteon: V čele panteonu stál pravděpodobně hromovládný bůh Perun, jehož protějškem byl bůh podsvětí a stád Veles. Mezi další známá božstva patří sluneční bohové Dažbog a Svarog nebo bůh války a úrody Svantovít (uctívaný hlavně u polabských Slovanů).
• Kult: Slované uctívali své bohy v posvátných hájích, u pramenů a na kopcích. Stavěli dřevěné idoly a chrámy (známé např. z Arkony). Víra v přírodní duchy (démonologie) a kult předků hrály v jejich životě důležitou roli.

Jazyk

Všichni Slované v období expanze mluvili jedním, relativně jednotným jazykem, který lingvisté rekonstruují jako praslovanštinu. Tento jazyk neměl psanou podobu. Postupným usazováním na rozsáhlých a geograficky oddělených územích se z praslovanštiny začaly vyvíjet jednotlivé slovanské jazyky, které se dnes dělí do tří hlavních větví:

• Západoslovanské jazyky (čeština, slovenština, polština, lužická srbština, kašubština)
• Jihoslovanské jazyky (slovinština, chorvatština, srbština, bosenština, černohorština, bulharština, makedonština)
• Východoslovanské jazyky (ruština, ukrajinština, běloruština, rusínština)

Moderní éra (od 15. století po současnost)

Vývoj slovanských národů v moderní době byl hluboce ovlivněn jejich polohou mezi velkými a mocnými říšemi.

V sevření říší

Od pozdního středověku se většina slovanských národů ocitla pod nadvládou cizích mocností:

• Osmanská říše: Podmanila si téměř celý Balkán a vládla většině jižních Slovanů (Srbům, Bulharům, Bosňanům) po několik staletí (cca 15.–19. století). Tato nadvláda vedla k islamizaci části populace (dnešní Bosňáci) a zanechala hluboké stopy v kultuře a politice regionu.
• Habsburská monarchie (později Rakouské císařství a Rakousko-Uhersko): Ovládala západní Slovany (Čechy, Moravany, Slováky, Poláky z Haliče) a část jižních Slovanů (Slovince, Chorvaty, Srby z Vojvodiny).
• Ruské impérium: Vytvořilo obrovský stát východních Slovanů, ale zároveň pohltilo Ukrajince, Bělorusy a část Polska.
• Prusko (později Německé císařství): Ovládalo Poláky na západě a Lužické Srby.

Národní obrození a panslavismus

V 19. století, v éře nacionalismu, proběhlo u většiny slovanských národů národní obrození. Intelektuálové a buditelé se zaměřili na kodifikaci spisovných jazyků, sběr lidové slovesnosti a studium národní historie s cílem posílit národní vědomí a domoci se politických práv.

V této době se také zrodila myšlenka panslavismu, ideologie, která zdůrazňovala společný původ, jazykovou a kulturní blízkost všech Slovanů a volala po jejich politické spolupráci nebo dokonce sjednocení. Tato myšlenka byla obzvláště populární mezi menšími slovanskými národy, které v ní viděly oporu proti německé, maďarské nebo osmanské nadvládě. Hlavní roli v panslavistickém hnutí hrálo carské Rusko, které jej využívalo i jako nástroj své zahraniční politiky na Balkáně.

20. století: Nezávislost, války a komunismus

Po první světové válce a rozpadu Rakouska-Uherska a Osmanské říše vznikla řada nových nezávislých slovanských států, jako bylo Československo, Polsko a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (později Jugoslávie).

Druhá světová válka měla pro slovanské národy devastující následky. Nacistická ideologie považovala Slovany za podřadnou rasu (Untermenschen), určenou k zotročení nebo likvidaci. Po válce se téměř všechny slovanské země (s výjimkou Řecka, kde žije slovanská menšina) ocitly v sovětské sféře vlivu a staly se součástí komunistického Východního bloku.

Po pádu komunismu v roce 1989 se většina slovanských zemí vydala cestou demokracie a tržní ekonomiky. Tento proces byl však doprovázen i násilnými konflikty, zejména krvavým rozpadem Jugoslávie v 90. letech.

🌍 Současné slovanské národy a jejich rozšíření

Dnes žije na světě přibližně 300–350 milionů lidí, kteří se hlásí ke slovanským národům. Tradičně se dělí do tří geografických a jazykových skupin:

• Západní Slované (cca 60 milionů)

   *   Národy: Poláci, Češi, Slováci
   *   Menšiny: Lužičtí Srbové, Kašubové, Slezané
   *   Charakteristika: Převážně katolíci, používají latinku.

• Východní Slované (cca 200 milionů)

   *   Národy: Rusové, Ukrajinci, Bělorusové
   *   Menšiny: Rusíni
   *   Charakteristika: Převážně pravoslavní, používají cyrilici.

• Jižní Slované (cca 35 milionů)

   *   Národy: Srbové, Chorvati, Bosňáci, Slovinci, Makedonci, Černohorci, Bulhaři
   *   Charakteristika: Nábožensky a kulturně nejrozmanitější skupina – pravoslavní (Srbové, Bulhaři, Makedonci, Černohorci), katolíci (Chorvati, Slovinci) i muslimové (Bosňáci). Používají latinku i cyrilici.

💡 Pro laiky

Rozvětvená rodina

Představte si Slovany jako obrovskou, starou rodinu, která se kdysi dávno rozrostla a rozešla do různých částí světa.

1. Společný domov (Pravlast): Kdysi dávno, asi před 1500 lety, žili všichni předkové této rodiny pohromadě v jedné vesnici uprostřed lesů a bažin (někde v oblasti dnešního Polska a Ukrajiny). Všichni mluvili stejným jazykem (praslovanština) a měli podobné zvyky.

2. Velké stěhování: Pak se stalo něco, co donutilo rodinu opustit svůj domov. Možná už neměli dost jídla, nebo je vyhnali zlí sousedé. Rodina se rozdělila na tři velké skupiny a každá se vydala jiným směrem:

   *   Jedna skupina šla na západ a usadila se tam, kde jsou dnes Češi a Poláci.
   *   Druhá skupina šla na jih na slunný Balkán, kde dnes žijí Srbové a Chorvati.
   *   Třetí, největší skupina, se vydala na východ do nekonečných rovin, kde dnes žijí Rusové a Ukrajinci.

3. Život u nových sousedů: Každá část rodiny se usadila v novém "sousedství" a začala žít trochu jinak.

   *   Západní větev se skamarádila s Římem a přijala jeho víru (katolictví) a písmo (latinku).
   *   Východní a část jižní větve se spřátelila s Byzancí (Konstantinopolí) a převzala její víru (pravoslaví) a písmo (cyrilici).
   *   Část jižní větve se dostala pod vliv Osmanské říše a přijala islám.

Ačkoliv dnes tyto tři rodinné větve žijí v různých zemích, mají odlišné zvyky a někdy si nerozumí, stále je spojuje společný původ. Když se zaposloucháte do jejich jazyků, zjistíte, že mnoho slov je stále velmi podobných – jako ozvěna dávného jazyka, kterým mluvili jejich společní předkové v lesích své pravlasti.