Přeskočit na obsah

Království Srbů, Chorvatů a Slovinců

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
Краљевина Срба, Хрвата и Словенаца
Kraljevina Srba, Hrvata i Slovenaca
Kraljevina Srbov, Hrvatov in Slovencev
Vlajka Znak
Motto:
Jedan narod, jedan kralj, jedna država
(Jeden národ, jeden král, jeden stát)
HymnaBože pravde, Lijepa naša domovino, Naprej zastava slave
Období / Doba1918–1929
Základní informace
Hlavní městoBělehrad
Jazykysrbochorvatština (oficiálně), slovinština, makedonština
Náboženstvísrbské pravoslaví, římskokatolická církev, islám
Zřízeníkonstituční monarchie (de iure), absolutní monarchie (de facto od 1929)
MěnaJugoslávský dinár
Hlavy státu
Titul hlavyKrál
Vznik a zánik
Vznik1. prosince 1918 (Sjednocení)
Zánik3. října 1929 (Přejmenování na Království Jugoslávie)
Následnictví a geografie
Nástupci Království Jugoslávie
Mapa
Soubor:Kingdom of SHS 1920.png

Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (srbochorvatsky Kraljevina Srba, Hrvata i Slovenaca / Краљевина Срба, Хрвата и Словенаца, slovinsky Kraljevina Srbov, Hrvatov in Slovencev), zkráceně Království SHS, byl státní útvar existující na Balkánském poloostrově v letech 1918 až 1929. Vznikl po skončení první světové války sjednocením Státu SHS (území bývalého Rakouska-Uherska osídlená Jihoslovany) s nezávislým Srbským královstvím a Černohorským královstvím. Jednalo se o první historickou realizaci myšlenky jugoslávství, tedy sjednocení jihoslovanských národů do jednoho státu.

Stát se od počátku potýkal s hlubokými vnitřními rozpory, zejména mezi stoupenci srbského centralismu a příznivci federalistického uspořádání, reprezentovanými především chorvatskými politiky. Tyto spory vyvrcholily politickou krizí, která vedla krále Alexandra I. k nastolení královské diktatury a přejmenování státu na Království Jugoslávie v roce 1929.

📜 Historie

Vznik společného státu Jihoslovanů byl dlouhodobým snem mnoha intelektuálů a politiků v regionu, který nabral na síle během první světové války.

🏛️ Cesta ke sjednocení (1914–1918)

Myšlenka sjednocení jihoslovanských národů, které byly rozděleny mezi Rakousko-Uhersko a Osmanskou říši, sílila již v 19. století. Během první světové války se tato myšlenka stala konkrétním politickým programem. V roce 1915 byl v Paříži založen Jihoslovanský výbor složený z jihoslovanských politiků z Rakouska-Uherska (např. Ante Trumbić, Frano Supilo), který usiloval o vytvoření společného státu se Srbskem.

Klíčovým dokumentem byla Korfská deklarace z července 1917, podepsaná Jihoslovanským výborem a exilovou vládou Srbského království v čele s Nikolou Pašićem. Deklarace stanovila, že budoucí stát bude konstituční, demokratickou a parlamentní monarchií pod vládou srbské dynastie Karađorđevićů. Otázka vnitřního uspořádání (centralismus vs. federalismus) však zůstala záměrně nedořešená, což se stalo zdrojem budoucích konfliktů.

Na podzim 1918, s blížícím se kolapsem Rakouska-Uherska, vznikla v Záhřebu Národní rada Slovinců, Chorvatů a Srbů, která 29. října vyhlásila nezávislý Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů na území Chorvatska-Slavonie, Dalmácie, Bosny a Hercegoviny a slovinských zemí. Tento nový stát však nebyl mezinárodně uznán a čelil tlaku ze strany Itálie, která si nárokovala části jeho území na Jadranu. V této situaci se představitelé Národní rady rozhodli pro co nejrychlejší sjednocení se Srbskem, které bylo vítěznou mocností války.

👑 Vyhlášení a první roky (1918–1921)

Dne 1. prosince 1918 delegace Národní rady v Bělehradě oficiálně předala moc srbskému princi-regentovi Alexandrovi (zastupujícímu svého otce, krále Petra I.) a ten vyhlásil vznik Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. K novému státu se 26. listopadu připojila i Černá Hora po sporném hlasování Podgorické skupštiny.

První roky existence státu byly poznamenány politickou nestabilitou, řešením poválečných problémů (hospodářská obnova, agrární reforma) a bojem o podobu ústavy.

🏛️ Politický systém a vnitřní konflikty

Největším problémem nového státu byla od počátku nevyřešená národnostní otázka a střet dvou protichůdných koncepcí státního uspořádání.

📜 Vidovdanská ústava

Dne 28. června 1921, na srbský národní svátek Vidovdan, byla přijata první ústava království. Byla schválena těsnou většinou a za bojkotu většiny chorvatských, slovinských a muslimských poslanců. Ústava zakotvila silně centralistický model státu, který ignoroval historické hranice a národní specifika. Stát byl rozdělen na 33 oblastí, které nerespektovaly historické celky. Oficiální ideologií se stal koncept jednoho "trojjediného" národa Srbů, Chorvatů a Slovinců, což odmítali především Chorvaté, kteří se považovali za samostatný národ.

💥 Národnostní napětí

Hlavní opoziční silou proti centralismu byla Chorvatská selská strana (HSS) v čele se Stjepanem Radićem. Radić a jeho strana zpočátku odmítali monarchii a požadovali pro Chorvatsko republikánské a federativní uspořádání. Srbskou politickou scénu naopak ovládala Radikální strana Nikoly Pašiće, která prosazovala velkosrbskou hegemonii a centralismus.

Politický život byl plný ostrých sporů, vládních krizí a korupčních skandálů. Napětí mezi Bělehradem a Záhřebem paralyzovalo fungování státu. Kromě chorvatsko-srbského sporu existovaly i další problémy, jako byla nespokojenost Makedonců (považovaných za Srby), Albánců v Kosovu a Muslimů v Bosně.

📉 Krize a nastolení diktatury (1928–1929)

Politická krize dosáhla vrcholu v roce 1928.

🔫 Atentát v parlamentu

Dne 20. června 1928 došlo k tragické události přímo v budově parlamentu v Bělehradě. Černohorský poslanec srbské Radikální strany Puniša Račić během rozpravy postřelil pět poslanců Chorvatské selské strany. Dva poslanci zemřeli na místě, předseda strany Stjepan Radić na následky zranění zemřel o několik týdnů později.

Atentát vyvolal v Chorvatsku obrovské pobouření a definitivně zničil jakoukoliv důvěru v bělehradský centralismus. Chorvatští poslanci opustili parlament a politická situace se ocitla na mrtvém bodě.

👑 Šestojanuárová diktatura

V bezvýchodné situaci se král Alexandr I. Karađorđević rozhodl pro radikální řešení. Dne 6. ledna 1929 provedl státní převrat, zrušil Vidovdanskou ústavu, rozpustil parlament a zakázal všechny politické strany s národnostním a náboženským charakterem. Tímto aktem, známým jako Šestojanuárová diktatura, na sebe převzal veškerou moc.

Dne 3. října 1929 král vydal zákon, kterým změnil název státu na Království Jugoslávie a provedl novou administrativní reformu. Stát byl rozdělen na 9 bánovin, jejichž hranice byly záměrně navrženy tak, aby rozbily historické celky a vytvořily v nich srbskou většinu. Cílem bylo potlačit národní identity a uměle vytvořit jednotný "jugoslávský" národ.

🌍 Geografie a správa

Království SHS se rozkládalo na severozápadě Balkánského poloostrova. Zahrnovalo území dnešních států Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko, Černá Hora a Severní Makedonie. Na severu sousedilo s Rakouskem a Maďarskem, na východě s Rumunskem a Bulharskem, na jihu s Řeckem a Albánií a na západě s Itálií.

Administrativně bylo podle Vidovdanské ústavy rozděleno na 33 oblastí, které byly řízeny z Bělehradu. Toto uspořádání bylo v roce 1929 nahrazeno systémem bánovin.

👨‍👩‍👧‍👦 Obyvatelstvo a společnost

Podle sčítání lidu z roku 1921 mělo království přibližně 12 milionů obyvatel. Bylo to etnicky a nábožensky velmi pestré společenství.

Společnost byla hluboce rozdělena nejen národnostně, ale i kulturně a ekonomicky. Severní a západní části země (Slovinsko, Chorvatsko), které byly součástí Rakouska-Uherska, byly hospodářsky rozvinutější, gramotnější a kulturně orientované na střední Evropu. Naopak jižní a východní části (Srbsko, Makedonie, Bosna), které byly déle pod osmanskou nadvládou, byly převážně agrární, chudší a s nižší úrovní gramotnosti.

🧐 Pro laiky

Představte si, že po velké válce se několik sousedních národů, které mluvily podobnými jazyky (jako Češi a Slováci), rozhodlo vytvořit společný stát. Byli to Srbové, Chorvaté a Slovinci. Byl to velký sen, ale brzy se ukázalo, že mají velmi odlišné představy o tom, jak by měl stát fungovat.

  • Srbové, kteří měli nejsilnější armádu a krále, chtěli, aby se vše řídilo z jednoho centra, hlavního města Bělehrad. To je jako kdyby v Československu všechno rozhodovala jen Praha.
  • Chorvaté a Slovinci naopak chtěli, aby si jejich regiony mohly o mnoha věcech rozhodovat samy, podobně jako spolkové země v Německu. Chtěli si zachovat vlastní kulturu a zvyky.

Tyto spory vedly k neustálým hádkám v parlamentu, které vyvrcholily střelbou, při níž byl zabit vůdce Chorvatů. Po této tragédii král řekl "dost", zrušil demokracii, zakázal politické strany a začal vládnout sám. Aby spory ukončil, přejmenoval stát na Jugoslávii (což znamená "země Jihoslovanů") a snažil se všechny donutit, aby se cítili jako jeden národ. Problémy mezi národy tím ale nevyřešil, jen je na čas potlačil.


⏰ Tento článek je aktuální k datu 22.12.2025

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Království_Srbů,_Chorvatů_a_Slovinců&oldid=17217“