Selim I.

Rozbalit box

Obsah boxu

Selim I. (osmanskou turečtinou: سليم الأول, moderní turečtinou: I. Selim; * 10. října 1470, Amasya – † 22. září 1520, Çorlu), známý také jako Selim Hrozný nebo Selim Přísný (turecky Yavuz Sultan Selim), byl devátý sultán Osmanské říše. Jeho vláda, ačkoliv trvala pouhých osm let (1512–1520), byla jedním z nejvýznamnějších období v dějinách říše. Během své krátké, ale nesmírně dynamické vlády více než zdvojnásobil území říše, především dobytím Mamlúckého sultanátu v Egyptě, čímž pod osmanskou kontrolu dostal Levantu, Egypt a Hidžáz se svatými městy Mekkou a Medínou. Tento triumf vedl k tomu, že se stal prvním osmanským sultánem, který přijal titul chalífa, duchovního vůdce islámu. Jeho vojenské úspěchy a konsolidace moci na východě a jihu připravily půdu pro zlatý věk Osmanské říše za vlády jeho syna a nástupce, Sulejmana I. Nádherného.

📜 Život před nástupem na trůn

Selim se narodil v Amasyi jako nejmladší syn sultána Bajezida II. a jeho manželky Gülbahar Hatun. Podle osmanské tradice byli princové (şehzade) posíláni spravovat provincie, aby získali zkušenosti. Selim byl v roce 1481 jmenován guvernérem Trabzonu na pobřeží Černého moře. Během svého působení zde si vybudoval pověst schopného vojenského velitele díky úspěšným střetům s gruzínskými knížectvími a safíovskými kmeny.

Na rozdíl od svého otce, který vedl spíše mírovou politiku, byl Selim ambiciózní a agresivní. S rostoucí mocí šíitských Safíovců v sousední Persii pod vedením šáha Ismá‘íla I. viděl Selim vážnou hrozbu pro sunnitskou Osmanskou říši. Jeho otec Bajezid II. však váhal s rozhodnou akcí, což vedlo k napětí mezi ním a Selimem.

Na počátku 16. století se rozhořel boj o následnictví mezi Selimem a jeho bratry, Ahmedem a Korkutem. Ahmed byl otcem preferovaným nástupcem. Selim, podporován janičáři a nespokojenými vojenskými veliteli, kteří obdivovali jeho bojovnost, se rozhodl jednat. V roce 1511 se postavil otcově armádě, ale byl poražen a uprchl na Krym. O rok později, v roce 1512, s podporou janičářů donutil svého otce Bajezida II. abdikovat. Krátce po abdikaci Bajezid zemřel, pravděpodobně za nejasných okolností.

👑 Vláda a vojenská tažení

Po nástupu na trůn se Selim okamžitě a nemilosrdně vypořádal se svými rivaly. Nechal popravit své bratry Ahmeda a Korkuta i jejich syny, aby eliminoval jakoukoli hrozbu pro svou vládu. Tato krutost mu vynesla přízvisko Yavuz (Hrozný, Přísný).

🇮🇷 Válka se Safíovci

Selimovou první prioritou bylo čelit hrozbě ze strany Safíovské říše. Šáh Ismá‘íl I. nejenže ohrožoval osmanské východní hranice, ale také aktivně podporoval šíitská povstání (známá jako hnutí Qizilbaš) v Anatolii. Selim, jako oddaný sunnita, považoval šíitský islám za kacířství. Před samotným tažením údajně nechal zmasakrovat desítky tisíc anatolských šíitů, aby si zajistil týl.

V roce 1514 vytáhl s obrovskou armádou proti Ismá'ílovi. Obě vojska se střetla 23. srpna 1514 v bitvě na Čaldiránské rovině. Osmané, vybaveni moderními děly a puškami, drtivě porazili safíovskou jízdu. Selim následně obsadil hlavní město Safíovců, Tabríz. Ačkoliv se mu nepodařilo zničit Safíovskou říši úplně, toto vítězství potvrdilo osmanskou nadvládu ve východní Anatolii a severním Iráku a na dlouhou dobu eliminovalo perskou hrozbu.

🇪🇬 Dobytí Mamlúckého sultanátu

Po zajištění východní hranice obrátil Selim svou pozornost na jih, proti Mamlúckému sultanátu se sídlem v Káhiře, který ovládal Sýrii, Palestinu, Egypt a svatá města v Hidžázu. Mamlúci, kteří byli tradičními rivaly Osmanů, se spojili se Safíovci, což Selim považoval za casus belli.

Tažení proběhlo ve dvou fázích:

Bitva u Mardž Dábiku (1516): 24. srpna 1516 se osmanská armáda střetla s mamlúckými silami severně od Aleppa. Osmanská dělostřelecká převaha opět rozhodla bitvu. Mamlúcký sultán al-Ašraf Qánsúh al-Ghaurí padl a Osmané bez větších problémů obsadili celou Sýrii a Palestinu.
Bitva u Ridaníje (1517): Nový mamlúcký sultán Tuman bay II. se pokusil zastavit osmanský postup u Káhiry. 22. ledna 1517 v bitvě u Ridaníje byli mamlúci definitivně poraženi. Selim vstoupil do Káhiry a po několika týdnech odporu byl Tuman bay zajat a popraven. Tím Mamlúcký sultanát po více než 250 letech existence zanikl.

Dobytí Egypta bylo pro Osmanskou říši obrovským přínosem. Získala kontrolu nad nesmírně bohatou provincií, která byla obilnicí Středomoří, a nad klíčovými obchodními cestami mezi Indickým oceánem a Evropou.

🕋 Ochránce svatých měst

S pádem Mamlúckého sultanátu přešla pod osmanskou svrchovanost i oblast Hidžáz se svatými městy islámu, Mekkou a Medínou. Šarif Mekky okamžitě uznal Selimovu nadvládu. Selim přijal titul Chadim al-Haramajn aš-Šarifajn (خادم الحرمين الشريفين), což znamená "Služebník dvou svatých svatyní". Tento titul posílil jeho prestiž v celém islámském světě a legitimizoval nadvládu osmanských sultánů nad nejposvátnějšími místy islámu.

☪️ Zisk titulu chalífy

Podle tradice Selim přivezl z Káhiry do Istanbulu posledního abbásovského "stínového" chalífu, Al-Mutawakkila III., který mu formálně předal symboly chalífátu – meč a plášť proroka Mohameda. Tímto aktem přešel titul chalífa na osmanskou dynastii. Selim I. se tak stal nejen světským vládcem obrovské říše, ale i duchovním vůdcem všech sunnitských muslimů. Tento titul si osmanští sultáni udrželi až do zrušení chalífátu v roce 1924.

🏛️ Správa a odkaz

Selimova vláda znamenala zásadní geopolitický posun. Těžiště Osmanské říše se přesunulo z Balkánu a Anatolie na Blízký východ. Říše se stala dominantní mocností v islámském světě. Příjmy z bohatého Egypta a kontrola obchodních cest naplnily státní pokladnu, což umožnilo financovat další expanzi za vlády jeho syna.

Ačkoliv byl znám jako nelítostný válečník, Selim byl také patronem umění a literatury. Sám byl uznávaným básníkem a psal poezii v perštině pod pseudonymem Mahlas Selimi. Po dobytí Tabrízu a Káhiry přivedl do Istanbulu mnoho umělců, řemeslníků a učenců, což přispělo ke kulturnímu rozkvětu hlavního města.

Jeho odkaz je komplexní. Na jedné straně byl vnímán jako tyranský a krutý vládce, který neváhal popravit ani vlastní rodinu. Na druhé straně byl brilantním stratégem a vizionářem, který za pouhých osm let proměnil Osmanskou říši v globální supervelmoc a zajistil jí vedoucí postavení v islámském světě.

👨‍👩‍👧‍👦 Rodina

Manželky
- Ayşe Hafsa Sultan – pravděpodobně jeho hlavní konkubína a matka Sulejmana I. Nádherného. Po Selimově smrti se stala jednou z nejvlivnějších žen v historii říše jako první nositelka titulu Valide sultan.
- Ayşe Hatun – dcera krymského chána Mengliho I. Giraye.

Synové
- Sulejman I. Nádherný – jediný syn, který přežil svého otce a stal se jeho nástupcem.

Dcery
- Hatice Sultan – manželka velkovezíra Pargalı Ibrahima Paši.
- Fatma Sultan – provdána za několik vysokých státních úředníků.
- Beyhan Sultan – manželka velkovezíra Ferhata Paši.
- Şah Sultan – manželka velkovezíra Lütfiho Paši.

⚰️ Smrt a nástupnictví

V roce 1520, když připravoval vojenské tažení, pravděpodobně proti Rodosu nebo Uhrám, Selim onemocněl. Trpěl kožní infekcí, zřejmě snětí slezinnou (anthraxem), kterou si mohl přivodit při svých dlouhých cestách na koni. Zemřel ve věku 49 let ve městě Çorlu ve Východní Thrákii.

Jeho smrt byla utajována, dokud do Istanbulu nedorazil jeho jediný syn Sulejman, aby převzal trůn. Nástupnictví proběhlo hladce, což bylo přímým důsledkem Selimovy bezohledné politiky eliminace všech ostatních mužských příbuzných. Selim I. je pohřben v mešitě sultána Selima I. v Istanbulu, kterou nechal na jeho počest postavit jeho syn Sulejman.

🤔 Zajímavosti

Podle legendy naplnil Selim I. státní pokladnu takovým množstvím zlata, že ji zapečetil svou vlastní pečetí a prohlásil: "Kdo naplní tuto pokladnu více než já, nechť ji pečetí svou pečetí." Pokladna zůstala zapečetěna Selimovou pečetí až do pádu říše.
Most sultána Selima I. (Yavuz Sultan Selim Köprüsü), třetí most přes Bospor v Istanbulu otevřený v roce 2016, je pojmenován na jeho počest.
Selim byl prvním osmanským sultánem, který vedl tažení do Afriky.
Byl velmi zbožný a zajímal se o islámskou teologii a historii. Údajně spal jen několik hodin denně a zbytek času věnoval studiu a plánování.

💡 Pro laiky

Sultán: Titul pro monarchu, vládce Osmanské říše. Měl absolutní politickou a vojenskou moc. Byl to ekvivalent krále nebo císaře.
Chalífa: Nejvyšší duchovní a politický vůdce všech muslimů na světě, považovaný za nástupce proroka Mohameda. Ziskem tohoto titulu se Selim stal vůdcem celého sunnitského islámského světa.
Mamlúci: Původně otroci-válečníci (většinou turkického nebo kavkazského původu), kteří se v Egyptě a Sýrii dostali k moci a založili si vlastní sultanát. Byli proslulí svou jízdou, ale nedokázali se přizpůsobit modernímu válčení s palnými zbraněmi.
Safíovci: Mocná dynastie, která vládla v Persii (dnešní Írán) a zavedla šíitský islám jako státní náboženství. Byli hlavními rivaly sunnitských Osmanů.
Janičáři: Elitní pěchotní jednotky osmanské armády. Původně byli rekrutováni z křesťanských chlapců z Balkánu (systém devširme). Byli páteří osmanské armády a měli značný politický vliv.

Šablona:Aktualizováno