Puška

Rozbalit box

Obsah boxu

Puška je dlouhá palná zbraň určená pro střelbu od ramene. Její charakteristickým znakem je dlouhá hlaveň, která má obvykle vnitřní drážkovaný vývrt pro stabilizaci střely a zvýšení přesnosti. Pušky jsou používány v široké škále aplikací, od vojenství a policejních složek přes lov až po sportovní střelbu. Od svých předchůdců, jako byla arkebuza a mušketa, se odlišuje právě drážkovaným vývrtem hlavně, který jí dal jméno (z německého "riffeln" - drážkovat).

Historicky představoval vývoj pušky technologický přelom, který zásadně změnil taktiku boje. Moderní pušky jsou vysoce sofistikované zbraně, často schopné samonabíjecí nebo plně automatické střelby, vybavené pokročilými optickými zaměřovači a vyrobené z moderních materiálů jako jsou polymery a hliníkové slitiny.

📜 Historie

Vývoj pušky je úzce spjat s historií palných zbraní a metalurgie. Cesta od jednoduché trubky střílející projektil k moderní útočné pušce trvala několik staletí.

🏛️ Raný vývoj (15.–18. století)

Předchůdci pušek byly zbraně s hladkým vývrtem hlavně, jako arkebuza a později mušketa. První zmínky o drážkovaném vývrtu hlavně, který uděluje střele rotaci a tím ji stabilizuje, pocházejí z Německa koncem 15. století. Tyto rané pušky, nazývané kulovnice, byly velmi drahé na výrobu a nabíjely se zepředu (předovky). Nabíjení bylo pomalé, protože střela musela být do drážek doslova natlučena. Proto byly zpočátku používány spíše pro lov a přesnou střelbu než pro masové vojenské nasazení, kde dominovala rychleji nabíjená mušketa.

Zapalovací mechanismy se vyvíjely od doutnákového zámku přes kolečkový zámek až po spolehlivější křesadlový zámek, který dominoval v 17. a 18. století. Během americké války za nezávislost se proslavila americká dlouhá puška (Kentucky rifle), která díky své přesnosti dávala americkým osadníkům výhodu v partyzánském boji.

⚙️ Revoluce v 19. století

Devatenácté století přineslo sérii vynálezů, které pušku transformovaly.

Perkusní zámek: Vynález třaskavé zápalky na počátku 19. století nahradil nespolehlivý křesadlový zámek. Perkusní zámek byl mnohem odolnější vůči vlhkosti a zrychlil proces střelby.
Minié střela: V roce 1849 vyvinul francouzský důstojník Claude-Étienne Minié kónickou střelu s dutou základnou. Ta se při výstřelu tlakem plynů roztáhla a utěsnila se v drážkách hlavně. To umožnilo snadné nabíjení zepředu a zároveň využití výhod drážkovaného vývrtu. Pušky s tímto systémem (např. britská Pattern 1853 Enfield) dominovaly bojištím v polovině století, například v krymské válce.
Zadovky a jednotný náboj: Největší revolucí bylo zavedení zbraní nabíjených zezadu (zadovek). Pruská jehlovka Dreyse Zündnadelgewehr z roku 1841 byla první masově nasazenou zadovkou používající papírový jednotný náboj. Umožňovala střelbu vleže a mnohem rychlejší nabíjení. Definitivní přechod k zadovkám nastal s vynálezem náboje s kovovou nábojnicí, který dokonale utěsnil nábojovou komoru.
Opakovací pušky: Ve druhé polovině 19. století se objevily první spolehlivé opakovací pušky. V americké občanské válce se uplatnily pušky Spencer a Henry s trubicovým zásobníkem a pákovým nabíjecím mechanismem. Koncem století se standardem staly pušky s válcovým odsuvným závěrem (bolt-action), jako německý Mauser Gewehr 98 nebo britský Lee-Enfield, které definovaly vojenskou pušku na dalších 50 let.

💥 Moderní éra (20. a 21. století)

První světová válka byla konfliktem, kde dominovaly opakovací pušky. Zákopová válka však ukázala potřebu zbraní s vyšší kadencí. Objevily se první pokusy o samonabíjecí a automatické pušky, ale jejich zavedení bylo limitováno technickými problémy a silnými náboji.

Meziválečné období a druhá světová válka přinesly masové zavedení samonabíjecích pušek, jako byly americká M1 Garand a sovětská SVT-40. Německo během války vyvinulo přelomovou koncepci útočné pušky StG 44, která používala náboj středního výkonu a umožňovala přepínání mezi jednotlivými ranami a střelbou dávkou.

Tato koncepce definovala poválečný vývoj. Vznikly ikonické zbraně jako sovětský AK-47 (a jeho deriváty) a americká M16. Tyto útočné pušky se staly standardní výzbrojí většiny armád světa. Studená válka byla érou jejich masového rozšíření.

Současný vývoj se zaměřuje na modularitu (systémy lišt Picatinny pro montáž doplňků), ergonomii, používání lehkých materiálů (polymery, kompozity) a integraci pokročilé elektroniky a optiky.

🔩 Konstrukce a princip funkce

Každá puška se skládá z několika základních částí, jejichž provedení se může lišit podle typu a určení zbraně.

Hlavní části

Hlaveň: Ocelová trubice s vnitřním drážkovaným vývrtem, která vede střelu a udílí jí rotaci. Její délka a kvalita zásadně ovlivňují přesnost a dostřel. Na ústí hlavně může být závit pro montáž tlumiče plamene, kompenzátoru zdvihu nebo tlumiče hluku.
Závěr: Mechanismus, který uzavírá nábojovou komoru na zadním konci hlavně. Zajišťuje bezpečné utěsnění při výstřelu, iniciuje náboj a vytahuje vystřelenou nábojnici.
Pouzdro závěru: Tělo zbraně, které spojuje hlaveň, závěr, spoušťový mechanismus a pažbu.
Spoušťový mechanismus: Soustava pák a pružin, která po stisknutí spouště uvolní úderník nebo kohout, který udeří na zápalku náboje.
Pažba: Část zbraně, která slouží k jejímu opření o rameno střelce. Umožňuje stabilní zamíření a absorpci části zpětného rázu. Skládá se z hlaviště, krku a předpažbí. Moderní pažby jsou často teleskopické nebo sklopné.
Mířidla: Zařízení pro zamíření zbraně na cíl. Mohou být mechanická (hledí a muška) nebo optická/elektronická (puškohled, kolimátor, holografický zaměřovač).
Zásobník: Zařízení, které podává náboje do nábojové komory. Může být pevně integrovaný ve zbrani (nábojová schránka) nebo odnímatelný.

Cyklus výstřelu

U moderních opakovacích a samonabíjecích pušek probíhá cyklus výstřelu v následujících krocích: 1. Nabití: Náboj je dopraven ze zásobníku do nábojové komory. 2. Uzamčení: Závěr se uzamkne, čímž pevně uzavře nábojovou komoru. 3. Výstřel: Stisknutí spouště uvolní úderník, ten iniciuje zápalku náboje a dojde k výstřelu. 4. Odemčení: Tlak plynů nebo manuální síla odemkne závěr. 5. Vyhození: Závěr se pohybuje dozadu a vytahovač s vyhazovačem odstraní prázdnou nábojnici zbraně. 6. Napnutí: Během pohybu závěru dozadu dojde k napnutí bicího mechanismu pro další výstřel. 7. Zasunutí dalšího náboje: Při pohybu závěru vpřed je ze zásobníku podán další náboj do komory.

U samonabíjecích a automatických pušek probíhají kroky 4-7 automaticky s využitím energie prachových plynů nebo zpětného rázu.

🎯 Typy pušek

Pušky lze dělit podle několika kritérií, nejčastěji podle mechanismu nabíjení nebo podle účelu použití.

Dělení podle mechanismu

Jednoranné pušky: Po každém výstřelu je nutné ručně vložit nový náboj přímo do nábojové komory. Příkladem jsou některé lovecké kulovnice nebo staré vojenské pušky (např. Springfield Model 1873).
Opakovací pušky: Mají zásobník na více nábojů a přebíjení se provádí ručně pohybem závěru.
- S válcovým odsuvným závěrem (Bolt-action):** Nejběžnější typ, známý z vojenských pušek jako Mosin-Nagant nebo Mauser Kar98k a moderních odstřelovacích a loveckých pušek.
- S pákovým mechanismem (Lever-action):** Přebíjení se provádí pohybem páky pod krkem pažby. Známé z westernových filmů (např. Winchester Model 1873).
- S posuvným předpažbím (Pump-action):** Přebíjí se pohybem předpažbí dozadu a dopředu. Tento mechanismus je běžnější u brokovnic.
Samonabíjecí pušky (poloautomatické): Po výstřelu se zbraň automaticky nabije pro další výstřel, ale pro každý výstřel je nutné znovu stisknout spoušť. Příkladem je M1 Garand nebo civilní verze útočných pušek jako AR-15.
Automatické pušky (plně automatické): Mohou střílet nepřetržitě (dávkou), dokud je stisknutá spoušť a v zásobníku jsou náboje. Většina moderních vojenských pušek má volič režimu střelby mezi jednotlivými ranami a dávkou.

Dělení podle účelu

Vojenské pušky:
- Útočná puška:** Standardní zbraň pěchoty, používá náboj středního výkonu, schopná selektivní střelby (např. AK-47, M16, CZ 805 BREN).
- Bitevní puška (Battle rifle):** Starší koncept, používá plnohodnotný puškový náboj, obvykle samonabíjecí (např. FN FAL, Heckler & Koch G3).
- Odstřelovací puška:** Vysoce přesná puška určená pro střelbu na velké vzdálenosti, obvykle opakovací a vybavená výkonným puškohledem (např. Barrett M82, Accuracy International AWM).
- Karabina:** Zkrácená a odlehčená verze standardní pušky, určená pro posádky vozidel, výsadkáře a speciální jednotky (např. M4A1).
Lovecké pušky (kulovnice): Určené pro lov zvěře. Důraz je kladen na přesnost, spolehlivost a dostatečný výkon pro humánní usmrcení zvěře.
Sportovní pušky: Navržené pro různé střelecké disciplíny, jako je biatlon, střelba na terč nebo dynamická střelba (např. IPSC). Jsou často vysoce specializované.
Malorážky: Pušky komorované na náboj s okrajovým zápalem, nejčastěji .22 Long Rifle. Používají se pro výcvik, sport a lov drobné zvěře.

💡 Pro laiky

Co je hlavní rozdíl mezi puškou a pistolí?

Hlavní rozdíly jsou tři: délka, způsob držení a určení. Puška má dlouhou hlaveň a pažbu, o kterou se opírá o rameno. To umožňuje mnohem přesnější střelbu na delší vzdálenosti. Pistole je krátká, drží se v jedné nebo obou rukou a je určena pro střelbu na krátké vzdálenosti.

Co znamená "drážkovaný vývrt"?

Představte si vnitřek hlavně ne jako hladkou trubku, ale jako trubku se spirálovitými drážkami. Když střela prolétá hlavní, tyto drážky ji roztočí kolem její podélné osy, podobně jako když hodíte míč na americký fotbal. Tato rotace (tzv. gyroskopický efekt) střelu za letu stabilizuje, takže nezačne "plavat" a letí špičkou napřed. Díky tomu je střelba z pušky mnohem přesnější než z historických mušket s hladkým vývrtem.

Jaký je rozdíl mezi samonabíjecí a automatickou puškou?

U samonabíjecí (poloautomatické) pušky každé stisknutí spouště znamená jeden výstřel. Zbraň se sice sama nabije, ale pro další výstřel musíte spoušť pustit a znovu stisknout. Většina pušek dostupných pro civilisty je samonabíjecí. U automatické pušky můžete držet spoušť a zbraň bude střílet dávkou, dokud spoušť nepustíte nebo nedojdou náboje. Tyto zbraně jsou typicky vyhrazeny pro armádu a policii.

⚖️ Právní aspekty

Držení a používání pušek je ve většině zemí světa regulováno zákonem. Legislativa se výrazně liší stát od státu. V České republice spadá většina pušek do kategorie B (zbraně podléhající povolení) nebo C (zbraně podléhající ohlášení). K jejich nabytí a držení je zpravidla nutné vlastnit zbrojní průkaz příslušné skupiny. Plně automatické pušky jsou zařazeny do kategorie A (zbraně zakázané) a jejich držení je pro civilní osoby až na výjimky nemožné.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025